Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 9 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013 Bad Tölz
Poslalpepik v Sunday, 13. October 2013 @ 17:53:05 CEST
Přispěno pepik

Ranní vstávání nám zpříjemnila jedna z nejlepších snídaní celé dovolené, vyjíždíme opět chvíli po osmé. Dnešní stezka je opravdu super – po cca 10 kilometrech mezi poli a loukami objevujeme veliký barokní kostel Wiesekirche. Stavba velmi podobná včerejšímu svatostánku je velkou zdejší turistickou atrakcí. Stánky se suvenýry, pohledy, dokonce nás chvilku po deváté osloví i první ranní pivo. Teprve při jeho konzumaci si vzpomínáme, že včerejší „Bardotka“ nás na něj upozorňovala.

Pokračujeme nádhernou romantickou cyklostezkou König Ludvik, na které máme hned několik zážitků. Jednak proti nám jede grupa Žluťáků. Jsou úžasně vysmátí, prapodivná kola nejrůznějších kategorií a všichni se zubí jak děti na kolotoči a nadšeně zdraví. Taiwanci, jak zjistil Pepík, na kolech vypadají tak nějak nepatřičně, necyklisticky, a přesto mají evidentně úžasnou náladu. Nekazí jim ji ani jejich obalová technika, kterou jsou všemožně omotáni, aby na ně náhodou nemohlo sluníčko. Na každé křižovatce mají umístěného rozvědčíka se směrovkou, jsou spojeni vysílačkami, vedoucí mají vše na povel – nevšední zážitek.

Ale výskyt Žluťáků v této lokalitě signalizuje, že tato část Bavorska určitě stojí za zhlédnutí. Nám se bavorská krajina a zdejší cyklostezky moc líbí. Po chvíli jízdy bez Taiwanců se setkáváme se skoro stoletým aktivním traktoristou. Podezírám ho, že v traktoru jezdí po stezce jen tak z plezíru tam a zpět, aby nachytal turisty a mohl jim vyprávět, jak bojoval za druhé světové války. A přitom se jen tak mimochodem chlubí svým věkem. Na jeho rychlou nářeční němčinu podávanou z výšky traktoru jsem neměla nervy, a tak jedeme s holkama napřed. Naštěstí. Kluci by jinak u povídavého pamětníka stáli ještě dodnes:)

Opět jednou bloudíme

A jak tak jedeme plni dvou zajímavých setkání, nikdo pořádně nesleduje značky. A už bloudíme. Ptáme se jednou dědy s károu, podruhé učitelky v mateřské škole, potřetí ….. a pořád nic. Máme utkvělou představu, že naše cyklostezka vede jinudy a nejsme si ani jisti, zda jedeme správným směrem.

„Tak tady máš pěknou stezku přírodou a bez aut,“ nutí mi Pepík zapomenutou bloudící silničku. Po chvilce mého zarputilého mlčení dodává: „Pravda, značená sice není, ale za to je krásná.“

Náš anděl strážný byl tentokrát převlečen za černovlasého truhláře. V té liduprázdné krajině, kde jsme se nedobouchali ani v žádném domě, kterých bylo po cestě pár rozházených, narazíme na zvuk cirkulárky. A jdeme po sluchu neomylně. Kde běží stroj, tam musí být člověk, usuzujeme logicky. Byl to svérázný zemitý muž. Po několika slovech mu došlo, že nejsme tak úplně rodilí mluvčí, vzal papír, tužku a zcela bezchybně a přesně vyznačil cestu mezi poli a lesem, která nás na naši stezku dovede. Těch asi pět šest kilometrů měl zmáknutých naprosto přesně. Anděl – frajer.

Nejhorší letošní defekt

Aby nebylo všem dnešním zážitkům konec, Jolča utrpí letošní nejvážnější defekt. Najednou jí ruplo sedlo a aby to nesedlo, tak pěkně po celé délce.

„To je dost malér, to se opravit nedá, to nesdrátuju,“ kriticky závadu prohlíží Pepík. Situace je asi dost vážná, protože ani na téma Jolčina pozadí nešprýmuje - a že se to samo nabízí. „Přinejhorším budeš muset jet ve stoje,“ padne i jeden blbý názor – asi můj ) „No zkus to, jeď opatrně, občas vysedej a zkusíme najít cykloservis nebo cykloobchod,“ padne závěrečný verdikt.

To se snadno řekne, ale v sobotu odpoledne mezi několika vesnicemi …. Ale asi ještě pořád se pohybujeme v akčním radiu našeho anděla. Po půl hodince vyjíždíme do vesnice, kde v supermarketu mají jediné sedlo. Nedůvěřivě si ho prohlížíme, pěkně široké, rozložité, přesně jako na míru šité pro panímámu, která jezdí denně své tři trasy: do krámu, do kostela a zalévat na hřbitov.

„Jako provizorium bych to bral,“ odpovídá na Jolči dotaz Pepík. „Lepší blbé nové než super, ale prasklé.“ „Jo ale bacha,“ upozorňuje Jirka. „Musíme zkontrolovat průměr, jestli vůbec ke stroji pasuje!“

Pasovalo, a tak bylo rozhodnuto. Poničené putuje do koše a panímáminé na kolo. První Jolčiny kilometry trochu rozpačité, jak se její pozadí rozvalovalo na širokém a měkkém podkladě. Ale zvyklo si brzy :) „Je to takové spíše zimní sedlo, je na něm dost teplo,“ jemně vysvětluje Jolča, ale v duchu už ví, že na oko sice nic moc, ale na zadek super. Co já vím, tak na tomto provizorním sedle za 12 eur jezdí dodnes.

Úžasná pivní pauza

Zastávka u supermarketu byla užitečná i díky Řekovi, jenž zde provozoval auto s rychlým občerstvením: pečená žebírka, kolena, kuřátka. Mňam. Na odpočívadle směrem na Murau nám náramně chutná, vše řádně prolité pivem. Z Murau nás čeká nádherný sjezd až do Kochen am See, odkud je to již do našeho dnešního cíle jen 22 km. A tak si dopřáváme jednu z nejhezčích odpoledních svačinek: velká hospoda s velkou zahrádkou u kláštera Benediktbeuern. Pozdně odpolední sluníčko, hospoda plná, Franziskaner Weissbier krásně vychlazený. K tomu zjišťujeme, že mladá obsluha čítající přes deset osob je mimo jednoho Itala složená pouze z Čechů, Slováků a Moravanů. Opět. Opět se setkáváme s nepříliš povzbudivým faktem, že mladí utíkají pracovat do zahraničí.

„A zůstanete tady?“ ptáme se jedné dívenky, která si přišla k nám jen tak popovídat. „Určitě ne,“ a my se zaradujeme, že snad ti mladí se vrátí domů, aby pomohli vydělávat na naše důchody. „Určitě ne, chci se přesunout do Švýcarska,“ zhasne ta mladá dáma naši jiskřičku naděje s bezelstným úsměvem.

Nálada podepřená několika zrzavými moky nám však nedovolí smutnit. Krásný podvečer, rovina, do cíle kousek. Bad Tölz jak již název napovídá je lázeňské městečko. Noříme se nejprve do lázeňské části, kde v krásně udržovaném lesoparku jsou rozhozené léčebné domy. Tak tady by se nám líbilo. Ale to bohužel není náš cíl, musíme pokračovat dál. Projedeme nebo spíše protlačíme kola hlavním náměstím až na vrchol, kde najdeme dnešní útočiště. Překvápko: číšník nás vítá hned u vchodu, nic nemusíme hledat, nemusíme se ptát, nemusíme vysvětlovat. Pouhé: „Vy jste ti cyklisti? Pojďte za mnou, ukážu vám, kam si dáte kola.“

Večer v poloprázdné pizzerii byl trošku smutný: jednak vyprchala euforie z pivnice, jednak padla únava a hlavně jsme si uvědomovali, že se musíme rozloučit, že máme poslední společný večer.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013:
Mnichov


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy