Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015 Ubytování na Mauriciu
Poslalpepik v Saturday, 20. February 2016 @ 20:46:49 CET
Přispěno pepik

Na Mauriciu jsme měli objednané dva apartmány ve městečku Flic-en-Flac . Destinaci jsem vyhodnotila konzultací knížek, internetu a hlavně ceny. Rozhodujícím jazýčkem na vahách pak bylo zvukomalebně znějící jméno. Městečko či spíše vesnice je klidná lokalita na západním pobřeží, turistů tak akorát, veřejná pláž veliká a poměrně čistá. Apartmány West Sand Holidays v Avenue des Herons, to byla slušná trefa. Továrníčkovi na tom byli o něco lépe: uložili se v prostorném bytečku s příjemnou kuchyní, klimatizací a širokou postelí přímo u bazénu. My tři zbylí neustále šplhali jak horské kozy. Museli jsme zdolávat úzké a příkré schodiště do dvou pater. V prvním nám patřily dvě malinké ložnice, ve druhém patře jsme měli kuchyň, koupelnu a rozpálenou terasu. Pokud by se někdo hodlal poučit a měl zálusk na stejné apartmány, radím: vyjednejte si ubytování v přízemí u bazénu.

Ale žili jsme si dobře. Veškerý společenský život se ve Flic-en-Flac odehrává u supermarketu Coop, ke kterému jsme to měli asi deset minut pěšky. Hned první den, kdy jsme šli nakoupit zásoby, se krásně tropicky rozpršelo. Provazce horké vody bušily na střechu obchodního střediska, my schovaní pod bambusovou střechou přilehlého baru světácky popíjeli předražené studené pivo a bylo nám, jak jinak, blaze. Dodnes si vybavuji to nadšení z horka, z uvolněné atmosféry po vysilujícím letu a náročném přesunu z letiště.

Proč náročném? Najímáme si dva taxíky. Továrníčci si do auta berou Admoše, aby se lépe seznámili, já s Pepíkem cestuji s nerudným a nervózním šoférem. Přestože se snažím francouzsky konverzovat, náš řidič je otrávený a neochotný. Smluvní cenu mu totiž nařídil šéf a tato finanční nesvoboda ho očividně rozladila. Neustále se dožaduje telefonního čísla na naše ubytovatele. Kupodivu jsem schopna ho doložit, on volá, spojení nefunguje. A je rozladěn ještě více. V pravidelných intervalech roztáčí telefon, který je stále obsazen. Jeho počínání pochopíme až těsně před městečkem. Nevyzná se tady! Nevyzná se tady ani jeho kolega. Což je s podivem, když se jedná o turisticky navštěvované místo. Náš schematický pláneček vyplivnutý internetem ho evidentně neuspokojí.

Se svým parťákem jezdí křížem krážem, hotel hledají formou „pokus - omyl“. Po čtvrt hodině marného pátrání bere Pepík situaci do svých rukou: „Musíme se někoho zeptat,“ radí. „Není koho,“ oponuje nabručený šofér. „A co tento pán,“ vstřícně hledá můj muž. „Ten nic neví,“ překládám s potlačeným údivem. „Tak tenhle kluk,“ už zvýšeným hlasem nařizuje Pepík. Řidič se zalekne, poslechne, kluk ale opravdu neví. Tak tahle! Tak tihle! A ještě tamta baba! Nic, nic, nic, nikdo neví. „Ten blb se snad ani neumí zeptat,“ vyhodnotí situaci rozčilený Josef. „Zastav!!!“ zařve. Trhnutím se auto zastaví a já běžím o radu k nějaké řidičce. „Je to u Sparu. Asi,“ tlumočím. „Tam jsme byli už dvakrát,“ zkonstatujeme všichni tři. A v tu chvíli se Pepík vzdává a zcela pasivně pozoruje nervózního taxíkáře, jak stále dokola krouží těmi několika ulicemi. Zmůžeme se jen na počítání, kolikrát jsme v té které ulici už byli…… A najednou šoféra osvítí duch svatý a staví před poštou. A již zcela suverénně (po půlhodině bloudění) jede asi po čtvrté do ulice, ze které zahýbá naše malá hrdinská Avenue des Herons. Ufffffffffff!!!

Zničení se vysypeme z otevírajících se dveří, auto kamarádů za námi. „Hovada,“ vypadne bezprostředně z Pepíka. „No neříkal jsem to?“ směje se od ucha k uchu Admirál. „Měl jsem se vsadit, jaké první slovo Pepík při vystupování pronese,“ plynule navázal na naše minulé cesty a naše tradiční souznění.

Závěr už tak veselý nebyl. Nějak se nemohly obě zainteresované protistrany dohodnout ohledně té promarněné půlhodinky. Šoféři chtěli svou práci navíc zaplatit, pasažéři cenu navýšit nechtěli, domnívajíce se, že na újmě jsou spíše oni: půl hodiny ztraceného drahocenného času na vytouženém ostrově… No, nějak se to nakonec srovnalo, cena byla koneckonců daná předem a když uhasly vášně, na vše přítomní bleskově zapomněli.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015 :
Mauricius


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.09 Sekundy