Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014 Las Vegas
Poslalpepik v Friday, 19. February 2016 @ 20:18:03 CET
Přispěno pepik

Závěrečná etapa našeho putování snad nestojí ani za řeč. Pepík sice unavený, ale hýří energií, starostlivostí a obavami. Já? Zánět zubů, horečka, silné nachlazení, únava a obrovská chuť spláchnout se do záchodu. Celý den ležím v posteli zásobována horkým čajem a polykám antibiotika. Večer se mírně oblbnutá balím do všeho, co mám, a přestože je teplo, třesu se zimou. Ale Strip, zdejší hlavní bulvár, si ujít nenechám.

Las Vegas je město samo pro sebe. Pokud si podle vžité představy myslíte na malé město opuštěné v poušti, rychle na takové myšlenky zapomeňte. Je to kypící a halasné velkoměsto se vším všudy, se zácpami a nekonečnými americkými křižovatkami, ale hlavně se všudypřítomným hazardem a gejzíry zábavy. Tady se vás snaží ubavit k smrti. I když člověk nemá peníze na rozhazování, potuluje se po Stripu a všemi póry nechtě vstřebává veškeré fontány, vodopády, osvětlené pyramidy, pouliční kejklíře, všudypřítomnou hudbu i další a další nekonečné atrakce. Do chodníku zasahují hotely, musíte procházet jejich přízemím, které je vždy nabito stovkami a stovkami hracích automatů. Kdyby mi nebylo tak blbě, určitě bych podlehla i já. A to je vysvětlení celé té šarády: bavte se, hrajte, utrácejte. My na vás peníze nechceme, však vy nám je vydáte rádi a dobrovolně Ještě jedno klišé padlo v mé umořené hlavě. Den díkůvzdání. Právě ten den totiž brouzdáme po Stripu. „ Den díkůvzdání, Thanksgiving , je svátek oslavující hojnou úrodu, o kterou se dělili Poutníci (první severoameričtí osadníci – Pilgrim Fathers) a původní obyvatelé Ameriky. V USA se slaví čtvrtý čtvrtek v listopadu na konci žní. Jde o federální svátek, což znamená, že ho slaví všechny státy federace. Při tomto svátku se sejde celá rodina a na stole nesmí chybět krocan s nádivkou a brusinkovou omáčkou a také dýňový koláč. Po celé 3 až 4 dny se Američané veselí a baví s rodinou a přáteli,“ tak praví Wikipedie a tak jsme se také učili ve škole. Realita? Plné ulice ve Vegasu a hlavně plné všechny podniky rychlého stravování, kde jsme vždy konzumovali. Nemáme si kde sednout!!! Nakonec končíme v přízemí obchoďáku v čínské restauraci. A kde krocan? Kde rodina? O brusinkové omáčce ani nemluvě. Američané sedí u hamburgrů, ani si kabáty nesundají. Ale baví se, veselí se, to zase ano.

A také jsme zažili den zvaný Černý pátek, tzv Black Friday . Moje kámoška Wiki o něm říká: „Černý pátek následuje po Dnu díkůvzdání. Ačkoli nejde o federální svátek, většina zaměstnanců si bere dovolenou a většina škol je v tento den zavřená. Černý pátek je známý pro velké slevy v obchodech, které často otevírají v brzkých ranních hodinách – často už ve 4.00 nebo ještě dřív. Je to nejdůležitější den v roce, co se týká obchodníků a nákupů, neboť tržby jsou tradičně nejvyšší. Černý pátek je dlouholetou tradicí v USA.“

Můžu vám říct, že i pro nás, kteří jsme si výše uvedené události nedali do souvislostí a oba „významné“ dny objevili vlastně náhodou, to byl pátek opravdu černý. Černý od smogu, výfukových plynů i proto, že jsme za volantem vzteky skoro černali. Nenapadlo nás nic jiného, než nákup nějakých suvenýrů a drobností nechat na poslední den, kdy se odhlásíme z hotelu a kdy do odletu zbývá ještě několik hodin.

Na Manče jsem si našla outlet Premium a už jsme uháněli. Jo, uháněli, asi dva kilometry. A pak už jsme jen stáli, popojížděli, stáli, vztekali se. Nemohli jsme tam ani zpět a hutná a nekompromisní masa automobilů nás zcela bez vůle a vlády nad svými soudy popostrkovala. Tu dopředu, tu vlevo, tu doprava. Podle toho, jak kde stál příslušník řídící tu nekonečnou a horrorovou vřavu koupěchtivých. Když jsme se dostali k parkovišti – několik poschodí dolů a několik nad zemí, mysleli jsme si, že máme vyhráno. Ale teprve teď nastal ten pravý děs. Stojíte na parkingu pod střechou, všude děsný smog z běžících motorů a čekáte, až ten před vámi popojede, až ten o dvě auta před vámi zaparkuje, až ta parta mladých nasedne, až se cokoliv stane. A když už to vypadá, že se před vámi otevře parkovací místo, krásná mladá černoška po vás hodí běloskvoucím chrupem a jasně dá najevo, že si do auta jen ukládá nákup a že bude shopovat i nadále.

Už jsme měli strach, že nám letadlo uletí a my zůstaneme trčet celý život v těch zatrolených garážích. Ale nějakou náhodou se i nám podařilo zaparkovat a vmísit se do rozvášněného davu, kde z každého doslova ukapával nakupovací adrenalin. Kdo nesvíral ve ztuhlých pažích alespoň čtyři tašky, byl okamžitě považován za podezřelého. Dusivá atmosféra konzumu, který vše zahaluje a pasuje lidstvo na stádo přiblblých bytostí, ta mě úplně dostala. Já, která nerada nakupuju i v poloprázdných obchodech, jsem byla skoro paralyzována. Stejně tak Pepík, ani jemu se do narvaných krámů nechtělo. Ale když už jsme tu anabázi podstoupili a když už nakupují všichni….. Abych to zkrátila: tři trička pro tři vnoučata, dvě peněženky a jedna taška. Zcela zchvácená se uchýlím na záchod, kde samozřejmě jako dneska všude velká fronta. Přede mnou stojí Američanka, která přesně zapadá do dnešního šílenství: malá, tlustá, rozzářená. A jak byla velespokojená, s obrovským úsměvem se mnou naváže konverzaci:

Odkud jste přijela?

„OK, excellent,“ reaguje na moji koktavou angličtinu.

A co jste koupila?

„Excelent,“ opáčí při přiznání několika (nebo mnoho?) věcí pro vnoučata.

A jak se vám nakupuje?

Teď už ani nečeká na moji reakci a radostně si odpoví sama: „Excelent, sure?“

A tak je to v Americe skoro pořád. Auto jsme nakonec vrátili v limitu a bezproblémově, letadlo mělo dokonce ještě hodinu zpoždění.


 
Příbuzné odkazy
· Více o USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014:
Francouzská Polynésie – Bora Bora


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

USA, Havaj, Fr. Polynésie - podzim 2014

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.09 Sekundy