Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015 Madagaskar – Diego Suarez
Poslalpepik v Saturday, 20. February 2016 @ 20:30:38 CET
Přispěno pepik

Večer na lodi dáváme dohromady zkušenosti z našeho prvního madagaskarského dne. Shodneme se, že jsme byli všichni příjemně překvapeni, naše skupina podává Admirálovi hlášení o úžasném průvodci (fakt byl výjimečný – svou angličtinou i vstřícností), o zaplacené ceně i o tom, že něco podobného nás čeká i nazítří. Jednohlasně odhlasováno, že nazítří bereme opět taxíka v přístavu. Jako cílovou destinaci jsme si vybrali Red Tsingy - červené skály. Skalnaté vysoké načervenalé útvary, které byly vytvořeny erozí, nás v průvodci nalákaly svou úžasnou fotogeničností. Sice jsou skoro 70 km vzdálené od přístavu, ale to musíme za celý den přeci zvládnout.

Ale jak už to tak bývá, člověk míní, pánbůh mění….. Nazítří v přístavu vyhlížíme kamaráda našeho včerejšího Georgeho. Byl tam, mizera. A proč hned mizera? Nabídl nám špatnou angličtinou nesmyslně vysokou cenu, navíc neřídil a neměl k dispozici auto, teprve se rozhlížel, komu by nás výhodně „prodal“. Tak to bylo něco na Pepíka.

„Takovou šmelinu podporovat nebudu,“ rozhodl razantně a jal se sám vyhledávat auto. Na naše vysněné Red Tsingy však nikdo nereagoval, nikomu se nechtělo. Nejčastější výmluvy: je to daleko, špatná cesta, musí být náhon na čtyři kola atd. My se ale nevzdáváme, někoho přece chytit musíme, když je tu tolik nabídek. Před lodí se totiž utvořilo několik velkých chumlů domorodců, zájemců o práci. Povážlivé bylo, že lidí nabízejících dopravu bylo podstatně méně než aut. Po nějaké době a několika zklamáních jsme se dobrali správného řešení: šoféři většinou líně postávali u svých aut a naháněči se snažili jim za provizi nějaké zoufalce přihrát. Než jsme toto pochopili, párkrát jsme jednali se zaručeným šoférem, ze kterého se posléze vyklubal zase jen naháněč. A naháněče, ty Pepík podporovat nebude!!

A za půl hodiny už u všech šoférů ustaly výmluvy ohledně Red Tsingy a nastoupilo pouze jasné a nezvratné kroucení hlavou. Na Červené skály už je nyní pozdě! Hm, tak co dál? Po slabé hodince jsme pořád ještě v přístavu, počet aut se povážlivě snížil, už nás ani nikdo nenahání, protože už skoro všechny dohazovače jsme po delším dohadování odmítli. Jak klesala naše šance někam odjet, tak přímou úměrou stoupala jejich cena…….

V okamžiku, kdy už situace vypadala zcela beznadějně a kdy jsme se smířili s tím, že půjdeme pěšky pouze po městě, se zjevil tak hrozný nadháněč, že bychom před hodinou s ním neztratili ani slovo. A teď? „Je to zázrak, naše záchrana,“ hlásí neúnavný Pepík, čemuž my zbývající čtyři až tak moc nevěříme.

Chlapík slibuje všechno. Vše zařídí, všude nás odveze, má zánovní vůz, má čtyřkolku, má klimatizaci, je nám k dispozici a ano, samozřejmě že řídí sám. Mluví slušně anglicky, tak snad …..

A přišla první pecka mezi oči: Red Tsingy? Bez problémů!! To už trošku znejistěl i Pepík. „Vždyť nám všichni před hodinou tvrdili, že už je moc pozdě!“ vyrazí ze sebe s nadějí, že snad tento Zázrak cestu zvládne i s hodinovým zpožděním. „No jak myslíte, pojedeme tedy jinam,“ bleskurychle zacouvá Zázrak. Už hodnou chvíli máme vybrán výlet do Tří zátok – údajně nejmalebnější a nejčistší zátoky s plážemi, výlet na půl dne, na který se odebralo několik skupin z naší lodi. „Dobrá, Tři zátoky,“ a hned solí cenu. A je tu druhá pecka: velmi ochotně slevuje a slevuje, až je na polovině původně vyhrknuté ceny. Všem se nám to zdá podezřelé, jen Pepík si mne ruce, jak pěkně nám to nakonec přece jen šlape. Ale přesto je můj muž ostražitý: nejprve chceme vidět auto!!! „Jasně, pojďte za mnou,“ velí šéf suverénně.

A třetí pecka? Už asi tušíte, ale vědět nemůžete. To by totiž nevymyslel ani Stieg Larsson. Jak ten náš Zázrak následujeme, nenápadně kolem sebe mává rukama. Víte proč? Stopoval auta!!!!! Než nám to došlo, už jeden vůz stojí: menší autobus asi pro dvacet lidí a v něm rozšafný šofér. Chvíli se dohadují, náš naháněč ječí, šofér se ošívá, nakonec kývá. „A má to náhon na všechna čtyři kola?“ ptáme se, když máme nasednout. „Jasně, jak jsem slíbil,“ září Zázrak. Čtyřkolka je prý důležitá, neboť zdejší cesty jsou prý opravdu vyvoněné A pozdější vývoj nám dá za pravdu. Na většině silnic není asfalt a tam, kde je položen, vězí díry, louže, praskliny i nejrůznější nerovnosti. Takže jasně, čtyřkolka musí být. „A pojede s námi?“ ptáme se Zázraka nesměle, neboť šofér neumí ani slovo anglicky ani francouzsky. „Jasně, to zařídíme,“ směje se vesele.

Čtvrtá pecka na sebe nenechala dlouho čekat. Během chvilinky k nám do minibusu bleskově naskákali další dva domorodci, tentokrát vytáhlí a nutno říct sympatičtí mladíci. „Snad s náma nepojede celá vesnice?“ rozčiluje se Pepík. My ostatní se od této chvíle už jen smějeme stylem „mněsetohnednezdálo“.

„Okamžitě všichni ven, zůstane tu jen šofér a mluvící průvodce,“ autoritativně rozkázal můj muž. Nikdo nereaguje, šofér si klidně řídí dál, Zázrak se krčí v rohu a kluci dělají, že tam vůbec nejsou. „A už nás jedou čtvrtit,“ vesele hlásí do naprostého ticha Admirál. Pepík ještě jednou zařve a už za jízdy otevírá dveře s tím, že s nima do žádné pasti nepojedeme, bůhví kam nás vezou, je to nechutný podraz a vůbec, já tedy vystupuju ….. „Klid, už jsme tady,“ oživne najednou Zázrak.

Všichni vystupují a nechají nás rozpačité sedět v busu. Sami jsme asi tak deset minut, ve kterých se dohadujeme, zda zmizet, či zůstat. Vašek s Renatou jsou pro každou srandu, Admirál použil své „jak chcéééš,“ a než se vyjádřím já, už je tu máme, kluky všechny! Jeden mlaďoch lepí na sklo nějaký papír (posléze se dovtípíme, že toto označení je vlastně povolení pro auto vozit turisty – takových licencí pak po cestě potkáváme víc). Mlaďoch usedá za volant a k němu (a taky ke mně, která jako tisková mluvčí naší skupiny sedí vepředu) se nalepí druhý mlaďas. Náš Zázrak nám pokyne, přeje šťastnou cestu a spolu se šoférem se pakují. „Cože, řidič nebude řídit?“ „Ne, on nemůže,“ slyšíme odpověď a překládáme si to po svém: půjčil auto, už má vyděláno, tak se mu nikam nechce (což se mu nechtělo v podstatě od začátku). „No dobrá, pojedou tedy s námi pouze ti dva,“ chlácholivě sám sebe přesvědčuje Pepík, než si všimne, že druhý mlaďas je na mne moc nalepen.

„Dozadu, okamžitě,“ velí. Francoisovi, tak se jmenuje náš nový průvodce, se moc nechce. Mluví dobře francouzsky, bez problémů si spolu rozumíme. Dozadu nechce, Pepík ale trvá na svém. Nepovolí ani kompromis, že bych dozadu šla já. „Zastav a mladej dozadu,“ už naštvaně rozkazuje. „Žalú,“ tak se řekne francouzsky žárlivost. Nechtělo se mi to sice vyslovit, ale když už mě to napadlo, byl to pro kluky pádný argument. Po několikáté stavíme a měníme zasedací pořádek. Ještě jsme se pořádně ani nerozjeli a už máme za sebou vyčerpávající půlhodinu v autě plnou zvratů a překvapení.

A přijde další pecka – už je ani nepočítám. Šofér nezná cestu!!! Zoufale se otáčí dozadu na Francoise, kudy že to vlastně má jet. Když se otočil potřetí a málem porazil cyklistu, Pepík se odžárlil a kapituloval, povolil přestup. Tak snad už se opravdu teď rozjedeme? Ne nadlouho. „Někde musíme koupit pivo, máme velkou žízeň,“ zaznělo ze zadních pozic.

Krámek byl malinký, čistě jen pro místní obyvatele, pivo laciné, a tak úměrně s vypitými láhvemi nálada opět stoupala. Klukům Pepík jako odškodné koupil nealko a snad tedy už opravdu teď můžeme do těch Tří zátok.

Tři zátoky

Nejprve na pěknou vyhlídku, kde ovšem na turisty čeká houf žebrajících dětí a chtivých maminek. Rozdáváme ovoce, bonbony i peníze – a to je konec. Rychle nasedat a pryč, jinak by nás všichni jistojistě ušlapali. Další zastávka je u vzácných stromů baobabů. Baobaby znám pouze z Malého prince a moc se na ně těším. Nezklamou: velké stromy tak nápadně se odlišující od okolního porostu. Široké vysoké kmeny a oproti kmenu nesouměrně tenká rozložitá koruna, která na vytáhlém kmeni vypadá jak čerstvě zastřižená ondulace od kadeřníka. Baobaby jsou dobré téma pro domorodé prodejce: na tričkách, na kabelách, na šátcích, na blůzách – vše rozvěšené po plotech, rozložené po pultech a do toho podomní prodejci se svým zbožím. Normální Matějská pouť. Neodoláme, kupujeme aspoň další vanilku.

A teď už vzhůru do první zátoky, chceme se koupat!!! Ještě vás to neomrzelo? Tak pozor, další pecka mezi oči! Náš miniautobus s náhonem na čtyři kola zapadne v písku hned ve třetí zatáčce. Uzounká písečná cesta je vhodná tak akorát pro terénní auta, která se také proti nám občas přiřítí. Tady to opravdu nepůjde, shodneme se všichni. Horší je, že náš šofér (nikdy tu nebyl, nemůžeme mu tedy logicky ani nadávat, že se sem vůbec pouštěl) má problémy se na uzounkém písečném prostoru otočit. Motor zoufale řve, kola se víc a víc prohrabávají do písku. Já holka katastrofka si už maluju vizi, jak tu zůstaneme trčet celý den a jak nám ujede loď ….. Tlačíme a snažíme se všichni, radí jen zkušení šoféři. No, asi po nervy drásající půl hodině se povedlo. S ulehčením opět sedáme na svá místa, škrtáme první zátoku a těšíme se na tu druhou. Už je to skoro nuda psát slovo pecka mezi oči. Ale opravdu opět byla. Druhou zátoku jsme totiž také nezvládli. Sice platíme vstupné do chráněné zóny, každý 2 eura, ale za mýtem po chvilce naše vozítko staví. Dál je silnice úzká, pokračuje několik kilometrů, snad bychom projeli. Nicméně verdikt od kluků je jasný: „Nemáme už benzín,“ krčí rameny. Už se ani nikdo z nás nerozčiluje, když škrtáme i druhou zátoku. Procházíme se po břehu, prolézáme starou francouzskou pevnost, pořizujeme fotky majáku. A držíme palce, abychom dojeli aspoň do té třetí zátoky na pláž Ramena a hlavně aby vydržely zbytky benzínu. Dojeli, vydržely.

Koupání se ale nekoná. Fouká vítr, moře rozbouřené, špinavé. Pobřežní restaurace plné našich druhů z lodi, jí se tu, pije, je veselo. Po nesmělé informativní otázce přijde malé zadostiučinění. „Ty první dvě zátoky? Opravdu nestály za to. Koupat se nedalo, nic tam nebylo,“ krčí rameny jedna statná Němka.

Na zpáteční cestě se mezi sebou domlouváme, jak to bude s nasmlouvanou cenou. Ze tří slíbených zátok jsme viděli jen jednu a ještě k tomu spousta nervů ….. Jednomyslně se ale shodujeme, že klukům vyplatíme vše, jak bylo domluvené. Ti dva za to v podstatě nemůžou … šofér se snažil, průvodce byl milý. Ale přesto závěrečná pecka ještě přišla: ve městě, kde naše jízda končí, sedí majitel auta, čeká na nás a hlavně na peníze. Vysvětlíme situaci, jak jsme skoro nikam nedojeli, přesto přátelsky nabízíme nasmlouvanou cenu. „E purboár??????“ nevybíravě se dožaduje. „Cože, snad nechce spropitné?“ smějou se kluci, aby zamaskovali tu poslední ránu mezi oči, kterou jsme opravdu nečekali.

Na lodi pak zjišťujeme, že většina lidí volila pouze projížďku po městě, ti odvážnější pak naše Tři zátoky a v Red Tsingy snad bylo jen jedno auto dobrodruhů. Ale po tomto rušném dni mohu i já směle prohlásit, že naše parta, to je také pěkná skupinka dobrodruhů. Užili jsme si slušně a poznali něco málo ze zdejších reálií, mentality lidí i způsobů obživy.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015 :
Mauricius


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy