Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Indie 2004 Agra, Tadž Mahal, Fatepur Sikrí
PoslalPepik v Wednesday, 05. January 2005 @ 22:25:55 CET
Přispěno Pepik

Na dvoudenní výlet do Agry jsme si najali v cestovní kanceláři United India Tourstravels hned u Connaught Place auto a krásného mladého Anila, který nás dva dny provázel. Cestovka je to údajně slušná, bylo tam také dost cizinců, i když levná určitě není. Agra také není tak blízko, jak se nám snažili všichni namluvit. Jeli jsme tam skoro pět hodin, i když slibovali jen tři. Vymotat se z Dillí, to však dá děsnou fušku.

Poprvé jsme zakusili cestování po silnici. Samozřejmě se jezdí vlevo, ale navíc je zde minimum dopravních značek a ty, které lemují silnice, stejně nikdo nerespektuje. Jezdí se tam, kde je na silnici místo. A že vozovky bývají neustále přeplněné! Nezřídka na silnici narazíte na tažného velblouda, chodce s ohromným nákladem na vozíku, cyklisty, rikši, krávy, psy, výjimkou nejsou ani hrající si děti. V noci je skoro čtvrtina povozů neosvětlených a jestli někdo jede na dálnici v protisměru? No a co má být? Řidič musí být ostražitý a každé překážce se vyhnout. Ale spravedlivě nutno podotknout, že bouraček jsme na zdejší provoz viděli opravdu zanedbatelné minimum – vlastně za celou dobu jen dvě.

Agra je malé (pouhý milion obyvatel) špinavé upocené město, které nestydatě tyje z turistů. V první polovině 17. století jim tu totiž císař Šáhdžahán postavil Tádž Mahal, památník pro svou milovanou ženu, jež zemřela při porodu. Její mauzoleum se stalo nejslavnější indickou budovou, takovým symbolem Indie. Navštívit Indii a nevidět Tadž Mahal, to je jako být v Praze a nevidět Hradčany. Vstupné sem je na místní poměry ukrutně vysoké, ale stojí zato. Dostali jsme doporučení si ráno přivstat a sledovat, jak zde vychází slunce. Nezapomenutelný zážitek. Paprsky probouzejícího se světla se rozlévaly po kopuli zahalené v ranním oparu a s každou přibývající minutou se díky narůstajícímu slunci měnila barva celého chrámu. Od jemně šedé až zelenkavé přes růžovou, žlutou, krémovou až k jasné bílé, zářící. Podívaná, která bere dech. Okolo památníku se samozřejmě motá spousta šikulů, kteří si chtějí jakkoli přivydělat. Nejlepší jsou ti, kteří vám vyrvou váš fotoaparát a na lavičce s úžasným pozadím vás nutí pózovat, usmívat se a pitvořit a přitom vás fotí a fotí a fotí. Turista je tou ochotou nadšen a rád nějaký bakšiš dá. To další vynalézavec na to jde jinak. Poradí vám, odkud je nejlepší fotit, ale taková rada zadarmo také není. „Až když mi tu chtěli prodat odlesk ve vodě, teprve jsem pochopil, o čem ta Indie je,“ utrousil suše Admirál. Chytrý Pepík si místo našel sám a neplatil nic. V samotném památníku se zachovává naprostý klid. Jsou zde ale podnikavci, kteří vám prosvítí mramorové stěny vykládané polodrahokamy a samozřejmě natáhnou ruku. Stavba je to úchvatná, stavělo ji 20 000 dělníků po 20 let. Někteří z nich byli následně zmrzačeni, aby podobné dílo nemohli vytvořit nikde jinde na světě. Tak moc svou manželku šáh miloval. Navíc když zemřela, tak mu prý přes noc zešedivěly vlasy. Chudák. Jeho vlastní syn ho však dostal. Když dospěl, uchvátil moc a tatíka zavřel do pevnosti asi 10 km vzdálené. Nebohý muž tam zavřený jen toužebně hleděl k nákladnému hrobu své milované. Dnes tam spočívají vedle sebe oba. Pevnost Red fox jsme také navštívili, doporučujeme, i když podobných pevností a paláců jsme později viděli ještě více. Tato je rozlehlá, uvnitř jsou tiché a chladivé zahrady, jednotlivé paláce velmi zdobené, vykládané mramorem, polodrahokamy, sklíčky a zrcátky.

Poté jsme udělali malý podfuk na cestovku. Za mrzký peníz 400 rupek jsme se s Anilem dohodli, že nás odveze ještě do Fatépur Sikrí – města mrtvých. Turistická záležitost. Město bylo koncem 16. století výstavně vybudováno a následně rychle opuštěno, protože je zde nedostatek vody. V současné době je areál oplocen a stal se zdrojem obživy spousty lidí. Kluci obdivovali stavební a kamenické práce, bylo milé se sem podívat.

Zpáteční cesta byla jedním z našich největších zážitků. Vykutálený Anil si chtěl trasu zkrátit, a tak se vydal po místní komunikaci, která ho měla přivézt zpět na dálnici. Nadával si sám, my jen bez dechu zírali. Asi třicetikilometrová cesta-necesta vedla vesnicemi, kde byl ten pravý středověk. Žádná náves, jen obrovská blátivá díra uprostřed chaotické změti chatrčí, ve které se brodily a do které padaly povozy. Nahé děti s otevřenou pusou, spousta much kolem, poblíž mladá žena plácá rukama kravská hovna, z kterých snad budou cihly na stavbu. Auto úpělo, Anil nadával, my se tetelili radostí i strachem. Tohle hned tak někdo ze západních turistů nevidí. Chvíli štěrk, chvíli kameny, občas kousek betonu, jinak prach anebo bahno. Ukazatel samozřejmě žádný, tma na krku, šofér nervózní, auto na rozpadnutí. Fucking work, fucking live. To byla jeho nejčastější slova. Přežilo auto, přežil on, přežili jsme i my. Škoda jen, že pod vlivem husté atmosféry jsme nevyžadovali zastavení. Kdybychom si totiž zastávku vynutili, zcela jistě by na nás nepočkal, tak byl naštvaný. Ani foťák jsme se tam neodvážili vytáhnout.

Šťastně jsme dorazili na „dálnici“ a začal další horror. Anil si usmyslel, že místo na letiště, kde jsme měli mít připravené letenky na další cestování, nás odveze zpět do centra Dillí, do cestovky. Tam nás samozřejmě chtěli opět přemlouvat, ať dovolenou strávíme pod jejich taktovkou. Náš šofér měl za nás pravděpodobně dostat nějakou provizi, a tak byl nekompromisní. Jedeme do cestovky a basta! Tady zaslouží velkou pochvalu Pepík. Byl odhodlaný, neústupný. Přestože protivník točil volantem, znal zdejší krajinu i mravy a měl nás vlastně v hrsti, Pepík neustoupil. Odhodlaně, ale přitom velmi slušně si stál na svém. Na letiště!!! Kluka málem rozplakal, ale nakonec docílil svého. Letiště, i když za menší úplatu. Dneska z Prahy se to nezdá, ale byl to od Pepíka heroický výkon. To nejhorší nás ale teprve mělo čekat. Naše letenky byly na letišti sice připravené k zaplacení, ale místa v letadle pro nás zajištěna nebyla. Opět náš starý známý waiting list (poletíte pouze tehdy, jestli v letadle zbude místo). V nadcházející temné noci bojoval u chabě osvětlené přepážky skrz kolečko v plexiskle opět jen hrdina Pepík. Z posledních sil se snažil přimět mladého ušatého letištního zaměstnance, aby naše objednané lety konfirmoval. Marně. Nakonec překvapivě profitoval Anil. Dostal příslib odměny, pokud nás neopustí, a tak se asi hodinu bavil naším zděšením a našimi rozpaky. Vidíte, mohli jsme jet do naší milé cestovní kanceláře, mohli jsme vám cestu zajistit sami, mohli...... Noc, letiště daleko od města, letenky žádné, naše plány i nervy nadranc. Anil vítězně a pobaveně pozoroval Pepíka, který nad ním odpoledne zvítězil, jak totéž nemůže zopakovat u olivrejovaného státního úředníka. Ale to bychom nebyli my, kdybychom se i z této situace nedostali. Plány jsme hodili za hlavu (definitivně bereme za své indické uvažování: žádné plány, žádné rozčilování) a kupujeme první ranní let do Jaipuru, děj se vůle boží. Na letišti objevujeme noclehárnu, sice společnou pro muže i ženy, ale vcelku čistou, a začíná se tak odvíjet další kapitola našeho putování. Anil odjíždí přešťasten, neb velmi bohatě odměněn. Slíbila jsem mu, že ho v cestopise pochválím a uveřejním kontakt na jeho malou soukromou začínající cestovku: aniljaat2000@yahoo.com

Pozdravujte ho od nás!

 
Příbuzné odkazy
· Více o Indie 2004
· Novinky od Pepik


Nejčtenější článek o Indie 2004:
Udajpur


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.25
Hlasů: 8


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Indie 2004

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.09 Sekundy