Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 6 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Au, Šalamounovy ostrovy, N. Zéland -2013 Šalamounovy ostrovy - Honiara
Poslalpepik v Wednesday, 05. February 2014 @ 23:00:29 CET
Přispěno pepik

Moje první dojmy

Guadalcanal, tajemné jméno, jež bylo v Čechách tolikrát vysloveno, aniž by většina lidí znala konkrétní pojem naplněný skutečností. Představy, plány a sny. A my teď stojíme na přistávací ploše Hendersonova letiště a v hlavě se nám vše mísí. Co čekat?

Jako první na nás vletí obrovské dusno, vlhko a vedro v jednom. Sluníčko pálí jako o závod, na teplotní stupnici ani nemyslíme. Pepík myslí na něco jiného. V letadle vypil dvě piva a skleničku vína a teď…. Čekáme frontu na odbavení na malinkém sice mezinárodním, ale přesto polním letišti. Omámeni tím, že jsme přistáli na Guadalcanalu, s ostychem a jakousi úctou vystupujeme z letadla jako poslední a jako poslední teď čekáme ve frontě, což znamená na letištní rozpálené ploše, kde se tetelí horký vzduch a do které pere slunce. Zde WC nenajdete. Po dotazu komisní bílá úřednice zakáže vstup do haly, do letadla zpět Pepíka už nepustí ani náhodou. Můj šikula si ale ví rady: jako když jde v Praze od Tygra, skočí si za roh. Kdepak, i odtud ho bdělá úřednice vyžene. Co teď? Fronta vypadá tak na hodinu a východisko v nedohlednu. I v tom horku zblednul, krve by se v něm nedořezal. Myslím, že do jeho kůže se dokážou vžít opravdu jen muži po několika pivech. A snad proto má domorodý úředník slitování. Jako by tímto lidumilným gestem dal najevo, jak se tady budeme cítit.

Fronta ale leze nesmyslně pomalu a já ztrácím nervy. Na letáčku, který musíme vyplnit, se čestně zavazujeme, že do země nevezeme žádné potraviny – jinak hrozí přísná pokuta. Nervy pracují a já zbaběle vyhazuji krajíček chleba první pomoci. Pepík již opět ve formě hrdinně čelí psychickému nátlaku a na ostrov propašuje celý bochník i se sýrem a kečupem, o dvou rajčatech nemluvě. Jak se vše bude hodit….

Po odbavení do hotelu Honiara v čínském městě. Recepční nám přenechala dražší luxusní pokoj, byť máme objednaný skromný a levnější. Prý jsou levné vyprodané. Nevím, ale hotel je poloprázdný. Naše luxusní apartmá s krásnou verandou s výhledem na moře je skoro v nebi. Vede k němu 92 příkrých schodů. Mají tady samozřejmě nákladní lanovku, ale léta nepoužívanou. Domníváme se, že hotel postavili Britové a po odevzdání státu domorodcům v sedmdesátých letech hotel stejně jako celá Honiara dost chátrá. V našem pěkném a prostorném pokoji nejde lednička. „Přece nebudeme pít studené pivo?“ hrozí se Pepík. Slib, že vše se opraví druhý den, samozřejmě nesplněn. A tak hrdina Pepík nazítří po náročném dni jde udělat do recepce pořádek. Nabízejí vedlejší pokoj s fungující lednicí. Pokoj však podstatně menší, a tak než se vysprchuju, Pepík obě lednice vyměnil. A těch hnusných 92 schodů zvládnul ten den 4x!!!

Moje první dojmy z Honiary byly dost hrozné. Na starou bílou blonďatou ženu každý čuměl. Turistů jsme zde za čtyři dny potkali, co by na prstech jedné ruky spočítal, ale moje trojkombinace byla skoro vražedná. A tak klopím oči k zemi, abych příliš neprovokovala. A teprve teď nastane peklo. Každičký kousek země, ať už chodníku, jichž je zde pomálu, nebo prašné cesty či krajnice je pokryt hnusnými krvavými skvrnami. Během deseti minut se mi obrátil žaludek a raději zvedám oči k vejrajícím tvářím. Ale ouha, do zorného pole se mi dostala i příšerně krvavá ústa. Abyste rozuměli, většina obyvatel zdejších ostrovů žvýká betelové ořechy. Je to jakási droga, kterou požívají spolu s kalciem, jak nám vysvětlila jedna mladá žena. Vy máte alkohol, my betel. Problém je ovšem v tom, že alkoholik se na první pohled pozná dost těžko, zato betelák okamžitě. Červené rty, rudé dásně, shnilé a vypadané zuby. Příšerný.

Díky tomuto jejich zvyku se zde cítím první den fakt hnusně. Ale jen první den. Poté s Pepíkem zjišťujeme, že místní jsou velmi příjemní a milí lidé a je nám tu dobře. Naopak, když občas narazíme na nějakého bílého, je to až nepříjemné. Běloši jsou tu uzavření, nekomunikativní, protivní. Místní se neustále usmívají, zdraví, ptají se, odkud jsme. A jejich nelíčený údiv, že jsme až z Evropy….. Českou republiku na ně vytahujeme jen asi dvakrát.

Jak jsou ovšem milí, tak jsou pomalí. Když jsme měnili v bance peníze, byla to málem Pepíkova smrt. Už jen najít banku, kde jde směnu provést! Nikde nejsou vypsané kurzy, všude plno lidí. Zadařilo se až ve třetí instituci. Několik přepážek, fronta netečně stojících lidí, zpomalení úředníci, vedro. A Pepík s propocenou košilí žmoulá v ruce dolary a už se vidí u studeného piva. Já se zhroutila na nejbližší židli a nic nedbala varování, že je určena jen pro staff. Pepík zuřivě čeká a s tikem v oku pozoruje mnoho různě se pomalu ploužících a odnikud nikam se posouvajících státních úředníků.

V infocentru se ale už už schylovalo k inzultaci. Za pultem mladá žena zdlouha eviedentně soukromě telefonující, v pozadí se povalovali čtyři důležití ve stejnokrojích. Po čtvrt hodině, kdy dáma neustále mluvila, se jeden z kvarteta zvedl a laskavě se nám věnoval. Mapku neměl, nic nevěděl.

A ještě jeden postřeh nás nesmírně vytáčel. Nejen že na všechno je zde hodně času, ale také strašně pomalu reagují. Jakmile se na něco zeptáte, trvá nekonečné minuty, než si otázku a odpověď rozmyslí. A že jsme se neptali na žádné vědecké objevy a poznatky. Jedna sympatická mladá evidentně vzdělaná dáma mi dává emailovou adresu svého motelu. „Máte také webové stránky?“ Než z ní po dlouhém váhání vypadlo NO, napočítala jsem do 53

Ale místní jsou fakt milí a vstřícní, snaží se pokaždé pomoci. Honiara jako hlavní město Guadalcanalu je špinavá jedna hlavní ulice posetá „krvavými“ chrchly, s velkým provozem, stovkami prázdných taxíků a žádným semaforem. Co se týče zácpy na silnici, směle se řadí mezi největší světové metropole. Turismus se zde začal rozvíjet, když ale přišly v roce 2002 etnické nepokoje, vše zamrzlo. Dokonce zde prý kotvily velké cruisery, ale teď deset let nic. Až minulý víkend přistála první velká bílá vlaštovka. Tak snad se blýská na lepší časy, moc bych jim to přála. Že by zde totiž byla japonská válečná turistika, která přináší velké peníze a díky tomu jsou zde ceny tak vysoké, to opravdu není pravda. Vlastně pravdivé je jen ta druhá část tvrzení. Je tu opravdu draho. Chodíme k pekaři pro housky a k Číňanovi pro čerstvě upečený bůček. Jídelníček zpestřujeme propašovaným sýrem z Austrálie. Vše ale hojně zaléváme místním pivem Sol Brrew, které je i dle mého pivaře pitné a nechá se tak tak zaplatit. Po městě se pohybujeme taxíky – zase jedna zvláštnost: žádný z nich nemá taxametr, cena je jednotná: 20 šalamounských dolarů.

Centrum života se soustřeďuje kolem hotelu Mendana, pojmenovaném po španělském objeviteli zdejšího pobřeží. Ubytováno je zde snad všech pět šest bílých, kteří jsou zde služebně. Turistu jsem za celou dobu viděla jen jednoho, a to jen když zrovna nekoukal po holkách nebo nezval někoho do Prahy Společenský ruch pak kvete v sousedním Yacht klubu, kde jsme si vypili svá první piva. A hned nás oslovil domestikovaný Australan, že nás za nějaké tisíce odveze někam…. Do Yacht klubu jsme pak už nikdy nešli. Co jsme potřebovali, zjistili jsme si sami, na západ slunce na pivo jsme chodili s místními do Koko clubu o kousek dál.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Au, Šalamounovy ostrovy, N. Zéland -2013
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Au, Šalamounovy ostrovy, N. Zéland -2013:
Austrálie - Queensland


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Au, Šalamounovy ostrovy, N. Zéland -2013

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy