Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Singapur, Malajsie a Thajsko 2002 Singapur
PoslalPepik v Monday, 18. October 2004 @ 11:29:58 CEST
Přispěno Pepik

Z Prahy odlétáme přes Amsterodam; let Amsterodam – Singapur trval asi 12 hodin. Přistáli jsme v 15, 30 hod. místního času a hned jsme přeřídili hodinky o 7 hodin nazpět. Jak už bylo naznačeno, nejsme žádní nezkušení mladíci, ale velikost a velkorysost, s jakou bylo singapurské letiště projektováno, nás zaskočila. Opravdu to není žádná zastávka Turnov - město. Na obrovském čisťounkém letišti se procházejí čtyři klidní uniformovaní mladíci s prsty na spoušti samopalů, což však v době po 11. září je celkem uklidňující pocit. A pocit klidu, vyrovnanosti, bezpečí a pohody nás neopouští po celou dobu pobytu v Singapuru.

Toto město by podle nás určitě zasloužilo přídomek město budoucnosti. Čisťounké tak, že jsme hned první večer vyhlásili soutěž o to, kdo dříve najde papírek pohozený na ulici. Už jsem si myslela, že mám vítězství jisté. Než jsem ale stačila jásat, odkudsi se vynořil zřízenec a bleskurychle mé pomyslné první místo smetl do kbelíku. Vše zde (alespoň na první turistický pohled) funguje. Překvapila nás taková maličkost, jakou jsou například řízené křižovatky. Na semaforech zde vůbec nemají oranžovou. Zelená i červená vám totiž dobu svého trvání přesně na vteřinky odměří. Bez stresu se v autě lze například namalovat nebo napít či oholit, když víte, kolik vám na to ještě zbývá času. Úžasný vynález, možná i proto nejsou řidiči nervózní a naštvaní, skoro nikdo také nechodí mimo přechod. Lidé vůbec jsou vesměs disciplinovaní, vyrovnaní, usměvaví a hlavně vůči cizincům neskutečně ochotní. Někde jsme se dočetli, že na ulicích se nesmí jíst, plivat, kouřit, ba ani žvýkat. Ale nám se nezdálo, že podobná disciplina by byla nějak násilně a nepřirozeně dodržována. Po cíleném hledání jsme na ulici našli domorodce žvýkající, konzumující jídlo i pití. Pravdou je, že lidé působí tak nějak čistě a úpravně.

Mužskou část výpravy neustále překvapovaly materiály, z kterých je město vybudováno. Všude narazíte na mramor, chrom, ocel …. A to i na místech, které nejsou očividně příliš používány a které nejsou ani reprezentativní. Příkladem může být jeden zastrčený nadchod nad dálnicí, který jsme objevili během pochodu na ostrov Sentoza.

Spali jsme v malém, čistém, ale hodně střídmém hotýlku za 110 singapurských dolarů (počítali jsme 1Sgd = 19 Kč). Ceny se všude uvádějí za pokoj, nikoliv za počet osob. Většinou se ubytováváme všichni tři dohromady, aby se trošku ušetřilo. Stejně jsme ale byli rádi, že jsme spolu. Dojmů je hodně, večer je vždy třeba vše probrat… A jak se bojíme infekce, hned jsme se začali z ještě domácích zdrojů léčit. Pravda, někteří z nás se po chvíli neléčili, spíše začali chlastat, ale i to patří k dovolené.

V Singapuru doporučujeme bydlet v Ymce - je veliká, pěkná, moderní a navíc v centru. Ani tolik nestojí (cca 100 Sgd) a ještě dostanete snídani. My bohužel měli smůlu, bylo obsazeno. A tak ani nebyla možnost vykoupat se v zdejším bazénu.

A co jsme vše v Singáči viděli? Jednak na nás mocně zapůsobilo místní metro. Je zcela zautomatizované, jezdí bez řidiče a trasy jsou vedeny tak, že projedete vlastně celou zemi za pár korun. Úžasně jednoduché je zakoupit lístek. A to i pro toho, kdo je řečí velmi limitován. Na obrazovce, kde je celá síť metra zanesena, pouhým dotykem zadáte místo, kam chcete jet. Cena se určí sama (můžete vložit i papírové peníze, není třeba měnit drobné) a automat vyplivne čipovou kartu. Tu pak neztraťte, ještě se bude hodit. Místní mají karty v peněžence, jen tak letem peněženku přiblíží k turniketu - a jedou…. Metro je zčásti pod zemí, z části vede krajinou. Pozorovali jsme scenérii za sklem - vše upravené, bez volně pobíhajících zvířat, čisté. Pravda, přírodu skoro nevidíte, jen samé výškové budovy s množstvím bytů nebo kanceláří. Protože v období dešťů opravdu leje, mají místní vybudované trasy od paneláků, mimochodem velmi barevných, různě odlišných a architektonicky nápaditých, přes zelené plochy až k metru. A tyto cestičky jsou zastřešené. Vypadá to opravdu legračně…. Takové mravenčí stezičky. Na konci cesty metrem je třeba opět použít lístku, aby vás pustili ven. Ale pozor, pokud jste jeli jinudy, než jste zaplatili, nebo si vybrali delší trasu z místa A do místa B - automat totiž předpokládá, že pojedete nejkratší cestou, turniket vás z metra nepustí. No, nepustí, pustil. Ale přeskakovali jsme. Jinak bychom dlužnou částku museli doplatit. Po vykonání cesty pak máte možnost lístek v automatu vrátit. Automat vám zpět vyplivne 1 singáčský dolar.

Večer jsme zavítali do exotické čtvrti Little India. Je to podle nás jediné místo v Singapuru, které si ještě zachovalo trochu exotiky. Hluk, stres, spousty lidí, mačkanice. Indové chodí převážně v bílých košilích, které jim vlají přes kalhoty. Je tu neustálý pohyb, zdánlivý zmatek a chaos. Zarazilo nás, kolik chlapů se tu vodí za ruce. Ani po delším zkoumání a pozorování jsme nepřišli na to, jestli se sami bojí, či zda se tak mají rádi…. Každopádně pro nás to byl pohled dost nezvyklý. Po chvíli váhání jsme neodolali a dali si dvakrát typické indické jídlo - jednou chleba, jednou placku. Všichni jedí rukama, co my? Po delším váhání jsme dostali vidličky, ale nakonec jsme stejně podlehli všeobecnému zvyku. A pak se divte, že jsme se museli pořádně léčit….. V neděli večer se Indové ve své čtvrti houfovali, chodili v menších či větších skupinkách, v rukou všudypřítomné igelitky. A pořád jen chlapi, samí chlapi. Občas čtvrtí projel otevřený náklaďáček s rozjařenými muži. Jedná se o zdejší trh pracovních příležitostí? Odváželi si je snad místní podnikatelé na stavby? Kdo ví, my se to jen domnívali.

Druhý den ráno začínáme turisticky pracovat. Pravda je, že jsme trošku zaspali. Projevil se posun času, nebo to bylo tou včerejší léčebnou kůrou? „Ale v klidu, v podstatě máme dovolenou,“ informoval nás Admirál. Nejprve směřujeme k centru Padang, k Parlamentu, ke zdejšímu hlavnímu náměstí, které je celé zatravněno. Slouží také jako velké sportoviště. Zrovna se tu hraje fotbal, jindy prý například kriket. Spousta lidí na tribuně fandí, všichni se dobře baví. My pokračujeme k soše sira Rafflese, zakladatele Singapuru, který jako pěkný mladý kluk v roce 1819 rozpoznal v malé obskurní vesnici budoucí velkoměsto, kde se vyplatí investovat. Měl pravdu, dnes je Singapur bohaté a kvetoucí město. Zdejší bohatství se pozná mimo jiné i na bronzových plastikách, kterých je kolem řeky plno a které evokují život v dřívějších dobách. Plastiky lidí i zvířat jsou v životní velikosti a k fotografování svádějí snad každého. I nás svedly. Nechali jsme se také nalákat na projížďku podél World Trade Centrum - a nelitujeme. Snad nejznámější singapurské panorama obrovských výškových domů vnímané z podhledu malé loďky bere dech. Vidíme znak města - obrovského Merliona - napůl lev, napůl ryba - i singapurského ptáka, symbol úspěchu. Z loďky není možno se neobdivovat kontrastům. Jako skanzen je tu ponecháno pár malých malebných baráčků, které se krčí ve stínu obrovských mrakodrapů. Je horko, úpíme, nicméně nejsme tu s Čedokem, a tak makáme. Pěšky do světového centra, vyfotit se s Merlionem. Máme trošku smůlu, že jsme v Singáči zrovna v době víkendu a navíc v době svátku Deepavali. Bohužel Indové zrovna v době, kdy jsme tam pobývali, slavili svůj konec roku - Deepavali. To, před čím jsme utíkali z Prahy, na to jsme narazili v Asii. Ani v pondělí se tentokrát nepracuje, a tak toto město bussinesu, peněz, úředníků a počítačů známe pouze nepřirozeně prázdné a tiché. Žádné auto, žádný chodec, o psu či kočce ani nemluvě. Zvířata volně pobíhající po ulicích, ba ani způsobně vedené na vodítku jsme během pobytu v Singapuru nikde neviděli. Kolem smutně a osiřele vyhlížejících mrakodrapů je spousta jídelen a jídelniček, moderních i zachovávajících asijskou tradici a asijský způsob konzumace. Musí to být během polední přestávky nevšední pohled na vybíhající bílokošiláče a okostýmkované madame, jak se ťukajícími podpatky běží rychle nakrmit.

Velitel směru, který nemá rád odkládání věcí na poslední chvíli (však my si ho cestou trošku zpracujeme), velí na nádraží a koupit lístky na vlak, abychom měli jasnou představu o dalším přesunu. Vlakové nádraží bylo menším šokem, ale jen proto, že jsme nebyli připraveni a hlavně jsme si neuvědomili způsob života a cestování zdejších lidí. V poměru k celému městu a k MRT (zdejšímu metrovlaku) zvlášť, je železniční nádraží děsná, zastrčená a velmi málo frekventovaná chudina. Ne nadarmo nám recepční radila, ať v cestě do Malajsie pokračujeme autobusem. Ale vlak se nakonec ukázal jako dobré řešení a vlastně to byla naše jediná cesta vlakem během celé cesty. Bohužel, vlak na příští den byl obsazený, a tak bylo rozhodnuto, že náš pobyt se musí o jeden den prodloužit. Zakoupili jsme lístky ( 27 Sgd) na první ranní vlak do městečka Tampin. Odtud se nějak musíme dostat do Melaky, nejstaršího města v Malajsii, kde mají být nejzajímavější historické památky. Při nákupu lístků nás překvapila zanedbatelná drobnost. Během rozhodování, zda si vezmeme první nebo druhou vlakovou třídu, nám pokladní strčil před oči fotografie několika kupé, ať si v klidu vybereme…

A poté dále dobývat Singapur. Na nádraží se Admirál ujímá funkce velitele směru a pěšky nás nekompromisně žene dál. Na ostrov Sentoza, kam míříme, jezdí několik autobusů - pozor, městské autobusy tady jsou velmi luxusní, v každé socce je klimatizace a alespoň dva televizory s videoklipy protkávanými samozřejmě reklamami. Během našeho pěšího pochodu míjíme několik zastávek autobusů, ale ne, my táhneme dál. Má to však i svou nespornou výhodu. Poznáváme periferii, poznáváme místa, kde skoro nikdo nechodí. A věřte nebo ne, i zde, na malém pravděpodobně minimálně používaném chodníčku je čisto, úpravno. Narazili jsme i na nadchod nad dálnicí - a kluci nemohli odtrhnout zrak od jeho chromovaného zábradlí - neustávali se divit velkorysosti, s jakou je město budováno.

Sentoza
Lid všude na světě potřebuje chléb a hry. Zdejší chléb je zajištěn ve všudypřítomných mrakodrapech, hry zase na ostrově Sentoza. Po hodinovém pochodu jsme toužili už se konečně nechat omývat slanou vodou. Proto naše první kroky po zaplacení vstupného a po vystání půl hodinové fronty na vláček projíždějící celým areálem směřovaly rovnou na pláž. Voda byla skutečně slaná, ale také nesmírně teplá a špinavá. Na pláži bylo minimum ženských, Evropanka v plavkách žádná. A když jsem viděla, jak se jedna mladá muslimka koupe zcela zahalená v hábitu a v šátku, tak se mi v mých sice jednodílných, ale přesto normálních obtažených a vykrojených plavkách do vody moc nechtělo. Ještě pořád jsem mírně vyděšená a v neznámém prostředí ne zcela doma. A tak se rychle namočit a bleskově na písek – alibi jsem měla, hlídala jsem přece klukům věci. Ti se v té špíně rochnili zcela bez obav a starostí.

V celé Sentoze jezdí jednak autobusy, jednak nadzemní vláček. K dispozici je malovaný pláneček na jednotlivé atrakce, který vám umožní se v celém areálu lépe orientovat. Někde se platí, jiné atrakce jsou zahrnuty do celkového vstupného na ostrov (7 Sgd). Vstupné je odstupňováno dle toho, co od zdejšího pobytu očekáváte. No, my očekávali spíše obyčejný singapurský život a poznávání země, a tak nás atrakce příliš nenadchly. Pravda, ani jsme jich moc nenavštívili, Největší bejkárnou je asi 37 m vysoký Merlion, který má kolem sebe soustavu vodopádů, potůčků a fontánek. Návštěvníci mohou vstoupit i do jeho hlavy, odkud je pravděpodobně pěkný výhled, ale to by na nás už bylo příliš. Radši jsme si vyjeli lanovkou na nejvyšší zdejší horu Mont Faber, vysokou 105 m. Podařil se nám husarský kousek. Nahoru jsme jeli ještě za světla, ale protože se v tuto dobu stmívá velice brzo a rychle, než jsme se rozkoukali, tak při cestě zpět už jsme měli před sebou noční město se spoustou světel a s nasvícenými výškovými budovami. Moc se nám to líbilo, doporučujeme počkat si na čas mezi dnem a nocí, máte tak za jedny peníze dva odlišné zážitky.

Na zpáteční cestě jsme vyhledali největší zdejší podívanou - kouzelnou fontánu. Když se setmí, fontána hraje, zpívá, rozpoutá se velkolepá světelná šou. Divadelní prvky se mísí s promítáním a se světelnými efekty, holotropní obrázky působí velmi opravdově. Bylo tam namačkáno spoustu lidí, určitě několik stovek. Sedící byli v pohodě, my se různě tlačili a strkali, ale přesto se nám to líbilo, i když za půl hodinky se nám celé představení zdálo dlouhé, kýčovité a pouťovité. A navíc: „Počkejte, až se všichni lidé na konci najednou zvednou, to nastane ten pravý Dallas,“ zhodnotil situaci nepokojný Pepík. A tak jsme chytře vyrazili těsně před koncem, abychom byli ušetřeni odchodových stresů. Ale osud nám, cestovatelům věčně při chuti, nastražil do cesty restauraci. Nic moc, zdejší mírný podprůměr, ale jak to vonělo……… Zkrátka odchod z ostrova byl opravdu horror. Konečně se Singapurci ukázali jako normální lidé všude na světě. Do autobusů se cpali, strkali, řvali, nadávali si. Autobusy přetékaly, malé děti brečely….. Někam nás místní pohůnci šoupli, byť jsme ječeli centrum, centrum. Autobus pak s námi uháněl na opačnou stranu, než jsme toužili, dál a dál od světel velkoměsta. Nebyly to zrovna příjemné chvilky. Po čtvrt hodině jsme ale zjistili, že konečná je na autobusovém nádraží a naše socka stovka s klimatizací a zapnutými televizemi už na nás čeká. Bleskově jsme otočili a jako zkušení domorodci koupili u šoféra lístky (0,80 Sgd) a znuděně se nechali odvézt přímo před hotel. Přátelé, tady to opravdu všechno perfektně funguje.

Čínské zahrady

V pondělí ráno vstáváme poměrně brzo, v 8. 00 hod. a jsme překvapeni, jak je město tiché a klidné, vlastně ještě spící. Aby ne, když je svátek. Vše je zavřené, nám to přišlo skoro strašidelné. Nikde nikdo. Z pekárny naproti našemu hotelu se linuly vábné vůně, prodat však nic nechtěli, bylo brzo. A tak poprvé a naposledy během cesty jdeme do Mekáče, kde místní omladina dospává pravděpodobně hodně bouřlivou noc. Tady u hnusného, ale horkého kafe čekáme, až pekaři otevřou. Dočkali jsme se a po zásluze jsme byli odměněni. Čerstvé pečivo bylo vskutku delikatesní. Teprve po snídani, když jsme hledali vécko, jsme v našem obchoďáčku pod zemí objevili velkožrádelnu se spoustou dobrůtek, včetně dobrého kafíčka a čerstvých houstiček a koláčků. Dobrá, tak tedy večer.

Do čínských a japonských zahrad zdejším MRT. Už zkušeně je najdeme na mapičce a hned napodruhé se strefíme. Bohužel Japonské zahrady jsou zavřené, slaví tu Indové Deepavali. Pustí nás tam prý za nějaké vstupné. Ale hlučící dav chlapů (opět a zase jenom samí chlapi) a hlasitá monotónní hudba nás odrazují. Tak tedy jen China garden. Jsou upravené, rozlehlé, vstup volný. Úžasné jsou zahrady bonsají. Panuje tam slavnostní atmosféra podtržená tichou čínskou hudbou, kameny s rostlinkami a keramikou jsou rozestavěny ve vzácné a uklidňující symbióze. Vašek fotí jako divý, je opravdu na co se dívat. Nejstarší bonsajce je 250 let, vypadá však dost mladistvě. Asi po třech hodinkách v zahradě strávených opět vyhládlo. No, opět…. kluci byli hladoví vlastně pořád. A vršit dietní chyby, to se stalo hitem celého zájezdu. Ve velmi příjemné místní čínské restauraci jíst nebudeme, počkáme až na večer, dáme si jen kolu nebo čaj. "Přátelé, už nás maj,“ radostně vykřikl Admirál, jen co se mu do rukou dostal jídelní lístek. Polévky s rýží byly skvělé a opravdu nás zasytily. Nakládaná zeleninka křehká jak masíčko z nemluvňátka, zhodnotil Vašek. Čínský čaj osvěžující, jídelní obřad umocnil celkovou pohodu ze zahrad. V přilehlém jezírku jsme pozorovali obrovské ryby, které si kuchaři z dlouhé chvíle vykrmují zbytky. Obávám se však, že ryby dlouho nežijí, jídelní lístek se rybími specialitami jen hemžil.

Zpáteční cestu metrem volíme záměrně co nejdelší, abychom z města a vlastně zároveň i venkova něco viděli. Únavou se klíží oči, a tak vždy jeden nenápadně hlídá, abychom nepřejeli, a ostatní poklimbávají. Když náhodou procitneme, tak si nadáváme, protože „jsme blbí, spát můžeme doma!“ Vystupujeme na místním Václaváku - Orchard Road. Velikánský široký bulvár nabitý obchodními domy přetékajícími poměrně levným a kvalitním zbožím. Na začátku cesty, když vše budeme vláčet pouze na zádech, se nám do nákupů moc nechtělo. Admirál se však zařekl, že sem vezme rodinku a ruku s oběživem prý zavírat nebude…… „Tahle zem má budoucnost. Holky jsou tu krásný, čistý a nemaj žádný pupínky,“ rozumoval s očima navrch hlavy Admoš, když jsme okouzleně korzovali po nejznámější singapurské ulici. Pravda je, že ve zdejším teplém podnebí a čistém ovzduší se dýchá i žije jinak než v zamořené střední Evropě. Zboží je plno, zajímáme se hlavně o elektroniku. Je jí nepřeberně, je nablejskaná a všechny přístroje určitě umí spoustu věcí. Navíc - ceny jsou příjemnější než u nás. Pepík se zajímá o foťák, ale spíš jen tak ze sportu. Překvapením pak je, že obchodníky nelze jednoduše odmítnout. Argument o ceně neplatí, klidně snižují, smlouvají, dávají výhody, bonusy. No, nekoupili jsme nic.

Večeřeli jsme v našem obchoďáčku a pak zavítali do herny v podzemí - obrovská hala s virtuálními a počítačovými hrami. Asi to bude v Praze také, ale my byli rámusem, počtem mladých, vydýchaným vzduchem a vibrující atmosférou dost zaskočeni. Na jedné obrazovce hráli fotbal zrovna Češi!! A tak teď už víme, proč na nás jeden mladík pokřikoval „Nedvěd, Nedvěd,“ když jsme odpověděli na jeho otázku Where are you from?



 
Příbuzné odkazy
· Více o Singapur, Malajsie a Thajsko 2002
· Novinky od Pepik


Nejčtenější článek o Singapur, Malajsie a Thajsko 2002:
Přesun do jižního Thajska


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 2


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Singapur, Malajsie a Thajsko 2002

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy