Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Aljaška a západní Kanada - léto 2015 Palmer, Wasila, Iditarod
Poslalpepik v Wednesday, 24. February 2016 @ 10:02:08 CET
Přispěno pepik

Po zimě a nepohodlí v Denali si zasloužíme nějaké pěkné ubytování se sprchou a postelí, usnesla se posádka našeho vozu jednomyslně. Volba padla na maloměsto Palmer a byla to trefa do černého Ne, že by Palmer oplýval něčím zvláštním, ale pro nás bylo po turistickém šílenství v Denali balzámem na nervy výjimečné ticho a klid maloměsta, absolutní absence turistů, nízké ceny a minimální provoz. Levné a pohodlné ubytování u Číňana – za 92 dolarů dvě obrovské postele, stůl a židle (ty nejsou v motelech obvyklé), rychlá wifina, plně vybavená kuchyň a koupelna, to byly benefity navíc.

Líné a pomalé městečko je obklopené nádhernými horami. Má své specifické klima, ve zdejších krajinách se daří zelenině, kterou je Palmer proslulý. Místní si zakládají i na tom, že v centru je několik starobylých (rozuměj 19. století) budov, které si uchovávají svůj ráz. Jsou hrdí i na muzeum (bylo už zavřené) a víc nic. Přesto jsem zde byla jako v ráji: Pepík připravil karbanátky, počítač měl wifinu a stůl a já lahvinku dobrého Chardonay. Co víc si přát…….

Abych ale nezapomněla se s vámi podělit o „radost“ z nakupování alkoholu. Nejsme žádní alkáči, ale bez piva se cestovat nedá, to uzná každý Čech. Cizokrajné chutě a cizokrajná jídla nutno kompenzovat hořkou chutí, to dá rozum. Že se pivo kupuje ve speciálních „chlastacích“ krámcích, kde na vás koukají skoro svrchu a kde je většinou málo lidí (kupujou si chlast snad v noci, aby je nikdo neviděl?), to už jsme si zvykli. Ale že při každém nákupu chtějí ID (nějaký průkaz s fotkou), to nás překvapilo. Nejvíc nás zaskočila prodavačka, která tvrdila, že ID musím ukázat vedle kupujícího Pepíka i já. „Viděla jsem vás, patříte k sobě,“ tvrdila, a když jsem řekla, že odejdu z krámu, že pivo si kupuje jen můj partner, nepovolila. „Ne, teď mu ho už neprodám, když mi ID neukážete i vy,“ zarputile trvala na svém.

Jinak ale na Aljašce jsou všichni milí, ochotní, prodali by vám a ukázali všechno, co lze. „Tady máš, vezmi si, rychle zaplať a uvolni místo dalšímu, zima je dlouhá,“ to jsme z jejich ochoty a chování pokaždé vyčetli. No, není se co divit, když zima začíná často už v září. V Denali například každoročně zavírají už 23.9.

Nazítří vyrážíme do Wasily , města, kde byl zahájen první obnovený závod Iditarod, zimní závod psích spřežení napříč Aljaškou . Závod se konal a dodnes koná na počest několika desítek obětavých lidí a jejich psích smeček, kteří zachránili západní Aljašku. V lednu 1925 zde vypukla epidemie záškrtu. Lidé neměli žádné prostředky, jak se před nákazou chránit, a Indiáni i Eskymáci začali po desítkách umírat, epidemie se šířila rychlostí blesku. Město Nome vyslalo zoufalý signál, že nutně potřebují sérum. Okamžitě bylo připravené a stejně tak i letadla, jež byla přistavena jak v americkém Seattlu, tak v aljašském Fairbanks. Ovšem těžký padající sníh a teploty pod -20°C byly nad možnosti tehdejších strojů s otevřeným kokpitem. V brutálních podmínkách aljašské zimy v tu dobu neexistoval způsob, jak sérum do Nome dopravit. Město bylo sevřené ledem sedm měsíců, žádná loď tam nemohla a nejbližší železnice byla vzdálená téměř 700 mil. A tak jediný způsob, jak ve 20. století dopravit k nemocným potřebnou pomoc, byli tažní psi. Dvacet dobrovolných zdatných a odolných musherů (muži řídící psí spřežení) bylo bleskově zorganizováno, aby si s pomocí psích spřežení štafetově předávali sérum a neztrácel se tak čas potřebný pro odpočinek psů. Během trasy, kterou sérum zdolalo, museli lidé i psi čelit velmi krutým podmínkám – teplota klesala až pod – 60°C, potýkali se s vánicemi, vyčerpáním, hlubokým sněhem i sněžnými bouřemi. Celou trasu, 674 mil, tehdy jezdci překonali na saních za pouhých pět dní a Nome a jeho okolí bylo zachráněno.

Všichni byli prohlášeni za hrdiny a oslavovala je celá Amerika. Na jejich počest byl v roce 1973 uspořádán první závod psích spřežení napříč Aljaškou, který se nyní jezdí každoročně. Každý vítěz je i nyní oslavován jako hrdina, chov a využití tažných psů má na Aljašce velikou tradici.

V roce 1983 se na start závodu postavili i lyžaři, následující rok chodci a o pár let později i cyklisté. Nyní se závod chodců, lyžařů i cyklistů přejmenoval na Idarod Trail Invitational a jezdí se souběžně se závodem tažných psů. Jeden malinký rozdílek tu ale je: zatímco musheři jezdí od jedné stanice ke druhé, kde na ně čekají s teplým jídlem, pitím i postelemi a kde si mohou závodníci i psi odpočinout, závod cyklistů, lyžařů i chodců se koná zcela bez jakékoli podpory. V roce 2007 cyklistický závod napříč Aljaškou vyhrál český ultramaratonec, účastník všech světových extrémních bikových ultramaratonů transkontinen-tálního charakteru, Jan Kopka. Jeho knížka Napříč Aljaškou o tomto jedinečném a nesmírně náročném závodě vypráví. Jede se vždy na hranicích možného, často účastníci riskují i život – aby ne: jeďte na kole sněhovým královstvím při teplotě až -60°C, zcela sami, bez jakékoliv podpory, jen s jídlem a pitím, které vezete s sebou. Spěte ve sněhu, bojujte s vánicemi, mrazem a s ukrutně ledovou vodou, do které když spadnete, okamžitě vám promočená bota zmrzne až na kost (tu vaši). Myslím, že tito závodníci jsou spíše šílenci. I o tom kniha, kterou vřele doporučuji, pojednává.

Tak jsme tedy navštívili místo za městem Wasila, kde žil zakladatel obnoveného Iditarodu a kde je nyní muzeum závodu. Bohužel jen „pravého“ Iditarodu, tedy závodu tažných psů. Ale stejně, je to obrovský zážitek podívat se, jak lidé spolu se psy překonávají nástrahy nevypočitatelné zimní Aljašky.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Aljaška a západní Kanada - léto 2015
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Aljaška a západní Kanada - léto 2015:
Z Anchorage do Skagway


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Aljaška a západní Kanada - léto 2015

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy