Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Singapur, Malajsie a Thajsko 2002 Melaka
PoslalPepik v Monday, 18. October 2004 @ 11:25:15 CEST
Přispěno Pepik

Vlak do Malajsie nám jede sice až v 8. 00, ale vstáváme v nesmyslných 5. 45. Taxíka vzít jen v krizových situacích, velí Pepík, a tak rozespalí uháníme bez snídaně na autobus! Jaké budou intervaly? Bude ranní bus narvaný? Vejdeme se tam s báglama? Uklidňoval nás jen pocit, že taxík vše jistí. Krátce - na nádraží jsme dorazili už v 6. 30 hod. Bylo ještě zavřené, mžourala jen okénka bufetu pro noční taxikáře. Poslední singapurské kafe tu bylo horké a skvělé. Před odjezdem vlaku je nutné vystát frontu na celní odbavení, a tak nám ráno celkem rychle uteklo. Cesta nás zklamala, co se týče posledních pohledů na Singapur. Jeli jsme v zeleném tunelu a Vaškova snaha vyfotit krajinu - tedy domy, domy a jen domy byla korunována úspěchem až po velikém úsilí. Na hranicích nás z vlaku vyhnali, museli jsme přejít pěšky, zavazadla zůstala na svém místě. Trochu jsme se obávali, jestli je ještě uvidíme, ale dobrý. Cesta probíhala v pohodě, všudypřítomné televize dávaly nějaké akční filmy. Přejížděli jsme malajské hory, viděli pěknou přírodu i slumy na malých nádražíčkách. Vlak nás vyplivl v malém ospalém městečku Tampis. A co dál? Byli jsme tam jako exoti - jediní cizinci. Vedro, únava, žízeň a jeden dotírající taxikář. Po čtvrt hodince, kdy už byl nabídkami skoro ochraptělý, o nás ztratil zájem. Tak jsme ho na cestu angažovali. Městečko s nějakou místní dopravou bylo v nedohlednu a do Melaky musíme. Pepík usmlouval cenu a vyrazili jsme. Podél silnice zajímavé čínské hřbitůvky ve tvaru dělohy (z dělohy jsi vzešel a do dělohy se zase vrátíš), které Pepíka nenechají v klidu po celou dobu v Malajsii a ke kterým jsme se blíže nikde nedostali.

Melaka je naše první malajské městečko, které chceme poznat zgruntu. A tak hned po příjezdu do banky. Tento první kontakt nás nenechal na pochybách, že jsme v zemi, která je téměř napůl muslimská. Mladé pěkné holky v bance u počítače měly hlavy většinou zahalené a pod hábity se jim rýsovaly již hodně se kulatící tvary. Muslimové totiž velmi holdují sladkému, naopak alkoholu se vyhýbají. To nás dost potrápilo. Nahrazovat alkohol sladkým, komu by se chtělo! A sehnat v Malajsii kořalku, nebo jen pivo, to vyžadovalo velkou dávku detektivního nadání. Spíme za 60 místních peněz - ringitů (1Rg = 7, 80 Kč) v malém hotýlku Komfort, který toho se svým jménem má dost málo společného. Dokonce mám pochyby, jestli jsme v ložním prádle skutečně první. Ale to nás tolik netrápí, protože již z minulé cesty aplikujeme náš vynález. Vezeme si s sebou povlak na peřiny a do toho se stočíme jak do spacáku a namlouváme si, že žádná špína nás nemůže ohrozit. Psychicky je to velmi příjemné, doporučujeme. V Melace je vedro jak v Michli. Taxíkář nám ukázal rozlehlé obchodní centrum, a tak naše první malacké kroky směřují právě tam. Nádherně klimatizované, stává se během zdejšího pobytu naší Rodnou mámou. Regály s pivem zde po dvou dnech důvěrně známe. Obchoďák nový, vonící čistotou, velkožrádelna opět nádherná, rozličné kuchyně úžasné.

Samotná Melaka nás trošku zklamala. Nejstarší město v Malajsii, první zmínky o ní o existují v 7. století, je takovým skanzenem pro turisty. Všudypřítomné tuk tuky jsou všelijak vyzdobené, přezdobené, načinčané. Jejich majitelé neustále pokřikují a číhají na movité turisty. Mají tu několik muzeí - pochopitelně dnes všechna zavřená - to je snad osud, nebo co. Alespoň zvenku zjistíme, že pro historickou Melaku je charakteristická červená barva. My se dostáváme na starou pevnost, obcházíme celé město, našli jsme pěknou vyhlídku na moře. Vidíme široký Melacký záliv, odkud kdysi vyplouvaly lodě do celého světa. Je zde i socha sv. Františka Xaviera s useknutou rukou. Podle pověsti, když jeho mrtvolu po devíti měsících z důvodů převozu exhumovali, tak nejevila ani v těchto tropických vedrech žádné známky rozkladu a z useknuté ruky mu kapala čerstvá krev. My krev sice neviděli, ale pro změnu začalo kapat z oblohy. Naštěstí hromy a blesky tentokrát jen hrozily.

Večer jdeme do Čínské čtvrti, kde jsme zažili menší šok. Ulice opuštěné, vše zavřené. Nikde nikdo, čtvrť jen spoře osvětlená, semtam zaštěkal pes. No, hrůza! A tak rychle pod křídla naší Rodné mámy. Tam nám připravili příjemné překvapení - japonskou restauraci. Sedí se u stolků skoro na zemi, jídelní lístek je popsán neznámými a tajemnými chody. Když nás půvabná mladá Japonečka uvádí ke stolečku, bouchne do bubnu. Ať všichni vidí, koho to tam čerti nesou. Na Pepíkovi bylo asi až moc vidět, jak hodně má japonskou kuchyni rád. Naše malá milá krásná je zcela anglicky negramotná a navíc, s objednávkou na něj zapomněla. A tak mu ruply nervy a vyběhl do marketu pro pivo. Stihl ještě obloudit několik místních dívek v mekáči a po zavírací době vítězně v rukou třímal pěknou porci smažených brambůrků. Spolu s místní omladinou jsme tak měli malou noční party na schodech u fontány. Stejně ale máme pocit, že jsme Melace nedali vše, jak by se patřilo, a tak ještě večer brouzdáme novým městem. Mne zaujme obrovitá televizní obrazovka, asi 5 m v úhlopříčce, která mi nepříjemně evokuje domov - plazmovou senátorskou tabuli. Město je hodně provinční, domy nudné, noční život na nule, jednoduše chcíp tu pes.

Od časného rána pozoruje Admirál, jak se přímo pod okny našeho hotelu střídají auta, jaký ruch v naší jinak klidné ulici panuje. Aby ne, když je tam restaurace a jak vidno, hojně navštěvovaná. Kávu mají silnou, chutnou. Ve vepřové vroucí polévce plave množství dobrot - maso, srdce, žaludek, střeva nevyjímaje. Zkrátím to, nezbylo vůbec nic.

Z města odjíždíme v poledne VIP autobusem, který nás velmi příjemně překvapil. Pohodlné sedačky, samozřejmě klimatizace, paráda. Dokonce nás neotravují ani televizí. Kolem dálnice obdivujeme, jak velkoryse a rozmáchle se zde staví. Obrovské moderní komplexy na zelené louce. Přímo za Melakou se rozkládá velikánský nemocniční areál, asi jako kdybychom sečetli všechny pražské nemocnice dohromady a zasadili je do krásné zelené přírody. A tak je to se vším. Zem je nastartovaná a až se vyrovná se svým chudým a zaostalejším venkovem, čeká nás určitě nejedno překvapení. Pouze ty dělohové hřbitůvky, ty nám nejdou. Admirál po nich pátrá, ale vyfotit se nám je nepodaří.



 
Příbuzné odkazy
· Více o Singapur, Malajsie a Thajsko 2002
· Novinky od Pepik


Nejčtenější článek o Singapur, Malajsie a Thajsko 2002:
Přesun do jižního Thajska


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.66
Hlasů: 3


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Singapur, Malajsie a Thajsko 2002

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy