Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016 Ulm
Poslalpepik v Thursday, 13. October 2016 @ 16:57:32 CEST
Přispěno pepik

Také dnešní etapa nám propršela, i když nikoliv tak brutálně. Provazce deště se střídají s drobnými přeprškami , když jednu chvilku neprší, už jsme mírně znervóznělí. Teplota stoupla o tři stupně, Jolana hlásí 12°C.

Když se dostáváme do Ravensburgu , v duchu si gratuluji, že jsem neprosazovala, abychom sem dojeli už včera. Klesáme, klesáme (včera by to znamenalo stoupat stoupat) asi 6 km. Městečko Ravensburg nám v paměti zůstane jako synonymum policejní hrozby. Zrovna chvilinku neprší, sháníme náhradu za můj zapomenutý hřeben v Exklusivu a jsme takoví celí rozevlátí. Na přechodu se nezdržujeme a jedeme za nosem, i když svítí červená, konečně jako pokaždé.

Najednou se od obrubníku odlepí policejní auto , udělá ostrou zatáčku a zatarasí nám cestu. Krapet pobledneme. Vystupují dva policajti. Nikoli jak to bývalo za estébáckých dob jeden zlý a druhý hodný, ale zlí oba, pan Přísný a pan Horlivý. A Přísný spustí pěkně zhurta: „Sprechen Sie deutsch?“ Kupodivu se nikdo ke své jazykové dovednosti nehlásí. Zkusí tedy angličtinu, ale jen tak zlehka, asi ji taky příliš neovládá. První na řadě jsem já a oba Pepíkové. Jolča s Galinou vzadu se culí, údajně si počkaly na zelenou. „Also, deutsch oder englisch?“ ptá se netrpělivě Přísný. „Znáte světla? Víte, na jakou barvu se přechází?“ Mísí němčinu s angličtinou a my stojíme jak zařezaní, zvlášť když se přidá malý Horlivý a vyhrožuje padesátieurovou pokutou. „Fünfzig euro?!?!“ přiznám pod tlakem takové pokuty svoji chabou němčinu. „Jo, pro každého,“ kontruje Přísný. A to už fakt končí sranda. Stojíme jak zmoklé (to je fakt) slepice (já) a snažíme se blekokat, že už nikdy, že víme, že ……

„Tak dobrá, pro tentokrát,“ zakončí naše trápení Přísný v momentě, kdy se Horlivý už už nadechuje. Ten by nám to neodpustil, shodujeme se všichni a úlevně odjíždíme.

Asi tomu nebudete věřit, na zelenou pak pokaždé čekáme nejen v Ravensburgu, ale i v Umu, Regensburgu a dokonce i v každé díře, kterou projíždíme. Chováme se od té doby jako správní skauti. Když je nejhůř a už už jsme před červenou nedočkaví, vždy někdo připomene: „Bacha, pan Horlivý určitě v celém Německu nahlásil, že se zemí na kole pohybuje 250 eur. Stačí je jen zkasírovat…..

Cílem dnešní etapy je vyměnit stezku podél Rýna za stezku podél Dunaje. Stačilo nám na to 107 km, které jsme ujeli v pohodě , i když Jolča opět píchla – kluci už mají výměnu duší natrénovanou, žádné zle. Obědváme v krásném starém městě Biberbach – ideální místo k občerstvení naší party: řezník a pekař pohromadě. A nekonzumující Galina má hned vedle obchod, aby si mohla nakoupit ovoce a zeleninu.

Posledních 20 km už nás zastihne na klidné cestě podél rozvážného toku Dunaje. Přestalo pršet, na světě se žije velmi příjemně Těsně před Ulmem nám tuto teorii potvrdí hejno čilých seniorek provozujících nordic walking. Když je Pepík po svém osloví „děvčata,“ už se jich nemůžeme zbavit. Aspoň jsme se s nimi dost nasmáli. Ale už na nás těsně před branami Ulmu čeká krásný mladý muž – úplně jsme my holky oněměly. Náhodou se zrovna zeptal mne, zda nepotřebujeme pomoci. Bohužel jsme nepotřebovali, ale jeho ochota a charisma nás (holky) hřály ještě dlouho. Ten by určitě stál za hřích ……

Náš Hřích nám pak jen pokynul rukou, aby ukázal, kde za hradbami se nachází radnice. Vjíždíme jednou z hlavních bran a ani se nestačíme podivovat krásnému radničnímu náměstí, neboť náš hotel je hned na ráně. Přesně ve starém centru!!!!

A i když rozebírám skoro každé ubytování, Hotel am Rathaus si minimálně dva odstavečky zaslouží. Jakmile otevřeme dveře recepce, dýchne na nás starosvětská atmosféra rodinného podniku. Zrcadla, koberečky, naaranžované suché květiny, nevtíravé vůně. Paní majitelka trůní v recepci a nuceným úsměvem maskuje své znepokojení nad našimi špinavými taškami a botami, tváří v tvář propoceným tričkům zachovává „poker face“. Nenápadně, když se nikdo nedívá (já ano), smetá rukou z vycíděné podlahy utrousené blátíčko. „No, musela s tím počítat, když jsem napsala, že přijedeme na kole,“ přece jen se trochu červenám.

Ale klíč od pokoje (magnetickou kartu) nám vydá, kola do garáže uschová. Druhé patro - bez výtahu, samozřejmě. Uzounké schody, všude květiny, serepetičky, staré fotografie, keramika, přesně jak se na tento druh hotelu patří. Ale když se dostaneme do pokoje, všichni oněmíme. Krásný pohodlný dvoulůžkáč proměněný na ložnici pro pět hostů. Na první pohled veliká místnost, ve které je umístěno pět postelí. Pod naším udiveným drobnohledem se ale obrovitý prostor mění na zvláštní architektonický záměr . Do celé velké ložnice nutno totiž připočíst i koupelnu! Obrovský sprchový kout i mísu odděluje od spací sekce skleněná průhledná (!) stěna. Když se pozorně zadíváte, můžete od dveří spatřit i toaletní papír nebo štětku na záchod. „To si snad dělají srandu,“ shodneme se při vstřebání tohoto designérského zázraku. „Přece nebudeme trůnit všem na očích?“ vyjeknu. „To by bylo silné kafe i pro novomanžele,“ utrousí Jolana. „A hele naproti,“ všímá si Galina. Obrovitá prosklená stěna městské knihovny! No, snad sem nejsou zvyklí chodit voyeuři, pomyslím si sklesle.

Jedná Pepík: ve stěně najde zasouvací neprůhlednou zástěnu, Galina přes skleněné dveře přehodí svoji deku - konečně našla uplatnění  a je po vychytávce. Jakmile se však ocitnete uvnitř námi zprzněného designatérského zázraku, přece jen se musíte podivit, kam až ti bytoví architekti jsou ochotni dojít.

Převléknout, omýt a hurá do města! Kdypak se nám naskytne možnost si pěšky a bez námahy projít staré centrum velkého města. A že prohlídka 120 tisícového města za to stojí. Zdejší chloubou je Ulm Münster, dóm s nejvyšší kostelní věží na světě – 161, 5 metru. S těmi historickými památkami to však zase nebude tak horké, v roce 1944 byl totiž Ulm vybombardován letouny Royal Air Force a bylo zničeno 80% starého města. Města, jež pochází z mladší doby kamenné - první osídlení bylo identifikováno již 500 let př. n. letopočtem. A tak couráme po pěší zóně a s údivem zjišťujeme (my holky), že nás po týdnu putování vůbec nelákají obchody ani žádné nakupování.

A tak vybíráme restauraci, kde bychom si mohli dát pivínko a dobře se najíst. Projdeme skoro celé staré město a skončíme kousínek od našeho hotelu v radniční pravé německé hospodě. Pivo jako křen, naše trio (Galina konečně začala řádně konzumovat!) si pochutnává na pečené bramboře s výborným zeleninovým salátem a skvělým dipem, Pepíci mají Spätzle a všem je nám mooooc dobře.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016:
Cesta do Offenburgu


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.10 Sekundy