Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 6 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016 Ravensburg
Poslalpepik v Thursday, 13. October 2016 @ 17:14:30 CEST
Přispěno pepik

Dnešní etapa měla být perlou v náhrdelníku našich jízd. Stala se však spíše noční můrou. Plán praví přejet přívozem přes Bodamské jezero a pak na druhé straně jezero až do Friedrichshafenu obkroužit. Do cíle bychom měli mít pouhých odpočinkových 47 km. Už při plánování tohoto dne se v Praze tetelím blahem.

Ale jako už tolikrát, skutečnost je zcela odlišná. Včerejší večerní vítr přivál brutální studenou frontu. Teploměr klesl až na ubohých 9°C (!). Můj včerejší bolehlav má tedy svůj pádný důvod – pokles teploty o 22°C, to (by) rozházelo i mladší ročníky. A od rána také silně prší.

Na snídani naše dívčí trio přichází rozpačitě skoro o půl hodiny později. „To jsme čekali,“ nenechají se vyvést z míry kluci. „V takovém počasí se nikomu ven nechce,“ shodneme se všichni. Snídaně byla naštěstí bohatá a dobrá, a tak nespěcháme doufajíc, že počasí se změní. Povedlo se. Změnilo se: začalo lejt daleko víc. Provazy deště byly tak silné, že byste z nich umotaly krásné námořnické lano. Hustý proud vody nepřetržitě dopadá na nádvoří ubytovny. „Co budeme dělat?“ ptá se nesměle Galina. „Do takového lijáku přece nevyjedeme,“ přesvědčuje sama sebe. „Máš pravdu, do deště se nevyjíždí,“ přitaká Pepík, „ale my musíme,“ dodává nesmlouvavě. „Když jsi na cestách a máš dopředu nasmlouvané a zaplacené ubytování, nedá se nic dělat,“ vysvětluje Jolana. „A dnešní neujeté kilometry by nás zase blokovaly další den,“ dodávám ještě pro vysvětlení.

Naše balení a chumlání se do nepropustných a vodě odolných obalů bylo krapet snesitelnější díky pohledu na ostatní cyklisty, kteří do hustého lijáku také vyráželi. A když už nabaleni a smířeni s osudem, zjistí Jolča, že má prázdné kolo. Nikdy není tak blbě, aby nemohlo být ještě hůř, že? Oběma klukům uděluji tímto velikou pochvalu . Bez mrknutí oka Jolanu dirigují do vstupní chodby ubytovny a v suchu, i když za očumování ostatních ubytovaných hbitě píchlou duši vyměnili. A ještě si libovali, že můžou pracovat v suchu.

 Tak tedy po tomto malém zdržení nám už nic nebrání vyjet vstříc mokré lázni. Jestli čekáte nějaký klimatický zvrat, musím vás zklamat, škodolibé potěším. Lilo bez slitování celý den. S úsměvem vzpomínáme na naši první etapu, jak jsme se dětinsky schovávali před něžným májovým deštíkem. Brutální liják nás bičuje fakt bez přestávky. „Ale dobře se dejchá,“ opakuju si jak mantru jediné plus dnešního dne.

Ale abych nebyla nespravedlivá: další výhodou byl pěkný moderní trajekt (skoro prázdný, kdo by se také vydával na výlet) do Meeresburgu . Opustíme naše v suchu zaparkované miláčky a rozvalujeme se v teploučku a čisťoučku poloprázdné kajuty. „Tak budeme dneska jezdit tam a zpátky, já bych to tady vydržel,“ provokoval Pepík.

Druhým bonusem byla prázdná (logicky) cyklostezka. Smutně jedeme kolem jezera a představujeme si, jak musí na sluníčku zářit krásné výstavní vily lemující jeho břeh a jak okouzlující jsou rozsáhlé vinice. A co plachetnice, výletní lodičky, koupající se děti …… Místo toho vítr, studený déšť a vlny skoro jako na moři.

První zastávka byla v cykloservisu, kde Jolča kupuje pro jistotu náhradní duši. Pod lacinou záminkou zájmu o elektrická kola prodlužuje Pepík náš pobyt v suchu. Ale donekonečna se v cyklosalonu odpařovat nemůžeme. Další azyl nacházíme u benzínové pumpy naproti. Dokonce si suším pod vysoušečem rukou i mokrý zadek. Když se nasákne ten molitan, to je pane síla, shodujeme se s Čermáčkem. Ostatní prý mají zadnice suché – jak to dělají, nevím. Další suchá zastávka je dvacet kilometrů vzdálený Friedrichshafen. A další plus dnešního počasí, tentokrát pro kluky. Už od začátku plánují návštěvu zdejšího muzea vzducholodí . „Uvidíme, uvidíme, uvidíme,“ říkám si doma v duchu a plánuji místo muzea kávičku v nějaké milé pekárničce. Ale kdež dneska! Do velké budovy muzea se hrneme všichni rádi. Výška vstupného nás krapet zaskočí – 12 euro. Zkouším svůj osvědčený novinářský průkaz a hurá, zabírá. Jen doplňuji v kolonce média nic neříkající Czech TV a otevírají se mi dveře zadarmo. Galina se těší stejně jako kluci, Jolana se nám v nastalé skrumáži snaží vysvětlit, že ji expozice až tak nezajímá. Než vše ze sebe vysouká, už ji dav natlačil dovnitř, za trhačky lístků. „No když už jsem se tady ocitla, tak se tedy taky podívám,“ zakončila svůj nezájem o Zeppeliny odevzdaně.

Muzeum bylo díky počasí úplně nabité lidmi, u každé vitríny se stojí fronta. Fotografie, grafy, výpočty. Šroubky, matičky, nákresy. S Jolanou vše bereme formou žáves a během půl hodiny jsme hotové. Zaujal nás jen vnitřek modelu vzducholodě v životní velikosti (obytné prostory hodně podobné dnešním, výletním parníkům) a pěkně zpracovaný film - ukazoval mimo jiné, že ve vzducholodích se běžně kouřilo!! Výstava moderního umění (multifunkční) nás vybídla k diskusi, co je ještě v umění přijatelné – je to krásná modelka s kopyty a kůň s dámskou protézou v lodičkách?

„Zadarmo to bylo akorát,“ shodly jsme se Jolanou. A myslím, že i kluci byli malinko zklamaní. Ale kolonku kultury máme pro dnešek odškrtnutou, jsme sušší a odpočatí, tak houby zle. Friedrichshafen bleskově prohlížíme na kole a skončíme u našeho prvního letošního řezníka. Já s Jolčou horký všeobjímající Eintopf, kluci Leberkäse a Galina? „Já nemám hlad,“ potvrzuje opět svůj hubnoucí plán.

A pak zatnout zuby a opět se poprat s deštěm. Leje, leje. Čím víc prší, tím rychleji jedeme. Galina je na své ubytování (naše premiéra v airbnb) dobře připravena a vybavena – Julinka jí posílá do mobilu popis cesty. Ovšem předpokládá se, že jedeme autem. A tak improvizujeme, chceme se ptát, ale na venkově a zvlášť v dešti není koho. Na jedné samotě se ale na nás usmálo štěstí. Stavíme domorodce, který doporučuje nejezdit až do Ravensburgu, což jsme měli tak trochu v úmyslu (tam se pak snadno zorientujeme, byla moje myšlenka), ale vydat se polní cestou k hlavní silnici a tam už ….. Drobné nestability vznikaly, ale Galina je vyřešila s přehledem. Po půl hodině se ocitáme v Edece, blízko cíle, kde nakupujeme večeři a snídani a také něco (hodně) tekutin. Stoupáme do kopce, láhve cinkají a jak stoupá nadmořská výška, tak stoupá naše nálada. Suché vysvobození je už tak blízko!

Čekal na nás malinký čistý pokojík , kam jsme se všici díky matracím v patře naskládali. První akcí bylo odšroubování uzávěru moc dobrého koňaku. Litrový obsah láhve zmizel tak rychle, jak rychle se odpařovaly naše oděvy vystavené na šňůře natažené prostředkem pokoje. Roztahujeme se v teplém (topí se) vlhkém prostředí a navzájem si gratulujeme, jak dobré vybavení všichni máme – nikdo není promočený na kost, nikomu vůbec nebyla zima. Když se člověk nezastaví, tak nevychladne, praví jedna sportovní poučka. Ovšem jak probíhal podvečer a večer, to vám objektivně popsat nemůžu. Pamatuji si jen, že jsme měli všichni velkou žízeň a že nákup v Edece nebyl podhodnocený. Koňak vystřídalo víno a na žízeň se stále samo sebou pilo pivo . Vybavuji si naši dětinskou radost, když Pepík objeví, že zelené škodovácké tužky mají promítací okénko. Na stěny a stropy si pouštíme kačenku, autíčko, sluníčko a je nám báječně.

Pouze v noci bylo děsivé horko, ale pustit větrák, to bylo nad naše síly. Abych to shrnula: milé ubytování za 630 Kč na osobu bylo nejlevnější a nejspolečenštější.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016:
Cesta do Offenburgu


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy