Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Josef Kozák: Svatojakubská cesta 2011

Hledej toto téma:   
[ Přejděte k domovských stránkám (Domů) | Vyberte nové téma ]

Svatojakubská cesta 2011 Vaše reakce na naši knihu o cestě do Santiaga
Poslal pepik v Friday, 11. May 2012 @ 13:37:26 CEST (908 čtenářů)

Pouť z Prahy do Compostela jsem absolvovala v posteli, přesto mi bylo chvílema slabo a těžko od žaludku. Obdivuju Vás, jak jste to zvládla, je to pro mne téměř neuvěřitelné. Nepřežila bych ani týden. Překvapilo mne, jak složité bylo ubytování a stravování ve Francii. Celou knihu jsem se těšila, jaká bude cesta Španělskem, kterou trochu znám z vyprávění. Líbily se mi poetické úseky, jako např. „první housle hrají rozkvetlé akáty“ a připomínky historie po trase, kterou jsem si tímto doplnila. Na dvou místech mi zvlhly oči – na str. 115 „Podívej, oni jedou až z Prahy“ a na str. 118 – v katedrále vítali dva poutníky z Républica Checca. Také se mi líbilo věnování Haničce a Honzíkovi. Pro ty, kteří chtějí tuto cestu podniknout, je kniha velmi prospěšná. Člověk má žít tak, aby měl na co vzpomínat, a to tedy Vy určitě budete mít. Přeji další šťastné cestování. Jaroslava Dušková

Květo, ty jsi básník ! Moc se mi líbí tvůj styl, slovník, způsob jednání....Taky bych to chtěla umět. Píšeš svižně, mladě, emotivně, zábavně a ! jazykově bohatě, vynalézavě, barvitě, originálně - užívám si to. Každý den jen kousek, abych se měla na druhý den na co těšit. Dlouho už jsem nic tak pěkného, chytrého a hravého nečetla. Škoda že s tebou nemůžu mluvit o některých věcech, o kterých píšeš. Závidím těm, se kterými se o zážitky zpětně dělíš ve vypravování. Jana Vydrová

Prosím Pepíku, vyřiď Květě můj velký a upřímný obdiv za knížku o cestě do Santiaga. Dobrovolně přiznávám, že jsem tak vysokou úroveň knihy nečekala a její literární kvality jsou pro mě velké překvapení. Knížku jsem se zájmem celou přečetla a na základě zkušeností, které mám ze čtení cestopisů, myslím, že by rozhodně měla napsat další. Určitě bych si ji koupila. "Cestopisný pohled s popisem zážitků" na projetou cyklotrasu je určitě skvělým doplňkem ke každému průvodci typu 300 m rovně a za 1 km u kostela doprava. Prostě skvěle jsem se bavila, je tam uvedeno nenásilnou formou spoustu faktických informací (které mi mimochodem někdy chybí v cestopisech M. Holcové), vyloženě jsem si užívala krásné "přirovnávací popisné obraty" a těšila se na každou chvilku, kdy se dostanu ke čtení. Suma sumárum VELKÁ POKLONA. Ivana Škodová

Ahoj Květo! Včera jsem dočetla tvojí knížku a moc se mi líbila. Není to jen popisování cesty - trablů a radostí, ale i vsuvky o historii jsou zajímavě podány. Asi to tak mělo být, že jste jeli s Pepou sami a celé to dobrodružství jste prožili spolu. Díky za působivé přiblížení celé cesty, tak trochu jsem to s vámi při čtení zažívala také díky tomu, že se známe a byli jsme spolu na kole na dálkovém putování. Myslím, že by tato kniha našla své místo i ve veřejné knižní distribuci. Ještě jednou díky. Jolana Čacká

Ahoj Květo, tak Ti musím napsat, že hned ten den, co jsme společně poobědvaly, tedy minulý čtvrtek, jsem večer sedla k Tvé knize a nemohla se od ní odtrhnout. Četla jsem skoro do jedné do rána a téměř to dočetla, zbytek jsem dotáhla v pátek a v sobotu už kniha putovala k mé kamarádce, která dostala po mém vyprávění chuť si ji přečíst. Musím Ti vyseknout poklonu. Moc se mi to líbilo!!! Četla jsem to jedním dechem. Jak se postupně skládala Vaše cesta, tak jsem začala být zvědavá, jaké zážitky Vám další dny přinášely. Píšeš moc hezky, je opravdu znát, že se psaním profesionálně zabýváš. A navíc je hrozně pozitivní a příjemné jak z knihy přímo číší, kolik radosti a naplnění Tobě, Tvému muži a Vašemu vztahu toto putování přineslo. Tak gratuluju moc a ještě jednou velice děkuji. Alena Jahodová

Ahoj Květo, právě jsem dočetla Tvoji krásnou knížku o putování do Santiaga. Moc ti děkuji, byl to opravdu velmi příjemný zážitek, poutavé čtení, hodně humoru a hlavně poznání, kterým jsi prošla a tímto milým způsobem tak předala i mně. Jela jsem s tebou a Pepíkem a cítila vůně, chutě, starosti a následné radosti a hlavně duši a smysl té celé cesty. Děkuji. Koketuji se stejnou myšlenkou už asi 3 roky, ale chce to opravdu hodně času a tak to plánuji (-eme) asi až na období důchodu, což sice je ještě nějaká doba, ale věřím, že oč déle se budeme těšit, o to silnější bude putování. Snad nám zdraví dovolí, stejně jako vám, cestu uskutečnit. Pro tuto chvíli smekám před vámi i vaším pevným vztahem a ještě jednou Tobě i Pepíkovi děkuji! Mějte se moc hezky a ať se vám všem jenom daří. Dana Dobrovodská

Knihu napsala moje kamarádka, která se svým manželem tuto strastiplnou cestu absolvovala. Četl jsem ji poměrně dlouho, hlavně proto, že jsem též cyklista a řada momentů mne velmi zaujala. Často jsem přestával číst, vracel se a přemýšlel, jak bych asi reagoval sám. Tak předně příprava. Velmi zajímavá část. Zkuste si někdo, alespoň v myšlenkách takovou cestu připravit. Vlastní realizace cesty. Je zde řada postřehů a zajímavých informací pro ty, kteří by chtěli tuto cestu též absolvovat. Hlavně jak se připravit na „drsnou“ Francii. Kniha líčí všechny problémy od přípravy přes celou cestu a graguje uvolněním emocí po dojetí do cíle. Radostí nad překonáním všech překážek a zachycením neopakovatelné atmosféry v Santiagu. I jako čtenář jsem se cítil, jako bych byl při tom. Pokud budete číst tuto knihu, čtěte ji od začátku do konce. Jenom tak se vcítíte do pocitů mých přátel při dojetí do cíle. Mirek Kortus

Květi, jsem nadšená z tvé prvotiny, tedy myslím, že to je prvotina. Gabča mi ji půjčila a já ji hltám po lyžování ve Valmenier. Díky za nádherné čtení. Oba zdraví Alík Alena Dvořáková

Květko, dík za to, že jsem si mohla přečíst bezvadně napsanou knížečku. Přeji stále dobrou fyzičku a psychickou pohodu. Ať vám vzájemný pěkný vztah vydrží. Děkuji a vzpomínám. Lidka Michálková

Kveto, prajem pekný deň. Tvoju majlovu adresu som dostal od Hanky a tak využívam príležitosť a dovoľujem si ťa pochváliť za Tvoju knižku o cyklotúre. Čítal som ju na etapy a včera po slezine bikerov som sa k nej vrátil opäť. Je to inšpirujúce čítanie, keď ju čítam je to ako rozhovor l s dobrým kamarátom, kde počúvaš čo pekné zažil a snaží sa Ti to odovzdať. Z knihy je cítiť, že Vás oboch teda Teba a Pepu cesta zblížila, vyčistili ste stôl a tie spoločne odšlapané kilometre oddelili zrno od pliev. Myslím, že sa z Vás cestou stali kamaráti a parťáci v tom najlepšom slova zmysle. A to čo si myslím už dávnejšie je jasné aj z Vášho príbehu, že nie je dôležitý cieľ ale samotná cesta, ten pocit voľnosti a slobody, ktorý Ti bike dáva, keď ohmatávaš krajinu všetkými zmyslami a zmáčaš ju svojím potom. Myslím, že táto kniha by nemala byť Tvoja posledná :-) Jožo Placzko

Vaši knížku mám na nočním stolku, jsem z ní nadšená...čtu, jak mne napadne, kam zabodnu prst, některé pasáže i víckrát a je mi s ní dobře....tvoje ženuška je nesmírně šikovná, ale ty to asi dobře víš, proto jste tak krásný pár! Gábina Urbanová

Květo, smekám. Právě jsem dočetla tvoji knížku, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Je to paráda. Gratuluji, Vlasta Pešková

Vážená paní Kozáková, chtěl bych potvrdit, že kniha od Vás obratem dorazila a zároveň Vám chci za ní poděkovat. Na první pohled vypadá pěkně, při letmém prolistování a začtení se na několika místech též. Jedinou drobnou výtku bych snad měl jen k velikosti zvoleného písma, zdá se mi dost malé. S pozdravem Jiří Říha – CYKLOKNIHY

Přeji pěkný den. Gratuluji k úžasnému výkonu. Knihu si rád přečtu a ještě radši o ní napíšu na náš web. Pošlete mi prosím fotografii titulní stránky, stručný popis a možnost, jak si ji mohou zájemci objednat. Buen camino. Jan Bím, Ultreia Moc děkuji za knihu. Je velmi pěkně udělaná. Už se těším, jak si ji přečtu. Buen camino, Jan Bím

Dobrý den Kozákovi, moc děkujeme za dárek! Moje paní je už ve Španělsku, já trochu zaostávám, jsem na začátku Francie. Je to skutečně velmi poutavé čtení. Jako bychom tam byli taky! Velmi si vážíme i Vaší nabídky při plánování cesty. Pokud se na ni skutečně odhodláme, rádi ji využijeme. Přejeme Vám hezký den. Radek a Monika Přibíkovi

Vážená paní Kozáková, děkuji Vám za knihu a blahopřeji Vám k jejímu vydání a přeji Vám aby byla inspirací a pomocníkem pro Vaše následovníky. Ještě jednou díky a pokud budete potřebovat podporu našich produktů, určitě se na nás obraťte. PS: Budu muset udělat pořadník, s kolegy se dohadujeme, kdo si ji přečte první. :-) S přáním pevného zdraví do nového roku, Honza Kus, obchodní ředitel, Penco s.r.o. j.kus@penco.cz

Oba dva jsme se se ženou s velkou chutí začetli do prvních stránek Vaší pouti. Duchem už cestujeme. Zatím jsme jen ve fázi přání, ale věřím, že se k podobné cestě skutečně odhodláme a Vaše kniha nám k tomu určitě pomůže. S pozdravem Radko Přibík

Ahoj Květo, tak jsem včera přečetla tvou knížku jedním dechem. Moc se mi líbila a ještě jednou děkuju. Fakt mě to moc bavilo a rozhodně je to objevné (a poučné) i pro nekolaře. Pravda, z 20ti km dokopec se mi udělalo zle, i když jsem o tom jenom četla. Rozhodně, jít kus stezky ze Španělska by mohlo být zajímavý. Uvidíme, co přinesou roky příští. Ještě jednou tobě i Pepíkovi přeji to nejlepší v dalším roce a pěkného Silvestra. Jiřina Prokopová

Ahoj Květuško, Tvoje knížka je velmi pěkná, moc se mi líbí - chválím!!! Zmínila ses, že by bylo dobré podívat se na tiskařské chyby a označit je pro druhé vydání (nepochybuji o tom, že bude - plyne to i z výzvy na vašich webovkách). Tak jsem učinil žádané a v příloze zasílám pokus o korekturu. Převážně se jedná o chyby sazeče. Zdravím a přeji mnoho dalších spisovatelských úspěchů. Máš k nim náměty, podklady i nesporné předpoklady - prostě máš talent. Karel Šimek

Hele, při čtení té knížky jsem normálně viděla tebe a Pepu jak řešíte zapeklité situace a někdy mi připadalo, že se koukám na film :-). Je to moc hezky napsaný a pro lidi, kteří Vás oba znají osobně, je to fakt super zážitek. Připadala jsem si, jako bych tam na tom kole jela s Váma. Měj se Hanka Portešová

Děkujeme mockrát za knížku, jste neuvěřitelní, to mi padla brada!!! Zatím jsem v ní jenom listovala, ale Květuško, ty jsi borec nejenom sportovní, ale i literární! Těším se na čteníčko i fotky. Moc pozdravujeme, velké pusy a mějte se krásně! Gabi a Miro Urbanovi

sms: Jára byl včera s chlapama na Sněžce, já virtuálně s váma na kole. Kniha je neskutečně čivá, napětí a humor. Květko, jsi fakt dobrá. e-mail: Po cestě jsem dočítala Květinu knížku, vyřiď jí prosím ještě jednou mé uznání. To je tak neskutečně humorné a čtivé! Nahlas jsem se chechtala při historce, kdy vám paní domácí udělala vajíčka a přitom Tě před manželem vychvalovala. A pan manžel vám to pak pěkně spočítal... A taky -jako bych Tě slyšela, když jsi kamiony nazýval kamošema... Nijak jinak jim odteď neřeknu!! Gábina Kamencová

O knížku se přetahujeme a obdivujeme, jak umíš zajímavě a poutavě vyprávět. Lída a Atík

Tak jsem dočetla tvoji knížku. Byl to požitek to číst. Tím, že víme, o koho se jedná, to bylo ještě zajímavější. Děkuji za hezké čtení. Helena Kulich

Ahoj, chci ještě jednou poděkovat za dárek, který jsi nám dala. Právě jsem s vámi skončila Svatojakubskou pouť a je mi líto, že je konec. Jsem moc dojatá a moc vás obdivuji. Jana Šulcová

Dočetla jsem o víkendu Tvou knížku, spisovatelské vlohy se v Tobě nezapřou :) Je čtivá a pěkně zpracovaná! Věra Husáková

Květuško, chci ti moc poděkovat za knížku. Jakože nejsem čtenář, ale tohle se čte nádherně a při přečtení každé stránky vás stále víc a víc obdivuju. Petr Novotný

Ahoj Květo, rád bych ti chtěl poděkovat za knížku, kterou jsi mi poslala, udělala mi velkou radost a musím se ti přiznat, že jsem ji přečetl jedním dechem. Moc se vám povedla. děkuji a přeji vše nej v novém roce a hodně najetých kilometrů. Petr Pižla, zvaný Lance

Ahoj Květo, musím poděkovat za knížku od tebe. jsem akorát na skalnatý vyvýšenině v pohoří Morvan v obci Vezelay, čte se opravdu dobře v teple a s nohama nahoře, ale jinak musím napsat, že obsahuje neuvěřitelnou odvahu, ohromnou výdrž a disciplinu. Vám dvěma opravdu klobouk dolů, půjčím to i sestře, také říkala, že si to ráda přečte. Eva Pešková

Čtu knihu a moc se mi líbí. Jseš dobrá. Šárka Opatrná

Ahoj, tak jsem Ji - tu knihu už konečně dočet - ne , že by mně nudila , ale čas je v současné době můj nepřítel , ale zatím mě to baví . Takže : Je to dobrý a vzhledem k tomu, co už jsem od Tebe přečetl, je to zatím nejlepší. Chápu, že popisovat cestu dvou lidí, kteří se navíc poměrně dobře znají, prostorem, je velmi obtížné. O to víc oceňuji, že jsi omezila různé popisy míst, které jste navštívili, a věnovala se spíše prožitkům a postřehům, které nejdou najít v průvodcích. Jen tak dál. Moje jedna kamarádka, která to četla, ocenila Tvoji velmi dobrou češtinu - říkal jsem jí, že jsi vlastně profík, takže by byla hanba, kdyby to bylo nějak jinak. Kde že se ta knížka dá koupit ??? Mám asi dva zájemce. Vašek Hájek

Knížka se nám moc líbí, je to bezvadný, že jste si udělali radost jejím vydáním, a nejen sobě. Diky Iva Pospíšilová, Praha Dobřichovice

Hezký večer, už jste v Pyrenejích:-) místa, která mi tolik připomínají, stejná města, Schwabisch Hall, Vezelay, mám pěkný pocit, děkuji, všechny knížky o caminu jsou si v něčem podobné a každý ten příběh je tak jiný:-) Na shledanou Hana Lohrová

Moc gratulujeme k tak úžasné události. Romana Kozáková

Milá Květo, protože jsem vášnivý cyklista, byla pro mě tato knížka nejen zajímavá, ale i poučná. Určitě se některými radami budu řídit. Díky za půjčení. Růžena Kučerová

Ahoj Květuš! Při čtení tvé knihy jsem se úžasně bavila. Nechápu, proč marníš svůj plodný život v "jakýmsi" Senátu a ochuzuješ nás, čtenáře, o další tvoje povedený dílka. Opravdu super a kniha již putuje po mých přátelích. Alena Pelikánová

Tak úžasnou knihu, jako je o vaší Svatojakubské cestě, jsem už dlouho nečetla. Přečetla jsem ji jedním dechem. Libuše Churáňová

Je to 30 let, co jsem k tobě jezdila na fráninu na kole. Cesta tam drhla. Byl to kopec. Výčitky, že neumím slovíčka. Cesta zpět byla svoboda:)) A před týdnem jsem měla zase narozeniny,42. Letos jsem poprvé vynechala tu „odpornou“ černou sjezdovku, která se nedá sjet ani po zadku. Když jsem teď na jaře poprvé vyjela provětrat inlajny kolem Vltavy, připadala jsem si trochu nepatřičně. A tys mi dala dárek, ani o tom nevíš. V den mých narozenin mi máma předala tvou knížku. Je to fakt dobrý, řekla. Až dnes jsem měla čas. Po obědě, první teploučko, dokonce jsem ve sklepě našla růžové D´Anjou (jak trefné). Přečetla jsem ji celou. A teď už vím, že mám na všechno dost času :)) Život je krásnej, když to umíme. A vy to umíte. Díky, Květíku, Magda Pešková

Další knížka s cykloturistickou tematikou vydaná vlastním nákladem je mezi námi. Jmenuje se Na kole z Prahy do Santiaga de Compostela a její autorkou je Květoslava Kozáková. Je brožovaná, má 138 stran, obsahuje černobílé i barevné fotografie a lze říci, že se jedná o vydařené dílko. Protože ale bylo vydáno tzv. malonákladovým tiskem, těžko ho budete shánět. Cykločtení, jaro 2012

Květo, čtu Tvoji knížku, nádhera! Mimochodem Tvou knihu s chutí přečetlo už několik našich přátel, hodně úspěchů, spisovatelko, ať se daří! Jana Langrová

Hlavně bych ti chtěla sdělit, ze se mnou cestuje tvá úžasná knížka o vašem putování do Španělska!!!!! Bohužel jsem ji už přečetla a je mi lito, že nemá ještě pokračování................. Jsem nadšena tvým rukopisem a překvapena, co všechno jste zažili !!!! Netušila jsem, co vše taková cesta obnáší a jací jste vlastně OBA úžasní lidé!!!!!!!!!!!!!!!!!! Stáňa Šimůnková

Květo, za včerejšek jsem knizku zhltla a na rovinu: obdivuju vás!!!Tohle bych já, ani omylem, nezvládla. Jsi HVEZDA. Jana Hodková

Jsem v Livignu na tradiční předvánoční lyžovačce a vzala jsem si s sebou Květy knížku o Vaší cestě. Každou chvíli se při čtení chechtám a vnucuji dceři, co vtipného se vám na cestě stalo. Těším se na shledání, ať na pivu nebo na kole. Galina Benátská

Dobrý den, milí Kozákovi, děkuji za knížku ze Svatojakubské cesty, je opravdu výborně napsaná, paní Květo. Hned jsem ji otevřela, nalistovala část španělskou a pustila se do čtení. Vrátila jsem se tak o pár let zpět a s dojetím zavzpomínala na své zážitky. Moc děkuju a mějte se oba krásně. Miluše Válková

Květo, tvoje kniha je skvělá, blahopřeju. Jsem jí velice oslovena, zejména tím poselstvím z cesty. Je mi velmi blízké. Stylistisky je knížka výborná, měla bys psát! Vlaďka Spilková

Dobrý deň, Vaša knižka sa mi veľmi páčila. Je napísaná pekne a pútavo, aj inšpiratívne, hoci jak opisujete tie kamiony a tunely, to by ma možno trochu odradilo :) Žijem v Prahe a zvyknem si čítať cestou do práce a z práce v metre a vďaka Vašej knihe boli častokrát toto pre mňa najzaujímavejšie časti dňa :) Musím povedať, že máte moj obdiv. Teraz to nepíšem s myšlienkou, že „ja by som to asi nezvládla“ a práve z pozície, že podobnú skúsenosť mám už za sebou. Som o pár desiatok rokov mladšia a minulý rok som absolvovala s priateľom dvojmesačné cykloputovanie po Austrálii, a musím priznať, že 100 km za deň sme neprekročili ani raz. Už při tej 90-tke som šlapala z posledních síl. Väčšinou sme ale bojovali s naozaj silným protivetrom. Moj vztah ku kamionom bol velmi podobný tomu vášmu, mysleli sme si, že v takej šírošírej krajine budú prázdne cesty a samá rovina, ale moc sme to neodhadli, aspoň zo začiatku to bolo perné. No narazili sme aj na viacero naozaj krásnych úsekov..A tiež táto cesta po počiatočných zlaďovaniach nakoniec krásne utužila aj náš vzájomný vzťah :) Santiago je taká moja srdcovka. Putovala som pešky z Leonu do Santiaga v roku 2009. Nemohla som si totiž zobrať viac než 2 týždne dovolenky. Vtedy sa mi to velmi zapáčilo a uvedomila som si, že mi to bolo málo, a že sa tam chcem určite ešte vrátiť a vyraziť minimálne zo Saint Jean Pied de Port. Medzitým som narazila na organizáciu Ultreia a zistila som že svatojakubská trasa vedie aj cez Prahu a že je vyznačená aj v teréne, tak som si v rámci niekoľkých jednodňových alebo víkendových výletov prešla pešky jednotlivé etapy z Prahy až do Kdyně, a čakala som kým naberiem odvahu dať v práci výpoveď, aby som mohla pokračovať dlhšou púťou v jednom kuse. Výpoveď som dala až minulý rok, po tom, jako som spoznala svojho terajšieho priateľa, ktorý mal tiež svoj veľký „cestovateľsko-putovateľský“ plán – práve už spomínanú Austráliu. Tak som pre tentokrát podriadila svoj sen jeho snu. Teraz som už zase zamestnaná, a vyhliadka ísť znova do Santiaga mi vychádza asi až na důchod :) Ale to nevadí, snáď budem mať potom ešte dosť síl aj chuť.. Zatiaľ si teda aspoň čítam knižky ostatních pútnikov, prostredníctvom ktorých sa dozvedám nové postrehy z iných úsekov a pripomínam si svoje zážitky z mojho krátkeho putovania. Veľmi obohacujúce pre mňa boli aj Vaše skúsenosti s cestovaním na kole v Nemecku a Francúzsku, tam by sme chceli ísť pobicyklovať možno už toto leto v rámci dovolenky. Ďakujem ešte raz, a keby ste si chceli pozrieť krátku fotoreportáž z našej autrálskej cesty, skúste tento link: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.356457157762145.84477.100001935917768&type=1&l=064b43b0b4 (Alebo vyhladajte na facebooku moje meno, a nájdite album "na bicykli v Austrálii" - album je verejný, takže by sa vám mal zobraziť aj ak nieste zaregistrovaná). Majte sa pekne, nech sa Vám darí, a prajem ešte veľa šťastných kilometrov na kole, S pozdravom, Adriana Michaličková

Ahoj Květo, moc děkujeme za Vaše postřehy, pocity a fakta v úžasné knížce. Přirovnání cyklomapy ve Francii ke sportovní přírodní pubertální a nekonformní aktivistce mě pobavilo. Většina přívlastků úžasně vystihuje i Francouze samotné. Jste fakt borci, že jste takovou cestu zvládli ve dvou. Květo, o Tvých literárních počinech určitě ještě uslyšíme. Moc děkujeme Tobě i Pepíkovi a přejeme Vám ještě hodně úžasných a takhle zajímavých zážitků. Mějte se moc príma a užívejte si života i nadále plnými doušky. Vlasta Nováková

Ahoj Květo a Pepíku, čtu Vaši knihu a jsem nadšená. Kniha je krásně, barvitě psaná a Vy jste naprosto báječná dvojice. Jana Růžičková



(komentáře? | Skóre: 4.5)


Svatojakubská cesta 2011 Statistika cesty
Poslal pepik v Wednesday, 04. January 2012 @ 22:22:07 CET (841 čtenářů)

1. den Přední Kopanina – Komárov: 71 km - průměr 15, 41

2. den Komárov - Bělá nad Radbuzou: 120 km – průměr 15, 22

3. den Bělá nad Radbuzou - Sulzbach-Rosenberg: 95 km - průměr 14, 50

4. den Sulzbach – Rosenberg - Norimberk: 90 km – průměr 13, 92

5. den Norimberk - Rothenburg: 89 km – průměr 14, 90

6. den Rothenburg - Pfedelbach: 100 km – průměr 13, 54

7. den Pfedelbach - Oberderdingen: 80 km – průměr 13, 00

8. den Oberderdingen - Iffezheim: 85 km – průměr 12, 60

9. den Iffezheim - Bossendorf: 69 km – průměr 13, 55

10. den Bossendorf - Moussey: 86 km – průměr 14, 10

11. den Moussey - Mirécourt: 102 km – průměr 13, 40

12. den Mirécourt - Langres: 96 km – průměr 13, 57

13. den Langres – Bussy Rabutin: 93 km – průměr 14, 30

14. den Bussy Rabutin - Vezeley: 78 km – průměr 14, 41

15. den Vezeley – St. Saulge: 72 km – průměr 14, 63

16. den St. Saule – Cosne d´Allier: 117 km – průměr 15, 50

17. den Cosne d´Allier - Aubusson: 97 km – průměr 12, 67

18. den Aubusson - Egletons: 89 km – průměr 14, 80

19. den Egletons - Sarlat: 120 km – průměr 14, 20

20. den Sarlat - Villeneuve sur Lot: 103 km – průměr 14, 29

21. den Villeneuve sur Lot – Barbotan les Thermes: 91 km – průměr 12, 90

22. den Barbotan les Thermes - Hagetmau: 80 km – průměr 13, 57

23. den Hagetmau – St. Jean Pied de Port: 97 km – průměr 15, 14

24. den St. Jean Pied de Port - Pamplona: 79 km – průměr 11, 96

25. den Pamplona – Los Arcos: 70 km – průměr 12, 28

26. den Los Arcos - Nájera: 64 km – průměr 11, 90

27. den Nájera - Villafranca: 55 km – průměr 12, 70

28. den Villafranca - Burgos: 37 km – průměr 17, 07

29. den Burgos – St. Nicolas del Real Camino: 127 km – průměr 18, 60

30. den St. Nicolas del Real Camino - Léon: 77 km – průměr 17, 00

31. den Léon: odpočinkový den

32. den Léon - Astorga: 53 km – průměr 15, 80

33. den Astorga - Ponferrada: 67 km – průměr 11, 13

34. den Ponferrada – O´Cebreiro: 70 km – průměr 11, 74

35. den O´Cebreiro - Portomarín: 82 km – průměr 16, 03

36. den Portomarín - Arzua: 53 km – průměr 12, 51

37. den Arzua – Santiago de Compostela: 48 km – průměr 13, 90



(komentáře? | Skóre: 4.75)


Svatojakubská cesta 2011 Kniha o pouti
Poslal pepik v Wednesday, 04. January 2012 @ 21:56:51 CET (1930 čtenářů)



V prosinci 2011 jsme samonákladem vydali knihu o našem putování s názvem Z Prahy do Santiaga de Compostela.

Na 135 stránkách si můžete přečíst, jak jsme se vypořádali s faktem, že jsme jeli sami dva a bez jakékoliv podpory. Během cesty se nakupila spousta problémů, zvlášť když jsme nejeli se stanem, a byli jsme nuceni si každý večer hledat nějaké ubytování. Potkali jsme hodně zajímavých lidí a velkou změnou prošlo také naše manželství. Přestože jsme spolu již 36 let, teprve nyní jsme se řádně poznali. A to vše se v textu promítlo.

Kniha je doplněna podrobnou statistikou, mapičkou, najdete zde fotografie černobílé i barevné.

A proč jsme vše knižně zpracovali? Jednak abychom si pouť uchovali jako jedinečný zážitek, který nás dost podstatně změnil, a jednak proto, aby naše cesta sloužila jako inspirace či jako příklad ostatním. Vždyť když jsme to dokázali my, dokážete to taky!

Pokud máte zájem, na dobírku vám knihu rádi pošleme, napište na adresu: kozakkopanina@seznam.cz. Další důležité informace o Svatojakubské pouti naleznete na www.ultreia.cz. České sdružení Ultreia si vytklo za cíl vytyčit Svatojakubskou trasu i na našem území se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Ultreia sdružuje české poutníky a udržuje kontakty i se svými zahraničními partnery.

Buen camino!

A toto je naše jediná reklama, která vyšla v časopise Cykločtení:

Další knížka s cykloturistickou tematikou vydaná vlastním nákladem je mezi námi. Jmenuje se Na kole z Prahy do Santiaga de Compostela a její autorkou je Květoslava Kozáková. Je brožovaná, má 138 stran, obsahuje černobílé i barevné fotografie a lze říci, že se jedná o vydařené dílko. Protože ale bylo vydáno tzv. malonákladovým tiskem, těžko ho budete shánět. Cykločtení, jaro 2012

A malá ukázka z naší knihy:

Obec Vézelay jsme si vytyčili jako jeden z cílů, které nesmíme minout. Přestože se jedná spíše o větší vesnici s pouhými 700 obyvateli, mezi poutníky je velkým pojmem. Začíná zde totiž jedna ze Svatojakubských francouzských cest. Vézelay se nachází na skalnaté vyvýšenině, která je součástí pohoří Morvan. Známé je zvláště basilikou sv. Marie Magdalény, díky jejíž mimořádně umělecko-historické hodnotě je zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Již z Prahy se těšíme, že se tu potkáme s ostatními poutníky, získáme informace o pouti a že bude konec našemu putování způsobem pokus-omyl. K Vézelay se upínám již pár týdnů.

Po přespání v gîtes u rybníčku šlapeme celý den, co to dá. Ve starém opevněném městě Sémur-en-Auxois před katedrálou potkáváme zajímavý párek. Dva starší američtí manželé putují na kole napříč Evropou. Doletěli do Barcelony a za čtyři měsíce chtějí skončit v Londýně. Oba vysportovaní, štíhlí, vysmátí. Povídáme si s nimi asi půl hodinky a Pepíka jakoby náhle polil živou vodou. Omládl, narovnal se, rozzářil se. A teprve při téhle debatě si uvědomuji, jak je komunikativní Pepík ve Francii němý. Jeho angličtina, němčina i pár italských slovíček je pro uši francouzských vesničanů jako šumění mořského přílivu. Ani ve francouzských infocentrech neumějí, nebo spíše nechtějí mluvit cizími jazyky, pokud zjistí, že se s nimi domluvíme francouzsky. A tak Pepík je již několik dní odkázán jen na moji konverzaci. A najednou Američan stejně starý jako on a se stejným zájmem. Jak si tak kluci povídají, skáčou si do řeči a gestikulují, uvědomuji si, že i Pepíkův partner je z debaty nadšen. Aby ne, vždyť i on putuje jen se svojí manželkou a navíc, oni mají dvoukolo. Tak to bych já asi nevydýchala. S manželem je mi dobře, ale jsem šťastna za chvilky, kdy si každý jedeme po svém a oddáváme se svým myšlenkám. Když v kopcích zaostávám, myslím, že ani jednomu z nás to nevadí, naopak rádi si od sebe odpočineme. A ti dva chudáci pořád spolu. Nahoru, dolů, na křižovatce, pořád. Takový handicap by u mne nevyvážilo ani pomyšlení, že bych mohla šlapat o polovinu méně.

Po srdečném rozloučení s Američany a oboustranném přání šťastné cesty se nám jede veseleji. Ovšem do chvíle, než narazíme na státovku, na mapě značenou jako červenou linku, což znamená jen jedno: hustý provoz. Rázem se ocitám na jiné planetě - jakoby sluníčko zašlo, obloha se zatáhla, vůně vyvanuly a zvuky odumřely. Vnímám jen silnici a kolem mne svištící auta a kamiony. Naštěstí je celkem široká krajnice, utěšuju se, to se pojede celkem dobře. Abyste rozuměli, nenávidím jízdu za velkého provozu. Jakmile se ocitnu na frekventované silnici, zhroutí se mi můj milovaný cyklistický svět. Někteří řidiči neodhadnou vzdálenost při předjíždění a doslova se o cyklistu otřou, jiní nás považují za obtížný hmyz a zahání nás troubením do stran, další naopak jedou za kolem dlouho a opatrně, bojí se předjíždět a za nebohým cyklistou se vytvoří nebezpečná kolona. Mými největšími protivníky jsou ovšem kamiony. Jednak mě zastrašují svým burácivým hučením, jednak si za sebou vezou tzv. vzdušný pytel. Jakmile kolem vás přesviští, náraz vzduchu bicykl rozkmitá. Věřím, že se najdou silní a nebojácní, kteří pouze v takovém stylu jízdy nacházejí adrenalin, moje ego je však kamiony pravidelně zadupáváno do země. Nenávidím kamiony a to i ty, kteří burácejí málo a jsou ohleduplní.

Ale po krajnici, i když na jiné planetě, to jet mohu, gestikuluju dozadu Pepíkovi, který má moji fobii dávno přečtenou. Při cestě napříč Evropou nemohu přece počítat s tím, že svatý Jakub vyhlásí zákaz vyjíždění aut, že? Chvíli se bavím myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby měli cyklisté nějaká svá práva vůči automobilistům. Ono už to ale pomalu začíná. Například v Mnichově mají cyklisté a bruslaři vyblokovaný jeden večer v týdnu, kdy auta nesmí do vybrané čtvrti a oni se tam mohou prohánět sami. To by se nám v Praze líbilo! Věřím, že by se do historického centra sjížděli cyklisté i bruslaři z širokého okolí, určitě by to přineslo i turistické oživení.

A jak tak spřádám své futuristické myšlenky, najednou se kolem mé tašky otře auto. Úplně vyjeknu a vracím se zpět do reality. To jsem ovšem neměla dělat. Zaostřím a uvědomím si, že krajnice nenápadně vymizela a já jedu na regulérní frekventované silnici, zcela ničím nechráněna. Pepík vzadu tuší zradu, a tak je hned za mnou, jede hodně vprostřed silnice, aby mne co nejvíc uchránil. Ovšem moje mozkové centrum je ve střehu a v křeči. Registruje každé auto, každý náklaďáček i nevinnou dodávčičku. A když se na mne řítí kamion s návěsem, zatnu zuby a jedu už jen silou vůle. Vydržím, vydržím, drtím mezi zuby. A v tom se to stalo! Jedu prudký kopec dolů, za mnou kamion, dole ostrá zatáčka. A v zatáčce si já a můj kamion dáváme rande s protijedoucím náklaďákem s návěsem, který se vynořil z protějšího kopce. Všichni tři jedeme rychle a dole v zatáčce (samozřejmě bez krajnice) brzdíme. Kluci šoféři se leknou jeden druhého, ubohou vyklepanou cyklistku v ten moment vůbec nevnímají. A jak se sami sobě vyhýbají, já zatlačena na svodidlo. Z posledních psychických sil křečovitě brzdím a snad jen svatý Jakub vyrovnává vibrace naloženého rozjetého kola. Oči upřené na silniční jizvy způsobené méně šťastnými hosty této hnusné zatáčky, která tvoří dno spojených nádob úzké vozovky, jsem ji projela. Hned poté mne čeká stoupání, tedy zklidnění. Bez hlesu šlapu, otřesena do morku kostí. Pepík si musel hodně oddychnout. Ale po chvíli je zneklidněn, že nenadávám, neotáčím se, neodporuju. Šlapu, šlapu, nepřemýšlím. Ani se neraduju, že jsem vyvázla bez škrábnutí. Ani si nepředstavuju, jak malinko mne dělilo od toho, abych brkla o svodidlo či o rychlá kola burácivého netvora. Šlapu, šlapu, v hlavě prázdno. Zastavuji teprve asi až po čtyřech kilometrech a teprve tehdy se mi rozcvakají zuby a celá se roztřesu. Silou vůle potlačuji emoce. Co se mohlo stát… co kdybych… co by Pepík se mnou dělal… A už to jede, už je má mysl k nezastavení. Přesto mlčím. „Měli jsme kliku,“ hlesne můj parťák. „Ale to bude dobrý, zvládla jsi to perfektně, jsi šikulka,“ snaží se mne povzbudit. Stále ale mlčím a potlačuji sílící strach. Roste, bobtná, úkosem se podívám na provoz vedle mne a strach mě celou pohlcuje. Vší silou se bráním, nemohu dopustit, abych se bála opět nasednout na kolo a pokračovat v jízdě. Musím přece jet dál! Zhluboka dýchám, třesu hlavou, křečovitě se usmívám. A strach přestává narůstat, pomaloučku ustupuje. „Ještě chvilku,“ žadoním. „Nech mě ještě chvilku vydýchat!“ Šťasten, že příhoda nemá žádné zjevné následky, nabízí jídlo, pití, odpočinek. Nic z toho nepotřebuju, jen trošku času. „Neboj, za chvíli vjedeme na vedlejší silnici, bude líp,“ chlácholí mne. Po pár minutách jsem se otřepala, nasedám na kolo a pokračuju v jízdě. Projíždějící auta mne však stále straší, každé se zdá být mým úhlavním nepřítelem. Já matěj! Situace, ze které by si každý jiný nic nedělal, mne úplně odrovná. Vždyť se nic nestalo! Ještě před pár lety bych se tomu zasmála, s vyšším věkem však je člověk opatrnější a ustrašenější. Strach ale musím potlačit, musím přece dojet. A tak zatnu zuby a myslím na krásné chvíle, které jsem strávila se svými dětmi. Na prázdniny, společné cestování, jak jsme je učili mluvit, chodit, jak šly poprvé do školy. Promítá se mi v hlavě celý film jejich dětství. Po pár kilometrech se silnice opravdu zklidní, těžký provoz zabočuje vpravo.

Hurá, mám vyhráno, raduju se. Ale protrhnout cílovou pásku daleko před cílem se nevyplácí. Bezprostřední strach je sice fuč, ale stres z provozu se bohužel usídlil v mé hlavě na dlouho. Každý večer při plánování další etapy se mi dělá zle při pohledu na červeně značené silnice. Každou chvíli mučím Pepíka otázkami, jestli na té silnici nebude provoz, jestli tam nejezdí kamiony. Jako kdyby to chudák mohl vědět!

Není to strach, je to o mnoho horší. Permanentní stres, který se vůlí a rozumem nedá ovládnout a potlačit. Můj ochránce je ze mne zoufalý, už skoro tak vystresovaný jako já. Nejradši by všechna auta zahnal, sám vyhledává varianty nejklidnějších silnic, i když ví, že taková varianta je na úkor rychlosti i vzdálenosti. Ale nezatratil mne a i když sám nechápe, stejně asi jako nechápete vy, snaží se porozumět a vyjít mi vstříc. Kamiony nazývá kamošema a jakmile se někde objeví, hned je u mne a kryje mne tělem. Moje kamošofobie má ale i své světlé stránky. Neumíte si představit, jak si užívám chvíle na opuštěných silnicích nebo na silnicích širokých s velkými krajnicemi. To jsem pak nejspokojenější cyklistická babička na světě.

S prožitou hrůzou v zádech se blížím k Vézelay. Snad abych neměla myšlenky roztěkané strachem, vyrostl před námi najednou tříkilometrový prudký kopec. V horku předznamenávajícím jarní bouřku supíme vzhůru. Strach z bouřky velí rychle se ubytovat. Neváháme a bereme hotel střední úrovně hned na kraji města. U majitelky jako obvykle žadoním o oddělené postele. Ve Francii totiž mají partneři k sobě blízko, asi blíž než my ve střední Evropě. V posteli se dělí o jednu přikrývku, resp. o jedno prostěradlo, které přikrývku, jak ji známe z našich krajin, nahrazuje. A na to my nejsme zvyklí, navíc já mám ráda teplo a navaluji na sebe deky, zatímco Pepík preferuje jen to prostěradlo. Majitelka se po mé žádosti zamyslela a pak jí svitlo: „Jeden pokoj se dvěma postelemi bych měla,“ usmívá se na mne. Jakmile uvidím dvě obrovská lůžka, už ani nesmlouvám o ceně. „Poutnice ve čtyřlůžkovém pokoji? Takhle tedy pokory opravdu nedojdeš,“ ironicky hodnotí naše dnešní ubytování Pepík.

Vézelay je pěkná vesnice, ovšem vy od nás na ni chválu nečekejte. Jedinou hlavní ulici, která vede napříč osídlením, lemují pěkné kamenné domy s typicky francouzskou umírněnou květinovou výzdobou, jíž dominuje červená, která tak půvabně doplňuje studený kámen. Stoupající ulici korunuje basilika Marie Magdaleny. Po bouřce, která se projevila pouze několika velkými hromy a hodinou vydatného deště, se vydáváme na průzkum. Umytá silnice a vyčištěný vzduch věští příjemný podvečer. I v basilice se nás zatím drží štěstí. Můžeme obdivovat ostatky sv. Marie Magdaleny, které jsou uloženy v sarkofágu a přístupné pouze dvakrát denně po dobu šedesáti minut. Poté se vydáváme hledat vytoužené informace a začíná se nám na paty lepit smůla. Je čtvrtek a info je každý čtvrtek zavřené. V katedrále nám jeptiška ze zdejšího kláštera prozradí, že na hlavní ulici funguje kancelář Přátel Svatojakubské cesty a my ji s restartovanou nadějí hledáme. Jaké bylo naše zklamání, když nám prodavač v krámku s ovocem prozradil, že o patro výš sídlící přítel poutníků dnes zavřel o dvě hodiny dříve. Na naši všetečnou otázku „Pourqoi?“ jen krčí rameny. A co teď? Čekat do zítřka do deseti hodin, až otevřou info a kancelář? To znamená, že vyjedeme nejdřív v poledne. Jsme dost rozmrzelí, ale rozhodneme se vytrvat.

Smůla se nám lepí na paty i při nákupu potravin. „V tomto městě je předražený snad i vzduch,“ vzdychne Pepík při obnovování našich zásob. Pověst města napravuje večer až náš hotel pojmenovaný po zdejším pohoří. Osmá hodina nás zastihla v Morvanu nad internetem, se sklenicí dobrého vína a piva a s talíři úžasné krmě. Naše rozmrzení ze zavřených kanceláří i můj odpolední stres byly spláchnuty e-maily, které jsme měli možnost si vlastně poprvé přečíst. Neuvěřitelně nás nabily a přebily i moje smolné odpoledne.

Ráno Pepík montuje a opečovává kola, aby nějak vyplnil prázdné dopoledne. Sjel zadní plášť, a tak ho přehodí za přední, aby mohl bez obav pokračovat. Stejně ale musí po několika dnech do cykloservisu, po 1200 km mu plášť v servisu vymění, po dalších tisíci kilometrech musí měnit podruhé. Já jsem i díky zavazadlům o poznání lehčí, proto stačí moje pláště pouze přehodit a jedu celou dobu v pohodě. Pepík ještě sjede brzdové špalíky a to je tak všechno, co jsme našim novým kolům provedli. Kola Codex od Authora jela celou dobu úplně vzorně, neměli jsme vůbec žádný problém, dokonce jsme ani jeden nepíchli.

Konečně se přiblížila desátá a my už netrpělivě podupáváme před nedobytnými dveřmi informačního střediska. Přes sklo rozpoznáváme spoustu informačních materiálů, ale poučeni dřívějšími zkušenostmi se nenecháme zmást. Dobře děláme, nejsme po pár minutách aspoň zklamaní.

„Něco o Svatojakubské trase?“ nedočkavě kladu načinčané slečně první otázku.

„To přece musíte v Kanceláři pro poutníky,“ odvětí a dívá se na nás jako na blbce.

„Ubytování v dalším městě?“

„To se musíte zeptat až tam,“ vrtí hlavou znuděně.

„A jaká je předpověď počasí na zítřek?“

„No to já nevím!“ opáčí dotčeně.

„A vlakové spojení na jih?“ zkouším už dost rozladěná.

„Zeptejte se na nádraží,“ radí už docela rutinně.

Možná vás poslední otázka zaskočila, ale včera při mé poraženecké náladě způsobené kolizí s kamiony padl i návrh, abychom na jih Francie dorazili vlakem a vyhnuli se tak obludným náklaďákům. Ovšem tato teorie postavena na hlavu hned při večerním pročítání mejlíků. To přece našim fandům nemůžeme udělat. „Věří vám celý svět,“ zní například jedna z Jirkových zpráv. Z tepla a pohodlí domova se jí dnes usmíváme, ale pro zuboženou mysl to byla geniálně podaná ruka. Přesto si vlakovou variantu v koutku duše hýčkám jako balíček poslední záchrany, kdyby bylo nejhůř.

„Tady to nemá cenu,“ vyhodnotil situaci v infu bleskově Pepík. „Jdeme do Kanceláře pro poutníky, tam snad pochodíme.“

Nepochodili jsme ani tam. Přítel poutníků, ten, který včera tak mrzce ošidil pracovní dobu a nás připravil o půl dne cenného času, měl pouze dva zájmy: prodat nám kredenciál a udělat si čárky do statistiky. V prvním neuspěl a co se týče druhé položky, museli jsme dlouze vypisovat dotazník: kdo, proč, s kým, odkud, jak dlouho. Jen kolonku „kam“ si uměl vyplnit sám. Navíc mluvil pouze francouzsky, mapy žádné neměl. A itinerář pro cyklisty? Rozzářil se, že nás může potěšit. „Ano, Holanďané o něčem takovém hovořili,“ vykládá důležitě. Žádný ale nikdy na vlastní oči neviděl, natož aby nám ho mohl poskytnout. Marný člověk, ztracený čas.

A tak jediné pozitivum naší dopolední anabáze bylo setkání s mladým Němcem, s prvním opravdovým poutníkem. Mladík byl skutečně tak opravdový, až nám oči přecházely. Ve svých pětadvaceti letech putuje do Santiaga sám až z Koblenze, na cestu vyzbrojen značkovými věcmi od některé z outdoorových prodejen zaměřených na svatojakubské putování. Všude našité mušličky, ukázkový klobouk i poutnická hůl. Ta je tak autentická, že při ohledu na ni mne přepadají pochybnosti, jestli náhodou není umělá. Potlačím touhu si ji osahat a dopřávám Pepíkovi čas, aby si mohl popovídat německy. Mladík mluví hodně a rád, ovšem pouze sám o sobě. „Takový icháč, ten by spíš měl něco dělat, než se potulovat po cestě,“ ušklíbl se můj muž. Začínám chápat německé sousedy, že jim Svatojakubské putování leze občas krkem.

Ale ohrnovat nos nad poutníky se nemá. Porušení tohoto pravidla se nám vymstilo záhy. Přestože jsme se třikrát ptali a třikrát informaci ověřovali, z vézelayského kopce se spouštíme na druhou stranu. Patnáctikilometrovou zajížďku beru jako pokání. Kdo chce putovat, nechť putuje. A kdo je vyhastrošen, nechť je vyhastrošen. Poučili jsme se a další podivné existence na caminu už nikterak mezi sebou nekomentujeme. Tolerance, to je velký rozměr celého camina. Musíme se učit, zatím jsme pořád na pouhém začátku.

(komentáře? | Skóre: 4.66)


Svatojakubská cesta 2011 On line reportáž z cesty
Poslal pepik v Tuesday, 08. March 2011 @ 21:24:21 CET (2538 čtenářů)



.

Zde vám náš přítel Karel zprostředkovával naši cestu kilometr po kilometru. Díky, Karle!!!!

11.4.: Pepík si při tréninku pochroumal rameno. Vyrazíme vůbec?

3. 5. Balíme, obstaráváme poslední záležitosti, připravujeme se psychicky. Tak snad ....

6. 5. Je rozhodnuto!! Vyrážíme dnes odpoledne, na hranice nás doprovází Šárka s Jolanou.

1.den - pátek 6.5.2011
Vyjíždíme ve 13.00 h., minizastávka v Hostivici, pak přes Brdy, cílová stanice dnešního dne je Komárov. Nádherné počasí, skvělá nálada. V Komárově jsme v 19.h., ujeto 71 km.

2.den - sobota 7.5.2011
Krásné počasí, pohoda. Z Komárova jsme vyjeli v 9.h. Terén silně kopcovitý, pěkné cyklostezky, ale značně rozbité silnice. Do cíle dnešního dne, Bělé nad Radbuzou, jsme dojeli v 19.30 h., ujeli jsme 120 km. Zítra dopoledne máme v plánu překročení hranice na hraničním přechodu Železná.

3.den - neděle 8.5.2011 (19:07)
Plán je plněn. Ujeli jsme posledních 13 km na území naší republiky (od startu celkem 204 km), v 11.h. přejíždíme hranice na hraničním přechodu Železná. Dále pokračujeme bez Šárky a Jolany, které se vracejí domů. Krásné cesty, dobře značené. Počasí super, máme se prima. Dnes jsme ujeli celkem 95 km. Přenocujeme v Sulzbach-Rosengerg.

4.den - pondělí 9.5.2011 (19:37)
Dojeli jsme do Norimberku, v jeho centru přenocujeme. Ujeli jsme 90 km. Už umíme bloudit.

5.den - úterý 10.5.2011 (18:06)
Rothenburg. Ujeto 89 km. Mírně zvlněná krajina, krásné počasí.

6.den - středa 11.5.2011 (20:40)
Spíme 3 km za Ohringen. Byl problém sehnat ubytko, ale teď už vyspršeni na pivu. Dnes přesně 100 km, samý kopec. Únava přesto minimální. Je nám fajn.

7.den - čtvrtek 12.5.2011 (19:58)
Oberderdingen, 20 km před Karlsruhe. Opustili jsme panevropskou stezku a vydali se na jih. Dopoledne nás hodně zdržel déšť a tak dnes ujeto jen 80 km.

8.den - pátek 13.5.2011 (20:41)
Dnes nás očarovaly Sirény.Nemohli jsme se vymotat z aglomerace Karlsruhe. Ujeto 85 km, vesnice Iffezheim. Zítra do Francie. Krásné počasí. Květa děkuje za gratulace k narozeninám. A také dík Jirkovi, Anině, Zdence a Lídě s Atíkem za slova podpory při našem putování. Všechny pozdravujeme.

9.den - sobota 14.5.2011 18:45)
V 10.45 h. překračujeme hranice, ujeto 21 km. Sedíme u Rýna a požíráme jahody. Je nám blaze.
V 18.45 h., vesnice Bossendorf před Saverne. Silný protivítr, hrozila bouřka, a tak jen 69 km. Bydlíme na statku v soukromí.

10.den - neděle 15.5.2011 (19:26)
Celý den schovávaná s deštěm. Podél kanálu mezi Rýnem a Marnou. Spíme v prázdném dětském táboře v Moussey, cca 60 km před Nancy. Ujeli jsme pohodových 86 km.
Trochu statistiky: po deseti dnech putování ujeto celkem 885 km, z toho v ČR 204 km, v Německu 547 km, ve Francii 134 km.
(korserv)

11.den - pondělí 16.5.2011 (20:19)
Celý den francouzským venkovem. Rozkvetlé louky, lesy, prázdné vesnice. Jediní společníci - krávy :))) Pepík super naviguje. Zima, ale neprší. Městečko Mirecourt, 102 km.

12.den - úterý 17.5.2011 (20:38)
Starobylé město Langres, 70 km od Dijonu. Oteplilo se. Překročili jsme Vosges, jsme v krajině Ardene Champagne. 96 km. A ještě špetka do statistických údajů: na 13.km za městečkem Mirecourt jsme splnili prvních 1000 km.

13.den - středa 18.5.2011 (20:44)
Kopce, kopce a kopce. Stada krav vystřídaly lány obilí, řepky a kukuřice. Teplo. 93 km. Spíme na samotě ve starém venkovském sídle. Paráda.

14.den - čtvrtek 19.5.2011 (18:33)
Včera samota bez názvu, dnes Vézelay. Zde začíná stará francouzská jakubská cesta. Město je na seznamu UNESCO. Mají také dobré víno. 78 km.
Upozornění pro ty, kteří sledují na mapě: původně zde zveřejněné Vezeley není správný název;jedná se o Vézelay.(korserv)

Následující řádky by měly skutečně vonět dobrým vínem; nejsou totiž posílány zprostředkovaně, ale tentokrát přímo z Francie - email,20:35.
(korserv)

Ahoj všem našim příznivcům,

tak jsme se konečně dostali k internetu.... Večer vždycky vysprchovat, napapat (když je kde a co), prohlédnout a promáznout kola (Pepík) - a většinou už je všude klid a na otázku internetu jen mezinárodní vrtění hlavou...
Máme za sebou něco málo přes třetinu cesty, jsme trochu unavení, ale těla nás zatím poslouchají.
Lid je přátelský, někdy ovšem na facku. V Německu bylo všechno jednodušší - nákupy, restaurace i ubytko. U "frantíků" i ve větších vesnicích není často obchod ani hospoda, zlatí "rákosníci" u nás !!!!!!
Francie na venkově je zcela jiná než ji známe z turistických destinací. Pepík jasně definoval: poslední zhasne... Opuštěné domy na prodej, zavřené okenice, večer prázdno a smutno... Prostý lid je na nás, cyklisty, ale vstřícný, zvlášť, když dle mušle poznají kam směřujeme. Většinou vyhledáváme malé silničky mezi vesnicemi, kde je menší provoz. Pepík pořád perfektně naviguje, i když je to obtížné. Někdy ovšem musíme po státovce a tam nás pak drtí, tedy zvláště Květu, kamiony. Ničí moji psychiku a podrývají morál.
Dnes starobylé město Vézelay, kde začíná stará jakubská cesta. Na románské kapli je postavena obrovská gotická katedrála. Otáčíme na jih, směr Španělsko, bez výjimky!!!!!
Mějte se všichni prima, my se máme zatím taky. Díky moc za všechny sms, pomáhají nám.

Květa a Pepík

15.den - pátek 20.5.2011 (19:49)
Horko, až teče asfalt. Bouřky, odpočinkový den, jedeme jen odpoledne. Pepík mění sjetý zadní plášť. Saint-Saulge, 30 km severně od Nevers. Ujeto 72 km. Moc pozdravů.

16.den - sobota 21.5.2011 (20:27)
Ujeto 117 km. Historické Dumasovo město Nevers. Podél Loiry. Vedro. Spíme v malém hotýlku v městečku Cosne (Cosne-d´Allier ?) - asi 80 km jižně od Nevers. Zatím pořád pohoda. Zdraví KaP

17.den - neděle 22.5.2011 (18:44)
Celý den zataženo, příjemné na jízdu. Kopce, kopce, kopce. Protivítr. Městečko Aubusson. Ujeto 97 km.

18.den - pondělí 23.5.2011 (18:21)
Přes hory a doly krásnou přírodou. Náhorní plošinou s názvem Tisíc krav. Égletons u Tulle, 89 km. Krásné počasí, dobrá nálada.

19.den - úterý 24.5.2011 (20:15)
V horách kvetly šeříky, tady voní lípy. Teplo. Jdeme objevovat krásné město plné turistů Sarlat la Caneda. 120 km.

20.den - středa 25.5.2011 (20:47)
Villeneuve sur Lot. 102km. Dopoledne turistika, nejhezčí vesnice Francie - Domme. Na hodně vysokém kopci :) teplo.
A ještě trochu statistiky: po dvaceti dnech v cyklistických sedlech mají naši cestovatelé ujeto 1 851 km, z toho v ČR 204 km, v SRN 547 km a ve Francii zatím 1 100 km. Průměr na den činí 92,55 km. Úctyhodný výkon. Do cíle jim zbývá asi 1 400 km, které potřebují překonat nejdéle za 21 dnů. Držme jim palce!
(korserv)

21.den - čtvrtek 26.5.2011 (21:19)
Celý den po místních okreskách. Jsme na jihu, obilí téměř před sklizní. Spíme v malých lázních Barbotan les Thermes. 91 km. Moc pozdravů všem.

22.den - pátek 27.5.2011 (19:16)
Už jsme blízko Španělska. Dnes jsme prolézali arénu na corridu. Je pod mrakem, krásně se jede. Už potkáváme první poutníky. Hagetmau, 80 km. Dík všem za sms.
Pozn.: A mají za sebou 2 022 km.
(korserv)

23.den - sobota 28.5.2011 (17:39)
Jsme v Pyrenejích. Krásné počasí, svěží příroda, nádherné kopce. Euforie. Zítra bychom měli překročit hranice do Španělska. 97 km, Saint Jean-Pied de Port.

24.den - neděle 29.5.2011 (20:07)
Posledních 10 km ve Francii. Pak přes Pyreneje. Dřina, ale nádherná. Pamplona, 79 km. Poprvé, jak správní poutníci, spíme ve společné ubytovně. Postele č.103 a 104. :))
Pozn.do statistiky: cesta Francií - 1 378 km.
(korserv)

25.den - pondělí 30.5.2011 (20:17)
Svatojakubská cesta se nám zatím zdá zajímavá a inspirující. Máme plné oči klášterů, kostelů i pomníků :), poutníci jsou komunikativní a přátelští. Los Arcos, 70 km.

26.den - úterý 31.5.2011 (18:26)
Odpočinkový den, prudce se ochladilo. Nájera, 64 km. Včera opět ubytovna, setkání s prvními Čechy. Filip s maminkou z Olomouce, sympaťáci. Jdou camino 10 dní.

Trochu vřelých slov pro naše příznivce (email: 31.5.2011,21:15)
Svatojakubská cesta zatím překonala naše očekávání. Hodně poutníků, vládne zde společná nálada a odhodlání překonat sám sebe. Poutníci občas jdou za hranicemi vlastních možností - puchýře, obvazy, kulhání, někteží zase s prstem v nose... Řadíme se ke střednímu proudu. Jedeme dle možností, obdivujeme krásy cesty, prohlížíme, fotíme. Ve společných ubytovnách nevšední zážitky. Lidé jsou velmi ohleduplní, někteří ovšem i sobečtí. V pět ráno začnou šustit igelity, nasadí čelovky a zmijí šepot a po půl hodině už se opravdu spánek předstírat nedá ... :) Spali jsme i obklopeni partou krásných mladých Italů; ti ale za den ušli téměř 40 km a tak s nimi nic nebylo ... :) Dnes jsme zvolili pohodlí hotelu, ovšem zítra zase na postel č....
Cesta sama o sobě je ale neskutečná - krásné starobylé mosty, katedrály, kostely, kláštery i obyčejné a zachovalé domy, uzounké kamenné uličky plné květin, přívětiví lidé. A o tom, jak báječně se tady jí, o tom až příště.
Moc pozdravů všem a vřelé díky za podpůrné sms a mejlíky, moc nám pomáhají.
Květa a Pepík

27.den - středa 1.6.2011 (17:21)
Na Svatojakubské nelze hltat km. Stále je co fotit a obdivovat. Jsme asi 30 km před Burgosem - Villafranca Montes de Oca. Po 55 km opět ubytovna. Začínám si zvykat :).

28.den - čtvrtek 2.6.2011 (12:51)
Turisticko-poznávací den. Město Burgos, perla Kastilie. Obrovská gotická katedrála, legendární bojovník Cid atd. A tak končíme dnes už v poledne po 37 km.

29.den - pátek 3.6.2011 (18:58)
Včera Burgos nezklamal, navíc nás nadchnul skvělým jídlem. Ach jo, vrátíme se min. o 5 kg těžší :). Dnes jsme na čas opustili camino a dělali turistiku v ospalých vesničkách. Po delší době opět sluníčko a modrá obloha. Jsme asi 80 km před Leonem, do cíle zbývá 390 km. Dnes ujeto 127 km, je to tu super!!!San Nicolas del Real Camino.

30.den - sobota 4.6.2011 (23:07)
Dnes jsme ujeli 77 km, město León, město zasvěcené poutníkům. Ještě ve 23.hod. město žije naplno. Svatby v katedrále ve 21.hod. Historicky významné místo. Město založeno r.79 př.n.l., 135 tisíc obyvatel, gotická katedrála, románská bazilika sv. Isidora. Máme v plánu pobýt zde asi 2 dny a potěšit se historickými památkami i okolní přírodou.

31.den - neděle 5.6.2011 (10:46)
Dnes turistika, odpočinek. Včera do noci ve městě, bylo nabité lidmi, jedlo se, pilo, veselilo, nakupovalo ještě o půlnoci. Pak už nevíme.

32.den - pondělí 6.6.2011 (13:36)
Užíváme si svatojakubské putování. Starobylé město Astorga, kde se tradičně vaří čokoláda. Ach jo, ta váha :). Zůstáváme do zítřka, 54 km. Všechny moc zdraví KaP.

33.den - úterý 7.6.2011 (17:22)
Jedna z nejkrásnějších etap. Přes rozkvetlé Leonské hory. Byli jsme skoro až na Sněžce :), prudký sjezd, chudáci brzdy. Ponferrada, 67 km.

34.den - středa 8.6.2011 (17:34)
Opět horská etapa. Spíme v 1 300 m, Pedrafita do Cebreiro, vesnička na nejvyšším zdejším kopci. 70 km. Zima, zima.

35.den - čtvrtek 9.6.2011 (17:46)
Ráno 13 km sjezd z hor. Byli z nás skoro sněhuláci:). Pak klášter Samos, spíme v městečku živeném poutníky. Pontomario (asi má být správně Portomarín, pozn.korserv), 82 km. Cíl už se blíží!

36.den - pátek 10.6.2011 (18:35)
(email:10.6.2011, 18:35 hod.)
Jsme cca 50 - 60 km před Santiagem ve městečku Arzúa. Chvíli jsme jeli po caminu a předjížděli zástupy kamináků, jak jim říkáme... Pak zase po silnici. Poutníků je stále víc a víc, přibývají ti, co si nechávají vozit zavazadla, jdou tzv. nalehko. Přibývají i cyklisté a nutno říct, že se hřejeme ve slovech jejich obdivu, že jedeme až z Prahy. Všichni jsou zde milí a přátelští, i když celá svatojakubská cesta nám připadá jako taková velká bojovka pro dospělé - šipky,hledání značek, razítka do kredencialu - to je takový průkaz poutníka, a každý večer vrcholí hledáním nikoli pokladu, ale slušné postele. Nutno říct, že to není zase tak složitý úkol, jako všechno tady - tedy, pokud má člověk peníze :).
Tak zítra už snad dosáhneme cíle, i když, řečeno slovem klasika, cesta je cíl...
Zdraví Květa a Pepík, a opět dík za všechny sms a mejly, které nám skutečně pomáhají.Dnes 53 km.

37.den - sobota 11.6.2011 (16:26)
Santiago de Compostela. Sen splněn v sobotu 11.6.2011 ve 13 hodin. 3012 km. Květa a Pepík
Dnešní a poslední trasa - 48 km.

Dokázali to! Cestu z Prahy do Santiaga de Compostela zvládli na kolech za 37 dnů. Cestovali čtyřmi státy a ujeli celkem 3 012 km ( ČR - 204 km, SRN - 547 km, Francie - 1 378 km, Španělsko - 883 km).
Během celého putování měli jediný odpočinkový den ve španělském Ĺeónu. Za zmínku stojí - pro ty, kteří je neznají - že svým věkovým průměrem se řadí k seniorům (i když na to vůbec nevypadají). I proto si oba zaslouží obdiv, uznání a gratulaci!

(korserv)




(Více... | 14618 bytů | 1 komentář | Skóre: 5)

 

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy