Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 6 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016 Schwörstadt
Poslalpepik v Thursday, 13. October 2016 @ 17:32:44 CEST
Přispěno pepik

Schwörstadt Když už minulou etapu končím ubytováním, tuhle ubytkem začnu také. Bylo to totiž zcela výjimečné přespání, které opravdu stojí za delší pozornost. Pod pojmem Exklusiv Dreiland měl každý z nás jiné představy . „To slovo exklusiv v názvu, to je mi hodně podezřelý,“ sýčkoval hned ráno Čermáček. „V nabídce zařízení slibují koberec a výhled na hory,“ směje se Jolana. Penzion se nachází na hlavní třídě, to bude super, myslím si já. Budeme v centru a hlavně žádné hledání, to bude každý znát, slibuju si.

Hledání to nebylo, to zase ne. První pán sice název penzionu neznal, ale když viděl číslo popisné: „ Jo sto devadesát čtyřka? No to je tamhle,“ okamžitě, až příliš rychle se zorientoval. Už to nám mělo být podezřelé. Jakmile dorazíme na místo, na konec vesnice, jsme krapet překvapení. Název penzionu se v mohutné soustavě několika domů krčí zcela vzadu, vedle dvorku, kde se popelí několik pézetek. Kolem nich jsou rozsazené zahalené dámy v šátcích a pěkný nepořádek. Spousta kol, koloběžek, odstrkovadel a jiných hraček. Na první pohled je to jasné - zde získali střechu nad hlavou uprchlíci.

Po chvíli dobývání se do vrat přijde sympatická blondýna s cigaretou, která nás jasně očekává a s úsměvem provede celým penzionem. Skutečně celým, neboť penzion se skládá ze dvou pokojů (těch našich), společné koupelny a společné kuchyně. Ostatní místnosti obývají nastálo pravděpodobně nějací dělníci, možná i imigranti. Je pravda, že místnosti jsou čisté, ta v prvním patře, kde bydlí trojice P+G+J (Pepa má opět svůj oddělený ajnclík), je dokonce i světlá a slunná. Naše je zase veliká. A vejde se sem všech pět kol a na jedno přespání to určitě stačí.

Ovšem po prohlídce společné koupelny, když už naše ubytovatelka byla v prachu, nám spadne čelist. Je plná nejrůznějších spoďárů, ponožek, zubních kartáčků, past, hřebenů a dokonce i holítek. I když jsem zvyklá spát na nejrůznějších ubytovnách, tahle mužská intimita v bezprostřední blízkosti, ta je mi fakt nepříjemná. Jednat se rozhodne Galina. Vyhledá Usměvavou a objedná úklid koupelny. A tak než se vrátíme z Lidlu, všechny šampony, pasty a holítka jsou smeteny na jednu stranu, takže na poličce u zrcadla je kousek místa volný. Tak akorát, abych tam nazítří zapomněla hřeben.

 Večeře proběhne v klidu, Pepík se rozhodne uvařit těstoviny a my s Čermáčkem si pochutnáme na vydařené krmi navzdory tomu, že náš šéfkuchař se dost zapotil. Musel se o plotýnky dělit s několika občany tmavší pleti a vypořádat se s nedostatkem pracovních nástrojů. Galina se drží svého stravovacího plánu a Jolča má své speciální potraviny. Víno a pivo nás ovšem sbližuje a smiřuje s tímto podivným hnízdem za 31 euro. K odpovědnosti za tuto rezervaci se hlásím já. Konstatovali jsme ale hned na začátku, že každá taková rezervace po internetu je vždy sázka do loterie. Nikdy nevíš, co ti padne. Tentokrát to byl můj Černý Petr. No, snad to příště napravím, blesklo mi hlavou.

Ale dost už o přenocování, budeme se věnovat i dnešní etapě. Naplánovaných odpočinkových 55 km se zvrtlo na 70 km , ale to tentokrát vůbec nevadilo. Ráno jsme vyjeli v maximální pohodě, sluníčko, voňavé dálky před námi. Jedeme celý den moc pěknou krajinou podél Rýna, užíváme si malebné cyklostezky. Po pár hodinách nám cestu zkříží hydroelektrárna KEMBS, kterou vybudovali na hranicích, a my se na krátkou chvilku dokonce ocitáme ve Francii a užíváme si rozhraní tří zemí: Německa, Francie a Švýcarska.

Perlou dnešní etapy je Basilej . Jakoby v předtuše nestandardního ubytování se nám švýcarská krasavice ukázala v celé své půvabnosti. Ozdobená slunečními paprsky nám připraví krásný příjezd i výjezd z města podél řeky. Kdepak dneska bloudění! V malé kavárně na břehu řeky s pivíčkem a kávičkou poobědváme, na vyhlídce nad městem u katedrály Münster zase rozjímáme, jak pěkně se zde musí žít těm 170 000 lidí, jež se vyhřívají na sluníčku a během polední pauzy odpočívají venku a vůbec nikam nespěchají. Na centrálním náměstí Marktplatz obdivujeme nespočet květin, bylinek a nejrůznější zeleniny, neboť stánky zaplnily celé náměstí. Stánky se ale vytlačit nedá nádherná stará radnice Balser Rathaus z 16. století, dnešní sídlo vlády celého kantonu. To se můžeme ufotit, protože dostat ji celou do foťáku či mobilu, když je zastavěná trhovci, to je nadlidský úkol.

Na město, které založili Římané roku 44 před naším letopočtem a počátkem 16. století bylo připojeno ke Švýcarsku, však bude mít Galina speciální památku. Při polední pauze jako vždy hledáme toaletu . V poledním městě, když nechcete do restaurace, je to vždy trochu problém. Podařilo se nám ho ale vyřešit bleskově – veřejné záchodky stály kousek od Rýna. Trochu nás zarazilo, že se budou platit (ach ti bohatí Švýcaři!), ale když musíš, tak musíš Pepík, majitel švýcarských franků, však v nedohlednu a tak Gali automat marně přemlouvá, aby si vzal euro. Ten trucuje dokonce i tváří v tvář její platební kartě. Ten mizera ne a ne se otevřít! Zkříženým Galininým nohám ovšem neodolal jeden postarší pán: soucitně vytáhl peněženku a toho nedobytného necitu nakrmil tvrdou švýcarskou měnou. Pán Bůh se mu odvděč!

I já mám na Basilej svoji specifickou vzpomínku. Než se z centra vymotáme na stezku podél Rýna, musíme překonat bláznivý silniční podjezd, kde se kříží několik silnic. Auta sviští sem a tam, každý směr má několik pruhů a nám značka velí rovně přejet. Autem by to byl pro mne těžko řešitelný oříšek, natož na kole. Hrůzou se mi pod helmou ježí vlasy, ruce v rukavicích se pekelně potí. Holky už jsou v trapu na první zelenou, já pořád váhám a klepu se. „Zavři voči a jeď, voni tě nesejmou,“ došla trpělivost Čermáčkovi a vyjel mi příkladem. Co jsem mohla dělat? Pomodlila jsem se a vyrazila. Ale vzpomínat stejně jako Galina budu asi ještě dlouho.

Z města se nám jede podle Rýna super, tak ani nevnímáme, že se velkoměsto roztahuje na 22 km². Chvilkama jedeme podél silnice, chvílemi i podél vinic. No že by zrovna tohle Rýnské od silnice bylo ideální …..

Pepa Čermák s Pepíkem ovšem dneska zabodovali. Už už jsme u cíle, když tu se naše cykloznačka odklání od řeky. Ale nějaká stezka vede po proudu dál. „To je pro pěší,“ volá Jolana. „Jedu to prozkoumat,“ rozhodne se Čermáček. Myslím, že moc nezkoumal, to jen aby nám holkám zacpal pusu. „To dáme!“ rozhodne pak za všechny. A nedbaje na holčičí brblání se už oba pánové derou uzoučkou zarostlou stezičkou. Aspoň trochu adrenalinu, brouká si můj Pepík spokojeně. Ale ne dlouho! Za chvilinku na nás vykouknou samozřejmě schody. Naložené kolo vytlačím vší silou, v duchu pěkně nadávám. Nahoře nás čeká chvilka oddychu a už jde do tuhého. Příkré prudké vysoké schody bez možnosti jakéhokoli tlačení. I bez kola mám problém. Po celodenní jízdě, na konci dne, unaveni, zničeni …. nutno ovšem podtrhnout, že žádná z našeho dámského tria hlasitě nehudruje. Já v duchu hodně, jak v duchu holky, to nevím. Bylo jasné, že se musí sundat tašky, aby se kola vůbec unesla. Holky sundávají, já mám demontáž hodně složitou. S vděčností jsem přivítala, že mi kluci kolo pomohli vynést, tedy vlastně vynesli. Já bych se pod těmi schody trápila dodnes. Ale koneckonců: sami si o to svou umíněností a touhou po adrenalinu řekli.

Nahoře už bylo dobře. Vracíme se k Rýnu a za pár kilometrů je tu Schwörstadt. „Jo sto devadesát čtyřka?“ no a dál už to znáte…..

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016:
Cesta do Offenburgu


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy