Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Aljaška a západní Kanada - léto 2015 Dawson City
Poslalpepik v Wednesday, 24. February 2016 @ 10:14:55 CET
Přispěno pepik

Na pátek 14. srpna 2015 asi Pepík nikdy nezapomene. Vjíždíme do Dawson City, hlavního města zlaté horečky. „Tady se musíme ubytovat, tohle město je třeba zažít, brouzdat se po ulicích, vzpomínat na všechny ty nenaplněné sny a zmařené naděje,“ povzdechl vždycky při pomyšlení na tuto osadu.

První zážitek byl neskutečný: starý svět si podal ruku se současnou civilizací. Naše manča, do které jsem naprogramovala ubytování, nás dovedla k hotelu Dora Dora: omšelá stavba jak z časů Jacka Londona, za jejímž zaprášeným oknem na nás kynula ruka sádrové prostitutky. „Tak to bude masakr,“ pomyslela jsem si v předtuše ubytovacího horroru. A předtucha tentokrát nezklamala. Městečko je podivuhodnou směsicí Disneylandu a profiturismu. Staré město se snaží vzbudit dojem skanzenu – většina ulic je prašná, lemují je dřevěné chodníky jak ve westernech. „Aby se chodci netopili v bahně, když prší nebo taje sníh,“ poučil mě Pepík. Do skanzenu zapadají i staré udržované domy, jež mají prkenná průčelí. Ve většině z nich jsou za oknem či výkladní skříní umístěny dobové fotografie s popisem, kdy zde kdo bydlel a co zde provozoval, často také, jak majitel skončil – většinou blbě:)

No a se skanzenem korespondují davy turistů. Foťáky, kamery, vysoké podpatky. První vyleštěná skanzenová ulice, druhá méně vyleštěná skanzenová ulice a pak už jen ubytovací ulice. Jeden hotel vedle druhého, skleněné výstavní recepce, vlajky, schůdky do lobby. A tady se pokoušíme ubytovat. Pokoušíme. Jedna noc v takovém pekle je skoro na doplňkovou půjčku, navíc vše obsazeno. Skupiny obsadí většinou celou kapacitu. Co teď?

Lítáme od čerta k ďáblu, až …. hotel Westminster . Slečna v lokálu nás sice potěší, že má volno, ale jedním dechem dodává, že to asi nebude ubytování pro nás. Když naléháme, neochotně nám jde ukázat špeluňku ve druhém patře. Po zdolání uzounkých schodů máme za „pouhých“ 100 dolarů na noc špinavou zanedbanou díru bez příslušenství. Místo madel u otlučeného prádelníku zplihle visí provázek, naštěstí jediná postel, která zabírá veškerý prostor, se tváří, jako že v ní budeme spát první. Pepík nadšený, výská si ještě víc, když objeví naše spoluhosty. Výčep v hotelu Westminster je místo, kde se scházejí místní obyvatelé. Podivní týpci, dredovaní kluci, ušpiněné flanelové košile, potetovaná neučesaná děvčata, dědci, jimž z koutku úst visí cigáro. A každý v ruce lahváče. Barový pult je přesně takový, jaký má Pepík nakoukaný z kovbojek. Prostě, paráda!! Zatnu zuby a potutelně se chechtám, když na nás slečna chce 100 dolarů zálohy, abychom pokoj nezničili. Pro jistotu parkujeme auto u jednoho z velkých hotelů, aby naši opilí týpci nebyli vystaveni nějakému pokušení. Stejně tak nějak divně na nás koukají, když do patra vlečeme kufry.

Ale co, postel máme, tak jdeme objevovat město. Ano, tahle díra bylo opravdu veliké město, v dobách své největší slávy zde žilo až 40 000 lidí. Hrnuli se sem lidé bažící po zbohatnutí, dobrodruhové, naivní poctivci i zločinecká pakáž a velkoměstská lůza všeho druhu: falešní hráči, prostitutky stejně jako zloději. Fungovalo zde třicet hospod a pět kostelů, pošta i telegraf. Vrcholem zlaté horečky bylo léto 1897. Za měsíc do města dorazilo třicet tisíc lidí. Rostly tu sruby, tančírny a nevěstince. Bohatí (většinou ti, kteří se na zlatokopech přiživovali) už měli v domě elektriku i tekoucí vodu. V červnu pracovaly banky, vycházely noviny, hrálo se divadlo. A pak naráz všechno skončilo. Největší zlatá pole byla skoupena, vyrýžována, překopána. Rozkřiklo se, že zlato je na severu v Nome a celý ten chtivý a poživačný cirkus se posunul severněji. Na podzim 1898 město opustilo dvacet tisíc dobrodruhů. Přesto nezaniklo, těžba zlata systematicky a pomalu pokračovala. Dnes je v okolí krajina zmrzačená, haldy hlušiny se střídají s moderními bagry a kombajny, chtivost lidí, či spíše korporací po žlutém kovu nevyhasla a asi nevyhasne nikdy.

Hlavní třídu Front na břehu Yukonu už máme zmáknutou, tak vzhůru na hřbitov. Ano, opravdu vzhůru. Místní hřbitov se nachází asi 1 km nad městem, dostanete se k němu po prudkém stoupání. A proč zrovna tam? Mezi jinými zde odpočívá také český dobrodruh Jan Welzl . Strýček Eskymák nebo také Arctic Bismarck, původně zámečník z moravského Zábřehu. V mládí objel svět, na Sibiři stavěl železnici. Jako dvacetiletý si obstaral vůz a koníka a tři roky sám putoval po Sibiři, až dojel ke břehům ledového oceánu. Tam vyměnil koně za sobí spřežení a putoval dále. Nakonec nastoupil na velrybářskou loď a nechal se vysadit na Novosibiřských ostrovech, kde žili jen Eskymáci. Dynamitem si vystřílel ve skále obydlí a strávil zde třicet zim. V létě jezdil po ostrovech s poštou, jindy podnikal lovecké výpravy na Aljašku. Zbohatl na obchodu s kožišinami, koupil plachetnici a stal se náčelníkem svých podivných přátel, bělochů i Eskymáků, kteří mu přezdívali Pojídač medvědů. Každý podzim se ale vracel do svého vystříleného obydlí. Když mu bylo šedesát, vypravil se s nákladem kožešin poprvé do civilizace. Jeho loď však ztroskotala u břehů Kalifornie. Neměl žádné dokumenty, samozřejmě - třicet let je nepotřeboval. Až v San Francisku mu řekli, že jeho Novosibiřské ostrovy jsou už nejmíň deset let součástí jakéhosi Sovětského svazu. O takovém státu ovšem neměl Jan Welzl ani tušení. Bytost bez dokladů pak poslali šupem zpátky domů, do jeho rodiště, Zábřehu na Moravě. Tam však jeho podivuhodnému vyprávění nikdo nevěřil a nejspíš by ve svém rodišti zemřel jako žebrák, kdyby se o něm nedoslechli brněnští novinář. Odvezli si Jana Welzla do Brna a pilně zapisovali jeho dobrodružství. Tak vznikly knížky přeložené později do mnoha jazyků, dokonce úryvek jedné jeho knížky byl zařazen do čítanek a každoročně jsem měla tu čest jeho dobrodružství s dětmi prožívat. Janu Welzlovi knihy přinesly aspoň tolik peněz, aby se pokusil o návrat na milovaný zlatý sever. Odplul do Kanady, ale na své ostrovy už se nikdy nedostal, strážci hranic ho nepustili dokonce ani na Aljašku. A doba se změnila: která americká či kanadská loď by se odvážila vyplout na sovětské území a vysadit tam Jana Welzla? Strýček Eskymák tedy zůstal v kanadském Dawsonu a živil se tam, jak se dalo. Podle regionálního tisku zemřel zábřežský Arctic Bismarc v Dawson City roku 1948 v požehnaném věku 80 let.

Ani dnes ovšem u nás není jeho jméno zapomenuto. Jako cestovatel, spisovatel, vypravěč, vynálezce, lovec a polárník má kapitán Jan Eskymo Welzl své nadšené obdivovatele, jež spravují a udržují jeho webové stránky www.eskymo-welzl.cz. Zde se o něm můžete dozvědět podstatně více. Pravděpodobně ti samí lidé pak udržují jeho hrob nad Dawsonem, který se stává takovým poutním místem všech našich krajanů. Na upraveném hrobě můžete vidět české vlaječky, toulavou botu, doutník, pivo nebo i české peníze. I my se byli poklonit dobrodruhovi, jemuž v rozletu, prožitém dobrodružství a neskutečné odvaze nesaháme ani po kotníky. Na zpáteční cestě do civilizace se zastavujeme na vyhlídce nad městem, odkud původní obyvatelé střežili svou osadu a kde máme možnost celé dnešní město přehlédnout. Sestupujeme po označené stezce dolů až ke srubu Jacka Londona. Spisovatel zde strávil sice jen pár měsíců, ale aljašské zážitky dokázal zužitkovat tak skvěle, že mu přinesly celosvětovou slávu. Vedle jeho domečku je muzeum nesoucí jeho jméno, nás však více upoutal srub samotný a k němu přiléhající „spižírna“. Na chůdách postavený malý domeček zabezpečený proti medvědům.

Večer bloumáme městem, původní plán zněl navštívit historickou tančírnu U Gertina Diamantového zubu . Jedná se o jedinou hazardní hernu v celé Kanadě, kde má být zachován duch zlaté horečky, slečny v historickém spodním prádle (na ty se těšil Pepík nejvíc), karty, ruleta, dobové piano. Odradil nás už ale jen vstup: u dveří zcela moderní vyhazovači, spousta turistů a tučné vlezné. A tak bloumáme městem dál, na zahrádce v řecké restauraci konzumujeme úžasnou večeři se starším kanadským párem a v jediném patinou starých časů poznamenaném výčepu (u nás v hotelu) si dáváme stejně jako ostatní hosté lahváče.

Druhý den ráno mi Pepík servíruje kávičku přímo do postele, snídáme na břehu Yukonu na hlavní třídě – Frontu. Vydáváme se po dalších stopách zlaté horečky: za městem navštívíme zlatá pole i Rabbits creak , potok, kde se dodnes těží zlato. Také se stavíme u obrovského rypadla, jež dosloužilo v 50. letech našeho století. Obrovitá příšera postupovala po dně potoků a říček 24 hodin denně. Za 2-3 dny se díky bagru vytěžilo až 23 kg zlata. Ale jak pak vydala zdevastovaná krajina! Dodnes je tu krajina tvrdě poznamenaná lidským neurvalým chováním. Pro turisty jsou tu všude popisky, jednotlivá stanoviště mi připadají jak zastavení na křížové cestě, a to přirovnání není od věci - utrpení přírody tady lze vnímat opravdu na každém kroku.

Dawson City opouštíme na přívozu, který slouží autům i chodcům zdarma. Za přívozem je připraven nádherný velký kemping. Vjíždíme do něj, obdivujeme příjemná kempovací místa hned na břehu Yukonu a bez problémů nacházíme asi po půl kilometru chůze po pláži tzv. pohřebiště lodí . Staré kolesové parníky, staré plachetnice tu leží vedle sebe i na sobě v neuspořádaném chaosu - prkna, trámy, stěžně, lanoví, kotvy i zrezivělé velké části. Jak je všechno pomíjivé …..

 
Příbuzné odkazy
· Více o Aljaška a západní Kanada - léto 2015
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Aljaška a západní Kanada - léto 2015:
Z Anchorage do Skagway


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Aljaška a západní Kanada - léto 2015

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy