Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 7 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Indie 2004 Dillí
PoslalPepik v Wednesday, 05. January 2005 @ 22:26:49 CET
Přispěno Pepik

O Dillí toho napsat příliš nemůžeme. Měli jsme tu smůlu, že jsme sem dorazili v noci a navíc v době, kdy se slaví hinduistický svátek Divali. Svátek světla, který si indické jedenadvacáté století tak nějak pozměnilo na svátek petard, dělbuchů a raket. Původně by v tuto dobu mělo být všude hodně světla, nyní je to spíš hluk a bordel doprovázený světlem. Velmi hlučný svátek trvá skoro celý týden, Indové se při něm obdarovávají sladkostmi. Svátek vrcholil naši druhou noc, kdy se pomalu nedalo vyjít do ulic, protože všude bouchaly nějaké kuličky, rakety a ohňostroje. Restaurace i krámy zavřené, na ulicích jen bouchači….. A tak jsme tu naši první šedesátku oslavili kořalkou z Čech a sušenkama z jednoho mrňavého krámku. Smog, který je v Dillí pořád, byl umocněn ještě všudypřítomným kouřem, takže oči nás pálily, kašel trápil, v puse vysychalo. A pak se nám má Dillí líbit! Bydleli jsme špatně, i když ve správné čtvrti – Paharganž, jejíž jméno jsme vyčetli v průvodci. Platili jsme hodně za moc špatné ubytování.

A co jsme viděli? Kluci trvali na nerezavějícím sloupu, který se nachází v areálu Kutub minar. Úžasná oáza klidu a míru uprostřed hektického a hlučného města. Platí se zde a bylo tu dost turistů. Sloup má údajně 98% železa. Ale jak ho ukovali, jak ho sem dopravili, to nikdo neví.

Viděli jsme i Červenou pevnost, i když jsme přišli až po zavírací době, takže jen zvenku. Jeli jsme totiž autobusem č. 502, který tam sice jede přímo, ale celou dlouhou hodinu. Ale na druhou stranu jsme za pár šlupek měli vyhlídkovou jízdu spojenou s nevšedním cestovatelským zážitkem. Protože autobusy v Indii, to je opravdu zážitek. Jsou bezedné, a i když je narváno, ještě pořád se tam vejdou ti, co čekají venku. Žádné polstrování, sedí se pěkně natvrdo.

Byli jsme také na nádraží, abychom zjistili možnost cestovat vlakem. Už na to ale asi opravdu nemáme. Obrovské spousty lidí, mačkají se, strkají nebo tiše a trpělivě stojí nekonečnou frontu na lístky. Jejich způsob vytváření řady je neopakovatelný. Ve frontě jsou zásadně muži. Každý poctivě rozkročen tělem kopíruje tělo předchozí. Nepropadne mezi nimi ani lísteček. A tak tam stojí a stojí, usmívají se a dle Pepíka si jeden druhému dělají dobře. No, nevím, ale ty šťastné úsměvy při nechutně dlouhém čekání... I když existují pokladny a fronty pro cizince, my se spokojili jen s jednou kradmou fotkou a uháněli pryč.

V leteckých kancelářích v Dillí jsme strávili celý den. Obě jsou v centru nového Dillí, na Connaught Place. Při plánování naší dovolené jsme také jednali v několika cestovkách, nakonec však vše dopadlo úplně jinak (viz oddíl jak jsme cestovali). Ve spárech jedné cestovky jsme byli dva dny a probíhalo to přesně tak, jak píšou průvodci. Nabízejí slevy, vozí vás taxíkem či rikšou zadarmo, jen aby z vás dostali co nejvíce. Váš hotel nenajdou, protože neexistuje, nebo tam všichni spí či je obsazený. Klasická turistická historie.

Jedli jsme na Connaught Place ve velmi pěkném podniku – Bangla. Typicky indické občerstvení stření úrovně. Vše úzkostlivě čisté, voňavé, vyjma koly se podávaly pouze indické speciality. Nicméně my začínali naše putování, a tak jsme hledali co možná nejbezpečnější jídlo pro naše zhýčkané evropské žaludky. Já si vybrala krásnou velkou koblihu. No, co se dá na koblize zkazit, že? A tak po mimické domluvě se na mne krásný tmavooký prodavač usmál s otázkou „láskasuri?“ Do smrti si budu název této dobrůtky pamatovat. Po mém přitakání vzal skutečně onu touženou velkou koblihu a s velkou péčí ji začal zdobit: tmavá omáčka, světlá omáčka, krájená zelenina, koření, nějaká pasta, drobení a vše zalít pořádnou dávkou jogurtu s čímsi červeným na ozdobu. Vítězně mi nazdobený talíř, ve kterém se má vysněná kobliha zcela ztrácela, s úsměvem podával. No, nevezměte si ho. Uždibla jsem, bylo to sice dobré, odvahu se do pokrmu pustit našel ale jenom Vašek. Moc si papů pochvaloval a přežil samozřejmě zcela bez následků. Kdybych na láskasuri narazila za týden, nic by mě určitě nezadrželo. Ale po nevyspalém bojácném nováčkovi z Evropy konzumaci neznámého exotického jídla nikdo chtít nemůže. A tak tam půlka na talíři zbyla. Nasytili jsme se všichni večer na stejném náměstí ve Wimpi, kde mají úžasné pizzy.

A to je z Dillí tak všechno. Působilo na nás dojmem špinavého, hlučného a přelidněného města, kde nás všichni chtějí ošidit a využít. Chci věřit, že tomu tak není, ale my máme bohužel pouze tyto zkušenosti. A tak nejlepším zážitkem tady bylo setkání s dvěma mladíky, kteří na ulici „krotili“ kobry.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Indie 2004
· Novinky od Pepik


Nejčtenější článek o Indie 2004:
Udajpur


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Indie 2004

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.10 Sekundy