Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 6 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Mexiko 2003 Tulúm
PoslalPepik v Wednesday, 13. October 2004 @ 22:39:31 CEST
Přispěno Pepik

Tak a už konečně ke Karibiku! Dvě hodiny v autobuse skoro nemůžeme vydržet. Jsme natěšeni na městečko se sněhobílými plážemi, minimem turistů, krásným šnorchlováním a cenovým rájem. Ale jak už to tak na cestách bývá, všechno je poněkud jinak.

Tulúm snad ani není městečko, je to frekventovaná dálnice, z obou stran lemovaná domy, hostely a nejrůznějšími obchody. Šok byl hned na autobusovém nádraží, které se sestává pouze z otevřeného chabě zastřešeného prostoru, pokladny, stánku s občerstvením a několika laviček. Po těch skoro 2 500 najetých kilometrech jsme si už zvykli na jiná nádraží. Dýchlo na nás horko a jakmile jsme se zeptali, kde leží moře a několikrát byli ujištěni, že hodně daleko, tak nás přepadla náhlá beznaděj, bezradnost a trudomyslnost. Už jsme se viděli v moři, a tady se o nás přetahují taxíkáři a my nevíme, kam chceme. Nedá se nic dělat, těch 5 km ve vedru a s batohy pěšky nepůjdeme. Naslepo vybíráme jeden kemp a necháváme se tam odvézt.

Celé pobřeží u Tulúmu lemují lepší či horší bungalovy, jež jsou zdejší specialitou a nazývají se cabaňas. V kempu Papaya Playa, na který padla naše volba, jsou cabaňas snad nejhorší a nejdražší ze všech. Pravděpodobně mají navozovat romantickou a bezstarostnou atmosféru, ale nám do noty nepadly. Vystavěné z rákosu, z návětrné strany pobité igelitem, na stěně jako polička přibitá bedýnka od brambor, v rohu ministůl a na zemi písek. Kam s báglama? Urvala jsem stůl (písek ale stejně po dvou dnech i v tubě na zubní pastu), Pepík věci odevzdaně pouští do písku. S osudem nás trošku smiřuje výhled na krásné moře z jedné umělohmotné židličky, která je před chatrčí (později se naučíme ukrást si židličku pro každého). Rychle do moře, přijdeme na jiné myšlenky. Koupání pro mne další zklamání. Velké vlny, plavat se moc nedá, ráchat u břehu také ne, neboť jsou zde ostré kameny. Náladu všem zvedá stále pohodový Vašek. Ve své cabaňos také nemá žádné zařízení, ale velká postel zato visí na řetězech a při každém pohybu se houpe, přičemž v malém prostoru nepříjemně naráží do zdi. Přesto Vašek září a je navýsost spokojen – má svou slanou vodu a sluníčko. Zkusíme tedy místní „hospodu“ – pár stolečků a židlí. Pivo je sice skvělé, ale náladu nepřidá pohled do „kuchyně“ – tam se staví, opravuje, obkládá, prostě není v provozu. „Ale ano,“ odvětí šéf – mimochodem první, se kterým se můžeme bavit anglicky a vlastně od této chvíle už je většina lidí schopna komunikovat anglicky. „Jídlo vám připravíme bez problémů,“ dodává s výmluvným pohledem pod palmu, kde nějaký šmudla klohní něco na pánvi a odhání mouchy ze škopku plného špinavého nádobí. Brrrrrrrr, tady pěkně zhubneme. Záchod není třeba hledat, po čuchu ho najdete bezpečně. Když pomyslím na koupelnu, ještě teď se třesu hrůzou. Po sprše, ve které je člověk přinucen stát na podivně oslizlých a zapáchajících kamenech, jsem nohy dezinfikovala půl hodiny v moři a v duchu si vybavovala, jak těžko se léčí plíseň. Jediný luxus bydlení na písku je každé ráno nová pohádková podlaha. „Podívej, to je nádhera,“ probudil mě hned po první noci Pepík. Opravdu, na písku bylo množství úžasných ornamentů, provázků, řetízků, smyček, obloučků a kdovíčeho ještě. Se zatajeným dechem jsem na to chvíli radostně zírala, než mi došlo, kolikpak těch malých potvor muselo pod námi běhat, než takový krajkový kobereček vytvořily!!!!

Je jisté, že se jen tak nepoddáme. Posilněni jdeme hned „lozit“. Z pláže žádné jiné obydlí vidět není, jsme tu jak v pustině. Tak tohle je asi to kouzlo, které přitahuje dobrodruhy. (I když nevím – ostatní kempy, které jsme druhý den objevili, měly většinou plno, jen v tom našem byla valná většina cabaňas prázdná.) Tak se vydáváme na druhou stranu, zkoušíme směrem na pevninu. A tady začíná život. Kousek od moře vede silnice, souběžně s pobřežím, a od ní vedou odbočky k různým kempům. To už je lepší, tady bude určitě větší výběr. A byl. Hned ve vedlejším mi srdce zaplesalo. Čisťounké sociální zařízení, cabaňas jak s betonovou podlahou, tak s pískem, ale alespoň s poličkou na věci, některé chatky i s vlastním příslušenstvím. Pravda, cena vyšší, ale vzhledem k úrovni ubytování zase ne o tolik. Měli plno! Jdeme dál. Narážíme na něco, co nám zcela vyráží dech. Na útesu se budují nové cabaňas. I když cabaňas tomu říkají asi jen ze zvyku, protože se to takhle tady říká.... Představte si prostornou chatku postavenou z krásných kulatin. Uvnitř je veliká místnost s obrovskou postelí, stůl a křesílka, za plentou příslušenství. V rohu místnosti velká dřevěná vana vydlabaná z jednoho kmene. Skříňky, poličky a malá kuchyňka s lednicí. Po nádherné dřevěné podlaze se dostanete na velkou terasu, která je vystrčena přímo nad mořem. A to nejdůležitější: terasu a obytnou plochou po celé délce odděluje veliká skleněná stěna. Ležíte tedy ve velké dřevěné vaně naplněné vlažnou voňavou vodou a před vámi a pod vámi burácí Karibik.... nevím, jestli zrovna tady bych měla chuť bydlet – no, kluci by mě museli moc přemlouvat :) Prohlédli jsme si vše podrobně, protože obsazené byly zatím jen dvě chatky, ostatních asi pět se teprve dodělávalo. Na cenu jsme se ptali, a 1600 pesos (cca 4 000 Kč) za jednu noc nás ani moc nepřekvapilo.

Takže výsledek celého našeho lození byl pouze ten, že večeřet se půjde do vedlejšího kempu a pak se uvidí. Jídlo bylo celkem dobré, i když hostů dost málo. Náš číšník nám dal vyplnit dotazník a když se přesvědčil, že jsme ho pochválili, vystavil poukázku na zítřejší slevu. Prima, slevu ale musíme nahlásit v recepci. Tam už na nás čeká náš anděl strážný, který pro tentokrát na sebe vzal podobu Pavlínky. Milé ukecané asi třicetileté Moravanky, která už přes deset let žije v Mexiku a tady je na brigádě. Bylo velmi povzbuzující se od ní dozvědět, že náš kemp je opravdu jeden z nejhorších, že dobrá restaurace je asi 500 metrů daleko, že po silnici dojdeme i k obchodu „přineste pivko, ať nám to rychleji utíká“ a že k ruinám je nejlépe jít po pláži, neboť podél moře to jsou asi tři kilometry a když polezeme po skálách a neuvidí nás hlídač, ani nemusíme platit. S velkou úlevou jsme si pivo společně vypili a usínali úplně spokojeni.

Druhý den dbalí Pavlínčiných rad snídáme asi o 500 metrů dál v hotelu Zamas a pak se vydáváme kousek po silnici, kterou už začínáme důvěrně poznávat. Jezdí tu vlastně jen taxíky s turisty a auta zásobující kempy. Provoz je poměrně velký, hodně lidí od moře se jezdí podívat jak k ruinám, tak do Tulúmu. Sem tam se i potí několik nadšenců na půjčených kolech – nám dobře známých plečkách. Po cestě narážíme na velké staveniště – na pobřeží přibudou další a další ubytovací kapacity, tentokrát velký zděný areál. Jakmile je to možné, jdeme po pláži. A asi po 1,5 km nacházíme ten opravdový, vytoužený ráj. Ano, tak tomuhle rozumím: cabaňas jednoduché, s pískem nebo betonem, čisté a většinou umístěné pod palmami. Jsou rozeseté přímo na pobřeží, které je tvořeno oním sněhobílým pískem, jenž je pozvolna olizován línými vlnami. Moře je u pobřeží teplounké, mělké, ale přesto je možné zde plavat. Rozkošné vykoupání potvrdilo, že tady je to pravé místo pro nás. Nicméně - nejsme tady s Čedokem, hurá tedy do práce! Asi po hodině pochodu zlézáme skály, pochodujeme ve vlhké a neprostupné vegetaci, kde jen malinká vyšlapaná stezička nám ukazuje cestu, a za obezřetného rozhlížení vnikáme bezplatně do areálu ruin. Naše malé vítězství!

Již dříve jsme se rozhodli, že ruiny Tulúmu bude naše poslední „kamení“. Stejně už nám jednotlivá starobylá města pomalu začínají splývat. Tulúm je však jedinečný a nezaměnitelný, a to hlavně pro svoji polohu. Jako jediné starodávně město leží na břehu moře. Majestátní ruiny z vrcholu skal přehlížejí rozlehlé úseky pláže lemované palmami a obklopené tyrkysovou vodou. Tulúm byl v době svého rozkvětu (1200 -1521 n.l.) důležitým přístavním městem. Jednalo se vlastně o pevnost obklopenou hradbami ze tří stran, ze čtvrté mořem. Několik metrů tlusté zdi, vysoké 3-5 metrů, chránily obyvatele v době častých válek mezi mayskými městskými státy. Město bylo opuštěno asi 75 let po španělské invazi mezi posledními, neboť většina ostatních dávných měst zarůstala džunglí už dlouho před příchodem Španělů. Mayští poutníci navštěvovali ruiny ještě mnoho let a čas od času se zde skrývali indiánští uprchlíci z války kast. Původně se město jmenovalo Zama – Úsvit. Název Tulúm (v mayštině Zeď) mu dali badatelé až na počátku 20. století.

Po dvou horkých hodinách strávených ve městě do sebe s radostí lijeme předražené pití na naší silnici. Osvěženi pospícháme do nově objeveného ráje – skutečně, pláž se jmenuje Paradiso (Ráj). Tam se až do setmění koupáme, lenošíme, opalujeme, povalujeme a popíjíme v hamakách u baru. Další noc v našem kempu je příjemná pomyšlením, že nazítří se stěhujeme do Paradisa. Náladu nám trošku pokazila večeře – sice dobrá, v nám již známém hotelu Zamas, ale účet je nechutně předražený. Vaškovi počítají 2x polévku, která sama o sobě byla dost drahá. Nedáme se, personál chybu uznává, ale jsou dost nepříjemní. Ano, už tu lze občas mluvit anglicky, ale už se taky budeme setkávat s lidmi, kteří jsou na turisty zvyklí a kteří si s nimi umějí „poradit“. Je to na celém světě stejné, tak proč by Mexiko mělo být výjimkou.

Ráno máme zabaleno bleskově. Vašek vyzvedává od šéfa kempu naše cennosti (doklady, letenky a část peněz), s trochou obav a s velkým odevzdáním se osudu balíček zkontrolujeme - hurá, nic nám nezmizelo – a už jako staří mazáci vyrážíme s bágly na silnici. Na kraji kempu hned jeden prázdný taxík, který sice neřve blahem, že chceme jen o pár kilometrů dál, ale přesto s námi jede.

Dorazíme přesně, po malé stráňce dolů a jsme v ráji. Po ránu pláž samozřejmě poloprázdná. Ale kdopak se to tam za ranního úsvitu neprochází! Naše staré známé z CK Prácheň. Byly tak laskavé a pohlídaly nám bágly, když jsme se vydali vybrat nějakou pěknou cabaňos. Ale měli bychom štěstí až přespříliš, kdybychom si mohli ještě ke všemu vybrat. Ty předem vyhlídnuté, všechny obsazené. Nevadí, bereme jednu vysokou, prostornou, s betonovou podlahou, sprchou a s nevábně vypadající dírou zvanou záchod. Je nám to jedno, stejně trávíme celý den na dně. Tedy, ne že bychom se celý den potápěli, ale usadili jsme se na pláži na jedné převrácené lodičce. Natáhli ručníky, opalovací krémy a už to jelo! Co se týká šnorchlování, vnucoval se nám jeden kapitán, že nás na své bárce odveze někam, kde je to prý super! Ale široko daleko nebyl žádný korál, žádný útes, a tak jsme jen pochybovačně vrtěli hlavami a raději si užívali slunka, plavali a popíjeli v baru na písku vychlazené pivíčko, které tady stejně jako jinde v Mexiku servírují pouze v lahvích, zato ale s kouskem lemonku v hrdle.

Ale to by nebyl Pepík, aby večer nezavelel do další akce. Sice neví kam, ale něco se dít musí. A tak Vašek vymýšlí geniální plán. Pojedeme se najíst do města. Už je to skoro nuda, že před kempem čeká prázdný taxík. Dokonce zde mají i ceduli s cenami do různých destinací, to asi aby některého taxíkáře nenapadlo turisty okrást a možná i proto, že většina zdejších šoférů by se nebyla schopna o ceně domluvit. Žádný z těch našich totiž ani malinko nespíknul. „Tak co si dáme?“
„Půjdeme do nějaké dobré restaurace. Budeme vybírat pečlivě, máme čas.“
„Hele, tady dědek griluje kuře!“
„Berem!“
Tak takhle asi probíhala akce večeře. Volba sice unáhlená, ale šťastná. Kuře čerstvé, výtečné, spoustu zeleniny a pivo možno přes ulici donést. Co víc si přát? Poté procházka přes celé město až k obřímu hypermarketu, kde jsme si nakoupili pytlíčků, pečiva a nejrůznějších kelímků na zítřejší snídani. A ještě vše dohromady bylo levnější než ranní umolousaná huevos. Snídaně pak byla pod kokosovou palmou gigantická - naštěstí jsme totiž v recepci přehlédli velkou ceduli zakazující nosit si do kempu vlastní jídlo!! Vědí tady totiž, že by se každému vyplatilo jezdit si do města taxíkem pro nákupy. V ráji na nás však v noci čekalo nemilé překvapení. Jakmile jsme chýši vykouřili před moskyty speciálními svícemi a normální svíce zhasli, Pepík zaúpěl: „Kterej debil si tak hlasitě hraje v autě,“ a šel si to s ním ven vyřídit. Vrátil se zcela schlíplej. Žádnej debil, žádné auto, ale hodně hlasitá diskotéka, která zde jela každý večer. My s Vaškem byli v pohodě: muzika sice hlasitá, ale pěkná, nám k usínání docela lahodila. Pepík se narval Stilnoxem a za malou chvíli už jsem muziku slyšela jen já a navíc jen v krátkých přestávkách mezi jejich chrápáním. Když mě však v noci vzbudila malá ještěrka - gekon, který si spletl cestu a namířil si to napříč přes můj obličej, byl osud našeho zdejšího pobytu zpečetěn. Zcela jednomyslně jsme rozhodli, že moře sice neopustíme, ale destinaci změnit musíme.

Ráno bylo bezstarostné tak, jak už se nám stalo přirozeností. Zabalíme, zaplatíme, vezmeme si cennosti z recepce a tu nás osvítí: vždyť je tak krásně, kam bychom teď lozili! A tak s báglama zpátky na pláž, pod palmu a do odpoledne se vyvalujeme u moře, aniž bychom tušili, kde večer hlavu složíme. Nelenošil tak úplně Admirál, našel na mapě a v bedekru jedno malé městečko na břehu moře, kam bychom eventuálně.....



 
Příbuzné odkazy
· Více o Mexiko 2003
· Novinky od Pepik


Nejčtenější článek o Mexiko 2003:
Závěr - Mexiko 2003


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Mexiko 2003

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy