Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 7 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013 Dubaj - na nejvyšší stavbě světa
Poslalpepik v Monday, 07. October 2013 @ 20:31:55 CEST
Přispěno pepik

I dnes v Dubaji velké horko, už si začínáme zvykat. I když z klimatizované hotelové haly to tak nevypadá a ve stínu je příjemně, sluneční paprsky nás pokaždé pořádně profackují a trvají-li déle, i sužují. A to se nám místní smějí, vždyť je skoro zima. To byste měli vidět v létě, kdy je na teploměru 50 – 60 stupňů! Celsia, dodávají, aby snad nebylo mýlky. Zdá se mi, že v té době se snad ve městě nedá vegetovat. Proto jsou všechny veřejné prostory klimatizované, proto je u každičkého hotelu bazén a ve většině z nich ještě prý chladí vodu, aby se koupající neopařil. Tak to my máme štěstí, my se ze sluníčka a tepla radujeme. Libor dnes odmítl dále poznávat město a vydal se na pláž, kam jezdí zadarmo hotelový autobus.

Rybí trh

My se s Vaškem a Renatou vypravujeme na rybí trh. To je místo, které nemůžeme vynechat v žádné přímořské destinaci. A ten dubajský je obrovitý – pod střechou se tísní desítky, spíše stovky stolů, na kterých prodávající řadí těsně vedle sebe zboží. Tresky, sardele, mořské úhoře, mníky, ryby malé, velké i hrůzu nahánějící žraloci nebo mečouni, krabi, langusty, škeble i další plody moře…. Vše čerstvé a všeho mnoho. Mezi stolky korzují kupující, zakuklené dámy i znalecky vyhlížející pánové. Nejvíce mne ovšem dostal Arab sedící v nablýskaném tmavém BMW. Řidič vůz zaparkoval těšně vedle krajního stolku tržnice, kupec stáhl okénko, ale ani se do něho nevyklonil. Své tlusté břicho si vyvaloval na zadním sedadle a blahosklonně rukou odmítal snad veškerá plata naložená rybami, která mu prodejci houfně nosili k nahlédnutí. Z jejich ohnutých hřbetů a patolízalských úsměvů přibitých na tváři se nechalo vyčíst, že kupující bude mít peněženku asi hodně nabitou. Zírám na něj s pusou otevřenou, až jsem najednou zachytila jeho nerudný pohled a hned jsem se pakovala. Ještě z dálky ale pozoruju, jak proud nosičů ryb obklopujících jeho auto neustává.

Zaujali mě také kluci živící se odvozem ryb. Každý z nich byl hrdým majitelem kolečka - normálního kolečka, které se u nás používá na stavbě, a nabízel své služby. Bylo jich na place nepočítaně, práce ale málo. Tak málo, že oslovovali i nás, na první pohled jasné turisty, u kterých nebyl vůbec žádný předpoklad, že by si koupili kolečko ryb. Pepík kašle na kolečkáře a pátrá po službě, již jsme okusili před dvěma lety ve Španělsku. Vybrali jsme si na tržnici ryby a za malý peníz nám ty čerstvoučké potvůrky hned na tržnici připravili a přidali k tomu ještě dobré vínečko.

„To by bylo něco, dát si tady ty čerstvoučké krevety,“ těší se myšlenkou na obžerství můj muž. S jedním rybím naháněčem brouzdá po tržnici, smlouvá ceny, hledá přípravnu ryb, a manažuje celou rybí žranici. Ovšem celý projekt byl nakonec smeten se stolu.

„Hele, nebude to trvat dlouho, než nám ty ryby udělají?“ ozve se nesměle Renata. „A kde to budeme jíst,“ přidávám se opatrně k odmítavému postoji i já. „A máte vůbec někdo hlad?“ zcela logicky argumentuje Vašek. Před naháněčem se pak Pepík raději schoval na ovocný trh.

Ovocný trh

Mňam, tam to bylo něco jiného!! Mandarinky, manga, pomeranče, jahody, hrušky, banány a spoustu dalších a dalších dobrot. A zde jsou prodejci jinak šikovní. Nabízejí, krájejí před námi, dávají ochutnávat … no neberte si. Birhanzlovi nakupují ovoce a nadšeni z přátelských Arabů (aby ne, když chtějí prodat, že?) a plni euforie si odnášejí plnou tašku ovoce, které pak jedí ještě další dva či tři dny. Pepík zklamaný z ryb se vrhne na datle. Datle, to je jeho vášeň, na datlích ujíždí skoro stejně jako já na oříšcích. A tolik datlí jako na dubajském trhu, tolik pohromadě jich ještě nikdy neviděl. Datle hnědé, černé, malé, velké, čerstvé či sušené. Na obrovských hromadách, íránské i dubajské – no prostě paráda. I on nakupuje v euforii z ochutnávání a bezhlavě. Datlemi se přiživujeme celý pobyt a ještě si je po měsíci přivážíme domů.

Burj al Khalifa

Na odpoledne máme naplánovaný výlet na v současnosti nejvyšší stavbu světa – Burj al Khalifa. Budova, která svým vzhledem připomíná několik na sebe naskládaných plechovek od piva, byla slavnostně otevřena 4. ledna 2010 a tyčí se do výše 828 metrů. Pro nás je jistě zajímavé, že část výtahů, z nichž ty nejrychlejší dosahují rychlosti až 64 km/h, dodala jedna pardubická firma. V Burj Khalifě leží i nejvyšší obývané patro jakékoliv budovy na světě – stošedesáté. V patrech pod ním nalezneme na 900 bytů, nejvýše položenou restaurace At.mosphere, kanceláře či hotel od slavného návrháře Armaniho. Stavba samotné budovy začala v lednu 2004, do výšky se stavebníci začali škrábat o rok a dva měsíce později. Své jméno nese po prezidentovi Spojených arabských emirátů a po vládci Abú Dhábí Sheikhovi Khalifa bin Zayed al Nahyanovi.

Objednávání vstupenek

Těšíme se velmi, již z Prahy máme objednané vstupenky na vyhlídkovou plošinu. Zamluvené lístky – tuto vychytávku máme z internetu. Pokud si doma přes počítač lístky objednáte, jednak budete platit čtvrtinu ceny, kterou byste zaplatili na místě, a jednak máte přesně stanovený čas, kdy vás nahoru pustí. Až u vchodu na At the Top, jak vyhlídkovou plošinu v Dubaji nazývají, jsme si uvědomili, jaké máme štěstí – během našeho pobytu v Dubaji byla totiž místa na vyhlídkové plošině všechna beznadějně vyprodaná. V Praze jsem ovšem dumala, jakou hodinu na vyhlídku vybrat. Osvědčila se dobrá finta: sledovala jsem předem několik dní, která hodina je vždy první vyprodaná, a tato strategie se vyplatila. Měli jsme lístky na 17. 30. Jak se později ukázalo, v daném ročním období to byla doba velmi rafinovaná. Zažili jsme Dubaj shora v denním světle, při postupném stmívání a nakonec i dunajskou noc. Za toto divadlo jsme zaplatili 700 Kč na osobu.

Dubajské metro

Již od oběda se chystáme na velkolepý zážitek a plánujeme v areálu zůstat až do nočních hodin. Jako dopravní prostředek zvolíme metro, které je poměrně mladé. Bylo uvedeno do provozu v září 2009 jako teprve druhé metro v arabském světě – Dubaj předběhla jen Káhira. Když vstoupíme do zastávky, která je hned u našeho hotelu, překvapí nás rozlehlost a úzkostlivá čistota. Nikde žádný klikyhák, nikde žádné grafity, ani papírek, ani nedopalek cigarety. Vše je nablýskané a až sterilně čisté. Lístky jsou vzhledem k taxíku poměrně drahé – když taxíkem po městě jedeme čtyři, většinou by to bylo levnější než čtyři lístky do metra. Za zkušenost ale metro stojí. Jezdí totiž bez řidiče. Je řízeno zcela automaticky počítačem, na každé zastávce zastaví přímo u nástupiště a otevře se celá stěna. Značení stanic i směru je perfektní, zabloudit se nedá. První vagón každé soupravy tvoří tak tzv. Gold Class s vyšším komfortem v podobě lepších sedaček a wifi připojení k internetu. V každé soupravě je také jeden vagón vyhrazený ženám a dětem. Příjemné zjištění bylo i to, že mimo žhavé centrum jezdí metro nad zemí, na vyvýšené dráze, takže máte i pěknou vyhlídku na město. Zaskočila nás pouze naše cílová stanice – Burj al Kalifa. Už když jsme do stanice přijížděli, byli jsme překvapeni, že výšková budova se tyčí na druhé straně široké a hlavní dálnice vedoucí na Abu Dhabí. A jakmile nás metro vyložilo, přišla chvíle, tedy spíš skoro půl hodina pravdy. Ze stanice jsme museli použít asi šest až sedm dlouhatánských pohyblivých chodníků (nenapadlo mne je na začátku počítat), než jsme překonali vzdálenost – no nechci přehánět, ale přes jeden kilometr to určitě bylo. I na těch pohyblivých pásech nás už bolely nohy.

Nákupní centrum Dubaj Mall

A najednou jsme stanuli uprostřed obrovitého a luxusního nákupního komplexu Dubaj Mall. Že mall znamená česky nákupní středisko, to už jsme stačili pochytit. Ale tento mall, to je nákupní velegigant. Pražské Palladium by se sem schovalo aspoň dvacetkrát a ještě by se v rozích viklalo. Navíc byste k němu museli přidat výstavní galerii, obří akvárium i se žraloky, velké zimní kluziště, na kterém se prohánělo asi padesát dětí i dospělých, pár multikin a několik stovek restaurací, cukráren a různých jiných občerstvoven. Na to vše jsme zírali s otevřenou pusou. Ne, Dubaj Mall, stejně jako Emirates Mall, o kterém ještě bude řeč, nemají lidské rozměry a z českého obýváku nemáte šanci si takovou hrůznou spotřební mašinu vůbec přestavit. Mrzí mě, že jsem si nevzala pláneček – byla to totiž tlustá příručka, podle které bych se asi stejně nezorientovala. Všude jsou cedule, šipky, vidíte najednou několik galerií pod vámi i nad vámi, mezi tím spoustu odboček a postranních bloků. Když jsme tu byli první den taxíkem, vkročili jsme na obrovitou mramorovou plochu, kde byla v centru fontána a po stranách se vyjímaly nejluxusnější obchody. Všude spousta prostoru, vysokánské stropy. Naše turistické boty vypadaly na nablýskaném mramoru, ze kterého by se dalo jíst, opravdu velmi nepatřičně. Dnes nás metro vyplivlo v lidovější části komplexu, ale obrovité stropy, spousta prostoru a místa, vše samozřejmě klimatizované, to zůstává stejné. Z hotelu jsme dnes vyjeli hodně v předstihu, ale než dojedeme, dojdeme a než se zorientujeme, stačíme se pouze občerstvit a už musíme nahoru. Jako radu bych ráda dodala: pokud vás můj popis neodradil, nechte si na prohlídku aspoň tři hodiny. Utečou, ani se nenadějete. A pokud rádi nakupujete, klidně tu můžete strávit celý den, rozhodně se nudit nebudete.

Vyhlídková plošina At the Top

My ale nenakupujeme, rovnou míříme ke vstupu na At the Top, jak vyhlídkovou plošinu na Burj al Khalífa dubajští nazývají. Jedná se o nejvýše položenou venkovní vyhlídkovou plošinu na světě, leží ve 124. patře ve výšce 452 metrů nad zemí. U vchodu jsem měla chvilku obavy, zda naše elektronická objednávka bude OK. Moje obavy však rozptýlil ihned obrovitý černoch, na zmatené turisty asi navyklý. S úsměvem mi bere nervozitou užmoulaný papír, na panelu vyťuká nutné údaje a rezervační kód a už nám z automatu lezou postupně všechny vstupenky. Uff, to jsem si oddechla.

Přestože máme lístky na určitý čas, u vchodu se stojí fronta. Všichni musí projít bezpečnostním rámem, i zde se bojí teroristů. Spletí chodeb, které jsou vyzdobeny stavebními nákresy, fotografiemi ze stavby i dalšími stavebními dokumenty – nechybí srovnání s dalšími výškovými stavbami světa a samozřejmě konstatování, že „My jsme ti nejvyšší“, se dostáváme k výtahu. Na tento moment se netěším. Kdo by se také aspoň trochu neobával výtahu, který vás má dovézt do 124. patra, že? Ani pomyšlení na naše pardubické krajany mi nedodávalo sebevědomí. Nakonec ale vše dopadlo skvostně. Rozjezd výtahu je pomalý, později hodně zrychluje. Ovšem poznáte to pouze, když visíte očima na displeji, jako jsem to dělala já. Jinak je výtah absolutně v pohodě. Trochu mi zalehly uši z té rychlé změny nadmořské výšky, ale jen trochu. A už jsme nahoře. Nejprve se všichni čerství návštěvníci tlačíme u prvních dostupných oken, pak se lidé pohodlně rozptýlí po celém obvodu. Část vyhlídky je zasklená, část opravdu venkovní. Až mě zamrzelo, že jsem se venku nebála, i když jsem byla tak vysoko nad zemí. Mírné mrazení v zádech jsem si přivodila, až když jsem skrze chromované zábradlí prostrčila ruku s foťákem a uvědomila si, že když teď foťák pustím, tak…. A že kdybych takhle pustila i sebe ….

Výhled z plošiny je ale fakt parádní - za dobrého počasí je prý vidět až do vzdálenosti 95 kilometrů, což bereme pouze jako povídačku. Jak už jsem psala, Dubaj za našich časů je pořád v mírném oparu. Opar není asi výjimkou, protože na plošině je rozmístěno několik dalekohledů, které vypadají jako nějaká obří děla s monitorem. Stačí zamířit na některou z budov či oblastí v dáli a na monitoru se vám ihned ukáže, o jakou stavbu se jedná a to hned ve třech variantách: k dispozici je reálný náhled, náhled když je jasno a náhled v noci. Takže fotografii za denního světla při ideální viditelnosti tu nevystavují určitě náhodou. Prima, že přístrojů je na plošině hodně a použití je zdarma. Kocháme se asi dvě hodiny, nejvíc mě baví stmívání, jak se postupně rozsvěcují světla a metropole se mění. Zajímavé je také potvrzení toho, že město ukusuje stále větší kousek pouště, která ho svírá, a zároveň jeho součástí jsou i velké písečné plochy uvnitř. Ať již závodiště nebo nezastavěná staveniště.

Úchvatná fontána

Posledních patnáct minut, když do tmy září již všechna dubajská světla, čekáme na spuštění slavné fontány, která se pod výškovým obrem nachází. Nedělejte to, nestojí to zato. Tu úžasnou a věhlasnou fontánu je daleko, ale daleko lepší pozorovat ze země než z výšky. Dubajská fontána je umístěná uprostřed 275 metrů dlouhého přepychového jezera a její stavba vyšla v přepočtu na téměř 4 miliardy českých korun. Osvětluje ji 6 600 světel a do vzduchu každou vteřinou vyletí za pomocí výkonných trysek 83 000 litrů vody, a to až 150 metrů nad zem, což je zhruba stejně vysoko jako běžná padesátipatrová budova. Vodní divadlo osvětluje 660 světel, které mohou mít 25 různých barev.

To vše jsou běžně dostupná fakta, na která jsme byli připraveni. Ale na emoce, které spuštění fontány provází, na ty jsem speciálně já připravená nebyla. Neumíte si představit to fantastické a skoro nadpřirozené divadlo, které vám konstruktéři vodního díla připravili. Před začátkem vše kolem fontány postupně utichá, světla se pozhášejí, lidé tají dech. A už je to tady! První tóny, první litry vody, první světla. Naše premiéra proběhla doprovázena megahitem americké zpěvačky Whitney Houston I Will Always Love You (Budu tě napořád milovat) z filmu Osobní strážce. Když si teď tuto melodii, kterou znají snad všichni na celé planetě, zabroukáte, když si k tomu přimyslíte hluboký a procítěný projev tragicky zesnulé zpěvačky, přidáte exoticky teplý večer a samozřejmě onu neskutečnou hru světel a vodních trysek, nesmíte se divit, že jsem normálně brečela. Slzy se mi kutálely po tváři, ani jsem je nezadržovala, tak silný to byl pro mne moment. Přestavení skončilo a já stála jak opařená. Nebyla jsem sama, i Renata přiznala vlhké oči a páni kluci ani nedutali. Kolosální zážitek opravdu překonal vše,co jsme až dosud v Dubaji zažili. „To musím vidět znovu,“ rezolutně prohlásím, když znovu nabudu řeč. Nikdo neprotestoval, přestavení se koná každou půl hodinu, počkáme. Další vodní animace ale už tak působivá nebyla, hru vody a světel doprovázela nějaká píseň inspirovaná arabskou hudbou. Já se ale tak rychle odbýt nenechám. Musíme sem zajet ještě jednou, slibuji si v duchu.

A také se nám to předposlední den pobytu v Dubaji, když už jsme vegetili na lodi, podařilo. Jako malá se těším opět na Whitney Houston, návštěvu si schválně večer načasujeme na stejnou dobu. Ale ouha! Nadšený byl tentokrát Pepík a páni kluci. Fontána hrála ústřední melodii z filmu Sedm statečných. Western mě sice nerozněžnil, ale musím uznat, že choreografie přestavení byla ještě náročnější. Trysky simulovaly výstřely z pušek, hra světel a vody byla daleko dynamičtější a atraktivnější. I tentokrát jsme si užili, ovšem my holky si vyprosíme ještě další pokračování. A opět nějaká arabská hudba! Že bych se zamilované Whitney už nedočkala? Tipujete správně, nedočkala. Fontána totiž hraje na tisíc(!) různých melodií. Bylo pro mne velkým potěšením, že můj první dojem byl umocněn právě tou světoznámou zamilovanou písní.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013 :
Omán - Khasab - Musandam


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.10 Sekundy