Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Gruzie - léto 2014 Gori
Poslalpepik v Sunday, 28. December 2014 @ 11:37:19 CET
Přispěno pepik

Ještě před polednem zvedáme kotvy od popa, i když tentokrát najít vhodný dopravní prostředek byl trochu rébus. U popa si chtějí přivydělat, a tak nám „určitě odvoz seženou“. Po delším telefonování byl přistaven kombík, sice pro šest lidí, ale musely by to být štíhlounké dámičky, každá s malou kabelčičkou. A to my asi při nejlepší vůli nejsme….. Shání se jiné auto, telefonuje, ale k našemu znepokojení auto pro dámičky s kabelčičkou pozice nevyklízí. Po podrobnějším zkoumání prostor, kam bychom mohli narvat zavazadla, je jasné, že nikam. V kufru totiž trůní velká bomba na plyn. Na plyn jezdí v Gruzii vzhledem k úsporám hodně aut. Komické pro nás bylo několikeré tankování plynu. Sedíme v autě, šofér bere plyn a motor nevypne. „No jestli nevyletíme do povětří, to bude malý zázrak,“ komentuje jeho počínání El Kapitáno. Na jiném tankovacím místě nás zase striktně z auta vyženou: „Je to hodně nebezpečné sedět při tankování ve voze,“ říká náš šofér sder zapálenou cigaretou v ruce. „No, když to bouchne, nemá ani cenu utíkat pryč,“ usoudí realisticky Pepík.

A jak nakonec dopadl náš odjezd ze Mcchety? Po asi hodině dohadování máme batohy na klíně, mezi sebou, pod nohama a někdo dokonce i na hlavě ) Ale jedeme!!! Řidič jako by tušil, že mu v autě dlouho jako skrčenci nevydržíme, sešlápl plyn až na zem. Chvíli neklidně pozorujeme jeho zběsilou jízdu, až Luděk nesměle, ale hlasitě utrousí: „U nas mnogo vremeni!!“ Šofér pochopí, zasměje se a na chvilinku zpomalí. Ale opravdu jen na chvilinku. V Gruzii se totiž dle mého názoru jezdí zběsile. Je pravda, že jsme během našeho pobytu žádnou závažnou dopravní nehodu nezažili ani neviděli, ale přesto trvám na slově ZBĚSILE.

Nemohu upřít, že šoféři jezdí velmi plynule. Žádné překotné brzdění, kvílení brzd nebo smrad ze spálených pneumatik. Se stoickým klidem zvládnou každou, byť na první pohled neřešitelnou dopravní situaci. Ctí pouze jedno pravidlo: pomalá vozidla se musí předjet. Předjížděcí pruhy skoro neexistují, silnice jsou úzké, většinou nic moc udržované a nepřehledné. Pěknou krajnici abys pohledal. Ale předjíždět se musí!! Na plné čáře, do zatáčky, všude. Největšími machry v oboru předjíždění jsou maršrutkáři – svoji cestu mají najetou, a tak frčí, co to dá. Po několika desítkách minut s prvním naším řidičem jsem se zařekla, že provoz na silnici sledovat nebudu – to bych se musela ulekat a stresem bych nepřežila. Kluci ovšem provoz se zájmem pozorovali, ale i oni byli občas na mrtvici. Nejšílenější okamžik jsme zažili s řidičem maršrutky do Batumi: klasická úzká silnice, velký provoz, hodně náklaďáků a samozřejmě plná čára. Jedeme na plný plyn, proti nám se řítí obrovský tirák. A najednou zpozorujeme, že nás předjíždí osobák. „Ty vole, to nedá,“ zazní unisono z pánských hrdel. A to už mám oči pevně zavřené a odříkávám Otčenáš. Najednou slova došla i klukům, slyším jen trojitý dlouhý vzdech a pak nějaké kodrcání …. Představte si, že do této situace se přimíchal další řidič, který předjížděl toho tiráka jedoucího v protisměru!! Najednou se na úzké vozovce s plnou čárou (kde já bych měla problém se udržet s autem na asfaltu) ocitla čtyři auta, z toho jeden tirák. Maršrutkář údajně nehnul ani brvou a vyjel ze silnice na pangejt. „A u toho pořád ještě telefonoval,“ vypadlo z Libora, když kluci konečně našli řeč

.Ze Mcchety míříme do lázeňského města Borjomi, ale asi na půl cestě si vymíníme zastávku v Gori. Obyčejné, umolousané průmyslové město by nás asi ničím neupoutalo, kdyby se zde nenarodil nějaký Josif Džugašvili, tedy Josif Visarionovič Stalin. Hrdí spoluobčané (opravdu jsou na svého rodáka hrdí) mu zde vybudovali muzeum. „Do Stalinova muzea bych se rád podíval,“ avizoval už v Praze několikrát Luděk. Žádné nadšení u nás nesklidil, ale když už tím městem projíždíme, poznat se má vše….

Přestavte si, že do roku 2010 stála na hlavním náměstí v Gori 17metrová Stalinova socha. Ačkoliv tisíce dalších podobných soch po celém Sovětském svazu byly odstraněny už v 60. letech za éry Chruščova, tato překonala díky zuřivému odporu místních i pád Sovětského svazu a odstraněna byla až proevropskou vládou Michaila Saakašviliho, a to v noci, a v tajnosti. Socha pak byla přesunuta do nedalekého Stalinova muzea. V Gori však stále najdete Stalinovo náměstí a Stalinovu ulici.

Stalin je jediný velký rodák města Gori a jako takový je víceméně oslavován v muzeu, které vzniklo vzdorovitě v roce 1957, rok poté, co diktátorův nástupce Nikita Chruščov odhalil Stalinův kult a veřejně odsoudil jeho zločiny. Už předtím v roce 1939 byl na tomto místě postaven velký dórský chrám se skleněnou kopulí, aby zakryl dvoupokojový domek, kde se Stalin v roce 1879 narodil a žil se svými rodiči první čtyři roky svého života. Celá okolní nuzná čtvrť byla zbourána, aby vzniklo místo důstojné pro vzpomínky na zdejšího rodáka. V roce 1989 bylo muzeum oficiálně zavřené, ale školní výpravy sem chodily i nadále a nakonec se přestalo zavření muzea předstírat.

Ten dórský chrám stojí dodnes a je hodně k smíchu, kdyby okolnosti nebyly tak tristní. V parku před muzeem stojí i neprůstřelný vagón, ve kterém Stalin cestoval na Jaltskou konferenci, kde spolu s Churchillem a Rooseveltem rozhodoval o poválečném osudu Evropy. Ovšem do vagonu se platí vstupné, a to dost tučné, stejně jako do celého muzea. Na prohlídku jsme pod vedením Luďka vyrazili všichni jako jeden muž. Ovšem ve frontě na lístky se najednou v Pepíkovi cosi zlomilo: „Ne, dívat se na toho vraha, na to opravdu nemám žaludek,“ a bleskurychle se vzdálil, jako by chtěl z toho všeho zvracet.

Musím říct, že udělal dobře. Muzeum skrývalo několik sálů, ve kterých jste mohli obdivovat některé artefakty ze Stalinova života, ale hlavně na vás ze všech zdí vejraly fotografie, jejichž ústředním hrdinou nebyl nikdo jiný než Velký Vůdce. Přesto byl zájem o prohlídku překvapivě značný. Přitočila jsem se k jedné francouzské skupině a vyslechla si, jak průvodkyně neumělou francouzštinou vysvětluje: „Samozřejmě se dělaly za vlády Stalina chyby, ale byl to velký muž, charismatický, úžasný vojevůdce, porazil Hitlera, blabalabla…“ a dál jsem už prchla, neposlouchala, nic si neprohlížela a sály nevšímavě prošla. Nezaujaly mě ani vystavené dary, které Stalin dostal od svých patolízalských partnerů. Oči mi spočinuly pouze na jedné velké broušené váze. „Ta by klidně mohla být z Čech,“ napadlo mě se podívat na popisku. Bohužel byla. A byla hodně velká a hodně pěkná.

A tak jediný poznatek, který si z té hořké muzejní pachuti odnáším, byl portrét mladého Josifa - kudrnaté rozevláté vlasy, bohémský šál kolem krku a smělý pohled vzhůru. Tenkrát to musel být krasavec, nezatížený žádnou politikou, neušpiněný masovým vražděním a obludným kultem osobnosti, který kolem sebe vypěstoval a jehož ducha bohužel stále můžete ještě v Gori zažít.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Gruzie - léto 2014
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Gruzie - léto 2014:
Cesta do Kazbegi


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Gruzie - léto 2014

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy