Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Gruzie - léto 2014 Cesta do Kazbegi
Poslalpepik v Sunday, 28. December 2014 @ 11:45:23 CET
Přispěno pepik

Ráno probíhá v koupelně úspěšný „kulový blesk“, Pepík obětavě spěchá do obchodu a nakupuje snídani jako pro celý regiment: míchaná vajíčka, jogurt a čerstvé pečivo, to bylo po opileckém večeru jak krupobití na Sahaře. S plnými břichy nevěřícně zdoláváme schody dolů, ale náš včerejší taxikář už opravdu čeká: sice má jiné auto než včera, ale pohodlně se tam všichni vejdeme.

Trošku zaraženě zírám na řízení vpravo, ale šofér je super, stejně jako všichni následující. Po cestě máme několik zajímavých zastávek, každá něčím přitažlivá. Obdivovali jsme přehradu obklopenou horami, fotili starý hrad i naše první krávy potácející se na silnici. A propos krávy: pletou se všude podél cest, i podél rychlostních silnic. Nejenže se motají po pankejtu, samozřejmě vstupují i na vozovku. Všichni řidiči se jim důsledně a trpělivě vyhýbají, nikdo nenadává ani nekleje. „Jak to vlastně s těma krávama je? Jsou tady snad posvátné jako v Indii?“ ptá se zvídavý Pepík našeho šoféra. A hned máme vyřešenou záhadu důslednosti a trpělivosti řidičů: pokud auto porazí krávu na silnici, řidič platí velkou pokutu. Ovšem pokutu platí i majitel krávy, která se do provozu připletla. Navíc ale šofér musí majiteli zaplatit cenu mrtvé krávy. A to je asi pěkný peníz, kvůli kterému se vyplatí být s přežvýkavci trpělivý. Ovšem pozor!! Když nepozorný řidič porazí a usmrtí krávu, zaplatí k pokutě ještě její hodnotu majiteli. Ale maso z nezbednice si smí ponechat. Už vidím, jak je manželka v paneláku nadšená z dvou pokut a navíc z hory syrového masa ….

Dvě zastavení na naší kavkazské cestě ale musím vyzdvihnout. Jednak vyhlídku umístěnou přímo v sedle Džvari - v Křížovém průsmyku 2379 metrů nad mořem. Tady se socialističtí architekti panečku vyřádili! Nádherný pohled na vrcholy hor, na dech beroucí údolí a na vinutou silnici, po které jsme vystoupali, nám zpříjemnili stavbou, pro kterou nelze jinak než „kerej blbec si tohle vymyslel?“ Oblouky cihel pomalované socialistickými budovatelskými obrázky jako v pionýrském táboře na Soči nechávají malý průhled na okolní přírodní krásy. Děs-běs. Je to tak odpudivá stavba, že až doma zjišťuji, jak můj šokovaný foťák strnule preferoval tu architektonickou hrůzu před nádherným pohledem do okolní přírody.

Druhá zastávka, jež stojí za povšimnutí, je vápencový (asi) útvar omývaný přírodními prameny. Voda je asi hodně železitá, podloží je celé do růžovo-hněda. Žádné vědecké vysvětlení jsem k tomuto útvaru nenalezla, pouze jeden odborný výklad: jedná se o živou vodu, která léčí oči. Místní i turisté se zde zastavují, čerpají do kanystrů vodu z pramene a stékající tekutinou si pak s nadějeplným výrazem potírají oči. My zastavili, oči protřeli - co kdyby, že? Ovšem kluci, ti nejen potírali: Oblá slizká skála pro ně byla okamžitě výzvou. Vzhůru!!! Umíte si představit hladce omyté kameny, obroušené léty stékajícími potůčky – nejen že mokré, ale i nebezpečně kluzké. Po čtyřech, shrbení jako kočky se škrábají na vrchol. Proč? To já pochopit nedokážu. Na vrcholu nic samozřejmě není, nikdo tam neleze - ak to bude asi ten hlavní důvod naší výzvy, že pánové? Stanout nahoře, to je ovšem pouze první část celého dobrodružství. Ztéci skálu seshora, to je teprve ten pravý adrenalin. Nohy ujíždějí, není se čeho zachytit, gravitace si s pánskými těly zahrává…. Ne, na to nemám nervy, a tak se raději věnuji obchůdkům se suvenýry, které zde živelně vyrostly. Otáčím se až v okamžiku, kdy pánové zvedají vítězně ruce nahoru. Ale co to? Jsou jenom dva…. A tak můj zrak pátrá po okolí a objeví Luďka, který na kluzkost terénu „vyzrál“. Zpátky se nepustil po skále, ale pár desítek metrů si popošel tam, kde voda již nestéká. Ovšem tentokrát to El Kapitáno trochu překombinoval: vedlejší část se jeví jako neztuhlé lavinové pole – a já už ho zastihnu, jak se dolů klouže po zadku, zemina pod ním ujíždí a on se sune nekoordinovaně dolů. Nakonec svou spanilou jízdu musel vzdát a pokorně se vrátit na klouzající hnědou hrůzu. Tak snad už příště žádné výzvy, myslím si bláhově….

Cesta do malého horského městečka Kazbegi, gruzínsky Stepancminda, už byla pokojná, ozvláštněná jen závěrečnou částí. Na posledních asi deset kilometrů se s námi rozloučil asfalt: z ničeho nic jsme se ocitli na sice zpevněné, ale zničené a neupravené cestě: všude samá díra, výmol, hluboká kaluž či hromada kamení. Zírali jsme na to boží dopuštění jak zjara: po standardní evropské silnici najednou středověká cesta. Auto s námi házelo ze strany na stranu, jak řidič zkušeně kličkoval mezi všemi silničními nástrahami. Navíc je na silnici obrovský provoz, spousta aut i kamionů – nacházíme se kousek od ruské hranice a naše silnice je spojnicí mezi oběma státy. Nevěřícně koukám kolem sebe, jak náklaďáky padají do kaluží, rozjíždějí a roznášejí bahýnko, jak čím dál víc ničí tu parodii na silnici. Túrují motory, každou chvíli hrozí, že někde uvíznou. Radoval se jen Luděk: „Tak konečně vidíte, jak jsme tady cestovali před dvěma lety!!! Takové cesty byly všude,“ vítězně se rozhlížel kolem sebe a radostně si jízdu užíval. Já nevěděla jestli si mám zakrývat oči, ucpávat noc nebo strkat šátek před pusu.

Ovšem pokud se vydáte někdo po našich stopách, už se na tuto strašidelnou jízdu netěšte: mezi vším výše popisovaným se totiž ještě pletly stavební stroje, bagry, obrovské válce a podobně. Možná už teď, když vše píšu, vede krásná asfaltka až do městečka – což je vlastně škoda.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Gruzie - léto 2014
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Gruzie - léto 2014:
Cesta do Kazbegi


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Gruzie - léto 2014

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.20 Sekundy