Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016 Donauworth
Poslalpepik v Thursday, 13. October 2016 @ 16:48:40 CEST
Přispěno pepik

Čím dneska začít? To je jednoduché: boží snídaní. Paní majitelka sama dohlíží, aby byli hosté spokojení. O nás nemusí mít obavy. Jakmile vstoupíme do jídelny, tají se nám dech. Už jsme zažili leccos, ale takhle vyparáděné raňajky ještě ne. U každého talíře heslo typu: Den bez úsměvu je ztracený nebo Naděje se najde vždycky nebo Přičinlivému štěstí přeje. Usměvavá (namalovaná) vajíčka naměkko mají každé svého chlupatého zajíčka, ve kterém jsou schovaná, aby nevychladla. Spousta talířků, džbánečků, lžiček a konviček. Nemyslete si ale, že prostírání zastírá chudý stůl. Kdepak! Několik druhů čaje, několik druhů housek, chleba, džusíků, mnoho druhů paštiček, salámků a sýrů. Ovoce, jogurty, sypání, losos, zelenina, sladkosti. Vše hodně a dobré. Tak to je bomba. Galča si sice krapet nerozumí s majitelčinou dcerou, zatrpklou, starou, neprovdanou. „Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí,“ vytasila se na Galinu a „Ha ha,“ smála se jen ona sama. Ale suma sumárum – jedno z nejlepších ubytování, ne-li vůbec nejlepší. I se snídaní za 35 euro.

Dnešních plánovaných 76km se nám protáhlo na 95km , ale v pohodě. Jedeme po rovině, počasí nám přeje. Je sice pod mrakem, ale už neprší – výhra!! Hned ráno na krásné cyklo podél Dunaje dost bloudíme, cca 10 km. Kolem poledního Jolča do třetice píchla, a tak jsme opravu spojili s obědem. Kluci chtějí pracovat u jednoho bistra, když tu najednou se ze dveří vyřítí majitel. Bleskově dávám dohromady německá omluvná slovíčka, ovšem zbytečně. Pán je ochota sama. Ptá se, zda máme vše potřebné, po přitakání stejně přinese nějakou duši. Také kyblík s vodou, abychom našli díru (ani nebylo třeba, ta dnešní byla jak kolo od vozu). Nakonec nás vede ke grilu, kde čmudí nějaká masa a zeleninu, k tomu podává dva druhy salátů. Vše je pojato jako bufet, ber si, kolik chceš. Bereme, bereme, až je pak z toho těžko u žaludku.

Chytrá Galina se jídla zdrží, zato naváže kontakt se servírkou. Ukáže se, že je to děvčica od Českého Krumlova. V Německu se jí až tak moc nelíbí, a tak je nadšená možností si pokecat česky. Díky ní hodinku u kafíčka nasáváme česky současné německé reálie.

Předesílám, že majitele bistra jsem bleskově vyhodnotila jako extrémního pravičáka : „Nechceme tu žádné utečence, ať táhnou, odkud přišli. My Bavoráci se dokážeme o sebe postarat sami, nepotřebujeme doplácet na ostatní spolkové země. Osamostatníme se, máme dost zbraní, abychom se ubránili. A klidně se spojíme opět s Rakušany a Maďary a ano, i vás Čechy vezmeme k sobě do party.“ Skoro hodinový monolog pak zakončí zvoláním: „Už nikdy Adolf Hitler, už nikdy Angela Merkel!“

Jeho partnerka z Českého Krumlova je sice umírněnější, přesto ale čile migranty pomlouvá: Chodí do Lidlu, okukují zboží, které neznají, otevřou - např. marmeládu, líznou si, a když jim nechutná, vrátí ji zase zpátky. Stát bere Němcům byty a domy (je-li tam nějaký problém, např. chybí-li kolaudace nebo není splacená hypotéka) a dává je utečencům. Takových případů je prý v okolí mnoho. Korunu všemu nasadí její počty: nezaměstnaný má v Německu sociální podporu 320 euro, migranti zadarmo bydlení, poukázky na jídlo a k tomu 680 euro. Takže i kdyby polovina byla pravda (dávám, jak jsem koupila), není divu, že mají migrantů plné zuby. Jsou totiž všude, ve velkých městech, stejně jako na malých vesničkách. V dnešním Německu jim neuniknete, v místních novinách se ale nic z toho nedočtete.

V pět hodin odpoledne už jen vzdycháme při pomyšlení na zimu a déšť. Slunce pálí, je teplo, hodně pijeme. Čermáček s Galinou u Lidlu doplňují tekutiny, kopaninsko-nebušický triumvirát se choulí ve stínu kamenné stěny, jež chrání malý zámeček. V tom přijíždí velký bourák a z něj vystupuje starší udržovaný muž, na první pohled zámecký pán . Charisma jako hrom, sebevědomí dosahuje nebeských výšin, vše ale zjemňuje mírný srdečný úsměv. Navzdory mírnému srdečnému se leknu: hamtáme mu po soukromém pozemku, dupáme po trávě!! A už beru kolo a chystám se ztratit. Chyba lávky! Zámecký je nad věcí, zajímá se odkud a kam jedeme, odkud jsme, prostě miláček. V bílém obleku celý svítí. Nabídne nám vodu, zve nás do zámku. Ale my spěcháme, máme před sebou ještě asi 30 km. A u Dunaje, tam ty kilometry utíkají hodně pomalu. Stezka se hodně klikatí, často odbočuje, navíc je hrbolatá, kamínkovatá.

„Nejezděte k Dunaji, jeďte podél silnice, stezka pro kola vede rovně až do Donauworthu,“ jako by mi zámecký pán četl myšlenky. Tak to byla rada nad zlato! Zaklekneme do strojů a makáme, makáme. Ani byste netušili, jak rychle se dá 30 km ujet, i když je člověk unavený a kolo naložené.

V cíli nejprve nakupujeme v Lidlu (naštěstí! Pepíku ještě jednou velká pochvala) a poté se teprve noříme do města. Do města, které známe i neznáme. Jako chytré horákyně si ho prohlížíme i neprohlížíme. Jsme znavení, nohy těžké, trika zpocená. Staré město je celé do kopce. „Prohlídku necháme na zítra, navrhuji nesměle.“ „No když už jsme tady, prohlédneme si to tu,“ s protinávrhem vystoupí Galina. „No tak snad jen ke kostelu,“ smlouvá Jolana. A v tomto duchu vystoupáme asi do půlky náměstí, abychom to posléze vzdali.

A udělali jsme dobře. Parkstrasse , kde jsme bydleli, nebylo tak jednoduché najít. Všichni dotázaní se shodovali, že ulice je součástí Parkstadtu a ten je tááámhle, což znamená nahoře. Stoupáme strmě jak na Petřín, dojde i na schody a následný přechod přes dálnici. Unavení, zničení a zdeptaní vedrem, ujetými kilometry i blouděním se ocitáme u krásného bytového domu. Apartmány s balkonky, květiny, čisto. Jůůůůůůůůůůůůůů!

Jů nám ovšem dlouho nevydrželo. Dům zamčený, recepce prázdná , u vchodu nás vítá jen automat. Abych teď popisovala, jak jsme se s automatem prali, to bych vás, neznalé situace, sice dost pobavila, ale také nudila. Každopádně to byla zcela nová zkušenost: na displeji vyťukáte jméno, doplníte požadované údaje (asi na čtyři stránky) a vsunete kreditku (to byl ten kámen úrazu: Pepíkova kreditka nebyla kompatibilní, Jolča napoprvé spletla PIN) a učiníte elektronický podpis. Pak vám automat vyplivne potvrzení a klíče (kartičky) od vchodu a apartmánu. A to vše třikrát, máme tři pokoje.

Po této složité proceduře nás dům k sobě konečně pouští, čekají nás prostorné moderně zařízené pokoje s kuchyňkou. Pepík vaří těstoviny, přidá se k nám Čermáček. S holkama plníme pračku a za hodinu máme vše zase čisté a voňavé. Jestli čekáte na mejdan, tak vás zklamu. Vínem a pivem splachujeme únavu a už se nám všem klíží oči.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016:
Cesta do Offenburgu


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Offenburgu do Železné Rudy - jaro 2016

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy