Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013 Ženeva
Poslalpepik v Sunday, 13. October 2013 @ 19:01:24 CEST
Přispěno pepik

Jak byl pohodový a příjemný let, tak bylo příjemné přistání. Ještě poslední zamávání a rozloučení se s milou letuškou a už zase máme ztrápené výrazy. Dorazí naše zabavené tašky? A co naši dvoukolí miláčci? Tašky se na páse vezly neporušené hned jako první. S našimi miláčky to bylo horší. Na páse se neobjevily.

Na ženevském letišti

„Nadměrná zavazadla a zvláště kola u bloku D,“ informuje mě škrobeně letištní zaměstnanec. Jakmile najdeme na rozlehlém letišti avizovaný blok, klesá nám srdce do kalhot. Na pohyblivém pásu sice kola opravdu vyjíždějí, ale zabalená do neskutečných obalů. Kožená pouzdra, tuhé krabice, exkluzivní balení. Že jsou uvnitř bicykly dávají tušit pouze výrazná ražená loga jako Scott, Colnago nebo Peninsula. Tak s těmi se naše treky mají srovnávat? Mezi nimi opravdu vyjedou naše holé stroje? Nechce se mi tomu věřit. A tak po asi půlhodince nervózního čekání začnu pátrat po letištní hale na vlastní pěst. A úspěch!!! Na jednom opuštěném vozíku na opačné straně smutní na jedné hromadě všechna naše kola. Ani se nezdržuji prohlížením, jak je přeprava poničila, a hned letím za ostatními. „Mám je!!!!“ „A jak dopadly?“ ozve se naráz ze čtyř hrdel a už se všichni ženeme k vozíku.

Nebudete tomu věřit, stejně jako jsme v šoku byli my. Naši miláčci nedoznali žádné větší újmy. Mne malinko zlobila přehazovačka, což Pepík vyřešil hned v hale, Jolča měla uražený držák na přední brašnu, bez kterého se v podstatě obešla, a ostatní – nic!! Kola byla v naprostém pořádku. Okamžitě vytahujeme piva, která nám prozíravý Pepík nadělil v Praze ze salonku, a zapíjíme společné šťastné shledání, ve které, jak jsme se později domluvili, doufal jen málokdo.

Posilněni mokem z Plzně rozbíjíme svůj hlavní stan hned vedle pásu se všemi těmi drahými karbony a montujeme a montujeme. Narovnat řídítka, srovnat šlapky, osvobodit přehazovačky a dofouknout pneumatiky. Také je nutno se převléci do cyklistického, upevnit brašny, uklidit nepořádek a v neposlední řadě se rozloučit s naším kufrem z dob Andělů na horách. Láskyplně ho odnáším ke koši, jak mi poradila uklizka, a zvědavě koukám, zda se po něm bude sápat. Sápala. Aspoň že tak, snad ještě někomu poslouží.

Po asi dvou hodinkách opouštíme v hrdé koloně halu i celé letiště a vydáváme se vstříc našemu prvnímu dovolenkovému dni.

Ubytování

Z letištního areálu se vymotáváme docela v pohodě a příjemně překvapeni, že hned před vchodem je značena stezka pro cyklisty. Hotel rezervovaný na bookingu nacházíme po asi 15 km tak, jak bylo plánováno. Ovšem Hotel Prévessin přijímá hosty až od 17 hodin, kdy je otevřená recepce. Ve 14 hodin s námi nechce žádný z živočichů, kteří se tam pohybují, komunikovat. Důvod je prostý: většinou mluví jen velmi špatně francouzsky, německy ani anglicky se vůbec nechytáme. Ten nejlepší spíkr nás posunky odkazuje na automatickou recepci před bránou. Ťukáme na monitor jméno a rezervaci a k našemu překvapení na nás zabliká Kozák Josef s objednanými dvěma jednolůžkovými pokoji. A jak si umíte představit, v našem táboře vypuká zmatek a padají nejrůznější návrhy: čekat do 17 hodin, než přijde někdo do recepce, odjet se všemi bágly objevovat Ženevu nebo se ubytovat v jiném hotelu? Poslední varianta vítězí: jiný hotel znamená Formule, kterou jsme po cestě zahlédli. Nebylo to ovšem jednoduché, musela se nejprve stornovat původní rezervace na bookingu, a to jde pouze přes internet. Zachránil nás jako už tolikrát Honzík z Prahy.

A tak tedy bydlíme ve Formuli, nakupujeme v Carrefouru francouzské dobroty a víno (skutečně první noc spíme ve Francii!!!) a vyrážíme za naším úvodním dobrodružstvím do Ženevy vzdálené cca 30 minut jízdy na kole.

Nelichotivá CykloŽeneva

První dojem z města není příliš úchvatný: hodně lidí a špatně značené stezky pro kola. V informačních centrech žádná velká ochota, o mapičkách či informacích pro cykloturisty ani nemluvě.

„Chcete informaci, kde leží váš hotel?“ tak to musíte do turistického informačního centra, my tu máme informace jen o městě. „A mapu cyklostezek?“ otáže se znuděná padesátnice podruhé a o poznání otráveněji. „Tu koupíte v knihkupectví,“ dodá suše a dále se s námi nehodlá bavit.

Bohužel první dojem tak trochu předurčil naše další švýcarské zkušenosti. Cyklostezky nepříliš dobře značené, například zcela chybí kilometrovníky. Pokud se někde staví nová silnice, nový most či se opravuje nějaká budova, jakože ve Švýcarsku se staví a rekonstruuje skoro všude, automaticky značení mizí a my pak bloudíme a bloudíme. V okamžiku, kdy se ptáme, narazíme většinou na neznalost převlečenou za mírnou neochotu. Takhle jsme si Švýcarsko opravdu nepředstavovali.

Zatím ale bloumáme po Ženevě, objevujeme staré město, zavřenou katedrálu, fotíme stěnu reformátorů v parku. Také objíždíme jezero, pořizujeme první společné foto u slavných květinových hodin a hledáme neméně slavný vodotrysk. Hodiny zachovávají švýcarský pořádek a jdou přesně, vodotrysk ale asi kopíruje evropskou krizi a vystříkne jen na chviličku. Ale i tak jsme spokojeni, jeho aktivita nás zastihne v malé kavárničce u vody, kde nám výborné, i když drahé kafíčko zvedlo náladu.

První společná večeře

A už se začíná ochlazovat, tak rychle domů. Při hledání cesty, kterou se nazítří chceme vydat, trošinku bloudíme, ale ještě za světla se dostáváme k naší Formuli. Druhou dnešní pochvalu získává Jolča: ubránila stoleček na trávníku před hotelem, takže první dovolenková večeře byla úžasná: francouzské dobroty kombinované s českými zbytky, vínečko, pohoda. Smějeme se, vzpomínáme na prožité stresy na obou letištích a připomeneme si i vůbec první pochvalu: Jolča vybrala krásné místo na kompletování našich bicyklů.

Veleúspěšný první den, na jehož sklonku vyprázdníme třílitrový červený krabicák – a musím to napráskat: u kohoutku aktivně pracovala Marcelka a moje maličkost :) Ráno se obě shodujeme, že 3 litry pro 5 osob je na jeden večer trošinku moc. A další dny pak neustále ladíme koeficient množství vína na jedno večerní posezení. S přibývajícími kilometry na tachometru nastává nepochopitelná nepřímá úměra: koeficient se kupodivu snižuje, až skončíme s pouhými dvěma sedmičkami. A ty jsou na večerní posezení pro nás pět tak akorát (piva samozřejmě nepočítaje :)).

Jo, ještě musím dodat, že původní rezervace hotelu Prévessin byla v pořádku. Dojely jsem se tam s Jolčou ze zvědavosti zeptat … takže by bylo bývalo stačilo vydržať.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013:
Mnichov


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy