Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 7 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Gruzie - léto 2014 Ubytování v Batumi
Poslalpepik v Sunday, 28. December 2014 @ 11:25:43 CET
Přispěno pepik

Na cestu do Batumi jsem se těšila: pojedeme maršrutou, o nic se netřeba starat, těším se na moře, navíc ve městě máme přes booking zajištěno ubytování – pohodička. Byla jsem sice trošinku nervózní, v jakém stavu ubytování bude, ale už jsme toho zažili ….

Člověk míní, Pán Bůh mění. Jednak si naši mladí ráno vzpomněli, že si vyzkouší, jaké to je opravdu cestovat s batohy na zádech, a ne se vozit neustále nějakými taxíky a minibusy. Po chutné a dlouhé snídani na sluncem zalitém dvorku, kterou nám zasmušilá domácí (usmála se pouze jednou, a to, když držela v ruce našich 120 lari) připravila, hodili všichni čtyři batohy na ramena a hybaj!! „Sejdeme se na maršrutkovém nádraží na nástupišti do Batumi,“ vydal pokyn El Kapitáno. My dva staříci jsme si objednali taxíka a za 5 lari byli během chvilinky na místě určení. Na nádraží krásně milý zmatek, všude naháněči do mikrobusů, hluk a shon – přesně to, co mám na cestování ráda. Nechali jsme se naverbovat od jednoho suveréna, který tvrdil, že zná adresu našeho batumského ubytování a že když nás bude šest, rovnou nás tam zaveze. No – pohodička. Odjíždíme až ve dvanáct, máme skoro 45 minut času. Uvelebíme se s Pepíkem na sluníčku, pozorujeme cvrkot a představujeme si omladinu, jak v tom vedru schváceni putují městem… Po čtvrt hodině zevlování začnu obhlížet okolí. „Pepíku, průšvih,“ křičím. „Do Batumi se jezdí ještě z druhé strany nádraží.“ „Musíme hlídkovat na obou stanovištích, abychom je neprošvihli,“ rozhodla moje drahá polovička. A začíná hoňka. Ručička se neúprosně blíží ke dvanáctce, náhončí se neustále vyptává, kdeže jsou naši druzja, a my se obáváme, že nástupišť do Batumi bude pravděpodobně ještě více.

A najednou hurá! Samozřejmě se všichni čtyři objevili na jiném nástupišti, než jsme čekali. Ale objevili. Krapet jsem je málem všechny zjančila, že si musí pospíšit a rychle nastoupit, ale vše zklidnil samozřejmě Vyky. Mimochodem, víte, že se máte každé ráno do zrcadla na sebe usmát, abyste den začínali pozitivně a hned ráno se začali mít rádi? O Vykyho ranní úsměv, jak mu soukromě říkám, se pokouším skoro denně, ale někdy to dá opravdu fušku… A tak Libor se svým neochvějným klidem zavelel do Mc Donalda na toalety, neb cesta je opravdu dlouhá, a já letěla za naším šoférem, že druzja už jsou zde a že nesmí jejich místa obsadit. Ovšem náš šofér zmizel a já zastihnu Pepíka, jak naši adresu ukazuje druhému, který souhlasně kývá, že nás do batumského penzionu samozřejmě zaveze. Pepíkova pečlivost mne vždy překvapuje – vždyť nám manažer a náhončí slíbil, že nám tam zastaví, tak proč šoféra znovu mučí.

Po naložení všech zavazadel a kompletním zaplnění busíku pro asi 25 lidí vyrážíme s malinkým zpožděním. K mému velkému údivu za volant sedá mladík, kterého jsme nikdy před tím neviděli. Jel jak blázen, byl velmi komunikativní: skoro celou cestu telefonoval, naštěstí esemesky neposílal  Na jedné zastávce nedůvěřivý Pepík opět (po kolikáté už) vytasí adresu našeho penzionu. Mladík souhlasně přikyvuje, že mu sice nikdo nic neřekl, ale není problém, do penzionu zajedeme, když je vás šest.

Když jsem cestou zavřela oči a přestala vnímat provoz, cestovalo se docela dobře – auto neškubalo, jelo se plynule. Je občasný pohled na strnulé tváře kluků tvrdošíjně sledujících provoz mě na chvíli vrátil do reality a mírně kazil náladu.

„Batumi, vystupovat!!!!“ ozvalo se asi za čtyři hodiny. „Hurá, přežili jsme,“ byla moje první myšlenka. „Ale my přece jedem dál, ne?“ shodneme se svorně a odmítáme vyklidit pozice. A teď přišla chvíle pravdy. Ne že by nás nechtěl šofér zavézt, ale on vůbec nevěděl kam! A nevěděli to ani okolostojící. V Batumi? Ulice Amagleba? Znáte ji někdo? A to už ztratil náš šofér-telefonista trpělivost a nevybíravě nás vyhodil. Po vzrušeném dohadování s taxikáři čekajícími na čerstvé kavky zjišťujeme, že naše ubytování je údajně 4 km za městem, ale směrem zpět!!! „Jeli jste kolem,“ škodolibě oznamuje šofér, jenž nás chce zpět zavézt za 50 lari a jemuž se odmítáme svěřit.

Uondaní, hladoví, žízniví, krutě zklamaní. „Co teď?“ „Hospoda!“ Už nevím čí to byl geniální nápad, ale uvelebit se v hospodě a promyslet bezútěšnou situaci a hlavně setřást hrozen dorážejících vos, které čekaly na naše peníze, to bylo to pravé. Na lačný žaludek bučki bučki, potom dobré papání a svět je hned růžovější.

„Ten zloděj taxikář určitě kecal,“ má jasno Pepík. „Naše Amagleba street nemůže být přece tak daleko,“ přesvědčujeme sami sebe. Ale jak to zjistit? Od dvou mladíků sedících vedle u stolu si Pepík půjčí mobil – respektive oni telefonují majiteli a je to dané! Fakt 4 km zpět z centra města. „Jeďte maršrutou nebo autobusem,“ doporučil nám mladíkovými ústy majitel penzionu.

Za 5 lari tedy jedem potupně zpět na venkov. A ještě nás při té první jízdě okradli, poté jsme vždy platili každý jen 0,50 lari.

Uff, ta cesta zpět byla ale předlouhá. Vysnili jsme si ubytování v centru města a teď taková sprcha. Do centra se nedostaneme pěšky, vždy jen maršrutou nebo autobusem. Není mi to příjemné, před ostatními se cítím blbě, vždyť jsem to objednávala já, měla jsem být pozornější. Co na tom, že jsem vždy každé ubytko dávala schvalovat Luďkovi „Ani jsem se na to nikdy nepodíval, věřil jsem ti,“ takové přiznání mi na náladě nepřidalo.

No co už. Bágly na záda a z maršrutky se suneme se od silnice do kopečka a už jen pasivně přijímáme skutečnost, že k moři se dostaneme jen přes frekventovanou silnici. Zlatá Petra – nenechala se rozhodit a svým pozitivním přístupem a neustálým úsměvem mi zvedá srdce spadlé až v sandálech. „No co, maršrutky do města jezdí a přejít silnici? To přece není žádný problém,“ utěšuje mne.

Ale nejhůř teprve mělo být. V penzionu – přestavěném rodinném domku, kde jsou místnosti pro koupálky všude, kam se podíváš, majitel spráskne ruce: „Tak vy jste přece jen dorazili?“

„No vždyť máme přes booking rezervaci,“ skoro uraženě mávám papírem. „No jo, ale já vám několikrát psal, abyste ji potvrdili, a vy jste nereagovali,“ ohradil se uraženě. „No neva, jsme tu, buďte rád,“ když už my teda vůbec nejsme, dodávám si pro sebe v duchu. „No ale já nemám tolik volných míst,“ argumentuje agresivně a vleče nás k počítači, kde chce dokazovat, že nám opravdu, ale opravdu třikrát psal.

Omráčená zjištěním, že nemáme kde složit hlavu tupě zírám na monitor dokazující, že na naši adresu opravdu třikrát mířil email – ale v gruzínštině, překvapivě zjišťuji. Tak samozřejmě, takovéto sdělení přesměruje do spamu i naše chatrná antivirová brána. Navíc se pravidelně osypu jen při pomyšlení, že bych takový email s klikyháky vůbec otevřela, i kdyby se propasíroval až do naší pošty.

Tupě koukám, jak se může během chvilinky situace změnit. Ještě před pár vteřinami jsem na sebe naštvaná, jaké blbé ubytování jsem zvolila, a teď se chci o to blbé ubyto rvát. Při představě cesty zpět a hledání nějakých postelí v tom klubku řvoucích taxikářů, se mi dělá mdlo.

Ale majitel už má vše dopředu promyšlené: „Pro čtyři osoby pokoj mám, dvě osoby tu přespí jednu noc a pak se uvidí, seženu nějaký pokoj u sousedů.“ „Tak to tedy ne,“ ozývá se ve mně lvice –bojovnice. “Stěhovat se nebudu, už dlouho se těším, že v Batumi budeme spát dvě noci na stejném místě,“ kategoricky a uraženě mávám papírem. Booking vždy na celém světě fungoval perfektně, až tady jsme narazili, což je pro mne nepochopitelné.

Ale už jen pár minut zbývá, abych se uklidnila. Sousedka má jeden dvoulůžkový pokoj s terasou a výhledem na moře (na to jsem se při rezervaci hodně nalákala) volný a já s Pepíkem putujeme do vyhnanství. „Ale budeme sem za kamarády chodit a budeme tady spolu snídat a trávit večery,“ vymiňujeme si všichni před konečnou kapitulací.

Nakonec se ukázalo, že pokojů je všude v okolí dostatek, všichni pronajímají každou skulinku v domě, ještě se všude přistavuje. A náš pokoj? Nebyl obrácen k jihu, a tak jsme tam v noci neměli takové vedro jako naši kamarádi.

„Hurá, k moři!!!!!“ Ani si nestačíme vybalit a už se všichni šploucháme v teplé vodě. Pláže jsou v Batumi tmavé, kamínkové, voda teplounká. Zaznamenáváme první výhodu toho, že nebydlíme v centru – na pláži je volno, pár lidí, žádný rámus, žádní otravní podomní prodejci vnucující vám pití, zmrzlinu nebo suvenýry. Přesto žízní nestrádáme, na kamení je příjemná hospůdka.

A jak jinak, po bučki bučki se uklidním, osvěžena mořem a kamarády, kteří ubytko nevidí nijak tragicky. Dokonce i přechod přes silnici berou s humorem, což je opravdu výkon hodný jogína. K moři a od moře jsme totiž občas hráli ruskou ruletu. Přejedou nás, nebo ne? Auta řítící se jedno za druhým, občas kamion, kterého nepředvídavě předjížděli. Nikdy jsme si nebyli jisti, zda se dostaneme na druhou stranu živí a zdraví. „Běh o život,“ říkala jsem tomu nikoli s nadsázkou. Petry vymyslely dobrou strategii: chodíme v houfu, je dobré se chytit za ruce. Proč? No když už mě auto porazí, aspoň v tom nebudu sama…. Možná ale přece jen vítězilo pomyšlení, že čím více nás je, tím více se nás budou bát. Nebáli. Nepřibrzdil nikdy nikdo, i když jsme jako začátečníci jednou s Pepíkem zůstali trčet uprostřed vozovky, kde z obou stran svištěla auta.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Gruzie - léto 2014
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Gruzie - léto 2014:
Cesta do Kazbegi


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Gruzie - léto 2014

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy