Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 9 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014 Tahiti – největší ostrov – hl. město Papeete
Poslalpepik v Friday, 19. February 2016 @ 20:52:36 CET
Přispěno pepik

Dopoledne jak už zvykem, bereme minibus a za 30 dolarů na osobu absolvujeme tour po ostrově. Zde je opravdu co vidět: krásných vyhlídek nepočítaně. Zaujal nás Point Venus – ostroh s černou pláží (jednou z nejlepších na ostrově) s památníkem na loď Bounty, která zde s kapitánem Cookem r. 1769 kotvila, obrovská jeskyně, botanická zahrada a úchvatné obrovitě vodopády Faarumai, které jsme viděli ovšem pouze z dálky ze silnice. Podrobně jsme stačili prozkoumat nádhernou bílou pláž, kterou místní nazývají zcela jednoznačně PK 18. Jelikož minibus měl zpoždění, pouze jsme se nadýchali čerstvého mořského vzduchu a rychle pryč. Vykoupat se stačil jen Pepík a jeden starý Jihoafričan. Ten mi mimochodem uštědřil nádhernou lekci asertivního chování. „Spěcháme, spěcháme,“ vykřikovala hned po zastavení u pláže malá tlustá domorodá průvodkyně. „Vykoupat se nestačíte, pouze pokud byste to stihli za deset minut,“ přezíravě se usmála. To se ale přepočítala, do vody se ti dva chlapi vrhli, aniž by je stačila zadržet. Pepík se ukázněně smočil, udělal pár temp a jak má ve zvyku, bleskově se za palmou převlékl. Za 11 minut byl již vzorně připraven k odjezdu. Ne tak však milý starý pán. Poctivých deset minut plaval, aby si tedy užil. Pak se pomalu a neochotně soukal z vody. Hledání převlékárny mu zabralo minimálně pět minut, dalších dobrých deset minut se převlékal. Vrcholem jeho asertivity byl pak plachý úsměv, se kterým před nasednutým mikrobusem s nervózně podupávající průvodkou pomalu a důkladně ždímal plavky. Ano, byla to lekce pro mne. Musela jsem se hodně držet, abych nevyběhla ven a ty plavky mu jedním rázným pohybem nevyždímala.

O pláž PK 18, mimochodem se žlutým pískem a nejhezčí na ostrově, jsme my ostatní však stejně nepřišli. Nějakým způsobem se opozdily kontejnery s potravinami určené pro naši loď a my zůstali na ostrově o den déle. A tak jsme s Pepíkem hned ráno vyrazili, abychom si koupání užili. Za pouhých pět dolarů (pro oba) bereme místní autobus, který nás tam za 40 minut dopraví. Jak jednoduché, i když najít ve městě zastávku a zjistit číslo busu bylo dost horrorové. Zastávky jsou neoznačené a žádný jízdní řád neexistuje. Orientujete se dle fronty čekajících a stále se musíte ptát. Avšak zadostiučinění bylo sladké. Většina koupáníchtivých dorazila za velký peníz taxíkem či najatým autem. Zpáteční cesta absolutně bez problémů, pomineme-li pátrání po zastávce směrem do města.

„Kde se tady nastupuje do autobusu?“ ptám se krásného urostlého muže. Chvilku přemýšlí, pak rozhodí rukama a mávne přes silnici.

„Postav se třeba támhle,“ ukáže neurčitě rukou.

„A kde je jízdní řád a kde označená stanice?“ ptám se dotěrně.

Vycení nádherné bílé zuby a pohladí mne usměvavýma očima: „Tady jsi na Tahiti, víš?“

Na pláži jsme ráno byli úplně sami. Koupání v moři klidném jako rybník, s barevnými rybičkami, které se otírají o nohy i s pozorováním korálů, to patří k nejkrásnějším okamžikům celé naší cesty. Poté se nahrnuli naši spolulodníci (každého poznáte spolehlivě podle modré tašky, která se na lodi fasuje) a také školní děti. Bylo zajímavé pozorovat, jak jsou školní děti vedené. Sice byly hlučné, ale dost poslušné. Nejprve hrály vybíjenou a čekaly, až jim kantoři vymezí místo na koupání. Ti byli pěkně připravení: bójky na vymezení prostoru pro plavání, potápěčské brýle, aby z daného prostoru mohli odstranit veškeré kameny a korály. Pak teprve směly do vody děti. Plavaly a plácaly se tam přes hodinu. Poté dostaly svačinku a odpočívaly. V rámci odpočinku samozřejmě okukovaly „bledé tváře“. Po chvilce se osmělily a chtěly se s námi vyfotit. Příjemné chvíle s milými dětmi.

Abych nezapomněla, večer jsme strávili v parku Bougainville, který je pojmenován po velkém francouzském mořeplavci, a v přístavu, kde se večer piknikuje, hraje muzika, rozloží se stolečky restaurací a kde vládne čilý ruch.

S našimi Kanaďany si dáváme pivo v restauraci, i když vše je i zde hodně drahé – malá magnetka na lednici např. za 12 dolarů.


 
Příbuzné odkazy
· Více o USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014:
Francouzská Polynésie – Bora Bora


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy