Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013 Landshut
Poslalpepik v Sunday, 13. October 2013 @ 17:42:25 CEST
Přispěno pepik

„Vy budete spát v Landshutu? To si užijete hodně lidí,“ věštila Helenka s Vaškem večer v tratorii. „Koná se tam totiž svatba,“ dodala Dagmar tajemně. „A sjíždí se na ni skoro celé Německo,“ dodal Walter, který se hned podíval do mobilu, jestli skutečně je svatba tento víkend. Tak jsme byli hodně zvědaví, kdo se tak může vdávat za účasti „skoro celého Německa“. Svatba byla, užili jsme si, bylo fajn.

Ale nepředbíhejme. Vyjíždíme po suprové snídani s úžasnou kávičkou, která byla slabou náplastí na noc, kdy jsme se moc nevyspali: pod okny bylo víc než živo a i když jsme posléze okna zavřeli a trpěli horkem, stejně nám do uší pronikaly hlasy pouličních dívek, cizokrajných opilých mužů a veselící se mládeže. Teď už vím, proč tento docela pěkný hotel byl na mnichovské poměry celkem levný. Ale káva nás probrala, a tak nabalíme věci a ranním prázdným a ospalým městem bereme směr Anglická zahrada. Tu si pamatujeme ještě z minula a nechceme se nechat o ni ošidit, zvláště když víme, že izarská stezka ji protíná. Nebudu vám nic nalhávat – pěkně jsme bloudili. V ranním chladu není koho se zeptat, jedeme pocitově a když už se ptáme, odpovědi jsou rozlišné.

Tajemný průvodce

Nakonec jsme natrefili sličného a udržovaného padesátníka. Frčel kolem nás na kole a vypadal velmi sportovně, i když kolo bylo dost předpotopní. Nejevil příliš ochoty se s námi bavit, připadal mi nějak nafoukaný. Na kole seděl jak vosa na lízátku a tvářil se hodně nepřístupně. Rukou mávnul před sebe, něco povídal o nějaké křižovatce a na půl úst utrousil, že tam taky jede. „Pojedeme tedy s vámi,“ nekompromisně ho informuji. Chtělo se mi říct za vámi, ale v té rychlosti mě němčina zklamala. Nasadil otrávený výraz a my se na něj zavěsili. Na to, jaké měl obstarožní kolo, měl fyzičku docela dobrou. Ovšem jsme ve městě, a jeho rychlost brzdí semafory. A uznejte, stát vedle více než slušně vypadajícího mužského a hloupě mlčet, to neodpovídá nátuře skoro žádné baby. A tak semafor od semaforu jsem ho pomalu rozpovídala a on roztával a roztával, až nás tento Američan služebně sídlící půl roku v Mnichově („ale vaše němčina je skvělá,“ lísám se. „No ale to ta vaše taky!“ vypadlo už z přátelského průvodce) dovedl přímo až na stezku. A že to v té zahradě nebylo jednoduché hledání: stezka je sice značena dobře, ale až přímo u řeky. Než nám zamával, stačila jsem vyzvědět, že je ženat a manželka s dvěma dětmi s ním v Německu bydlí. Krasavec zná Prahu a sportuje každé ráno. „Jsem rád, že jsem si vzal dneska kolo,“ loučí se s námi už ve velmi přátelském duchu.

Náš nový parťák

A tak jsme ani neměli moc času smutnit, že jedeme bez Marcelky a Jirky. Navíc má dneska přijet za Vsetíňáky náhrada – Pepíkův kamarád Saša, námi familiárně zvaný AA. Původně nás chtěl dostihnout v Mnichově, ale nakonec se s námi prý setká až dnes a doprovodí nás do Čech. A tak den je ve znamení čekání a vyhlížení :)

Izarská cyklostezka nás překvapila – je o hodně jiná než před čtyřmi lety, kdy jsme ji okusili poprvé. Jednak hodně práší, jednak na nás nalétávají mraky komárů. Obojí je důsledek velkých nedávných záplav. Bahníčko z rozvodněné řeky ještě nestačili uklidit, a tak se mění ve skoro nevyčerpatelnou zásobárnu prachu. A v nevyschlých kalužích ukrývajících se zvláště v zeleni mají své sídlo komáři, jsou tu namačkáni skoro jako Pražáci na sídlištích. Svačíme mezi těmito hladovými „Pražáky“ a ani si tak snídaňovou housku nevychutnáme. Náladu nám zvedne AA, jehož jsme se dočkali až těsně před naším dnešním cílovým městem.

Udělal nám radost: každý dostáváme plechovku pražského piva, která se Sašou putovala vlakem až z Prahy. Na lavičce pijeme zteplalé pivo a přemýšlíme o tom, jak je dnešní svět podivný. Kortusáci platili za vlak do Prahy z Mnichova pětistovku, Saša musel z peněženky vytáhnout 1 200 Kč, a to jel z našeho hlavního města jen do Landshutu. Ale je rád, že nás potkal a my jsme rádi, že máme nového parťáka.

Landshutská svatba

„Ale mám strach, že se do naší ubytovny nedostaneme,“ věští AA na lavičce. „Když jsem ji chtěl najít, nepustili mě tam, že prý bude nějaký průvod,“ dodává. „Aha, tak to bude ta naše svatba,“ smějeme se a doufáme, že když máme rezervované ubytování, tak nás pustit musí, ne? Nepustili.

Nepustili a pánové pořadatelé vysvětlovali, že zdejší historická svatba se koná vždy jednou za čtyři roky a to je právě tento víkend. Svatebčanů bylo letos prý přes 600 000. Nechce se mi to věřit a znovu a znovu si moji němčinu ověřuji u Pepíka i Jolany. Ale celé město je opravdu na nohou, aby uctilo svatbu, údajně největší historické divadlo v Evropě.

Landshut se na čtyři dny vrátil do minulosti, konkrétně do roku 1475. Svatba polské princezny Jadwigy Jagellonské s vévodou Georgem z Wittelsbachu, synem landshutského vévody byla jednou z nejokázalejších tehdejších slavností. Jen málo obřadů se od té doby slavilo tak velkolepě. Veselí s hostinami, průvody, procesími a turnaji trvalo tehdy celé dny. Od roku 1903 tyto slavnosti každé čtyři roky ožívají.

Konají se rytířské souboje, hudba hraje, pije se a tancuje prý až do rána. Tak je mi jasné, že takovou trachtaci lze pořádat jen jednou za čtyři roky. Landshudští i turisté z celé země pozorují rytíře na koních, tanečníky v historických kostýmech, žongléry a nebývalé početné průvody. Renesanční Landshutská svatba je pro středověké centrum Landshutu jako dělaná: město zdobí stovky vlajek ať už v podobě modrobílé bavorské šachovnice či šlechtických zástav. Štítové domy s podloubími lemující hlavní ulici Altstadt tvoří dokonalé pozadí. Na scénu dohlíží se 113 metry nejvyšší cihlová kostelní věž na světě a na skalním útesu nad městem vévodský hrad Traussnitz. A v samém středu Altstadtu další skvost. Dvojče paláce v Mantově. Údajně nejkrásnější renesanční stavba na sever od Alp.

My přišli už na finální průvod, který celé divadlo uzavíral. Většina lidí měla na sobě renesanční kostým, což je prý prestižní záležitost pro každého obyvatele Landshutu. Letos se o role ve středověkém divadle ucházelo 3500 lidí, přičemž dočkat se mohlo jen o něco více než dva tisíce zájemců. Základní podmínka zní - být rodilý obyvatel města, navíc každý muž musí mít podle renesančního pravidla dlouhé vlasy. A tak se muži na svou roli připravují vždy hodně dlouho.

Ještě něco jsem vyčetla z internetu: krásná Polka, mimochodem sestra českého krále Vladislava Jagellonského, měla nádhernou svatbu, o které se mluvilo široko daleko. Její další život už tak pohádkový nebyl. Jiří byl piják, záletník a hrubián. Manželku později zapudil, uvěznil na hradě Burghausen a zbavil veškerých světských potěšení. Jedinou její radostí tak prý zůstalo sepisovaní kroniky rodu Wittelsbachů. Ta se nedochovala. Pro Wittelsbachy zřejmě naštěstí. Hedvičin osud se však během jedněch z nejokázalejších lidových slavností v Německu nijak nepřipomíná.

Večerní posvatební posezení

Tak jsme si sice hladoví a unavení, ale přesto spokojení užili tuto slavnou bavorskou slavnost. Pokračování měla večer na rozlehlé louce, kde se konala historická hostina a koncert. Vstupné 2.50 euro.

„To dáme, nenecháme si tento večer ujít,“ zazněl jeden hlas. „No uvidíme, jak se to bude vyvíjet,“ opatrnicky se projevil Pepík. Po příchodu na označené místo zklamání: všude ochranka, bez vstupného nás nikam nepustí – a žádný náznak, jak to na louce vypadá- neslyšíme hudbu, nevidíme, že by tam někdo šel, či někdo vycházel.

Vzpomněli jsme si, jak nám recepční v Jugenherberku (mimochodem velmi sympatická mladá Češka z Krupky u Teplic) sdělila, že tam byla jednou a víckrát už by nešla.

„Tak co, půjdeme?“ „No a co tam? Bude tam sice jídlo a pití, ale co program? Stejně nerozumíme.“ „Ale je to vyhlášená slavnost, to musí být pěkné.“ „A co těch 2.50 euro. Není to moc?“ „Můžeme aspoň nakouknout?“ ptáme se německé ostrahy. Odpoví nám jen zavrtění hlavou a „Nein, das ist nicht möglich,“ že tedy nás pustit nemůže.

Po delším váhání a přednášení argumentů ještě pořád nejsme rozhodnuti. Až muž-ostraha, který nás celou dobu pozoroval, nevydrží a vyrazí ze sebe česky: „Já bych tam nechodil. Nic tam není, jen drahé jídlo a pití.“

Tak jsme se zasmáli a byli rádi, že to za nás někdo rozhodl. Počet zaměstnaných Čechů v Německu, které potkáváme, dnešní den poskočil nad denní průměr. A my zažili velmi pěkný večer v restauraci na břehu řeky u piva. Pokažený byl jen závěr, kdy typická kyprá Němka nám chtěla vnutit na účet drahou porci modrého sýra – asi průvodní renesanční zvyk dnešní slavnosti:) Při návratu do ubytovny jsme se ještě toulali teplým večerním městem. Na náměstí se na tribunách konal megapiknik. Tribuny, které celý víkend hostily placené diváky, nyní slouží jako hodovací síň pod širým nebem. Rodiny rozložily košíky, všichni vybalili deky, jídlo a pití a pokračovalo se v oslavách. Všude se batolily děti, líbali milenci, asi tak, jak se to tehdy skutečně odehrávalo.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013:
Mnichov


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Ženevy do Železné Rudy - léto 2013

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.09 Sekundy