Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014 Sequoia Park
Poslalpepik v Friday, 19. February 2016 @ 20:24:48 CET
Přispěno pepik

Národní park Sequoia byl ze všech našich navštívených parků asi nejmenší, zato jeden z nejvyšších. Pohybovali jsme se zde ve výšce kolem 2000 metrů. Na počasí máme kliku, i když zde občas leží sníh a je umrznuto, my máme sluníčko a v jeho paprscích je dobře. Mrazivý vzduch a nadmořská výška však udělaly svou práci spolehlivě: oba jsme nachlazení, kašleme, frkáme, do kopců se nám špatně dýchá. A tak si dáváme jeden den „volno“ a o 24 hodin si v útulném motelu, kde se Pepík naučil výborně vařit v mikrovlnce (dokonce i míchaná vajíčka), prodlužujeme pobyt. V recepci se nechalo usmlouvat „jsme senioři, platíme cash a hlavně nechceme účet“, a tak i s taxou si bere babka 40 dolarů a třikrát děkuje. Pán před námi platil za stejný pokojík 52.

Celý den v parku byl milounký. Udělali jsme dva treky (to se tak v Americe říká, byly to dvě normální české procházky), celkem asi 12 km. Obdivujeme zdejší stromy, sekvoje, kvůli nimž se sem stahuje tolik lidí. Mým oblíbencem se stal strom-junior, který je starý asi jen 1000 let. Pepíkovi se zase líbil jeden, který byl o dva metry menší než Petřínská rozhledna. Turisté zde ale nejvíc obdivují údajně nejstarší strom na světě, jehož pokřtili na Generál Sherman. Je starý 3200 let. Chuděrka má kolem sebe ohradu a denně ho okukují davy lidí. I když jsme tu mimo sezonu, sami jsme u něj nikdy nezůstali. I na fotku se stojí fronta. Jinak je tu k vidění velké množství těch krásných, urostlých, hrdých a důstojných stromů. Nádhera. Tak úžasné, že jsem si i „zazemanovala“. Fakt jsem jeden z nich objímala, poslouchala a čerpala z něj sílu.

Na druhé procházce bylo vše jinak. Zvolili jsme cestu k vodopádůn, kde jsme tradičně byli zcela sami. Procházíme kempem – v zimě uzavřeným a opuštěným, o to však malebnějším. Podél řeky Vydry, přesně tak ta místní vypadala, pouze byla o poznání větší – no jo, Amerika – byla vybudovaná místa pro stany. Každé s číslem a záhadnou bednou. Po bližším ohledání je na boku bedny zřetelný obrázek medvěda, uzamykatelná dvířka a popis použití. Jsme v areálu, kde se pohybují medvědi a veškeré zásoby a odpadky musí stanující uzamykat do beden. „No jo, ale v sezoně,“ myslím si zklamaně. Teď tady medvědy určitě nepotkáme. Nejsou turisti, nejsou zásoby, nejsou medvědi.

Potkáme medvěda?

Přesto jdu po stezce, v ruce foťák a neustále se rozhlížím, jestli bych nějakého huňáče nezahlédla. Nic samozřejmě. Asi po dvou hodinách chůze proti nám jde rodinka. „Buďte moc opatrní, nahoře jsme na volné plošině zahlédli medvědy,“ varuje nás se strachem v očích hlava rodiny. No co, my stejně až tak nahoru jít nechceme. A tak chvilku čekáme, než se vzdálí, aby si nemysleli, že se snad těch velkých zvířat bojíme, a otáčíme zpět. Tak jasně, medvědi jsou až nahoře. To už je s atraktivními medvědími fotkami šlus, pomyslím si zklamaně. „Pssssssssssst, stůj,“ zašeptá najednou Pepík a bere mě za ruku. Asi dvacet metrů od nás si to šine medvědice s dvěma mláďaty. Sama sebe nepoznávám. Jak jsem si přála ty čtyřnožce vidět, tak teď jsem strachy celá bez sebe. Kdyby to byl jeden kus, ale máma s mláďaty … víme, jak to může skončit. Celá se třesu, bojím se, aby nás stará nezpozorovala, na druhou stranu si přeju, aby se přiblížili kvůli focení. Strach totiž překonávám zuřivým mačkáním spouště. A najednou jsou pryč. Důstojně odkráčeli k řece, ještě na bílém sněhovém pozadí zahlédneme černou skvrnu. Uffffffff, to jsme si oba oddechli. „Fotila jsi?“ jsou Pepíkova první slova. Asi taky nebyl úplně v poho, když nepostřehl cvakání foťáku. Přiznal se mi, že jako první spatřil medvídě a měl okamžitou myšlenku: tohohle malého huňáčka si musím pohladit. Ale jeho nohy byly naštěstí tentokrát chytřejší než hlava. Samy se zastavily našeptaly mu logickou úvahu: kde je mládě, musí být i máma! A to se teprve orosil.

Ještě si chvilku vyměňujeme rady, co bychom dělali, kdyby nás zvířata zpozorovala a medvědice zaútočila, když proti nám jde typická americká rodinka. Tak je hned varujeme. „My víme, už nám říkali, že jsou nahoře,“ odvětí otec s úsměvem. Po naší informaci a ukazování směru, kde chlupáči zmizeli, chce matka okamžitě otáčet, kluci by nejradši medvědy stopovali a otec malinko bledne. Kdo měl nakonec navrch, to už se ale nikdy nedozvíme.


 
Příbuzné odkazy
· Více o USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014:
Francouzská Polynésie – Bora Bora


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy