Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Aljaška a západní Kanada - léto 2015 Z Anchorage do Skagway
Poslalpepik v Wednesday, 24. February 2016 @ 10:32:06 CET
Přispěno pepik

Přistáváme v Anchorage, klukovský sen se stává skutečností…. Jsme na Aljašce. První hodiny však o něčem tak neskutečném opravdu nesvědčí. Hotel objednaný z Prahy je zcela dle evropských standardů – proč taky ne, že? Jen jako americkou připomínku má kávovar, mikrovlnku a čajíček s kafíčkem. Spí se nám parádně.

Ranní prohlídka města už krapet aljašsky vypadá. Veliké a prostorné ulice (místa je všude na Aljašce dost a dost), které jsou jednoduše a přehledně značené (vodorovně písmeny, vertikálně číslicemi), takže není problém najít půjčovnu aut – nachází se na rohu 6H. Před tím ale ještě nakupujeme zálesácké potřeby, jejichž přítomnost nám dodává té pravé aljašské důležitosti. Vařič, plynová bombička a hlavně sprej na medvědy. „Budeme ho vůbec potřebovat?“ ptá se nad 35 dolary na cenovce nedůvěřivě Pepík. „Já sám bych do přírody bez něj nešel,“ zní odpověď milého prodavače, jenž asi půl hodiny zápasil s naší angličtinou, snahou koupit potřebné a vrozenou šetřivostí.

Půjčení auta byla hračka. Máš kartu, máš peníze? Tak tady máš auto a jeď! Pravda, trochu se Pepík podivoval nad více než je běžné ojetými pneumatikami, ale zaměstnanec s šedivými vlasy do půl pasu ho uklidnil, navíc nám auto dodatečně ještě umyl, tak co. Vzhůru do světa!

První hodina jízdy byla krapet nestandardní. V okolí Anchorage vládne čilý dopravní ruch, což jsme fakt nečekali. Jakmile se ale vzdálíme od aglomerace, nastává absolutní pohoda. Považte: sluníčko, prázdná silnice lemovaná horami a jako třešinky na dortu jsou na vrcholcích sněhové pláně. Vyrážíme směrem na Tok, takže máme možnost obdivovat ledovec Matanuska . Náš první aljašský ledovec se mi zapsal do srdce také tím, že u něj nezastavujeme. Bylo by to velké zdržení a my chvátáme do Skagway na objednaný trek.

Stejně jako Matanuska, tak se mi do srdce zapsalo i naše první přenocování. Je teplo, slunko, musíme zkusit přespat pod stanem, rozhodla jednomyslně posádka vozu. „Jo, ale zatím jedeme, co to dá,“ usnesli jsme se. „Dalo to“ po ujetí cca 280 km. Za sebou vyčerpávající ranní nákup, půjčení auta, zabalení se a první zkušenosti na silnici. To vše nás umordovalo, že asi tak v osm hodin jsme začali koukat po nějakém kempu. Koukáme deset minut, dvacet minut, po půl hodině stále nic. To už lehce znervózníme. Najednou značka, RV park. Árví, jak tady říkají obytným automobilům podle prvního výrobce této vymoženosti, mají svá vlastní a četná stanoviště. Upravená místečka se sloupky s vodou a elektřinou. Občas v RV parku jsou i toalety a sprcha. Míříme tam. Je to soukromý podnik, místa na rovině, kde fouká. Nikde žádný stan, RV pouze jedno, za sprchu chtějí peníze a toalety na noc zavírají. „Jedeme pryč,“ ani nemusel nikdo navrhovat. „Přece musíme narazit na nějaký kemp,“ doufáme společně. Pomalu se ručička šine přes devátou hodinu, jedeme, jedeme, nic, nic. Zatím nemáme zažité, že se ve zdejší krajině stmívá až kolem jedenácté, jsme více než nervózní. Asi v půl desáté konečně značka kempu. Pepík rychle točí volantem a uhýbá z hlavní silnice. Jedeme lesní cestou, ale nic, nic. Už už chceme otáčet, když zahlédnu první árvíčka. Nádherný kemp v lese na břehu říčky. Dědek v recepci už sice nepracuje, ale zželelo se mu našich vyděšených výrazů, vyžádal si 20 dolarů, vytasil se s plánkem kempu a určil místo pro náš stan. Skoro posvátně místo hledáme, těšíme se, kde se odbude naše stanová obnovená premiéra - předchozí derniéra proběhla před více než čtyřiceti lety. Ouha! Místo nádherné, ale všude samé kamínky! „Tak tady se nevyspím,“ úpím jako princezna na hrášku. „Jdeme hledat jiné místo,“ rozhodl Pepík. Všechna, ale úplně všechna stanová místa byla kamínková. Tak jsme provizorně na jednom placu kamínky trošinku odkopali, když už má dědek těch našich 20 dolarů a tma je opravdu na spadnutí. Nakonec zahlédneme travnaté hřiště a já jdu hrdinně do boje, abychom si stan mohli postavit tam.

Dědek na nás kouká vyjeveně, kamínky jako problém nevnímá, pouze chápe náš argument: „We are old people!!!“ Hřiště ovšem rezolutně zamítne, plácek nám ale shovívavě vymění. Slavnostně, i když s jistými obavami vztyčíme stan, otvíráme pivo a chceme si vychutnat nádhernou přírodu (kolem nás nikde nikdo, jen zurčící říčka), když si nás našli komáři. Sprejem zasmrdím celé okolí a trnu. Pepík ovšem zprovoznil vařič, stmívání je nádherné a díky kořalce strach ze zimy, komárů a kamínků zcela otupen. První a poslední můj kamínkový strach, i když jiných strachů pak bylo bezpočet. Spalo se nám báječně!! Před lety nebyly karimatky, nebyly úžasné spací pytle (komfort -15°C), nebyly lehounké a snadno postavitelné stany. Jo, to se to dnes kempuje! Vyspali jsme se parádně. Časem jsem se dědkovi ještě několikrát v duchu omluvila – kamínková místa jsou totiž všude a jak jsme se přesvědčili, jsou velmi praktická. Když prší (jako že tu prší často), pod stany není bláto.

Ráno v kempu Tolsona bylo nadmíru skvělé. Vařič funguje super, Pepík připravuje vajíčka se slaninou a nás čeká cca 500km. Balíme poměrně dlouho, ještě opravdu neumíme, brzo se ale stavění stanu a jeho balení stává krátkou a zábavnou rutinou. Zvlášť to stavění nás nepřestává ani po třech týdnech příjemně překvapovat - technika vztyčení stanu je tak vymazlená a jednoduchá! Pár pohybů a máme přístřeší.

Přejíždíme hranice USA-Kanada a zaskočeni odpovídáme na celníkovu zvědavou otázku: „Ne, alkohol nevezeme,“ vědomi si dvou krabic piva v kufru. Abyste rozuměli: čím větší balení, tím levnější pivo – a my se dostali až k plechovce za 1 dolar:)

Jedeme pořád po Alaska Hw 1, po největší a nejdůležitější aljašské silnici. Miluju ji. Jedeme třeba deset minut a nepotkáme auto. I když problémem tu je neustálé opravování a vylepšování vozovky. Každou chvíli se na vozovce roztahují silničáři a provoz je omezen. Zprvu mi to vadí, jezdí se po neskutečných výmolech, po hromadách suti, po vyfrézovaném povrchu, po čerstvě položeném asfaltu, ale pak si zvyknu. Beru volant a poddávám se kráse řízení ve snové krajině. Všude lesy, jezera, hory. Fakt, na mapě jsou sice značená pohoří, národní parky, ale mně připadá, že je to všude stejně krásné. Nejmagičtější byla ráno jezírka. Vodní pára se srážela nad hladinou, v pozadí se rýsovaly zasněžené hory a každý náš snímek lemují větve stromů či keřů. Jak jsme stáli na silnici, pořád fotím a fotím. A pak mažu a mažu:)

 Druhou noc spíme už na Yukonu v Kanadě v soukromém kempu. Je zlověstně zataženo, přesto stavíme stan (nabízeli nám chatku), my ovšem nadšení z minulé noci… Nadšení opadlo, když začalo pršet. Večeříme v autě, za deště dobíháme do recepce, kde honíme wifinu až do zavíračky. Ráno balit mokrý stan, to už taková paráda a romantika není. Navíc je děsná zima.

Přejíždíme opět hranice, pospícháme do Skagway. Projíždíme národní park Kluane , a přestože nás vábí svými panoramatickými horami, obrovským jezerem a modrou oblohou, stavíme jen na krátkou svačinu a usušení stanu. „Snad se pánbůh nebude zlobit, že jsme pohrdli jeho nabízenými dary,“ povzdechnu si. Nezlobil se, naopak nás odměnil trvajícím pěkným počasím na Chilkootu. Spíme ve Skagway v lodži za 95 dolarů.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Aljaška a západní Kanada - léto 2015
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Aljaška a západní Kanada - léto 2015:
Z Anchorage do Skagway


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Aljaška a západní Kanada - léto 2015

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy