Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015 Madagaskar – Tamatave
Poslalpepik v Saturday, 20. February 2016 @ 20:26:14 CET
Přispěno pepik

Dnes nás čeká poslední madagaskarská zastávka. Po včerejší dobrodružné jízdě se Admoš rozhodl vyrazit si opět zase jednou bezpečně s partou od lodní společnosti, nezdolní Birhanzli spolu s námi jdou opět do rizika. Tentokrát jsme měli štěstí, pecky mezi oči nepřišly žádné, naopak byl to velmi vydařený den.

Z Tamatave, druhého největšího malgašského města, je nejlépe dosažitelný Národní park Ivolina a poté kanál Pangalanes. Nemůžeme se rozhodnout, kterou z nabízených pozoruhodností si vybrat, tak volíme obé Náš průvodce Didier sice není tak komunikativní, ale rozumíme si a plní bez problémů všechna naše přání.

Kanál Pangalanes

Východní pobřeží bývá často sužováno cyklony a Tamatave je důležitý obchodní přístav. Aby byla zajištěna dostupnost z vnitrozemí a aby tady mohly kotvit lodě v jakémkoli počasí, byl během francouzské koloniální správy postaven na počátku minulého století kanál Pangalanes. Vybudován byl v délce 700 km a vznikl propojením jezer při pobřeží s deltami řek. V současné době je většinou zarostlý vodními rostlinami, používá se z něj pouze cca 300 km pro čluny a různé vory. Zato jeho ústí se stalo velkou turistickou atrakcí. Z naší lodi sem míří několik autobusů: čekají na ně vyzdobené čluny, krásní urostlí Malgašové ve funkci kormidelníků a vedro a hmyz na palalubě Pro neorganizovaný turistický lid jsou tu čluny méně zdobné, nicméně stejně krásní kormidelníci lákají ke svezení. Náš Didier nic neříká, jen tak si myslí a odhaduje: skočí ti mí mlaskouni na vějičku, nebo neskočí? Trošku se chvěje o kšeft, protože kdybychom jeli kanálem, nejeli bychom už do Národního parku. Ale nemusí mít strach. Kanál jsme viděli a máme předběžnou představu, co bychom asi na té projížďce mohli zažít….. Před naší Costou totiž vyjížďky po kanále prodávala jedna dáma. Činila se, neprodávala sama, lidí, kteří svezení nabízeli, bylo v přístavu hodně. Ona však byla velmi dobře organizovaná, měla mapičku, na které ukazovala zastávky, připravený ceník i časový rozvrh. U jejího stánku byl velký rachot, a tak se musela otáčet: „Dělej, podej mi další prospekty,“ vykřikla najednou na svou pomocnici. No to bylo překvapení! Opravdu jsme potkali v tamatavském přístavu krajanku. A tak jsme pohodlně česky vyslechli, co vše projížďka po kanále obsahuje. Milá dáma prozradila, že na Madagaskaru žije už skoro 20let a je údajně z jediné české rodiny, která na ostrově podniká. Byla milá, ani se nezlobila, že s ní po kanále nepojedeme.

Národní park Ivolina

Vyrážíme tedy dál, do NP Ivolina. Překvapivě nás více než park zaujala cesta k němu. Leží asi 11 km od města a cesta k němu vedoucí je nezpevněná vozovka dramaticky poničená. Asfalt neexistuje, v blátě či prachu díra na díru, občas jsem měla pocit, že se cesta ztrácí a že nás Didier veze úplně někam jinam. „Tohle přece nemůže být hlavní přístupová cesta do Národního parku?“ ptala jsem se v duchu již poněkolikáté, když jsme míjeli auto zapadlé v hluboké jámě naplněné vodou. Mít tady moderního teréňáka, možná by mi jízda dělala radost, ale s takovým malým autíčkem, jakým disponoval Didier, jsem se jenom třásla a při každém hrozivém škrkání podvozku o vozovku jsem se krásně bála. Přežila jsem jen díky tomu, že jsem bedlivě sledovala okolí. A že bylo na co se koukat. Cestou jsme míjeli několik vesnic, které se zabývaly výrobou štěrku. Asi vám hned vytanou na mysli vrtací stroje, pásové posuvníky, nakladače, vyklápěcí vozy, drtiče, třídiče a jiné rozbíjecí zařízení. To byste ale nesměli být na Madagaskaru. Tady všechny stroje nahradí místní obyvatelé. Na dřevěných kárách přepravují obrovské balvany (vzhledem k vozovce je už jen toto nadlidský výkon), poté balvany shodí u chatrče a nastupují většinou ženy a děti, které do balvanů buší dřevěnými palicemi, jež svírají uprášenýma a upracovanýma rukama. Během jízdy jsme viděli celý proces, od obrovských kamenů až po drobounkou šotolinu, která byla výsledným produktem. Velké zvědavé oči se po nás otáčely a mně vytanulo na mysli, že jejich práci by výše uvedené stroje hravě zvládly minimálně milionkrát rychleji a hlavně pohodlněji. Hm, ale čím by se pak všichni živili?? Přesto nikdy nezapomenu na ty mlaďounké krásné dívčiny, které by měly být spíše ve škole a v načančané sukýnce se připravovat na lepší budoucnost.

Samotný Národní park, ano, skutečně jsme tam dorazili, nás krapet zklamal. Na poměrně malém prostoru to byla spíše zoologická zahrada, kde v klecích chovali několik druhů lemurů, želvy, chameleony a různé plazy. Milé překvapení nastalo, když jsme zde potkali Admirála se svou skupinou. Procházka tropickou vegetací ale byla celkem příjemná, i když bylo dusné a lepivé horko. Kiosek u brány a studené pivo nám pak zase daly chuť do dalšího cestování.

Bazar B

Didier nás směruje na velký Bazar B, mluví o něm už od rána. Jeho manželka tam prodává, musíme se zastavit u ní v krámku. Před tím ale ještě chceme zajet někam mimo trasu, někde, kde žijí Malgaši svůj obyčejný život. Nakoukli jsme, jak se pere prádlo u řeky, jak kojící matka prodává u silnice ovoce, viděli jsme prašnou páteřní cestu celé vesnice. Místní vedle štěrku také obchodují s pískem: nakládají pobřežní páísek (jak dlouho jim v řece vydrží?) na staré pramice a vozí k plošině, kde písek přehazují na korby náklaďáků. Opět velmi nelehká práce.

A pak už kýžený Bazar B. Bohužel, Didierovi se nezadařilo, bazar byl pro nás neskousnutelný…. Obrovitá hala pokrytá vlněným plechem přetékala dusnem, smradem a obtěžujícím hmyzem. Prodejci nabízeli většinou kýčovité zboží z Číny, včetně šoférovy manželky. Okamžitě bereme zpátečku, Didiera vyplácíme, jako náplast dostává pěkné spropitné … a začíná krápat! Kam se podějeme? Orientační závod ve vyhledávání vhodné restaurace vyhrál Vašek Továrníček. Koloniální hotel se zastřešenou terasou lemovanou palmami, k tomu ochotná servírka a spousta piva, kafíčka a pro Renatu vínko. A teď může pršet! A že pršelo, pravý tropický liják. Víte, jak nám bylo blaze? Krásně se v dešti dýchalo a ještě krásněji se v suchu pilo. Provazce horkého deště umývaly okolní chodníky a my si užívali jak kolonisté v 19. století. Korunu našemu blahu nasadily dvě podomní obchodnice s tričky. Myslím, že ještě dnes na nás vzpomínají…. trička pro tři vnoučata, pro syna a dceru a pro samotného Továrníčka raději hned dvě. Cena i kvalita byly na celém Madagaskaru absolutně bez konkurence.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015 :
Mauricius


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Mauricius,Madagaskar,Rodrigues - 2015

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.13 Sekundy