Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Aljaška a západní Kanada - léto 2015 Lodí z Anchorage do Vancouveru
Poslalpepik v Wednesday, 24. February 2016 @ 09:52:20 CET
Přispěno pepik

Tak jsme se rozloučili s Aljaškou. Odevzdali jsme auto, zabalili kufry, vyspali se v hostelu a ráno zima, déšť a vítr. Skončilo zdejší léto, Aljaška pláče, že ji opouštíme.

Autobusem vypraveným lodní společností se přesunujeme do Whitier , kde nás již čeká cruiser, parník, kterým se za sedm dní dopravíme do kanadského Vancouveru. Prší i ve Whitier, celý přístav je zahalen v deštném oparu. Naštěstí nám ale na lodi pak za týden pršelo jen dvakrát – jednou čtyři dny, podruhé už jen tři dny…)) Mám silné podezření, že toto klima nám nadělil náš anděl strážný. Co můžeme kromě čtení, relaxování ve vířivce, spaní a jídla dělat jiného? Batohy a stan odsouváme do rohu kabiny a tváříme se, jako by nám nepatřily. Jíme, spíme, spíme, jíme. Jen neúnavný Pepík si našel cestu i do posilovny. Ale tancovat, účastnit se přednášek, kurzů, chodit do divadel a kin?????

Jídlo na lodi bylo tentokrát úchvatné. Denně cca 20 chodů v bufetu, jenž s neúnavnou trpělivostí neustále inovovali. Často připravovali ryby, střídaly se ale nejrůznější světové kuchyně. Nejhůř bylo při aljašském dni: všechny tácy naplněné na nejrůznější způsoby upravenými lososy, halibuty a dalšími mně neznámými rybami, kraby, mušlemi, krevetami, chobotnicemi a jinými mořskými plody. Pro mne hotová mučírna: tak moc jsem chtěla všechno ochutnat, tak moc bylo všechno dobré….. Naopak německá kuchyně mě nechala zcela chladnou – buřty, sekaná, vepřové koleno – no co to je??? Co mne ale rozpalovalo do běla, to byly malé tlusté Američanky, jež svými nechutnými buřtovitými prstíky (baba z perníkové chaloupky by se radovala) nabíraly nesčetné dortíky a sladkůstky a třikrát denně si je vršily na přepadávající talíře. Ta jejich neutuchající chuť k jídlu, to jejich nezkrotné sebevědomí, když si svýma rukama připomínající přefouknuté balonky razily cestu ke zmrzlinovému bufetu…. Vlastně nevím, zda jsem jimi opovrhovala nebo jim záviděla. Já se už na sladké chodila většinou jen dívat a šálila se ovocíčkem.

Ale abych byla spravedlivá: kapitán se snažil, abychom z té uplakané cesty přece jen něco měli: dovezl nás ke čtyřem ledovcům, z nichž ten největší, Hubbard Glacier získal svými 122 km prvenství jako nejdelší přílivový ledovec na světě. Bylo úžasné se k ledovcům blížit: už asi půl hodiny předem se mořem potloukaly různě velké kry i malé kusy ledu, sem tam nějaký kmen a všechny nás rozechvívalo mrazivé klima. Občas se také nějaký ledovec otelil… ne, nedělám si z vás legraci: telení ledovců je terminus technicus pro jev, kdy se kusy ledu z ledovce utrhnou a s rachotem a mohutným gejzírem se zřítí do moře. A naše deštivé počasí telení jen nahrávalo.

Také jsme pozorovali delfíny, lvouny, mořské vydry a dokonce i velryby. Nejlepší to ale bylo v NP Glacier Bay , kde měl být výskyt zvířat největší. Už den předem byly po palubě rozmístěné cedule s upozorněním, že se nesmí krmit v zátoce zvěř, že musíme být ohleduplní a tiší při pozorování ptáků a velryb, dát si pozor, aby nám do moře neulétly čepice nebo kapesníček. Nalodili se k nám rančeři, kteří měli upozorňovat na každé zvíře, vyskytující se u lodi. No, byli jsme tiší, nekrmili jsme. Ale ve zmiňované zátoce jsme nespatřili ani rybičku!!! Američané (byli jsme na lodi jediní Evropané) obložení kamerami a dalekohledy ostrouhali, dámy v nepromokavých kabátcích byly znuděné a rančeři nakonec v divadle promítali o velrybách aspoň film… a my pořád jedli a spali…. No neberte mě tak vážně: navštívili jsme tři města, všude jsme pečlivě nastudovali plánky a vše s deštníky prozkoumali. Nezapomenu na Ketchikan , hlavní město aljašského rybářství. Na hlavní třídě nám mladá krásná studentka z Francie nabízí na ochutnávku čerstvě uzeného lososa. „Jak jste tady dlouho?“ ptám se skorosousedky, která evidentně pase po každém Evropanovi a ke konverzaci bere zavděk i staříky z Česka. „Dlouho, strašně dlouho,“ odpoví zoufale. „Už dva měsíce,“ smutně upřesňuje. Než stačím Pepíkovi přeložit, zřetelně a hlasitě francouzsky artikuluje. „Díra, tady je to strašlivá díra,“ a hledá u nás záchranu. Marně. Ani toho lososa si nakonec ze zjevných důvodů nekoupíme….

V hlavním městě Aljašky Juneau bylo zase tolik obchodů se suvenýry, až přecházel zrak a mysl to nebrala. Oproti tomu naše milá Skagway nás po dvou týdnech laskavě přivítala zpět (odtud jsme vyráželi kdysi dávno na Chilkoot) a nadělila nám půl dne slunka – udělali jsme si asi tříhodinovou túru do hor a také na hřbitov, kde jsou pohřbeny oběti zlaté horečky. Bylo zvláštní se pohybovat mezi hroby, kde se naprostá většina nebožtíků nedožila třicítky.

Ale všechno má svůj konec, a tak skončilo i naše lenošení na lodi. Poslední večer jsme se kochali nádherným přírodním divadlem. Do mírného mrholení zasvítilo sluníčko. I kuchtíci z kuchyní vybíhali a fotili se u jedinečné duhy, která se klenula přes celou oblohu. Jak je vzduch na severu čistý a ostrý, široká vybarvená duha se snad ani nedá popsat: hrála svým zákonitým spektrem a byla tak široká, že se do normálního foťáku vůbec nevešla. Vancouverské ráno bylo skvostné. Vzali jsme si sami bágly, abychom nemuseli čekat, až nám je pohůnci vynesou (kolikrát se čeká třeba dvě hodiny), kanadští celníci nechtěli vidět ani pas, jen nás odmávli a přímo před námi se zjevila půjčovna aut. Už v deset hodin vyrážíme se zánovním Nissanem odpočatí, vykrmení, plní nově nabyté síly vstříc dalším zážitkům.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Aljaška a západní Kanada - léto 2015
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Aljaška a západní Kanada - léto 2015:
Z Anchorage do Skagway


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Aljaška a západní Kanada - léto 2015

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy