Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Josef Kozák: Cyklovýlety

Hledej toto téma:   
[ Přejděte k domovských stránkám (Domů) | Vyberte nové téma ]

Cyklovýlety Děčín - Drážďany 2009
Poslal pepik v Monday, 17. August 2009 @ 21:09:17 CEST (1142 čtenářů)

Bezvadný tip na víkend!!

Z Děčína do Drážďan je to pouhých cca 70km, většinou po rovině a po krásné cyklostezce. Absolvovali jsme s Pepíkem již loni a letos jsme s sebou vzali Jolanu a Šárku a všichni jsme byli opět nadšení. Cyklostezka vzorně upravená, i když ve slunečném víkendu hodně frekventovaná. Na poloviční cestě krásné staré město Pirna, kde si v centru nedat kávičku, by byl opravdu hřích.

Ubyto jsme si našli přímo v centru - Hotel am Terrassennufer byl sice krapet dražší, ale komfortní a se super polohou a s nadstandardní snídaní.

Již kolem páté jsme se motali v protepleném a velmi přátelském a kulturním městě. Bohužel nebyl žádný morál na muzea, musíme tedy do Drážďan ještě jednou.

Druhý den zpáteční cesta: doporučujeme po druhé straně - přejet most se musí přímo v Drážďanech. Zpět na naši stranu musíte nejpozději mostem v Konigstadtu, pokud nevyužijete některého z přívozů dříve či později ( 1 - 2 euro).

Víkend je super, v Děčíně můžete parkovat zadáčo u nádraží, nebo ještě lépe do Děčína dojet vlakem.


(komentáře? | Skóre: 4.33)

Cyklovýlety Zvánovice 2009
Poslal pepik v Friday, 31. July 2009 @ 21:28:18 CEST (1118 čtenářů)

Letošní cyklovýlet byl opravdu velmi podařený. Mnozí ho považují za jeden z nejlepších vůbec. Při příchodu se rozšířila poplašná zpráva, že se rozpadla naše stará dobrá cykloparta. A tak jsme byli připraveni zakládat rychle novou. Ovšem po zevrubné registraci členů bylo kupodivu zjištěno, že novou partu by musela zakládat pouze roční sladká Natálka, neboť my ostatní jsme všichni staří mazáci. A tak jsme se na nějaké novoty vykašlali, prohlásili starou partu za zcela funkční a platnou a věnovali se radši zpěvu, tanečkům a také cykloputování.

Bohužel obšírnější zprávu o tom, jak víkend probíhal, vám dnes nepodám, neboť já jediná ze všech jsem stoprocentně využila ubytování – postel jsem opouštěla jen sporadicky. Skolila mě knížecí – doufám, že neprasečí, chřipka. Ale z doslechu vím, že trasa byla tentokrát vymazlená, z pohledu z okna jsem zjistila, že počasí rozmarné (údajně nikdo ale nezmokl) a jelikož rámus byl velký a dosáhl až do postele, tak potvrdím, že muzika byla úžasná a jako vždy skoro až do rána. Výbuchy smíchu mi naznačovaly, že jsem přišla o hodně. Takže za všechny: Tome, díky!!


(komentáře? | Skóre: 4.62)

Cyklovýlety Balaton 2009
Poslal pepik v Monday, 27. July 2009 @ 22:08:37 CEST (1041 čtenářů)

Prodloužený červencový výlet nás letos nepřipravené nezastihl. Naplánováno bylo se podívat, jak si Maďaři vedou od té doby, kdy jsme je před dvěma lety opustili.

Mireček objednal ubytování, tentokrát zvolil Balatonfured. Volba to byla dobrá, bydleli jsme všichni v jednom velkém domě u Štefana. Štefan-šikula pronajímá tři velké domy, z čehož má dva a půl upravených a zrenovovaných. My, jak jistě tušíte, bydleli v té poslední, na modernizaci čekající půlce. Hned po příjezdu jsme protáhli čumáky, protože s minulým ubytováním se Štefanovo království vůbec nemohlo rovnat. Ale jakmile jsme ochutnali víno, zabrali velký stůl před domem krytý vinnou révou, kde se báječně pařilo, a jakmile jsme se poprvé vyspali, vše bylo jinak.

Letos nás bylo 14, včetně malé sladké Natálky. Hned po příjezdu jsme pomohli Jirkovi oslavit narozeniny a pak už byl program obdobný jako minule: pojíždění na pěkných cyklostezkách kolem Balatonu, popíjení vínečka, tentokrát olacha ze Štefanovy soukromé vinice, a tak byl každou denní i noční dobu k dispozici. Pravda, moc neožíral, ale aspoň jsme ráno byli vždy svěží. K tomu dobré papání a letos i koupání. Počasí nám opravdu přálo, a tak jsme se jedno odpoledne povalovali na pláži, koupali se a pro změnu do sebe lili pivo.

Takže suma sumárum: bylo to opravdu pár povedených dní. Nesmím ale zapomenout na menší šok, který jsme utrpěli a který si vysvětlit moc nedokážeme. Z domova jsme se připravovali na zemi zdecimovanou krizí. U vědomí toho, jak byl Balaton před dvěma lety opuštěný, poničený a zchátralý, jeli jsme zcela na jisto. A ejhle!! Všude, kudy jsme projížděli, se stavělo, opravovalo, renovovalo. Na stezkách spousta kolařů, na kolonádách všech městeček krámky plné lidí, restaurace nabité. Abychom si udělali opravdu pravdivý obraz, vydali jsme se 50 km do míst, kde jsme bydleli minule. A ani tady nás atmosféra nezklamala. Hotel s vysklenými okny zářil novotou, před ním auta rekreantů, před dvěma lety opuštěné a zchátralé středisko bylo v provozu a zářilo novotou, i v našem Badacsony-tomaj se staví …. Z námi objevené vinné cesty je stezka pro turisty s vláčkem, který je plně obsazen. Elado-na prodej už tu není skoro vůbec nic. Čumíme jak vejři.

Jediné rozumné vysvětlení, jak to, že v době zmítané krizí se na Balatonu vzmáhají, přinesl Jirka: No jasně, to my jsme jim tady před těmi dvěma lety nastartovali ekonomiku. Nikdo sem tehdy nejezdil, byli jsme tu skoro sami. A teď se jim to za naše eura podniká!!!! A tak s hřejivým pocitem jsme i letos utráceli a utráceli, aby se Ti Maďaři dobře měli.

Podívejte se na fotky, jak jsme si všichni užívali.


(komentáře? | Skóre: 0)

Cyklovýlety Zvánovice 2008
Poslal pepik v Tuesday, 29. July 2008 @ 22:17:49 CEST (1103 čtenářů)

Anonymní píše "Víkend, který nemilosrdně půlí prázdniny a otevírá jejich druhou část, jsme jako již tradičně strávili v péči Tomáše na Sázavě. Sešlo se nás tentokrát méně, necelá třicítka, ale o to víc se nám parta vydařila.
Tomáš připravil sobotní nenáročnou trasu, asi 60km, kterou jsme zvládli bez pádů i bez defektů. Za hvězdu byl opět Mikulda, nejenže nefňukal, ale většinu času jel i na špici pelotonu. Obávám se, že za rok už mu nebudeme stačit a bude kolem nás nedočkavě a otráveně kroužit....
Večer pak nebyl kluk vůbec unavený a aktivně se zapojil do rozjetého šantánu. Tomáš a jeho skupina váleli jako vždycky, tentokrát na nich ulpěl i hvězdný Zonigův prach. Hráli jako diví skoro až do rána.
V neděli pak na trasu vyrazili pouze Moraváci a tři Pražáci. My tři jsme zdolali celkem 75 km horem dolem až na Český Štenberk. Bylo horko, ale byla to super trasa. Díky, Pepíku.
A co je v naší partě nového? Chyběl Ivan, který se prý pro jednou opět vrátil k automobilovým závodům, a bylo bez něj drobet smutno, chyběla i jeho příjemná Iva. Pepík nám ukázal svoji přítelkyni, Moudras statečně bojuje s nemocnýma nohama, takže to nezainteresovaní ani nepoznají. Jarda smutnil po voučatech a ozdobu party zastala tentokrát Jolana. Vzpomínali jsme na Martinku a její šťastnou rodinku i na Péťu, který rodinku teprve v září bude zakládat. Jirka měl část rodinky s sebou a vypadá spokojeně a mladě. Jak to ta Lída dokáže?
Irče to moc slušelo, Tomáš má zcela nové a velké bicepsy i novou a malou přítelkyni. Zdenička vypadá půvabně, poslední dobou jen rozkvétá.
A my všichni ostatní v pohodě a spokojení, že se máme, že nám to ještě jezdí a že se můžeme spolu smát. Tomáš slíbil za rok další ročník, tak se budeme těšit!!!"


(komentáře? | Skóre: 4.5)

Cyklovýlety Brdy - duben 2008
Poslal pepik v Sunday, 27. April 2008 @ 21:38:23 CEST (941 čtenářů)

Letošní první velký cyklovýlet nás zavál do krásného loveckého zámečku ukrytého v brdských lesích. Díky Růže zde mohlo přespat kolem třiceti kamarádů. Zámeček vystavěný vskutku velkoryse pamatoval i samotného TGM. Během návštěvy jeho ložnice sice padaly různé teorie, neboť jsme objevili spojené ložnice, ale stejně jsme zatajovali dech, když jsem v místa, kde spával Masaryk a kde nyní sidlila Růža, vstupovali.

O překvapení letos nebyla nouze. Jednak chyběl Martin, jednak (ne)povolené ztráty přišly hned v sobotu ráno, když si Zdeněk rozbil hlavu a musel do nemocnice. Večer se nám ale vrátil, stejně tak k nám našel cestu Pavel, kterého jsme přivítali víc než bouřlivě. Má sice francouzské hole, chodí jako Kačer Donald, ale chodí!!! A smysl pro humor mu bohudíky taky zůstal. Večer v kartách rozdrtil Mikuldu, jen ať se prý mladej naučí prohrávat .... Gábina dostala praktický dárek pro pracující ženy - komplexní vysoušeč vlasů spořící čas. Tak už je fakt uznaná jako těžce pracující žena....

A cesta? Opravickým hrdinou byl Mikuláš, který bez reptání, naopak s radostí ujel celých 70 km. Fakt, super. ten nám všem za rok ukáže!!!!

Jeli jsme na Zbiroh, Točník, Žebrák, Hořice, druhý den pak Dobřív. Měli jsme se báječně, poděkování patří Růže i Ivanovi. Díky moc, a jestli přežijeme naši slovenskou anabázi, tak někdy zase nashle!!!!


(komentáře? | Skóre: 4.66)

Cyklovýlety Zahájení sezony 2008
Poslal pepik v Tuesday, 12. February 2008 @ 21:44:53 CET (1120 čtenářů)

Letošní zahájení sezony proběhlo vskutku velkoryse. Sešlo se šest nejvěrnějších cyklistů a na trasu jsme vyrazili již 10. února!!!!!!

Volíme klasiku - Hostivice - Hájek - Úhonice - Loděnice - Svatý Jan pod Skalou - podél Berounky - svíčková v Srbsku a zpět tou samou cestou.

Bratru 74 km. Dobrý jako první letošní výkon, ne? Nutno však říct, že byla pěkná kosa, i když sluníčko svítilo. Také jsme ale byli pěkně vybavení a nastrojení (viz foto ve fotogalerii). Stejně později odpoledne už byla zimina. Ale nás to neodradí, protože na naši letošní expedici na Slovensko musíme trénovat!!!!


(komentáře? | Skóre: 4.8)

Cyklovýlety Září na Vysočině - 2007
Poslal pepik v Tuesday, 25. September 2007 @ 23:22:13 CEST (1176 čtenářů)

Jeden z posledních zářijových víkendů jsme strávili na Vysočině - prosluněná sobota a neděle v příjemném rodinném penzionu Jonáš ve Svobodných Hamrech. Sešla se nás necelá dvacítka.

Páteční večer byl vyplněný výjimečně dobrou kapelou z Hlinska. Dana se s námi vůbec nebavila, natolik byla okouzlena hudební produkcí... až tak, že Jarda mluvil cosi o pitralonu. Byl však ihned pokárán a pak už se jen a jen lepšil :))))

Moc jsme vzpomínali na Pavla, který bojuje s klíšťovkou. Pevně věřím, že dnes už má vyhráno a na příští výlet jede s náma!!! Pavle, bojuj!!!

Ivan vše super připravil, Jindra bezpečně vedl peloton. Moudras se trošku v pátek zapomněl s panáčkama a doutníčkama, ale to jen svědčí o jeho mládí. Růžena je mladá a ta si lecjaké zapomenutí může dovolit. Taky vůbec v sobotu nefňukala (jako někdo....) a byla v absolutní pohodě.

V neděli jsme zavítali k Haškovi do Lipnice a bezva se napapali. Škoda, že víkend je tak krátký.....

A ještě jedna škoda: Prapor Moraváků tentokrát vztyčili jen Míra a Jožin, a to ještě pouze díky služební cestě a bez kol. Moraváci, polepšete se:)))

Díky za fotky od kamarádů, musím je zpracovat a hurá s nimi do fotogalerie.

Takže příští akce? Zamykání Šumavy.


(komentáře? | Skóre: 5)

Cyklovýlety Maďarsko 2007
Poslal pepik v Tuesday, 31. July 2007 @ 16:23:08 CEST (1249 čtenářů)

Tak se tak jednou přihodilo, že jsme si na běžkách řekli: tak kam v červenci? Padaly nejrůznější blbé nápady, jako že práce, zahrádka či snad dokonce malování baráku. Naštěstí tam byla Gábina a Mirek a jeden z návrhů tím pádem nezapadl: Balaton. Tam je to super, tam si to zamilujete, vykřikla Gabča a bylo rozhodnuto.

Balaton, Badacsony-tomaj. Ubytování levné, za pronájem celého domu, kde byly postele pro 8 lidí, včetně dvou koupelen, dvou teras a samozřejmě vybavené kuchyně s jídelnou jsme platili 37 eur.

Cyklostezky kolem jezera upravené, perfektně značené a pohodové. Jídlo špičkové, víno mňamka. Díky tomu, že jsme jeli s Moraváky, putování se zjednodušilo na obrážení vinných sklípků:)))

Balaton jsme objeli skoro celý, kombinovali s lodí i vláčkem. Největším problémem bylo sehnat dostatečné zásoby tekutin do vlaku. Ale když máte s sebou Jirku a Michala, nemusíte se bát, že by člověk ve vlaku zhynul žízní....

Čtyři červencové dny byly tak akorát: ráno jsme začínali u Wechselldědka, pokračovali se starým Olachem (olašský rizlink) a končili ve Weinkelleru... a tak se nedivte, že druhý den stejně jako "když pes jitrničku sežral...." jsme museli zase k Wechselldědkovi :)))

Nasmáli jsme se jak blázni, nejpovedenější byl gag Pepíka, když jedné staré majitelce krásného penzionu lichotil: Mluvíte kolosálně německy, madam!!! S úsměvem opáčila: Ja, ich bin Deutscher!!! Náš hurónský smích zahnal jeho další tokání:)))

A tak to chodilo pořád. Úžasný relax, báječné odpočinutí. Doporučujeme!!!!!!!

A jak si to kdo užil? Mirek plánoval trasy, Gábina se těšila z tepla, Jarda si užíval pivečka, Ivánek léčil kyčle, pokud zrovna nepadal, Jolanka byla ozdobou, Jiřinka jí zdatně sekundovala. Míša si zvykal na nové klipsny a sháněl s Jiříčkem tekutiny. Marcelka si užívala spánku i dobrého vínka, Martinka pečovala o Michala a taky o Pepíka - tomu jizvičku po operaci prohlížely spolu s Gabčou.

Suma sumárum: velmi povedený výlet, příště zase a tak, že objedeme jezero jako puťák. Volných míst na ubytování je spousta, tak jakápak starost. Nashle za dva roky!!!


(komentáře? | Skóre: 5)

Cyklovýlety Zvánovice 2007
Poslal pepik v Tuesday, 31. July 2007 @ 16:08:07 CEST (1782 čtenářů)

Anonymní píše "Tak už máme za sebou zase jeden krásný výlet. Poděkování patří Tomášovi, jenž nás pozval do Zvánovic.

Parta se sešla tentokrát menší, cca 40 lidí, ale zato kompaktnější. Tomáš zvolil super trasu přes Stříbrnou Skalici, Sázavu a Český Štenberk. Již od pátku padaly hlášky, že to bude přes 100 km a sobotní ranní plánky tuto verzi potvrzovaly. Avšak pěkné počasí, Tomášův přehled a dobrá nálada brzy daly zapomenout všem obavám a strachům.

A když s námi vyrazil i šestiletý Mikuláš, už se nikdo nebál. Liberecký Mikulda je totiž fakt cyklistická extratřída. Nefňuká, jede, šlape, nezdržuje a má pořád dobrou náladu. Už má taky samozřejmě typické pánské moresy, rád jezdí uprostřed silnice a auta ho moc nevzrušují, takže rodiče musí být pořád ve střehu, ale je to fakt borec a stal se právem hrdinou dne, i když ho rodiče uprostřed trati narvali do auta.

My ostatní jsme zmákli něco přes 70 km, tři hospody, jednu cukrárnu a jeden klášter. Píchnul tentokrát jen Pavel a při spravování mu píchnul Ivan. Takže výlet super, následující šantán velkolepý.

Kde se ale v Tomášovi vzala síla hrát a zpívat až do rána, nevím. A kde sílu nabral Roman, když celodenní cestu z Chorvatska protáhl až k nám a u kytary zůstal s Tomášem až do půl sedmé, to je mi také záhadou. Ale byl to opravdu víkend super-hyper. Tomáši, ještě jednou díky a za rok nashledanou!!!!"


(Více... | 1 komentář | Skóre: 5)

Cyklovýlety Toskánsko 2007
Poslal pepik v Wednesday, 30. May 2007 @ 22:12:20 CEST (1525 čtenářů)

Po loňských zkušenostech s cestovkou Intertrans a příjemně strávené jarní dovolené bylo již v září jasné, že naše parta opět vyrazí na kola na zahraniční silnice. Po delším dohadování se rozhodnutí nechalo na dvojici Pepík-Jirka a volba padla na Toskánsko. Nutno říct hned na začátku, že volba to byla víc než správná. Toskánsko – země zaslíbená, chce se mi napsat. A opravdu: nádherná krajina, nevšední a s citem a vkusem udržovaná městečka a vesničky, příjemné podnebí, velmi vstřícní lidé a vůbec ne v neposlední řadě lahodné chianti a báječná kuchyně. Takže proč ne!!! Jeli jsme v termínu 28. dubna - 8. května. Ovšem zcela jsme podcenili staré a osvědčené rčení o řece a dvojím vstupování )

Samozřejmě, že zájezd byl jiný než ten bezchybný loňský do francouzské Provence!! Nejela s námi Nikol, ale mladinká a nezkušená (pokud zkušená, tak se nezkušeně projevovala) Lenka. Ta si s naší partou tvořenou silnými a svéráznými osobnostmi těžko poradila, spíše neporadila. Jelikož jsme očekávali „naši Nikol“, byli jsme zákonitě zklamáni. Ale zcela pregnantně vyjádřil situaci po dvou dnech Láďa: „Už sakra nic nesrovnávejte s loňskem, mně se tady líbí!!!!“ A měl pravdu. Pokud se člověk oprostil od provensálských zážitků, musel se mu tento zájezd líbit. Toskánsko je totiž jedinečné. A nemělo cenu si ho kazit chybami v organizaci či jednáním naší delegátky.

Naši známí Jelínci

Tolik na úvod a teď už konečně k věci. První velké překvapení nás neinformované čekalo na Zličíně. „Ty vole, voni ty Jelínci fakt s náma jedou!!!!“ Takhle to zašumělo autobusem, když se přihnal do Prahy a z něho vystoupili naši staří známí Jelínci z Liberce, jež s námi absolvovali loňskou Provence. Nevím, zda to byl mazaný tah cestovky či logistika Liberečáků, co nás opět svedlo dohromady. Setkání to však bylo příjemné a myslím, že jsme si společně pobyt pěkně užili a vzájemně se opět doplňovali. Jelínci šlapali jak diví, což nás už nepřekvapovalo, naopak příjemně polechtalo, když jsme je někde na trase dohonili. Večer zase přispěli svými hrdly do několika tradičních šantánů. Navíc jsme byli obohaceni o nové liberecké prvky, jako například brabčení, které se stalo letošním hitem. Vrozená cudnost a rigorózní výchova mi nedovolí popsat výše uvedenou brabčecí akci, ale varovat vás musím. V okamžiku, kdy jeden z Jelínků s vilným úsměvem přišel večer mezi nás a mezi zuby drtil otázku „Tak koho si dnes vybrabčíme?“ jsem si totiž naivně myslela, že šprýmuje. U mne dobrý, ale myslel si to bohužel i Marek, který na svou naivitu doplatil… No, každý jsme ňáký, že? Určitě však když uslyšíte o brabčení, tak si minimálně vykryjte rozkrok ) Ale nic není tak horké, jak se na první pohled zdá… Liberečáci s sebou vzali i kazetu z loňského zájezdu, kterou pořídil „starý Jelen“ a která nás pobavila na zpáteční cestě. Díky, byla to fakt pěkná vzpomínka.

No a teď už opravdu k letošnímu zájezdu.

Bydleli jsme v moc pěkných chatkách, které byly situovány na pobřeží. Původní informace na břehu moře sice trošku pokulhávala, protože Marina di Bibbone , kde se náš kemp Arcobaleno nacházel, opravdu leží na pobřeží, my však k němu měli cca 15 minut pohodlnou chůzí. Ale avizovaný bazén v kempu byl, byl i čistý, takže jaké zle. Chatky byly příjemné – dvě ložnice a společná kuchyňka a příslušenství. Navíc milé posezení venku, které stoprocentně využila moravská chatka č. 5 posílená vrchlabským Jardou. Ti snad ani v chatce nespali. Když jsem šla spát, hráli a zpívali venku, když jsem šla na start, už tam stáli připraveni.

Jaké perly jsme navštívili?

Na kole jsme toho letos příliš nenajezdili, hodně jsme se vozili autobusem, což jsme vnímali spíš jako mínus. Na druhé straně jsme navštívili takové toskánské perly jako Pisa, Siena, Florencie, Luca, San Gimignano nebo Volterra. Ze všech zmíněných turistických cílů a center nás asi nejvíc uchvátilo San Gimignano . Městečko, o jehož existenci mělo tušení jen pár těch, kteří se doma poctivě připravovali. My ostatní koukali s pusou otevřenou na vysoké věže tyčící se k nebi a signalizující, že zde bývali bohatí a hrdí majitelé. Každý rod měl svou vyhlídku, v dobách největší slávy jich zde bylo přes sedmdesát, dnes zůstalo jen patnáct. Městečko nás přivítalo nádherně teplým deštěm, ovšem tak vytrvalým, že mnozí podlehli a zakoupili deštník – heč, máme netradiční suvenýr!! Voda umyla ulice i střechy a jakmile vysvitlo sluníčko, vše se úplně rozzářilo. Zcela jistě jsou i zde mraky turistů, my však díky počasí měli kliku na poloprázdné a o to krásnější uličky.

Volterra je větší, důstojnější a díky vědomí, že je zde státní vězení, na nás působila i o hodně přísněji. Hned na začátku nás Pepík naorganizoval do muzea Etrusků. „Když nás půjde 20, budeme mít slevu,“ vykřikoval a prováděl nábor. Byl úspěšný jen částečně, přesvědčit se nás nechalo jen 18. Ale to by nebyl Pepík, aby slevu nedostal. Přísného pokladního bleskově přesvědčil, že jsme skupina seniorů, tedy sleva nám patří. A byli jsme tam. No jo, ale co teď? Popisky jen v italštině, Pepík zmožen vyjednáváním se ztratil a my tam stojíme před etruskými náhrobky, euforie z ušetřených éček už je ta tam a rozpačitě na sebe čumíme. Jen Gábina se osmělí: „A kdo to vlastně byli ti Etruskové?“ Víc už nemusela. Petr se nadechl a zcela bezkonkurenčně vystřihl improvizovanou přednášku. Petře, díky. My to vlastně všechno o Etruscích věděli, ale …… No a pak ještě na starou etruskou bránu, malou pizzu do ruky, hradby a máme splněno!!! Odměníme se tradičním kapučínkem, které se však po chvíli zvrhlo dočervena – čtyři džbánečky a už je čas letět na bus.

Město Siena je známé svým obrovitým náměstím a množstvím kostelů. Pro nás však zůstane navždy spojeno s Lenčiným konstatováním, že do města musíme na kole, protože tady na kole jezdí každý a my jsme navíc cyklistický zájezd. Poprvé jsme se tvrdě vzepřeli a spor naštěstí vyhráli. Pak při brouzdání malebnými úzkými uličkami i při prohlížení kostelů či v turistických tlačenicích u největších památek jen kroutíme hlavami, jak bychom se my ubozí tady s koly popasovali…. Zvlášť když bychom je kvůli Sieně museli extra z autobusu vyndávat. Podobně tomu bylo ve Florencii , kde jsme už zápas s Lenkou neměli tak tvrdý, tady podlehla docela snadno. S kolem mezi florentskými davy, to by bylo opravdu pikantní. Asi jak na Karlově mostě v turisticky nejvypjatější době.

První cyklotrasa

Takže města dobrý, ale my fakt taky jezdili na kole )) Naše první trasa byla asi 40 km. Kola vybalujeme u polozbořeného chrámu Castelo San Galgano a poprvé nasáváme voňavý a specifický toskánský vzduch. První městečko na kopci, vinice, rozkvetlé keře na cihlových velmi vkusně upravených stavbách. Jedem kolem milých a většinou usměvavých lidí i kolem ohleduplných, ale rychlých šoférů a nebezpečných motorek. A setkáváme se s naším prvním a netušíme že každodenním lijákem. Pravidelně začíná pršet odpoledne, leje jako z konve, prudký, vytrvalý déšť. Poprvé se nám zatáhlo v městečku Montieri. Dáme kapučínko, ono přestane. Dali, nepřestalo. Naopak se zatáhlo tak, jako kdyby už slunce svítit nikdy nemělo. Poprvé také zaznamenáváme zdejší unikátní klimatický jev - teplý déšť se bleskurychle mění na ledovou sprchu. Někteří jeli, jeli, až se ocitli ve vodním řečišti a spíše plavali než šlapali. Někteří čekali a po kapučínku vyráželi za mírnějšího deště, byť bylo zataženo jako na konci světa. Pepík však zavelel: do toho nejedu!! Zdatně mu sekundoval také Jirka a opozice byla na světě. Nejsme bázni, moknout nebudeme. V hospůdce je tak dobře a víno tak levné….. Jeden, dva, tři džbánečky a ono pořád prší, prší. Jídlo nemají, a tak do sebe cpeme posolené zbytky chleba, jež zůstaly opuštěné po stolech. Přiznám se, byla jsem hodně nervózní. Parta opilých, kola osiřelá, venku leje, do cíle daleko a nálada stoupá. „Taková chvíle je neopakovatelná a jedinečná,“ znělo unisono sklípkem. Avšak já byla nervóznější čím dál víc. Partu se mnou držel jen Péťa, ale ani ten s nimi nic nezmohl. A tak jak se někomu říká kazišuk, já v tu chvíli byla typický kazichlast. Když se vybraly peníze na nevímkolikátý džbánek, zabavila jsem je. Bylo to houby platné, složili se znova a pilo se dál. Nenápadně vznikl první nadační fond - zakladatel samozřejmě Pepík. Jak se opilci složili na džbánek, který Pepík zaplatil, už se křičelo: hurá, máme peníze na další!!! A tak pořád dokola. No jak tohle skončí…… Nebudu vás napínat, opilci mají odjakživa štěstí. Když už jsme nemohli ani pít a veškeré zbytky chleba byly snědené, nesměle se protrhaly mraky, poté vysvitlo sluníčko a nastal pařák. Umytou a voňavou přírodou jsme si zkrátili trasu a vysmátí, sušší a v úžasné náladě dojíždíme ve stanovený čas k autobusu. Zde několik zmrzlých a promoklých jedinců klepe kosu a léčí se kelímky becherovky. „Je mi taková zima, že ani nevím, jestli jsem holka nebo kluk. Dole nic nevidím a bradavky mám vytrčené,“ zaznělo suše z pánského sektoru. My tedy nakonec měli štěstí, i když prý krásné městečko Masu Maritimu jsme bohužel nestihli.

Nej …. zážitek

Jedním z nejkrásnějších výletů byla stezka vinným krajem chianti . Úžasně mírumilovná a kultivovaná krajina, liduprázdná, jen sem tam na kopečku krásné staré kamenité stavení, statek či přímo malý zámeček. Vinice střídají obilí, louky i lesíky. Všude vůně, klid a pohoda.

Užívali jsme si báječně, ale ne dlouho. Stejně jako všechny cyklotrasy i tuto Lenka naplánovala tak, aby aspoň část vedla po hlavní silnici. Říkala tomu oblíbené cyklistické stezky. A na jedné oblíbené, v kterou se výše popsaná stezka změnila, nás potkal pravý tropický nejprve teplý, posléze samozřejmě ledový přívalový liják. Pánbůh na nás zvrhával kýble vody, navíc na frekventované silnici, kde svištěl a samozřejmě nás ohazoval jeden auťák za druhým, stejně jako mnoho motorek. V těch mají mimochodem Íčka velkou zálibu. V okamžiku, když se jeden motocyklista ladně „sklouznul“ tak, že se málem opřel o Luďka, nám (zdravému jádru zájezdu, cca 20 lidem) došla trpělivost. Mokří, zmrzlí, unavení a vystresovaní jsme si jako jeden muž (tedy až po demokratickém hlasování) řekli, že tohle není cyklistika pro nás. A hned se volalo Lence, že na těch zbývajících 20 km do cíle kašlem, stejně je za zbývající půlhodinu neujedeme, a že tedy štrajk. Hledáme nejbližší hospodu a zde táboříme. Měli jsme kliku jak blbec. Dojeli jsme na kraj do Raddy a hned nám padla do oka hospoda s velkou markýzou. Spíše než hospoda to byla taková vesnická herna s barem, obsahující v zadní části velkou místnost – velkou akorát na to, aby se zde mohly sušit naše hadry a mohli jsme si lízat rány. Obsluha nás viděla určitě ráda, po naší konzumaci léčivého a životazachraňujícího alkoholu měli vyděláno na půl roku dopředu a tuším, že po nás zavírali a jeli na nějakou pěknou lastminutu. Rozbalujeme tedy ležení, vytelefonujeme s Lenkou vše potřebné, zahajujeme léčbu – a začíná nám být teplo a dobře. Jaký byl však náš údiv, když se na silnici v dešťové cloně začaly po chvíli objevovat mátožné, unavené a zmáčené postavy, šlapající do pedálů jen s největším sebezapřením. Takže vůbec jsme na trase nebyli poslední, jak jsme se původně domnívali, ale naopak první!! Obětavý Luděk se postavil do dveří a pronikavými hvizdy láká mátohy dovnitř.

Nejstatečnější ze všech byla Katka, která se ztratila a v té bouřce a ledovém lijáku šlapala zcela odevzdaně, před sebou ještě 20km, doba srazu dávno minula. Když jsme ji doslova sundali z kola, radostně a příjemně se usmívala. Madona, jinak to nedokážu napsat. My už dávno zaléčení, polousušení a v dobré náladě. Okamžitě jsme začali (tedy spíše začaly) kout pikle, jak potrestáme manžela, jenž ji opustil a ztratil. Pomsta samozřejmě nebyla, jen údiv nad úžasnou ženou zůstal. Milane, zasloužíš si vůbec Katku?

Největší šok však byl, když v našich záchranných sítích uvízla i Lenka. Zmrzlá tak, že neudržela ani list papíru, klepala se jak osika, zuby cvakala určitě nejen zimou…. Tak ani ona jistě nedorazí včas na sraz, když už je hodně po a do cíle stále pořád ještě těch 20km….. byla však statečná a obešla se bez alkoholových léků, i když ve svém tenkém promočeném trikotu byla fakt k uzoufání. Třesouc se telefonovala a organizovala záchranu, počítala přítomné, zachráněné i ztracené. A že po ní přijeli i Jelínci a „naši mladí od Ludi“, jak jsme partu čtyř kamarádů nazývali, to už nás jen pobavilo. Ti však na tom byli nejhůř, ujeli nejvíc a zákonitě taky mokli nejdéle. Avšak nejmladší a nevytrénovanější - pro ně to byl čistý adrenalin. Po tomto výčtu vám musí být jasné, že jsme bar v herně skoro celý vypili. Některé druhy tvrdého alkoholu fakt došly, pivo bylo drahé a víno v tomto případě jako lék nezabírá. Ale některý filuta objevil, že pod námi je otevřený obchod!! No a tak pokračuje nadační Pepíkův fond – výborná grappa. A jak to nakonec vše dopadlo? Jako zázrakem jsme se všichni posbírali dohromady a nikdo to na zdraví neodnesl. Na místo srazu v určenou hodinu však přijela jen disciplinovaná čtyřčlenná skupinka Petra, která si ovšem zvolila jako obvykle jinou než doporučenou trasu. Vysmátí, sušší, radost jim kalilo jen pomyšlení na nás ubožáky. Netušili totiž…. Nejhůře dopadla dvojice, která prosvištěla naším sítem a hospodu nezaznamenala. Údajně v lijáku dál nemohli a dvě hodiny, které jsme my trávili zachycováním nebožáků, léčbou a organizováním přesunu autobusu, strávili pod střechou někde u stavebnin. A abych nezapomněla! Celou doporučenou trasu zdolal jen Milan, který se k autobusu přiřítil sám, zničený, unavený, samozřejmě promočený, neboť, a to mu přičtěme k dobru, hledal svou ženu. Milane, odpuštěno!!! ¨

Cesta domů byla homérská. Muselo se oslavovat, že jsme nezhynuli a že v nadačním fondu (který se už samozřejmě rozrostl, měnil jména a byl pravidelně obnovován) bylo pořád co pít. A když zrovna fond došel? Pořád tady ještě byly zrzavé pozdravy z domova pěkně v lednici vyválené. Dík patří jednoznačně šoférům. Takovou smečku bych nejen nevezla, já bych je ani nenaložila. A to jsem nějaký lidumil))

První máj

Nejhezčí na kole však byly dny, které jsem si organizovali sami. Lenka zavelela volný den, a to teprve bylo žůžo. Kluci vzali mapy, naplánovali trasu a jelo se. Po pobřeží přes Cecinu a Vadu skoro až k Livornu. Tady nás zaskočilo, jak si Íčka umějí užívat pikniku. Autem až pod strom, vybalí jídlo, pití, stolky, grily, ubrusy, židličky a bedmintony a hurá, začínáme. Jedí, pijí a cpou se celé odpoledne….. Také vidíme krásnou pláž se žluťoučkým pískem, kde se koupe jen pár největších otužilců. Neva, aspoň u moře uděláme fotky, ať se máme doma čím vytahovat )) Pokračujeme přes Polveronu a drápeme se nahoru do městečka Rosignano . Bylo to přesně 1. května, na to nikdy nezapomenu. Městečko úchvatné, turisté nula, počasí skvělé, ale jídlo a pití? Samá voda, samá voda, samá voda. A když už občas přihořívalo, tak bylo jistojistě zavřeno. Italové totiž svátek práce opravdu slaví, a to nicneděláním. Nikdo nedělá, tedy ani hospodští. Jezdíme od jedné tratorie k druhé, všude chiuso. Všechny, opravdu všechny restaurace byly ten den zavřené. Hladoví, žízniví a najednou zcela nepřekvapivě liják!! Z minuty na minutu. Někteří stačili dojet před zavřenou hospodu, kde se choulili v podloubí, asi osm nás zůstalo u hřbitova na zastávce autobusu. Nejchytřejší jako vždy Gábina. S holkama se vnutily do skleníku, který dodával kvítí na hroby. Tam bylo nejlépe a ještě mohly obdivovat a fotit flóru.

Horror v horách

Další den opouštíme pobřeží a vyrážíme do hor, jindy vše kombinujeme. Ale jedno je jisté, mokneme každý den. Za zmínku stojí ještě jeden výlet, na který vyrazila pražská šestka: Pepík, já, Jolana, Petr Topinka a Šárka s Láďou. Moraváci předchozí den trochu protáhli šantán, a tak si dali mírný oraz, krásně si den užili s vínečkem na pláži. My se báječně naladěni vydali do hor. Byla neděle, Italové na pobřeží zorganizovali velký každoroční mítink cyklistů , jehož základem byl závod čítající cca 1 400 dobrovolníků i profesionálů. Tak tomuhle peklu se musíme vyhnout!!! Na startu jsme si je vychutnali, byli všichni vymydlení, nažehlení, nažhavení a připravení cedit na trati krev. Vyrazili jak stádo buvolů – hamtali, předjížděli se, strkali (jeden to hned odnesl ošklivě na začátku) a vypadali nesmírně šťastně. My už méně, když jsme museli čekat až přejedou. Nevadí, počkáme.

A pak si vyrážíme naším tempem a začínáme obdivovat vinice, dozrávající jahodové plantáže, slunečníky, kamenná stavení a v neposlední řadě nádherný vzduch. Nic nás netrápí, jen se každou chvíli radíme s mapou. Je nám trošku divné, že skoro na každé křižovatce v horách chlap a auto, občas nějaký praporek, ale Ital má občas divné choutky …. Vy už ale asi tušíte. Samozřejmě, že se naše naplánovaná trasa protkávala s trasou závodu. Ale závodníci nikde, tak jaképak zle. Avšak všeho dočasu.

Po hodince bloudění se dostáváme na křižovatku, kde stojí další dědek s praporkem. Naše cesta vede do kopce po úzké kamenité cestě. Ptáme se, za jedem dobře, kývá, ale ukazuje vpravo. Ať se držíme na straně. Dobrá, dobrá. Asi po deseti minutách, když už jazyk na vestě a cesta strmě stoupá, najedou rachot!! Kamínky odlítávají, někdo nadává, ve vzduchu stres, stříká na nás pot. A je to tady!!! Proti nám se s kopce řítí šílenec a brzdit jaksi zapomíná. Bleskově se vyhne, nadávkami nešetří. Sotva se stačíme vzpamatovat, je tu další. A další a další a další. Pak chvíli nic a zase skupinka. Pak se řítí jeden po druhém, chvíle ticha a dvojice. A zase nějaký šílenec. Tenhle nadává, druhý se směje, jeden mává, třetí hrozí. A všichni se řítí s kopce hlava nehlava. Avšak ti, co brzdí, ti jsou ještě horší – kamínky odlétají, kola se smýkají. Nejhorší jsou pak zatáčky. Cesta je uzoučká, do zatáček není vidět a závodníci si najíždějí, takže vykryjí celou cestu. Jsme zoufalí. Plížíme se úplně na kraji, oči vytřeštěné a upřené dopředu, uši nastražené, hrůzou zpocení i na zádech. Po čtvrt hodině se naučíme do zatáček křičet a houkat, občas je to ale stejně houby platné. Modlím se, abychom přežili a aby přežili i ti šílenci. Než se proti nám přežene 1 400 kol, málem zkolabujeme…. A to vše trvá skoro hodinu. A my pořád do kopce a oni proti nám s kopce. Nakonec se přece jen dostáváme nahoru, kde mají občerstvovací stanici. Ale to samozřejmě není cíl, závod pokračuje. Psychicky na dně se s Jolanou domlouváme, že tady budeme bivakovat, že dál v žádném případě. Organizátoři ale v úplném klidu. Nikdo nám nenadává, kde se tam pleteme, naopak nás vybízejí, jen ať pokračujem, protože my teď už s kopce, do kopce závodníci. A to oni pomalu, zato my rychle. V žádném případě!!!! Zůstáváme zde, třeba i přes noc!!! Po chvíli údiv, neboť s pelotonem se přiřítí i část Jelínků. Ti ovšem vysmátí, neb jeli s nimi, nikoliv proti.

Náš vzdor však netrvá věčně. A tak se sebezapřením se spouštíme s kopce proti pelotonu. Proti nám jen pomalý ocas, poslední odpadlíci, a tak to celkem jde. Ale stejně jakmile ještě dneska na ten kopec hrůzy pomyslím, málem omdlívám. Přežili jsme bez zranění nás či závodníků fakt jen zázrakem. Konec toho výletu ovšem drastický: posledních 20km z celkových 80 ve studeném dešti…

Ostrov Elba

No a samozřejmě nemůžu zapomenout na výlet na ostrov Elba. To byla záležitost jen pro silné povahy. Ráno se odjíždělo v 7 hodin, ovšem vstávalo se do deště a ocelově šedé oblohy. Lilo samosebou jak jinak celou noc. Lístky na trajekt předem koupené nebyly, a tak ještě v kempu porada. Vzdáme to? Zalezeme zpátky ke většině, která si výlet neobjednala? Zcela nekompromisně se vyjádřil pražský Petr. Přišel k autobusu jen oznámit, že zalézá zpátky do pelechu. Exempla trahunt, příklady táhnou. Zvedám ruku, chci do pelíšku taky. Nezdolná Magda v opozici. Když už jsme vstali….. Lenka váhá, mechanik Milan je pro každou srandu, a tak jedem. Šoféři se nám pošklebují – bůhví, jestli pojede trajekt, je zataženo aspoň na deset bouřek…. Jakmile s blížíme k Piombinu, odkud trajekt startuje, zažíváme neobvyklý úkaz. Z té beznadějné šedi a hrozivé černi oblohy najednou vykrojená hluboká díra, v ní blankytně modrá obloha a škádlivé sluneční paprsky. Sice nemíří na nás, ale v dálce je spatřit můžeme. Ještě na molu studená sprcha, vítr a zima. Na lodi jedinečný zážitek, když nás pohůnci pouštějí jako první a my si v útrobách trajektu zajezdíme na kole… Kola se ani nezamykají a hurá nahoru do kajuty. Hned dáme dobré kapučínko jako snídaničku a už je líp!! Než skončíme s našimi chuťovými buňkami, obloha jako zázrakem jasná a sluníčko hřeje. Elba vysmátá, zalitá sluncem a pohodová. My s Lenkou bloudíme v Portoferraiu . „Trasu má vyjetou z internetu, pořád se dívá do mapy a pak jede tam, kam mávne první trafikant,“ to už ujely nervy i navýsost tolerantnímu Petrovi.

Bohužel se nevydáváme napříč ostrovem do Porto Azuro, jak doporučoval Pepík. Lenka straší 40 km jedna cesta a ještě do kopce, a to bychom za těch pět hodin, které máme na Elbu vyměřené, určitě nestihli. Vydává se pouze mechanik Milan, který pak podává zprávu: tam i zpět cca 30km většinou po velmi mírně zvlněné a málo frekventované silnici – Porto Azuro úžasné…. No nic, necháme si to napříště. Bloumáme (tedy nejprve s Lenkou bloudíme) po pobřeží, najdeme krásnou malou pláž a tady se nám vymstí náš ranní pesimismus. Samozřejmě jsme si s Jolanou a Jitkou nevzaly plavky, ale jak už jsme zvyklí, tak jen pláštěnky. V těch se nám koupat nechce, a tak tedy jako tři Evy noříme svá celulitidová, špekovatá a mírně povadlá těla do chladných vln. Nalákala nás úžasná čistota a průzračnost vody, koupání opravdu stálo za ten výlet. Celkem jsme najeli jen asi 30 km, ale den to byl nádherný, klidný, pohodový. Příroda úžasná, přístav, kde pobýval Napoleon si dodneška uchovává svá tajemství. Kamenné nepravidelně dlážděné uličky se šplhají nahoru, některé mají jen schodiště, auta musí důmyslnými a spletitými jednosměrkami.

Že jsme však v Itálii, žádné pochyby. I zde je všudypřítomné sušící se prádlo. Dnes máme více času a tak vedeme čistě dámskou filipiku, jak je možné, že se prostěradla a další většinou bílé prádlo o ty stěny neucachtá. To přece není možné!! Fascinovaně hledíme na jednu dámu, jak zkušeně potahuje kladkou, aby si své spoďáry zkontrolovala, jestli už mohou domů. No a ty prostěradla? Závěr je jasný: jsou a musí být ucachtaná. Když fouká vítr, prostěradla o baráky plandají, musí tedy být ucachtaná.

Závěr

No a to je tak asi všechno. Na zpáteční cestě ještě malé příjemné městečko Lucca , kde mají spoustu kostelů a věž se zahradou nahoře. Libůstkou na konec měla být návštěva lomu v Carraře , který jsme však nenašli…. A tak nás Lenka zavezla k nějakému stánku se suvenýry a v pozadí s lámajícím se mramorem. Naše trpělivost však už byla tak zocelená, že se tomu nikdo ani nesmál, ani se nerozčiloval…

Poděkování na konec patří určitě šoférům, kteří byli skvělí, měli velkou trpělivost nejenom s naší rozjívenou bandou, která si přijela užít a která si taky užívala, ale byli tolerantní a trpěliví i k Lence. Skvělý byl i mechanik Milan, muž s jedním z nejerotičtějších hlasů na světě, jak jsme se s odbornicemi na mužské charisma shodly )))))

Pokud mám tedy shrnout: Toskánsko úžasné a já si jen přeju, abych mohla v budoucnu aspoň ještě jednou – zdravá a na kole – popíjet zde kapučínko nebo chianti, dýchat krásný vzduch, flirtovat s příjemnými Italy a obdivovat zelené kopečky i kamenná městečka.

A jak si kdo zájezd užíval?

Šárka svou štíhlostí štvala elegantní Italky, Láďu jsme štvali my neustálým srovnáváním. Pražskému Petrovi nikdo moc nerozuměl, půvabné Jolaně chtěli zase rozumět všichni. Magda nepřekvapovala svou energií a vitalitou, Petr překvapoval (tedy jen toho, kdo ho nezná) svými znalostmi a rozhledem. Jiřinka byla spokojená a Toníček musel být také. Roman – duše všech šantánů - neúnavně hrál a zpíval, Alenka si ho tentokrát dobře ohlídala. Jirka vévodil svojí dobrou náladou, Marcelka se zotavovala z obrovské únavy. Péťa si stále myslel na Olušku, na Elišku si mysleli ostatní. Katka je světice, Milan je šťastný, že ji má. Gábinka vévodila všem, Mirek si užíval všeho. Míša zapadl do naší party perfektně, Martinka je na něj patřičně a oprávněně hrdá. Jarda se sice občas zlobil, ale příště s námi stejně pojede zas (aspoň doufám). Luděk si objednal jelínkovský dres a stěhuje se do Liberce, Mára ho uhlídat nestačil. Helenka šlapala tak, až se sama divila, Vašek partu nikdy netrhal. Slávek si užíval narozeniny každý den, Jitka ohromovala stoickým klidem. A Pepík? Vše organizoval a snažil se, aby byl každý spokojený.

Takže takhle si to pamatuje a dala dohromady Květa. Určitě jsem však na něco zapomněla, paměť už tak dobře neslouží. Napište, opravte, doplňte, budeme jen rádi!!!!!! Už se na Vaše řádky těšíme.

A kam příště s Kozaktrans? Máte nějaké tipy nebo nápady? Napište nám!!


(Více... | 1 komentář | Skóre: 4.66)

Cyklovýlety Zahájení sezony 2007
Poslal pepik v Wednesday, 04. April 2007 @ 22:24:52 CEST (1372 čtenářů)

Datum zvolené přízračně - 1. dubna. Nikoho nenapadlo, že by to mohl být apríl, a tak se nás na startu sešlo osm.

Již tradičně Šárka s Vláďou, Jolana, Luděk, zcela nově i Alík a po zimě odpočatý a plný sil bratranec Jarda. No a samozřejmě my dva.

Nevěřili byste, že takto krásně sestavená a vymazlená skupina obsahuje v sobě několik vetřelců. Ale je to bohužel tak. Mezi normálně uvažující a veselé kamarády se vetřelo několik, přesněji řečeno tři, exotů a mimoňů - dietářů. Fakt, nekecám, tři nejmenovaní jedinci si neustále špitali, ba co víc, nahlas na sebe pokřikovali o kaloriích, zdravé výživě, správně umístěné váze nebo o nejlepším čase, kdy je třeba se vážit. To si z toho pamatuju nejvíc: vážit se musíte aspoň třikrát denně!!!! Uff. Zblbli, milánkové a co víc, jsou krásní, štíhlí a sluší jim to a nás všechny pěkně štvali :))) Zvlášť když v hospodě se štítivě dívali na svíčkovou nebo pili vzhledem k počtu kalorií pouze malé pivo. Fuj, hanba.

Zážitek s touto partičkou dietářů (schválně vám nepovím kdo z nich to je, určitě ty hubeňoury v Toskánsku poznáte na první pohled) zcela zastínil naši trasu. Takže: jeli jsme přes Loděnice a Svatého Jana do Srbska - tam došlo pod slunečníky k té nejhustší dietářské přednášce - a pak zpět podél Berounky do Berouna a přes Chyňavu směrem na Unhošť a Hájek, Hostivice domů.

Všichni byli tak zaujati ústředním pozimním tématem, že jsme ani nevnímali, jakou trasu nám to přes několik terénních vlnek Pepík naplánoval. Celkem 80km, z čehož snad 79 bylo jen do kopce :)) Serpentýny na Podkozí slyšely jen naše hlasité funění, protože nadávali jsme jen potichu, aby nadupaní dietáři (oni si k tomu hubnutí samozřejmě přidávali celou zimu nezimu i cvičení) nic nezaslechli.

Vypadá to, že si jen stěžuji, ale nenechte se mýlit. Výlet byl super, počasí ukázkové, nálada dobrá a parta skvělá. Vedle dietářů překvapil ještě Jarda, který vše (hovory, jízdu i funění) zvládal zcela hravě a vždy s úsměvem. Jardo, příště bez tebe nejedem! Osvědčila se i Alena - ozdoba pelotonu.

A tak jsem sezonu zahájili velmi důstojně a reprezentativně. Teď jen vydržet a dobře se na Toskánsko připravit.

Jo, už to víte? Nejede s námi Nikol, ale její kolegyně prý italštinářka. Kluci malinko zesmutněli, ale já věřím, že Italka se Francouzce určitě vyrovná.


(Více... | 1 komentář | Skóre: 5)

Cyklovýlety Plánovaný cyklovýlet do Toskánska
Poslal pepik v Saturday, 11. November 2006 @ 07:41:15 CET (2384 čtenářů)

Toskánskem na kole

V Toskánsku se vaše cestovatelské sny stávají skutečností-ubytováni budeme kousek od moře a slunečné pláže v kempu v bungalovech,ze kterých budeme vyjíždět na cyklotoulky podél pobřeží,po vinných stezkách v oblasti Chianti,kde se určitě zastavíme na skleničku zdejšího proslulého vína,prohlédneme si toskánské skvosty jakými jsou Florencie,Siena,Pisa a Lucca,trajektem se svezeme na Elbu a také se budeme procházet středověkými uličkami Volterry a San Gimignana. Kolo je v Toskánsku po skútrech jedním z nejpoužívanějších dopravních prostředků,díky kterému naše dojmy z tohoto nejkrásnějšího italského regionu budou ještě silnější. Délka tras se dá díky autobusu upravit,takže můžete mít během vaší dovolené příjemný cyklorelax nebo si dát pořádně do těla

Program zájezdu:

V pátek odjezd v 16:00 z Prahy (18:00 z Plzně) a hromadné těšení se na báječnou cyklodovolenou v jednom z nejrozmanitějších krajů na světě. Na opozdilce nečekáme!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Sobota- při cestě na místo ubytování vás jistě svojí krásou ohromí náměstí„Pole zázraků“během pěší prohlídky v Pise.Na zeleném travnatém koberci se tyčí klenoty pisánské románské architektury-dóm,baptisterium,Camposanto a symbol celé Itálie-Campanila(známější jako šikmá věž) -v odpoledních hodinách ubytování v kempu na Etruské riviéře,takže je možná první italská koupačka.

Neděle – volný program,možnost cyklovýletu podél pobřeží, prozkoumání okolí ubytování a slunění na pláži.

Pondělí- čeká nás první společný cykloden,pomocí autobusu se dopravíme do Sieny-starého historického města proslulého svými křivolakými ,úzkými uličkami,lemovanými vysokými paláci z červenohnědých cihel z místní hlíny a na Piazza del Campo,které je dějištěm Palia,načerpáme síly,které zúročíme během vyjížďky vinnou stezkou v oblasti Chianti,která je proslulá výrobou tamního vína.Přes Rocca di Montegrossi,Castello di Cacchione a Taille di Chianti se dostaneme do cíle a tím je jediné náhorní městečko v této oblasti Radda in Chianti.Během cesty nesmíme vynechat ochutnávku Chiantského vína

Úterý – volný program.

Středa-autobusem se svezeme do větry ošlehaného městečka se středověkými uličkami,které si vydobylo uznání zpracováváním alabastru a tím je Volterra.Odsud na kole vyrazíme do San Gimignana,které vás z dálky na první pohled upoutá „rodovými“ věžemi.Pro cyklistické nadšence ještě možnost sjezdu do Certalda,ti kteří si budou chtít šetři síly na další dny se svezou autobusem.

Čtvrtek- autobus nás doveze do Piombina, fakultativní cyklovýlet na ostrov Elba, který je třetím nejrozlehlejším italským ostrov (trajekt cca 20EUR/os.)

Pátek -naše cykloputování začne v nejkrásnějším toskánském a zároveň i italském městě Florencii,budeme si užívat nezapomenutelnou atmosféru a památky jakými jsou například Ponte Vecchio,Duom s Brunelleschiho kupolí,Palazzo Vechio s galerií Uffizi,vyfotíme se u Michelangelova Davida a budeme se kochat krásným pohledem na údolí řeky Arno z Piazzale Michlangelo.Dnešní den zakončíme v neoficiálním hlavním městě kraje Chianti a tím je Greve in Chianti

Sobota -během dalšího cyklistického výletu se autobusem přemístíme do Massi Marittimi starobylého hornického města a odsud na kole zpět do místa ubytování nebo pro cyklovytrvalce výlet na kole do Abbazia di San Galgani

Neděle – volný program.

Pondělí -okolo oběda odjezd domů a abychom se ještě nabažili Itálie ,tak si uděláme procházku podél hradeb v Lucce,která je rodištěm Giocoma Pucciniho.

V úterý se plni vzpomínek a nezapomenutelných zážitků vrátíme domů v dopoledních hodinách (v cca 10.00 Plzeň, 12.00 Praha).

Termín zájezdu: 27.4.-8.5.2007

ZÁKLADNÍ CENA - MOBILHOME/CHATKA: 9 310,-Kč

SLEVY: -sleva pro skupinu (včetně věrnostní a skupinové slevy): 650,-Kč/os.

sleva za vlastní pojištění: 300,-Kč/os.

sleva za úhradu 100% zájezdu do 25.1.2007:400,-Kč/os.,tj. např. 8.660,-Kč/os. včetně pojištění a bez časové slevy

Cena zahrnuje: dopravu pohodlným luxusním autobusem (WC, klima, video, bar), 9 x nocleh , přepravu kol, průvodce, technika, komplexní pojištění včetně pojištění na storno a pojištění léčebných výloh v zahraničí.

Ubytování: - v mobilhomech pro 4 osoby v kempu s bazénem v blízkosti moře, Marina di Bibbone (kuch. kout, koupelna, WC) Marina di Bibbona je menší klidnější letovisko ležící v krásném a čistém přírodním prostředí, v místech s hustými borovicovými lesy. Dovolenou podle svých představ zde prožijí ti, kteří netouží po ruchu velkých středisek, ale dávají přednost klidnějšímu místu a čistému přírodnímu prostředí. Pěkná přírodní písečná pláž má pozvolný vstup do moře, což ocení hlavně rodiny s nejmenšími dětmi. Sport a zábava: v místě několik obchodů a restaurací, tenisové kurty, víceúčelové hřiště, aquapark Cecina (10 km). Železniční stanice: Cecina (10 km).

Tak se rozmyslete, a pokud chcete jet s námi, určitě se co nejdříve přihlašte!! A budeme se těšit společně, zima tak lépe ubíhá:))



(Více... | 5 komentáře | Skóre: 4.83)

Cyklovýlety Zamykání Šumavy 06
Poslal pepik v Friday, 27. October 2006 @ 22:05:49 CEST (1486 čtenářů)

Letošní zamykání mělo velmi špatnou meteorologickou předpověď, přesto jsme se sešli skoro všichni. Předpověď naštěstí nevyšla, a tak jsme se v noci dívali na hvězdy a ve dne, zvláště v neděli, marně hledali mráčky na modré obloze.

Jirka nás opět nasměroval do hotelu Onyx a v sobotu vodil po nejkrásnějších koutech Šumavy. Tomáš s Romanem hráli oba večery na plný pecky, navíc Roman vynalezl novou rokenrolovou figuru: hod babou přes hlavu. Raději to však nezkoušejte, druhý den oba otřeseni, navíc Roman poté chodil jen podpořen brufenem… Na kolo také nemohl Martin, ten se zase nemůže rozhodnout, zda má špatný meniskus či dobrou dnu.

Nakonec se nejsilnější ukázaly severní Čechy, skoro celý Jablonec vyrazil na nedělní etapu. Pochvalu zaslouží Václav, přijel, byť jen na večer a nedělní dopo.

Drezína a mašinfíra, v poklidu už zavírá. Zamkli jsme tedy důkladně, odemykání až zase napřesrok. Už se na ten jarní klíč všici těšíme!

(komentáře? | Skóre: 5)


Cyklovýlety Dámská cyklojízda na Říp - září 06
Poslal pepik v Friday, 29. September 2006 @ 21:28:41 CEST (1493 čtenářů)

Tak pánové si užívali na jachtě a snad si nemysleli, že dámy zůstanou samy doma v koutku!! Tak to tedy ne!!

Poprosili jsme hodného Jardu, aby nás kousek popovezl - nikoli z důvodů nemohoucnosti, jak si možná bláhově myslíte, ale protože cesta do Kralup je pitomá, vede jen po hlavní.

A z Kralup už do Velvar a odtud přes Černouček až na Říp. Počasí bylo vychytané, ale samozřejmě protivítr - to už jinak asi ani nejde. Pod Řípem milý pán na parkovišti pohlídal kola a už nic nebránilo si nahoře vypít pivečko. Pravda, za asistence hnusných vos. Pán až tak milý zase nebyl, za hlídání chtěl mrzký peníz a pořád nám předhazoval, že na vrchol se nechá vyjet. Pcha!!! To bychom musely bejt pitomé, dobýt vrchol v potu tváře :))

My pěkně v pohodě, přesto jsme ujely celkem 76 km. Na zpáteční cestě tradiční cukrárna ve Velvarech nám nad kafíčkem vnukla báječnou myšlenku jet do Kralup po zelené značce. Super!!! Objevily jsme nad městem úžasně položenou novostavbu, krásně architektonicky řešenou. Samé okno, terasa a bezkonkurenční výhled. Dům se nám líbil víc, než v Otvovicích u Lucky Bílé. Ale tam to asi zase bude super uvnitř!

Takže výlet se dost povedl, začínáme mít starost, na co vlastně ty mužský potřebujem:))) Ba neeeeeee - šprýmuju. To nic ale nemění na skutečnosti, že příště jedem na dámskou zas. Kdo se přidá?

(komentáře? | Skóre: 4.2)


Cyklovýlety Dámská jízda do Lán - září 2006
Poslal pepik v Tuesday, 19. September 2006 @ 23:04:05 CEST (1374 čtenářů)

Tak jsme na jeden víkend osaměly - Květa, Šárka, Jolana. No co už naděláme..... Brečet tedy opravdu nebudeme. Nasedáme na kola a vyrážíme západním směrem. Úsměv na rtech, v duchu mírná obava, co kdybychom třeba náhodou měly nějaký defekt...... Ale ono se vše vždy nějak vyřeší!

Jely jsme za tatíčkem Masarykem do Lán. Hrob má Masarykovic rodina pěkně udržovaný, o návštěvníky není nouze. Navštěvovaný je i zámecký park, ovšem současný zámecký pán zde udělal jisté změny, ne vždy k lepšímu. A tak se např. nesmí až přímo k zámku. Ještě že nám ponechal lepé stráže, s kterými je radost komunikovat. Místní skleník však žádná paráda, ani se nedivím, že je přístupný volně. Potřeboval by kapku peněz a nové rostlinky, asi i trošku rekonstrukce. Že by až nový či staronový hradní pán?

Původní progresivní myšlenka Jolany, že bychom oběd vynechaly se sice neujala, ale i když si Šárka nemohla nechat ujít své každodenní pivínko, přesto byl oběd velmi skrovný. A tak se nám šlapalo báječně.

Velmi nás překvapil výsledný čas. Doma pohodlně už ve čtyři hodiny, ještě lze stihnout štrůdly, jejichž recepty se během výpravy probíraly. A jak to že doma tak rychle? Přes sedmdesát kilometrů, procházka parkem, na hřbitově i ve skleníku, a přesto čas přímo pohádkový. Odpověď je velmi jednoduchá: žádný velký oběd, žádná velká pivka, tedy žádné časté nucené zastávky, pánové!!!!!

Byl to pěkný víkend a my si slíbily, že někdy zase musíme dát nějaké repete.

Trasa: Praha - Kladno - Srby - Stochov - Lány - Tuchlovice - Záplavy - Kladno - Praha

Kladeňáci mají nádherné a propracované cyklostezky, jest jim co záviděti. Při této trase se ani nemusí do žádného města, vše se elegantně objede v zeleni. Nádhera. Bližší podrobnosti rády sdělíme.

(komentáře? | Skóre: 4.33)


Cyklovýlety Zvánovice 2006
Poslal pepik v Monday, 31. July 2006 @ 21:46:04 CEST (1582 čtenářů)

Zvánovice 2006

Předposlední červencový víkend jsme strávili na pěkném společném výletě ve Zvánovicích. Tomáš s Janou, Zdenou a Jardou připravili opět úžasný víkend - super ubytování, dobré papání, slunečné počasí a nádherná trasa podél Sázavy. Bonusem navíc byla nejen perfektní mapa, ale i sáček první pomoci. Nebudete tomu věřit, ale Tomáš připravil pro každého jednoho Pepina – bezpečný sex. Vůbec mu nezáleží na tom, kdo nás bude za nějaký čas živit, na srdci mu spíše leží pobavení bez následků…… no nevím, nevím, Tomáši, zda je to plus či minus )) Každopádně mužská část osazenstva vzala bonus s nadšením, dámy se spíše jen tak trochu uculovaly….

V partě se nově objevilo několik osob, například Šárka a Láďa a jejich dva pejsci, nebo psycholožka Anička. Ta dělala pánům velké starosti, neb inteligentní blonďatá dáma se smyslem pro humor, takovou nenajdete na každém rohu. Ovšem úvod nikterak slavný, hned první den si chudáček rozbila čumáček… ba ne, bylo to jen ramínko a kolínko. Naše parta, překypující doktory a doktorkami se k této fatální nehodě ovšem postavila dosti laxně. Zasahovat pak tedy musel pouze Pepa, jehož největší lékařskou kvalifikací je, že ho Jiřka seznámila se zdravotní sestrou….. A tak s láskou a péčí potíral ramínko i kolínko a zraněné Aničce foukal bolístky. Ostatní pánové jen němě přihlíželi, v očích jim však bylo možno přečíst jediné: „Herdek, ten pitomej jód si příště vezmu taky….“

Pepa ovšem zasahoval i jindy a jinak. Umí poradit v každičké situaci. Když zbloudilí turisti hledají cestu, neotálí s odpovědí: „Ledeč nad Sázavou? Tady? Tak to tady jste tedy akorát tak v prdeli!!“ Abych se vrátila k perfektní přípravě celého cyklovýletu. Mapka rozdaná spolu s bezpečným sexem byla stoprocentně připravená. Bez problémů jsme zde nalezli i zastávky nazvané zcela pregnantně: Pivo, Svačina, Oběd….. pouze někteří pomýlenci četli mapu obráceně a pak v bodě Pivo obědvali, v bodě Svačina pili….. ale za to už organizátoři opravdu nemohou ))

Příjemně nás překvapila Benátská noc v sousední vesnici. Muzika hrála, neckiáda klopila své oběti do teplounkých vod rybníka, klobásy se pálily, pivo teklo proudem. Doposud vše v pořádku. Avšak po večerní debatě vyrazila skupinka nespavců na noční striptýz. Co pánové čekali? Samozřejmě krásnou mladou dámu minimálně se čtyřkami. Co dostali? Snad slušného hocha zahaleného kouřem, na sundání trenýrek už prý jim došla trpělivost….. Tak takhle to dneska chodí. Když se řekne striptýz, pánové, neslintejte předem. Dneska už je všechno jinak!!!

Za zmínku ještě stojí obšírná večerní debata, které jako obvykle vévodil Ivan a jejíž téma bylo veskrze moderní: Česká čtyřprocentní komunita ve světle našich politických i jiných celebrit. Shodli jsme se, že už dlouho jsme se tak nenasmáli. Jednalo se o jeden z vrcholů společenské části tohoto výletu.

V neděli ještě pár skalních příznivců vyrazilo, aby se doladili… třicet kilometrů je ale prý na neděli příliš, a tak jsme tedy urazili čtyřicet!!! Holky si ale vyřvaly, že navštíví Gottland, když už jsme v těch Jeanech!! Alespoň zvenku…. Výše vstupného nám moc do noty nehrála, a důchodci mezi námi, kteří by dokonce i zde měli slevu, raději zatahovali břicho a slunečními brýlemi maskovali vrásky, jen aby tam nemuseli…. A tak jsme uvily jen fotku zvenku. Rodinka, která šla po nás, ta byla opravu šťastnější)) Ovšem, když přijeli až z Jihomoravského kraje…

Víkend to byl opět velmi podařený, děkujeme Tomášovi, Janě i Jardovi a jme rádi, že máme příslib opět do roka a do dne. Takže za rok opět nashle!!!!

(komentáře? | Skóre: 4.83)


Cyklovýlety Francie 2006 - Provence
Poslal pepik v Thursday, 08. June 2006 @ 22:24:50 CEST (3208 čtenářů)

Provence 2OO6

První květnový týden jsme letos strávili ve společnosti cestovní kanceláře Intertrans Plzeň. Hned v úvodu podotýkám, že mě Intertrans neplatí, ani mi nedává žádné bonusy či výhody. Upozorňuji na to předem, protože se vám možná bude zdát, že vystupuji jako jejich agent. A to tedy v žádném případě. S cestovkou jsme jeli poprvé, průvodkyni Nikol jsme vůbec neznali. Avšak týden, který jsme měli možnost strávit s ní a s celým jejím týmem, se stal jedním velkým zážitkem. Ale popořadě.

V září loňského roku se naše cykloparta rozhodla, že vyrazí na kole za hranice nejen všedních dnů, ale i fakticky. Volba padla na slunnou sladkou Francii, a protože po létě jsme byli rozježdění „mistři světa“, furiantsky jsme zvolili sice malebnou, ale také nádherně zvlněnou Provence. Hořkost našeho rozhodnutí jsme začali pociťovat většinou po pažravých Vánocích, kdy kila letěla nahoru a nepřímou úměrou pak naše podzimní forma dolů. Nejednomu z nás zhořkla novoroční předsevzetí, neboť jsme si naordinovali trénink, trénink a zase trénink. A že ho bylo potřeba! Nutno ale říct, že ať už spinning, nebo první cyklokilometry ještě na sněhu, vše jsme zúročili a připravili se perfektně.

Nikol pro nás měla připravený úžasný program, který vyhovoval jak natrénovaným jedincům-Jelínkům (naši partu doplnili mimo jiné i sportovci s dresem cyklosport Jelínek, kteří se stali symbolem nezdolných a vytrénovaných jedinců), tak i našemu středoevropskému cyklistickému průměru, stejně jako těm, kteří si novoroční předsevzetí jaksi zapomněli dát ))

Jeli jsme celkem pět etap, přičemž určitě nejzajímavější byla trasa na Mont Ventoux. Hora vysoká 1 909 metrů se stává občas cílem etapy Tour de France a své jméno přeložené jako „Větrná“ nedostala nadarmo. Pokud ji chcete zdolat, nejlépe je nastoupit z městečka Sault a stoupat a stoupat. Prvních 22,5 km jedete krásným borovicovým hájem sice do kopce, ale příjemného, voňavého. Hodina pravdy začíná až od restaurace Chalet Reynard, odkud se již stoupá opravdu, ale opravdu strmě nahoru. A do toho samozřejmě vítr, žádná borovice, jen ten čumící vrchol se vám neustále vysmívá a namlouvá vám, že už opravdu nemůžete, že musíte slézt a kolo potupně tlačit.

My jsme tušili, že bude zle, a tak jsme nic neošidili. Z kempu vyrážíme autobusem v půl šesté ráno, abychom se nahoru dostali ještě před pravidelným poledním větrem. Vytvořili jsme několik malých výkonnostních skupinek a s urputným výrazem jsme nahoru vyjeli všichni, kteří jsme si to předsevzali. Nutno pochválit větrné vrcholové družstvo, které se skládalo z věkového průměru cca 50 let (Marcelko, neboj, průměr neúměrně zvyšuje Pepík ), kterého provázeli Jirka, Marcelka, Květa a Šárka. Tohle družstvo opravdu překvapilo a mimo očekávání se nahoru propracovalo v čelních pozicích (před nimi pouze někteří z Jelínků a pár nadupané mládeže. Absolutní prvenství však patří Péťovi, který měl sice špatný úvod, hned v první etapě se ztratil, ale Mont Ventoux zdolal v úžasném tempu a jako první. Gratulujeme!!!!

Nahoru jsme dojeli tak brzo, že ani vrcholová hospoda nebyla ještě otevřena, o razítko jsme museli škemrat, když už někteří nevydrželi studené větry a spustili se dolů na chatu, kde jsme se oddávali zaslouženému odpočinku formou pivečka, kafíčka a někteří i vínečka.

Tam se také zformovala skupina vítězů-pokořitelů Větrné hory. A odtud vyrazil peleton domnívající se, že dnes už máme hotovo. Nikol slibovala cca 60 km pouze dolů či po rovině. Ano, to si teď už zasloužíme. Ale mysleli jsme si to jen my, nikoliv pánbůh. Spouštíme se, spouštíme až staneme nad kaňonem Nesque. Kocháme se vyhlídkou, těšíme se na romantický sjezd. Užili jsme ho však pouhé 4km (bohudíky že ne více). Poté se dozvídáme, že je na konci zavřený a zcela neprůchodný (pokud se tam letos chystáte, nepodceňujte značky ve městečku…., které tuto skutečnost nesměle avizují..). My se nechali nachytat, a tak musíme zařadit zpátečku, v mysli se přeorientovat na další a další stoupání místo sladkého sjezdu a makat a makat. Nutno přiznat, že Nikol nabízela autobus, který pro odpadlíky přijede, ale to by bylo hoooodně zbabělé. Místo toho zatínáme zuby (proklínání si necháváme každý pro sebe) a vydáváme se na cca 20km objížďku. Tady by měla vést Tour de France, aby ti hoši viděli, co to je stoupání!!!!!! Rveme kola nahoru skoro do pravého úhlu, pot z nás řine, nastoupané kilometry z rána na náladě a pohodě nepřidají…. Snad jen Míra s Marcelkou kopec údajně vyjeli-já je však neviděla… Spinning nespínink, takhle natrénováno nemůže mít nikdo! Konec dobrý, všechno dobré, pochvalovala si Nikol, která se přiznala, že měla obavy, co s námi tak brzo odpoledne bude dělat, když jsme Větrnou zdolali tak brzo. Faktem zůstává, že do autobusu se jí svalili zcela podle původního časového harmonogramu vyplivané trosky, unavené, ale šťastné. Jak by také ne, po celkem 94 km, z čehož většina bylo stoupání…

Odměnou byla návštěva výrobny vína, kde byla samozřejmě ochutnávka, jež nás tak naladila, že Frantíkům kšeft jen kvetl. Jediné negativum této etapy spočívalo ve skutečnosti, že po takovém výkonu nebylo v lidských silách zrealizovat původně plánovanou oslavu dobytí Větrné hory. A že se na oslavu v kempu už připravovali!! Podařilo se nám totiž předchozí večer husarský kousek: vypít francouzskou hospodu, vyrvat majiteli kytaru a za jeho souhlasného přitakávání hrát a zpívat české i mezinárodní odrhovačky až do rozednění. „Tak veselou partu jsme tu ještě neměli,“ pravil onen roztomilý Francouz. Holanďanů jsme se na jejich mínění ptát nemohli, ti byli ještě více zhulákaní než my  A tak další očekávaný mejdan se odehrál až ke konci pobytu.

Zatím ale ještě nekončíme. Máme před sebou výlet do Arles a do národního parku Camarque, kde obdivujeme spoustu bílých koní a plachých plameňáků. V moři se koupou jen otrlí jedinci, neboť přece jen začátek května letos přál spíše lásce než teplé slané vodě. Poznali jsme také Avignon, vesničku Oppede, hrad markýze de Sade Lacoste, okrově zbarvené skály v Rousillonu, stejně jak toto malebné městečko. Navštívili jsme na kole klášter Sénanque i Fontaine de Vaucluse. Úžasná byla etapa v oblasti Ardeche, stejně jako v pohoří les Alpilles. Do foťáků se nám vešel i poslední den navštívený Pont du Gard.

Nevím, zda mám popisovat, jak naše zdravé jádro vedené Pepíkem zabloudilo…. Z původně nešťastně zvolené cesty (po krásných chvílích v hospůdce) se stal jeden z vrcholů a nezapomenutelných zážitků. Jak by se také mohlo zapomenout na hodiny, kdy jsme rvali kola do strmého kopce, nikde ani noha, jen šutry, ticho a krásná příroda. Začalo to jednoduše a nenápadně: nikomu z nás se nechtělo jet nahoru k dalšímu ze zdejších četných hradů. Pokračovalo to zajímavě: na dotyčný hrad shlížíme sezhora a cesta v nenávratnu. My se ale nevzdáme!!! Tvrdohlavě razíme dopředu, aniž bychom měli jistotu, že se ještě někdy s Nikol setkáme. Optimismu nám nalili protijdoucí veselí důchodci, kteří se radostně usmívali v představě, že až se přehoupneme přes vrchol, nutně se musíme rozbít, protože na kole, to tady tudy tedy určitě nepůjde….My to samozřejmě zvládli, i když pěšmo. Orvaní od ostružin, klopýtáme po šutrech, nalháváme si, jak je to krásné. Pouze Jirka s Péťou a Romanem důchodce pokořili a přískokama tu hrůzu sjeli….. no, nevím, jestli se tomu dá říkat sjezd, spíše kaskadérský hazard. Když jsme pak dole po asi třech hodinách stanuli opět na asfaltu, málem jsme ho radostí zlíbali. A hned se oklepáme a pějeme ódy na úžasný a jedinečný zážitek….. Musíme poradit Nikol, aby sem nasměrovala další mlaskouny, ať si také užijí. Ale bez ironie, tahle etapa se nám fakt povedla.

A abych nezapomněla na ubytování: jednička s hvězdičkou!!!! Malebný kemp u městečka Gordes, kde v olivovém háji byly umístěny nové, sice jednoduché, ale čisťounké a prakticky a velmi pohodlně zařízené chatičky. V každé po dvou ložnicích, příslušenství a kuchyňce, nutno také připomenout terásku s úžasným výhledem na okolní krajinu. Odtud jsme dvakrát vyjížděli, jinak jsme nejprve popojeli autobusem a pak vyráželi na kole. Přívěs na kola super, naskládat je tam všechny nebyl problém. Dokonce se tam vešli i vysmívaní „košíkáři“, kteří však získali vážnost hned po zdolání Mont Ventoux. Výkřiky „vy snad nejedete na cyklovýlet, ale na nákup“, se po etapě pravdy už nikdy neopakovaly…. V kempu je k dispozici také bazén, i zde se však koupali jen ti otrlí, ostatní dávali přednost krásně horké sprše..

V ceně zájezdu bylo také pojištění, to však mělo vadu na kráse. Nikol upozorňovala, že se nevztahuje na osoby podnapilé. A tak hodně často se stávalo, že jsme jezdili nepojištění, někteří z nás se odpojistili již hned ráno  . Naštěstí stáli při nás všichni andělé strážní, a tak mimo několika defektů-přetržený řetěz a pár propíchlých gum, se nic nestalo. Štěstí totiž přeje připraveným a na nepojistitelné akce naše parta trénuje vlastně celý rok.

A co na závěr? V celkem pěti etapách jsme najeli cca 350 km, úžasné vzpomínky nám nikdo nevezme. Byla to jedna z našich nejkrásnějších společných dovolených. Nejlepším důkazem výše uvedených řádek je to, že hned na zpáteční cestě jsme začali plánovat další příští výlet. A s kým? No jasně, jedině s Intertransem a s naší Nikol.

Spontánně také vzniklo několik básní, které zcela jistě mohou soupeřit s poezií ruchovců či lumírovců, někde dokonce i romantiků či surrealistů. No, posuďte sami:

Tomáš Preisler:

Proč bych se do „Prováns“ vrátil?

Abych tu zem svým kolem hladil.

Prožili jsme tu nádherný čas - cyklostezky,

kamarádi a spoustu těžkých tras.

Našly se i zvlněné rovinky,

Pro mě to však byly těžké hodinky!

Šlapal jsem jak drak do pedálů,

přemýšlel jsem přitom o penálu.

Nikolka mně ale dala sílu,

Měl jsem v nohách dynamit i pilu.

Kolo jsem odhodil, šlapal pěšky,

řezal jsem všechno a bylo to těžký.

Kamarádi dobyli už cíle

a já vedu kolo - to není vůbec milé!

Byl to však nádherný týden

a chtěl bych říct všem lidem:

Tahle cestovka je fakt super,

s Kopaninou na všech zájezdech budem!

Ostatní se rádi přidají - z Plzně, Liberce i Vsetína,

budem jedna velká rodina!

Nastal čas, kdy jedem domu,

v autobusu nálada bez humoru.

Řidiči Karel, Martin dobří jsou,

bezpečně nás domů dovezou.

Teď už dělám tečku za svým rýmem,

potkáme se zase, před podzimem…

..........................................

Šárka Lyčková:

Zdolali jsme s Intertrans

všechno, co jsme chtěli

a v růžovém opojení

na starosti zapomněli.

Zdolali jsme s Intertrans

kus země jménem „Prováns“!

Stovku kilometrů v nohou,

to je něco pro nás!

Samé krásné zážitky,

zkušenost toť nová,

to vše pro nás připravila

Nikol Balounová!... levandulovááááá…

.............................................

Gábina Kamencová:

My jsme Valaši - jedna rodina,

na Provence a na Nikol

každý Valach vzpomíná!

Dokonce i Valašky mají Nikol rády!

Při vzpomínce na flašky a na kamarády.

Zaleskne se slza v oku

díky růžovému moku.

Právě padlo rozhodnutí:

Valaši se sem vrátí.

Příště ale místo vína

cyklistika nás schvátí!

.........................................

Irča a dětská chatka:

Je 1.máj, lásky čas…

A já poznávám Francii plnou krás…

Můj první pohled patřil „Prováns“ tobě

a já hned věděl, že budem patřit k sobě.

Teď ale odcházím s bolestí v srdci,

se slzami v očích, opouštím tě přeci.

Zůstáváš mou láskou

a musím ti řící sbohem.

Srdce mi to láme,

jsem sám se svým bolem…

..............................................

Luděk Tomášek : Báseň o „Prováns“ - made in Intertrans

Vědec jménem Nostradamus, to byl teda pěkný kus!

Předpověděl šibal jeden, velký žlutý autobus.

Ani z konstelace velkého vozíku

Nevytušil obsah toho busíku.

Už se valí z autobusu

lidé země Gambrinusu.

Východ, sever, Kopanina,

žádný kopec není dřina.

Ledy v řekách nevadí,

po pivu v nich dovádí.

Ventoux vzali jen tak bokem,

pak se zlili rosé mokem.

Pastis, víno - všechno v klusu,

už jsou zase v autobusu.

Pivo v Čechách už je volá:

Sbohem „Prováns“! Bylas skvělá!



(Více... | 8 komentáře | Skóre: 4.85)

Cyklovýlety Zamykání Śumavy 05
Poslal pepik v Tuesday, 25. October 2005 @ 21:37:33 CEST (1632 čtenářů)

Tak bohužel den D nastal. Sešli jsme se v pátek 21. října, abychom společně odmávli letošní cyklosezónu. Na tradiční zamykání Šumavy se letos do Zdíkova sjelo kolem třiceti kamarádů. Počasí opravdu přálo, teplo, sluníčko, skoro jako na začátku sezony. Jen ty barevné listy na stromech nás ubezpečovaly, že opravdu už se blíží konec kol. Tentokrát nám chyběla Martinka, měla rýmičku, Pepa Č. sice přijel, ale byl taky nastydlý, neboť prý vzal otužování za špatný konec, Petr P. musel pracovat, chudáček, Igor v zahraničí léčil. Zato Jirka si prý zapálil svoji poslední cigaretu (věříte? já ne!) Velkou posilou byla malá Janina, šlapala jako ďas, jen to dýchání musí vylepšit. Na trase pomáhala Merina (vlčák), Ivan trošku zakufroval, nebo spíše zvolil jinou hospodu než ostatní, aby měl holky jen pro sebe. Také se přejížděly brody - někdo úspěšně, jiný méně, jak už to tak v životě chodí. Navečer nás přijel jen pozdravit Pavel N., neb nejen koly, ale i prací živ je člověk. V noci hrál Roman s výborným Tomášem jak o život, zdatní jedinci šli spát až k ránu. Také se tam mihl Jaryk, ne každý však čerstvého otce zaznamenal, bohužel. Ale jinak klasika - pohoda, relax a spousta zážitků. Děkujeme organizátorům a za rok zase s koly nashle!!!!!!

(Více... | 1 komentář | Skóre: 4.75)

Cyklovýlety Krkonoše v srpnu
Poslal pepik v Saturday, 10. September 2005 @ 22:30:47 CEST (3856 čtenářů)

Anonymní píše "Krásný cyklovýlet v Krkonoších zorganizovali Jarda a Ivan. Bylo nás kolem 25, skvělá parta jako vždycky. Bydleli jsme v penzionu Maty v Horním Dvoře - ve Strážném. Úžasně tam vaří a obsluha je jedinečná. Jardovi i Ivanovi moc děkujeme, na památku dostali foto "Já a moje Vrchlabí." Až budu mít spravený publikační systém, budete se na ně moci podívat i vy ve fotogalerii. Zatím pa, chystá se další akce!!! Doufejme, že babí léto nám bude přát. "

(komentáře? | Skóre: 4.66)

Cyklovýlety Naše oblíbená cyklotrasa - cca 70 km
Poslal pepik v Thursday, 04. August 2005 @ 19:31:05 CEST (4808 čtenářů)

Kozákovo cyklostezka podél Vltavy, aneb příjemných a nenáročných cca 70 km v okolí Prahy 6

Start: Divoká Šárka, parkoviště u Mc Donalda

Cíl: tamtéž

1.část Divoká Šárka

Spustíte se dolů ke koupališti U Veselíka (nikoli ke Džbánu), pokračujete podél restaurace U Dívčího skoku (možnost prvního občerstvení, ale nedoporučuji, cesta je ještě daleká!) pořád po asfaltu, měli byste kopírovat potok, držte se pořád spíše doleva. Asi po 1km je před stoupáním prudká odbočka vlevo (mezerou mezi zábradlím) - z kopečka dolů, není tam asfalt. Pozor, není značena a je dost málo vidět. Po té pokračujete podél potoka (pořád spíše vlevo se držet), až vyjedete u Hotelu Jenerálka – u restaurace Chorvatský mlýn. Po zarostlém chodníčku (jako u Janáčka) pokračujete k opuštěné bývalé škole, tam přejděte přes silnici a dáte se do Tiché Šárky.

2.část Tichá Šárka

Pořád po „hlavní“ silnici – jezdí tam málo aut – až na konec. Na konci Tiché Šárky vpravo rohová restaurace Na Břetislavce se tuším jmenuje – tady je možnost pivka na zahrádce (ale cesta je ještě daleká). Silnice vás vyvede až na hlavní, čtyřproudou výpadovku z Prahy.

3.část Stromovka

Dáte se doprava - po levé straně je cyklostezka, která vás dovede podél bývalé čističky (je tam unikátní muzeum, ještě jsme tam ale nebyli) do areálu Stromovky. Na počátku se staví obytný komplex, kolem něho pokračujete podél tenisových kurtů Sparty Praha až ke kanálu Vltavy. Pak samozřejmě přes mostík, poté ještě přes jeden, ten je pouze pro pěší, a za ním hned doleva a podél parkoviště k ZOO se napojíte na cyklostezku. A už máte v Praze vyhráno!!!

4.část podél Vltavy

Zpočátku krásná cyklostezka se super povrchem vás dovede až do Kralup. Chvílemi je povrch špatný, chvílemi horší, občas i na facku (velké šutráky), ale okolí krásné. Cyklostezka je značena směr Drážďany.

5.část odbočka do Klecan

Jakmile dojedete k druhému přívozu (Klecany), můžete pokračovat dál, ale POZOR. Krásná cyklostezka se mění v uzounkou cestičku (na cca 5 km), na které se vejde jen jedno kolo a která nebezpečně hraničí s příkrým a nechráněným srázem do vody. Při dost velkém provozu v protisměru, kdy zde jezdí hlavně adrenalinoví šílenci, to není vůbec příjemné. My po jednom hrozně blbém zážitku tady volíme raději odbočku přes Klecany, kde vždy dobře poobědváme. Pokud nás chcete následovat: Nahoru po silnici do kopce na Klecany (je tam směrovka). Kopec asi 500 m, nechá se bez problémů vyšlápnout a navíc se můžete utěšovat, že je to ten nejhorší, co vás dneska čeká ) Nahoře je malé náměstíčko a vlevo vzadu restaurace U krále Václava. Můžete jíst venku i vevnitř, na dvoře u studně si svážete kola, navíc v sobotu se při pěkném počasí na dvoře griluje. Domácí kuchyně, smíchovské pivo, preso s mlékem. Chybět vám nic nebude. Jo, za reklamu nám nic neplatí..… Po obědě je hůř: musíte kousíček do kopce – doleva za restaurací, abyste se dostali na silnici ke klecanskému zámečku. Až se vydýcháte, pokračujte vlevo a dál pořád po téže silnici rovně (přejíždí se další hlavní). Před vesnicí Větrušice se dejte vpravo směrem na Drasty a Vodochody. Tady si můžete udělat zajížďku do vesnice Máslovice, kde je zajímavé muzeum másla. Byli jsme tam dvakrát, pokaždé zavřeno, ale prý je pěkné. Vede k němu ale další kopec. Můžete až do Máslovic, do muzea, pak se spustíte k Vltavě po značené cestě, ale musíte kolo vést – moc příkré a vy nepohodlně ztratíte pracně nastoupanou výšku…. My raději jezdíme ve Vodochodech doleva po malé silničce – je značeno jako DOL: je to bílá cedule s nějakou zkratkou, nějaký výzkumný ústav. Odbočuje se na malém náměstíčku, na úpatí kopce, kde je i zastávka autobusu - dáte se prudce vlevo. Spustíte se dolů tmavým lesem a jste zase na svém – na stezce podél Vltavy.

6.část Kralupy

Po stezce jedeme až do Kralup - před vesnicí Chvatěruby je nádherná cyklohospůdka. Moc příjemné posezení, často ale bývá plno. Zde je také nejhezčí povrch, hodně se tu i bruslí. Po pravé straně za hospůdkou chov vietnamských prasátek. Pokračujete moc pěknou krajinou až do Kralup. V Kralupech přejeďte řeku přes mostík pro chodce a cyklisty (až za mostem pro motoristy) a po cyklostezce za semaforem se dostanete k další hospodě, sedí se venku přímo na chodníku. Je tam vždy plno cyklistů, my zatím nikdy nezastavili. A teď dál nevím jak: po cyklostezce napříč Kralupami směrem na Velké Přílepy. Je tam cyklostezek víc, jezdíme po citu, držte se spíše vlevo, někde je i červená značka. Cyklostezka je značená přerušovaným červeným dlážděním. Pokud se vám podaří držet se potoka, máte vyhráno. Vyjet byste měli na konci Kralup u železničního přejezdu.

7.část – za Luckou Bílou

Po silnici vyjedete z Kralup směrem na Velké Přílepy. Za železničním přejezdem asi 300m je křižovatka. Dáte se vpravo směr na Zákolany, Otvovice. Po silnici do mírného kopečka až do Otvovic. Zastavte se v Otvovicích u malého kostelíku (napravo), je tam také škola. Veliká nic moc stavba vedle školy je budoucí rezidence Lucie Bílé a jejího milého Noida. Tak nic, tam bydlet nebudete, takže pokračujeme dále po silnici do Zákolan. V této malebné vesničce se dáte na „T“ křižovatce doleva a zastavíte na náměstíčku. Zde postůjte chvilinku v zamyšlení před sochou bývalého prezidenta Tondy Zápotockého, zdejšího rodáka. Dodnes tu stojí, ruku zdviženou.

8.část – odbočka Budeč

Budeč – bývalé slovanské hradiště je významné pro historiky a archeology. Dost navštěvované. Cyklisticky: velký kopec a cca 3km navíc. Místo ale má charisma, pokud máte dost sil, doporučuji. Vede tam značená turistická cesta naproti soše rodáka, hned nahoru. Na vrcholku se pak dáte dolů druhou stranou a vyjedete na silnici. Tady doleva a poté doprava do lesa na turistickou cestu směrem na Okoř.

9.část – Na Okoř je cesta …..

Pokud vynecháte Budeč, můžete vidět obydlí další „celebrity“, Báry Štěpánové. Pokračujete po silnici, hned u podjezdu uvidíte vlevo kapličku a u kapličky domeček…. Až u domu jsme nikdy nebyli, ale tam to je. Vy ale pokračujte po silnici na Kováry. Za vesnicí odbočuje do leva do lesů a polí červená značka na Okoř. Tou se dáte. Jedete krásnou polní cestou pořád po značce – pod opravovaným železničním viaduktem, kolem opravených stavení a mlýna s překrásnou zahradou vyzdobenou sochami (bývalá usedlost Ljuby Hermanové). Za mlýnem narazíte na potok. Pokud chcete navštívit zříceninu hradu Okoř, musíte přes potok převést kolo -nebo se přebrodit. Jedete chatovým údolím až k hradu. U něj je cukrárna (tam jsme nikdy nebyli), na hradě přímo hospoda (tam jsme byli často) s výborným, silným pivem Granát. Ve vesnici samotné ještě další hospoda a občerstvení – nemáme vyzkoušené. Od hradu se dáte po silnici vlevo směrem na Lichoceves.

10. část - závěrečná

Dál už jen po silnici směrem na Tuchoměřice (je značené) přes Lichoceves. V Tuchoměřicích sjedete z kopce na křižovatku „T“ a dejte se vlevo na Statenice. Na konci Tuchoměřic se staví nové domy nahoře vpravo u lesa. Nepojedete k nim, ale vedle odbočky k nim vede mezi starou zástavbou cesta do lesa. Tou se do lesa vnoříte a pořád po hlavní. Až nad hájovnou – vyjedete vpravo z lesa na louku a v dáli již vidíte rotundu Přední Kopaniny. Dáte se k ní nejprve polní cestou. Na Kopaninu vás čeká velice hnusný, ale zato krátký kopec. Když vyfuníte na hlavní, přejděte ji a pokračujte rovně směrem na hotel U housliček, kde se dáte doprava. Po cca 100 metrech narazíte na sportovní hospodu U Drahušky, kde si můžete dát poslední odměnu ve formě dobrého piva. Od Drahušky se dáte do polí – nejprve asfalt, pak polňačka. Pepík ji pravidelně udržuje, aby pro cyklisty nezarostla, a věřte, že mu to dá dost práce. Pojedete podél dálnice a na konci se dáte přímo do pole, bývá ujeté. Pokud čerstvě zorané, hup tam! Musíte se dostat na asfalt do samoty Na Padesátníku. Tu projedete, přejedete hlavní Horoměřickou a šup do Šárky. Hned na kraji doprava po kořenech mírně z kopečka a jste u altánu, kde již jsou značky – směr Liboc. Od vašeho auta v Mc Donaldu vás dělí již jen krásné sladké asfaltové cca 4 kilometry.

Poznámka

Dobrý den, náhodou jsem narazil na Váš popis cyklotrasy přes Klecany, Vodochody atd. na Kralupy. Sám tam také občas vyrážím,navíc bydlím naprosti přes řeku v Libčicích. Chtěl bych Vám jen upřesnit, že zkratka u toho Dolu je Výzkumný ústav včelařský, mimochodem je producentem Dolské medoviny (Dol je místní jméno), kterou si můžete v okolí občas také koupit. Za návštěvu, zvl. s dětmi pak stojí asi kilometrová stezka z Máslovic do Dolu, kde jsou různé dřevěné artfakty a lesní dětské hřiště.

S pozdravem Jaroslav Richter

Děkujeme, pane Richtere!!!!


(Více... | 6 komentáře | Skóre: 4.25)

 

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 1.48 Sekundy