Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013 Bihledorf
Poslalpepik v Sunday, 13. October 2013 @ 18:18:08 CEST
Přispěno pepik

Ráno, zatímco my holky za světla obdivujeme krásu hor, mezi které jsme se vyšplhali, Pepík s Jirkou přemýšlejí, jak neztratit včera večer těžce nabytou nadmořskou výšku. Na pomoc si berou sympatickou paní Immlerovou a hned se rýsuje zajímavá etapa. Výšku příliš neztratíme, budeme se celý den pohybovat po vrcholcích hor, i když samozřejmě stoupání a klesání se nevyhneme. Ještě pár snímků z krásné vyhlídky a už se s milými Immlerovci loučíme. Chudáci, kšeftů tady asi příliš nemají, proto ubytování není tak drahé a bylo i v červenci volné. Kdo by se sem také takovou výšku šplhal, že? Ale snídaně byla parádní, i s prorokovanými domácími vajíčky.

Do hor vyrážíme chvilinku po osmé. Roman má svůj penzion sice v Německu, ale tenounkou hranici překročíme po pár kilometrech a dnešní den strávíme skoro celý v Rakousku. Svištíme po státovce nádhernou přírodou nahoru-dolů asi třicet kilometrů. Aby nám nebylo líto, že v tak krásné krajině je provoz, svítí nám na cestu sluníčko. Čerstvý horský vzduch, kopce zalité sluncem – cyklistická nirvána. Po nějakém čase uhýbáme prudce na vedlejší silnici a provoz je hned menší. Uděluji si pochvalu: nepřehlédla jsem odbočení, když už někteří pokračovali rovně dál. A jelikož se zrovna klesalo, doklesali bychom nesprávným směrem asi hodně daleko :)

Řeznický bůh

Po cestě jsme si stanovili občerstvení v městečku Oberstaufen. Zdálo se nám větší a na příhodné pozici. A tak k němu směřují naše kola, aniž bychom tušili, že nás tam čeká boží setkání. A to já chtěla město vynechat – stoupání do centra je totiž tak kruté! Cyklisté mají vyznačenu stezku v příkrém kopci – na něm se snad ani nedá jet, to by člověk přepadl dozadu. Tlačíme tedy, funíme, sluníčko pálí, poledne se blíží.

„Na co máte ta kola, když na nich nejezdíte?“ ozve se najednou posměšný hlas z pošťáckého vozu. „Listonoši jsou blbí všude na světě,“ uleví si Pepík. To by ale nebyl on, kdyby nezahájil společenskou konverzaci. I s tím blbým pošťákem. A tak se dovídá adresu řezníka, který významně změnil naše nahlížení na celé horské městečko.

Oberstaufenský řezník je totiž řezník-bůh. Proto se k němu také musí stoupat skoro až k nebesům, uvědomujeme si posléze, když u jeho krámku skládáme kola a utíráme si pot zpod zapařených helem. Jeho krámek je rozdělený na dvě části, jako u každého správného německého či rakouského metzgera (meckera). V jedné se nakupuje, v druhé se jí. A proč ten dnešní je král mezi všemi řezníky? Provozovna je čisťounká, klimatizovaná, voňavá. Z regálů se směje krásně upravené a čerstvé maso, uzeniny, špek, ale i sýry a mléčné výrobky – vše doplněné zelenou natí. Na pultech je vystaveno i vábivé a křehoučké pečivo. A navíc: absolutně zde převažuje část jídelní nad částí prodejní. Před voňavými pulty stojíme tiše a zaraženě jak v kostele, naše polykání slin v očekávání věcí příštích by se dalo srovnávat se soustředěným náboženským vytržením.

Po chvilce váhání a napjatého očekávání se vrháme do akce: ze tří nabízených polévek vybíráme hovězí a gulášovou, dále poručíme kari, guláš, bavorský bramborový salát, ragů, řízečky a nevím co ještě. Jolča je nadšená zapékanou brokolicí s květákem a sýrem. Sedíme pod slunečníkem před prodejnou, čerstvé a velmi chutné jídlo zaléváme pivem a nechybí málo, abychom se skutečně pomodlili.

Pokud se i vy někdy ocitnete v Obertaufenu, nezapomeňte jít ochutnat, nebo aspoň vovonět. Ale bacha! Podle našeho informátora jsou zde řezníci dva. Ten boží je na špičce malého náměstíčka směrem k nádraží. Tak to nespleťte:)

Začínáme německou část cesty

S plnými břichy a přejedenými mátožnými úsměvy na rtech pokračujeme asi 30 kilometrů již v Německu po stezce Bodensee – Königsee. Nádhera: většinou klesáme, pokud se neklesá, jedeme po rovině. Užíváme si bezstarostnou jízdu přírodou, kterou si opravdu zasloužíme. Cestou stavíme u jezera, kde se Pražáci vykoupou, Vsetíňáci dávají přednost kafíčku a cigaretce (Jirka). Kafíčko pak ještě všichni dohromady.

Na dalších kilometrech narazíme i na dvě menší jezera, kde se provozuje vodní lyžování. Velké trenažéry vozí zájemce po jezeře, kde jsou různé nástrahy: branky, můstky, nájezdy. A na vodních lyžích se tu dovádí. Tedy dovádí jen ten, kdo to umí. Více vidíme těch, kteří spadnou a pak se horko těžko dostávají ke břehu. Zajímavý podnikatelský záměr …. Pozorováním vodních lyžařů, kteří krouží stále dokola kolem na jezeře, strávíme určitě půl hodiny. Ale dnes nikam nepospícháme, etapa je plánovaná malá.

V poklidu dojíždíme po 60 kilometrech v 17 hodin do dnešního hostelu: výstředního Shiff Bihledorf – ubytování určené sportovcům, zejména potápěčům. Ti nejsou zvyklí na bůhvíjaký komfort, stejně jako my. Spíme v osmilůžkovém prostorném pokoji včetně příslušenství. Ale na patře je nás ubytováno velmi málo, k dispozici máme další a další koupelny a toalety. A proč je hostel výstřední? Je celý pomalovaný veselými sytými barvami, všude posázená moderní umělecká díla a rukodělné nevšední výrobky. Celkový výsledek je na první pohled nekonformní, nesouměrný, ale vcelku příjemný a milý.

V bříšku ještě dobroty od oběda, jednomyslně se shodneme, že večeře proběhne z vlastních (božích) zdrojů. Pro dojezdové pivo jedou kluci k benzínce. Bihledorf je malá díra, všichni jsme rádi, že nemusíme do večerního starého města. Přesto se nám kluci zatoulali: pod průhlednou záminkou vyhledat pěkné místo na večeři v přírodě obsadili dětské hřiště, na kterém, považte, venčily své děti tři Češky se stálým pobytem v této vesnici. Tři mladé ženy mluvící česky najednou!!! To nemohlo dopadnout jinak: pod lacinou záminkou her s dětmi laškovali naši bohatýři s maminkami skoro hodinu.

Po večeři (nakonec na pokoji) se stejně jdeme podívat aspoň ke kostelu a máme to potvrzeno: Bihledorf je díra, ale milá.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013:
Mnichov


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

CyklovýletyPraha - Mnichov a zpět na kole 09Praha - Vihorlat na kole 08Svatojakubská cesta 2011Z Hamburgu na kole - 2010 Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013Ze Štrasburku na kole - 2012

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy