Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Aljaška a západní Kanada - léto 2015 Vancouver
Poslalpepik v Tuesday, 23. February 2016 @ 20:42:11 CET
Přispěno pepik

Vancouver – konečná. Tady se naše expedice uzavírá. Přijíždíme o den dříve, než je plánováno, jak už máme většinou na našich cestách zvykem. Vždy se tak trochu bojíme, abychom nezmeškali letadlo nebo loď a necháváme si rezervu. Několikrát se nám tento zvyk už vyplatil…. Na bookingu jsme si vybrali motel kousek od centra, abychom mohli auto parkovat hned před pokojem a měli ho stále k dispozici. Všechno je ale jinak! Ve městě funguje úžasná síť městské hromadné dopravy, která kombinuje vlaky, rychlovlaky, metro, autobusy i lodě a my podléháme kouzlu objevovat Vancouver bez starostí a stresů. Hned po příjezdu vracíme oproti původnímu záměru auto a šetříme tím 200 dolarů. I když náš vůz je krapet ťuklý a má prasklé sklo (nejsme si jisti, že by se tyto nehody přihodily nám), vrácení proběhne v pohodě. Za 8 dolarů kupujeme každý den celodenní lístek a vozíme se a vozíme, užíváme si dvoumilionové kosmopolitní velkoměsto.

Všechny čtyři dny nám prší, přesto si ve Stanley parku půjčíme kola a celý ho projedeme, několikrát si projdeme Chinatown i centrum, úchvatně působící Canada Place, což je vlastně kanadský pavilon z výstavy Expo, jež se ve Vancouveru konala v roce 1986. Podobá se zaoceánskému parníku s velkými bílými plachtami, možná bude někomu připomínat operu v Sydney. Každopádně tuto budovu nepřehlédnete i díky poloze – hned vedle konečné stanice vlaku Waterfront. Za svůj pobyt jsme několikrát prošli i mondénní čtvrť Gaston, kterou tvoří staré viktoriánské budovy s mnoha butiky, starožitnostmi, obchody se suvenýry (ty zvlášť) a uměním.

Najdete tu i nejfotografovanější objekt ve městě – Gastown Steam Clock – parní hodiny. Úplně bychom je přehlédly, kdyby kolem nich nestál hrozen Asiatů šklebících se do mobilů a foťáků. „No tohle fotit nebudu,“ zařekla jsem se, když ve foťáku už mám tolik nádherných fotek přírody. Hodiny stojí na ventilačním průduchu parního potrubí a jak pára působí, to lze sledovat přes skleněné panely. Každých patnáct minut pískají a vypouštějí páru. Když jdeme kolem podruhé, s úsměvem pozorujeme ty hordy turistů, potřetí se Pepík neudrží a fotí, i když už víme, že hodiny byly postavené až v roce 1977, počtvrté zmáčknu foťák i já. Ze studijních důvodů, řekl by kamarád Admirál.

Z opravdových vážných studijních důvodů zkoumáme zdejší minipivovary. Skoro každá hospoda ve čtvrti Gaston se chlubí vlastní produkcí piva. První, na kterou narazíme, je přímo u nádraží – hodně obsazovaná, velmi příjemná. Ale nespokojíme se jen s jejím pivem, zkoušíme a zkoumáme dál. A jak je hospod v jiných částech města nedostatek, tady je studijního materiálu opravdu dost. A můžu vám směle potvrdit, že se Vancouverští nemají za co stydět – snad jen za ty ceny, ale co už…… Objevujeme i zde institut happy hour a hned je pivo chutnější:)

 Nesmím zapomenout ještě na Severní Vancouver, kam jsme se dostali v rámci celodenní jízdenky SeaBusem a na olympijský stadion, u kterého jsme objevili nejlevnější bufet v Severní Americe – přímo u velkoobchodu (takového našeho Makra) se lze najíst úplně luxusně a velmi levňoučce. Dárky jsme našim dětem koupili ve Science World, obrovské stříbrné kouli, která byla také jednou z budov postavenou u příležitosti světové výstavy. V současné době slouží dětem, najdete tu spoustu hejblátek, přístrojů, umně sestavených soustav, jež vysvětlují nejrůznější fyzikální jevy. Formou hry se zde děti učí. Jak už oba točíme druhé životní kolo, úplně nás centrum nadchlo. Před budovou je umístěna další velká atrakce: perpetuum mobile. Do obrovského skleněného hranolu autor umístil stavebnici plnou kolejí, trubek, spirál, lanek, zvonků a dalších hejblátek. V nich se za různých zvuků pohybuje několik kuliček. Tak to je něco!!! Tady bych mohla stejně jako další obdivovatelé strávit třeba celý den. Také nás tento stroj neustále přitahoval.

Vancouver jako třetí největší město v Kanadě (po Torontu a Montrealu) je celostátním centrem umění, obchodu, módy, sportu i politiky. Jak jsme měli možnost ho za ty čtyři uplakané dny poznat, já bych na první místo položila tu jeho úžasnou kosmopolitost. Nikde jinde na světě jsem neviděla tolik rozličných národností, tolik rozličných osob nejrůznějšího vyznání, pleti i kulturních návyků. A nade vším převažovali Asiati, Vancouver je podle mne takové žluťoučké město. A ti všichni jsou tu doma, žijí tu, milují se, asi se i občas nenávidí - ale nikdo to nedává najevo. Všichni jsou milí, přátelští a žijí si v takovém úžasném společenství. Do toho společenství patří ale i velké množství bezdomovců. Ano, čtete dobře, v bohaté Kanadě, v bohatém Vancouveru je spoustu bezdomáčů. Skoro na každé velké křižovatce někdo žebrá, hlavní ulice jsou v obložení kartonů krabic, hadrů a natažených rukou. Kupodivu se jich nikdo nevšímá, za celou dobu jsme neviděla nikoho, kdo by do kelímku či vystavené čepice cokoliv vložil. Mé soucítění se bouřilo, ten zástup nebohých lidí mi kazil dojem z toho přátelského a milého vancouverského spolužití.

Krapet mi situaci objasnil až taxíkář vezoucí nás na letiště. Původem ze Srí Lanky žije ve Vancouveru už deset let. Nejprve se živil jako kuchař a číšník, nyní jezdí taxíkem. „Práce je tu pro všechny. A kdo chce pracovat, ten se tu uživí,“ prohlásil rezolutně. „Ti lidé pracovat nechtějí, navíc mají štědré sociální dávky, netřeba je litovat,“ uzavřel debatu o bezdomáčích a já mohla s klidem v duši odletět zpět do Evropy. Přesto bych si Vancouver jako město k žití nevybrala – veliké, hlučné, drahé. A nejsem si jista, zda bych vybalancovala i fakt, že na ulicích potkávám bělochy v menšině, že po ulicích zní tolik řečí, jimž vůbec nerozumím.

A pokud jste dočetli pozorně až sem, můžete si bez obav zkompletovat následující doplňovačku. Ano, shodli jsme se s Pepíkem, že být mladší, rádi odjedeme do Kanady nebo na Aljašku a rádi zde budeme (určitě spokojeně) žít. Nikoliv ovšem ve Vancouveru, ale do srdce se nám oběma jako favorit zapsalo město ….

 
Příbuzné odkazy
· Více o Aljaška a západní Kanada - léto 2015
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Aljaška a západní Kanada - léto 2015:
Přechod přes Chilkoot


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Aljaška a západní Kanada - léto 2015

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy