Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Singapur, Malajsie a Thajsko 2002 Bangkok
PoslalPepik v Monday, 18. October 2004 @ 11:03:38 CEST
Přispěno Pepik

Jaké bylo naše překvapení, když ve tři ráno baba rozsvítila a začala podávat horkou kávu. Představte si, byli jsme na místě, za okny spící Bangkok. Bylo to dost nemilé překvapení, neboť příjezd do Bangkoku byl dle jízdního řádu v 7.00 hodin. My se domnívali, že noc prospíme v autobuse a jeden nocleh vtipně ušetříme. No, ušetřit můžeme, navrhoval operativně velitel směru. Půjdeme na šipky a zbytek noci uteče raz dva. Razantně jsem odmítla – jít na šipky totiž u Pepíka znamená jít na vyhlášený Patpong, kde dívky šipky házejí celou noc trošku jinak, než je v našich krajích zvykem. Co zbývá ve tři ráno na bangkokském autobusovém nádraží? Rychle taxíkem do hotelu a noc dospat. Z minulé cesty do Thajska jeden známe, a tak je volba snadná.

Hotel Station naproti hlavnímu nádraží Huala Pong. Pokoj s aircon za 400 bathů, jenom s fénem za 200 bathů. Obojí s příslušenstvím. Umístění hotelu je strategické. Pokud cestujete na sever Thajska, vedou odtud všechny spoje. Noční vlaky jsou pohodlné, bezpečné a čisté. Navíc je možno se v hale hotelu poměrně dobře a ve slušném prostředí levně najíst. A do třetice: na letiště se také dá jet vlakem a poslední chvilky v Thajsku si tak pěkně sentimentálně užít. Když se to vše sečte, již od minula jsme nádraží říkali naše Rodná máma, a tak mu to teda zůstalo.

Vypisovat, co vše v Bangkoku lze vidět, slyšet a zažít, nemá cenu. Existuje všude hodně informací, průvodců i zasvěcených turistů. My všichni tři už hlavní město Thajska známe z minula, a tak potlačíme veškeré turistické pamětihodnosti, jako jsou waty, nejrůznější velikosti budhů, královský palác apod. Na turistickou práci vám zde dva dny postačí. My si chceme tentokrát město prožít pouze pocitově, vydáváme se po stopách toho, co je nám na tomto městě nejsympatičtější. Určitě Čínská čtvrť. Se svými obchůdky, uličkami, krásně do hněda upečenými kachýnkami, mořskými potvorami, kořením, zlatem, mačkanicí na chodníku, kde se prodává všechno možné i nemožné. Od našeho hotelu je to kousek pěšky, tak se brouzdáme, lelkujeme a nasáváme spoustu vůní a smradů. I jeden kuriózní zážitek máme. Málem jsme v Čínské čtvrti v poledne umřeli hladem! Všichni tu totiž jedí na ulici, v děsném humáči a binci. Pěkné a dražší hospůdky se na chodníku rozprostřou až večer. My však tvrdohlavě hledali nějakou kamennou restauraci, kde bychom mohli ukojit blbý zvyk obědvat. Jednu jsme našli, ale ceny na jídeláku dávaly tušit, že pro našince nebude. A tak hledáme dál. Sláva, našli jsme druhou. Stoupáme do patra, vypadá opuštěně. Ba ne, jsou zde nějací lidé. Uf. Radost však byla předčasná. Je to povalující se personál. Když se nás, jediných hostů, ani po deseti minutách nikdo nevšímal, začali jsme být nervózní. A když si jedna servírka přinesla z ulice v pytlíku jídlo, prchali jsme jak malé děti. Alespoň jsme se tam napili. Hlad však kluky svírá dál. Není příjemné to prozradit, ale v takovém kulinářském ráji jako je Čínská čtvrť v Bangkoku jsme zapadli do sterilního prostředí nově otevřené drahé kavárny. Nacpali jsme se chlebíčky s kuřecím masem a ananasem a ještě jsme si libovali.

Během našeho toulání po velkoměstě jsme si vytkli jeden cíl: nebrat tuk tuky. Jsou sice velmi levné, ale k trase každé cesty přidají vždy ještě alespoň jeden „stop.“ Pokud jste v tomto báječném městě poprvé, zkusit je musíte, patří k místnímu koloritu. Stopy v podání šoférů tuk tuků jsou nejrůznější obchody se šperky a zlatem, s oděvy, suvenýry a s hotovou či zakázkovou konfekcí. Vy tam vejdete - musíte zůstat alespoň 10 minut - a šofér dostane bonus. Napoprvé je to docela zábavné, pokud si nic nekoupíte, protože zboží je tam dost drahé. Podruhé se usmějete, po třetí vás už mrzí ztracený čas, po čtvrté zuříte a po páté přísaháte, že nachytat už se nedáte. Mám doma krásného malého budhu jako suvenýr. Byli jsme tam dvakrát. Ovšem na naši obhajobu: naháněči trochu pozměnili taktiku. Bloumáme Čínskou čtvrtí a je vidět, že bychom rádi něco koupili. Seriozní starší pán, který má evidentně radost, že se může pocvičit v angličtině, a proto vlastně s námi začne komunikovat, nám poradí, že zde kupovat ne. Číňani jsou drazí, každý Thajec nakupuje pouze v Thai centru. Tam je zboží pro domácí, nikoli pro turisty. Ale pospěšte, za chvíli zavírají. No, tamhle zrovna jede jeden tuk tuk……

Po městě se pohybujeme taxíky, ale pouze s těmi, kteří zapínají taxametry. A to nejsou zdaleka všichni. Problém jsme měli na známé ulici, nebo spíše třídě Khao San Road. Tady uvidíte úplně jiný Bangkok než u hotelu Station, než u královského paláce i jiný, než je Čínská čtvrť. Ulice vybavená krámky, restauracemi a cestovkami je připravená na turisty. V jejím okolí také najdete nejlepší a nejlevnější ubytování naší střední kategorie. Pohybuje se zde neustále velké množství mladých, kteří jen tak vegetí, hrají kulečník, pijí pivo, diskutují…. Vypadá to, že tu tráví většinu svého času. A na ně líčí taxikáři, kterým se nechce zapínat taxametr. No, na Pepíka si ovšem žádný z nich nepřišel. Po cestě jsme zpozorovali velké množství žlutotričkářů. Poctivý taxíkář s taxametrem, který nás nakonec ulovil, však neuměl anglicky, a tak nám ani nemohl vysvětlit, že zrovna v den našeho pobytu v Bangkoku padl světový rekord v počtu cvičících aerobik. Bylo jich opravdu nepočítaně.

No a co ještě zbývá? Mám s sebou Pepíka a Vaška, nemůžeme tedy onen Patpong vynechat. Jednak odpoledne, kdy je zde skoro liduprázdno a kdy teprve začínají obchodníci otevírat své noční stánky, tady kupujeme dárky. A potom samozřejmě večer: holky. Musíme zkontrolovat, jestli se od loňska naučily nějakým jiným kouskům. Nenaučily, je to pořád stejné a trochu smutné. Byť vám k tomu „uměleckému“ představení dají v ceně vstupného pivo, a přestože se holky na podiu pořád znuděně chichotají. Ale máme to za sebou.

Poslední den je celý sladkobolný. Hned ráno balíme bágly a dáváme je na nádraží do úschovny, protože naše letadlo letí až večer. Úplně náhodou potkáváme naše mladé z Railae, takže ještě fotka na rozloučenou. Jdeme k řece a na Khao San Road. Moc se těším, v plánu máme ještě návštěvu květinového trhu. Z minula vím, že se zde prodávají v krabicích orchideje, které pak lze vzít s sebou do letadla. Ale provází nás jako skoro každý den náš nejvěrnější přítel, déšť. Jakmile dorazíme na trh, leje jako z konve. Nevzdáváme se, pod stříškami a igelity skáčeme po chodnících, abychom nějaké květy zahlédli. Nejde to. Schováváme se tedy dovnitř a ještě hlouběji dovnitř, až jsme v jakési obrovité hale, tvořené děravými střechami a různým, původně asi provizorním zastřešením. V hale jsou lidé, děti, psi, kočky. Všichni zde žijí v jakési zvláštní komunitě. Jsou tu prodejničky jídla, pití, jsou tu postele, samozřejmě domečky pro duchy, televize. Hliněné ulice plné bláta, pod proudy vody se přistavují sudy, kbelíky, nastavují se igelity. Courají se zde kočky, psi, válejí děti. Ale všude se tak nějak mimochodem pracuje. Jezdí tu pánové s vozejky a kárami, jsou tu sklady zeleniny, kterou ženy upravují, připravují, čistí. Pokud bych to měla shrnout, je to jakési takové veliké živoucí Makro, jakýsi velkoobchod se zeleninou. Neskutečné a trochu filmové atmosféře (napadá mě Angelika, která se jeden čas schovávala v podobné komunitě) propadáme všichni. Kluci si kupují sekáčky na maso, já kytičku orchidejí. Že bych našla nějaké krabice, to už jsem dávno vzdala. A jedna kytička, z které jsem pak doma udělala dvě, přišla na 5 bathů. Doteď ji mám, její pronikavá vůně mi pomáhá vybavit si všechny tyto zážitky.

Posledního Changa (naše místní oblíbené pivo) si vychutnáváme v bistru, kde majitelka neumí ani slovo anglicky. Ale jsou na nás tak hodní…. Na nádraží se nám ulevilo, bágly na nás čekaly. U Rodné mámy se za poslední peníz najíme a za 10 bathů vysprchujeme – další výhoda nádraží. Vlak na letiště za směšných 5 bathů vyráží přesně a jede asi 45 minut, čímž se agónie loučení ještě sladce prodlužuje.

Na letišti propadáme panice, důsledně vybalujeme všechny věci. Co kdyby si nás někdo vyhlídl a v úschovně nám něco podstrčil? Nepodstrčil. Tak alespoň schováváme trička s krátkým rukávem a kraťasy, nasoukáme se do džín, zkontrolujeme doklady a konec. Ale ještě na nás čeká u odbavovací přepážky poslední překvapení. Sice má letadlo zpoždění, ale nějakou záhadou nám úřednice vyplnila kartičky do VIP salonku. Kupodivu, námořní šarže tam neberou. Každopádně je to bída, ananas tam podávaný je po našich zkušenostech zcela nejedlý. A tak se stejně řadíme mezi obyčejný lid cestovatelský.

Přesedáme v Amsterodamu. Letiště obrovské, luxusní, vánoční výzdoba nám nepříjemně připomíná evropskou realitu. A tak jediná příjemnost je přivítání v Ruzyni a Hančiny křupavé řízečky a výborný koláč. Už jsme opět tátové a máma, spousta pošty, vzkazů, složenek, zvonící mobil a zamračené nebe. Brrrrrrrr. Takže, kam příště, Pepíku?



 
Příbuzné odkazy
· Více o Singapur, Malajsie a Thajsko 2002
· Novinky od Pepik


Nejčtenější článek o Singapur, Malajsie a Thajsko 2002:
Přesun do jižního Thajska


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.75
Hlasů: 8


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Singapur, Malajsie a Thajsko 2002

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.09 Sekundy