Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 8 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013 Dubaj - víkend pokračuje
Poslalpepik v Monday, 07. October 2013 @ 20:24:12 CEST
Přispěno pepik

Kdo navštíví Dubaj, nesmí si nechat ujít velbloudí závody, radí naše turistické publikace. A tak závody korábů pouště jsou jednou z met naší dovolené. Ale ouha, nechytáme se. Žádný taxíkář o nich neví, informátor v recepci ani jeho mladá kolegyně nechtějí vědět, mají pouze jediný zájem – prodat nám další výlet. „Velbloudí závody? Ano, ale jsou daleko za městem v poušti,“ líbezně se na nás usmívá informátorka. Pod tíhou veškerého pátrání a jejích argumentů velbloudí závody vzdáváme, což nás dodnes mrzí. Pokud někdy ještě do Dubaje, odradit se už nenecháme. A tak volíme náhradní variantu programu, pouť po starých stavbách na creeku. Vydáváme se jen s Vaškem a Renatou, děvčata mají objednanou věž a Libora vede touha po sluníčku opět na pláž.

Muzeum koní

Jako první jsme si vybrali starý zrenovovaný palác rodiny Al Maktum. Ovšem i pátek je v Dubaji víkend, tedy zavřeno. Jelikož jsme blízko přístavu, Pepík chce vypátrat, zda bychom se mohli na naší lodi, kterou vidíme z dálky, přeptat na možnosti nalodění. Přístav je ale nedobytný: za plotem, dálnicí a za přísnou vrátnicí. Tak se chvilku motáme v horku po nábřeží, až nás zachrání sekuriťák v Muzeu koní. Nudí se, a tak nám zavřené muzeum otevře pouze a jedině pro nás. Renata je nadšená a s chutí nás muzeem provází, vypráví o chovu arabských koní. „ Arabský plnokrevník je nejstarším a nejušlechtilejším plemenem na světě. Podílel se na vzniku všech teplokrevných i některých dalších plemen. Je to univerzální jezdecký kůň, který vyniká ve vytrvalostním sportu a na základní úrovni je využitelný ve všech ostatních jezdeckých disciplínách,“ začíná svou přednášku, když zjistí, že muzeum se věnuje právě chovu arabských koní. „Arabský plnokrevník byl především válečným koněm beduínů, používaným k nájezdům na nepřátelské kmeny. Nájezd mohl být úspěšný jen tehdy, pokud byl překvapující a s rychlým úprkem. Rychlost koně tedy byla podstatná, stejně jako vytrvalost, neboť výpady byly často konané na dlouhé vzdálenosti. Válečnými koňmi byly zejména klisny. Neřehtaly totiž na koně nepřátel, a tedy neupozorňovaly na svou přítomnost. Nejlepší válečné klisny nebyly prodejné a mohly být jedině darovány, nebo ukořistěny. Beduín si z finančních důvodů nemohl dovolit držet hřebce. Ponecháni proto byli jen ti nejlepší, většina hřebečků byla při narození zabita, nebo prodána kupcům,“ pokračuje Renča jako na přednášce. Jsem unesena tím, jaké vědomosti má. „Aby ne, když se koním věnuje celý život,“ krapet manželčiny znalosti snižuje Vašek. „O další rozšíření chovu se postaral Prorok Mohammed po roce 600 n. l. Nabádal své následovníky, aby se k arabskému koni, stvořenému Alláhem, chovali vlídně, za což budou oceněni po smrti. K Proroku Mohammedovi se váže známá pověst o pěti klisnách, které následně založily nejušlechtilejší rodiny arabských koní,“ končí povídání o historii tohoto plemene.

„Ještě bych vás chtěla upozornit, jak arabáka poznáte, má totiž zcela výjimečný exteriér,“ nedá to ale Renatě v další místnosti. „ Je to ušlechtilý harmonický kůň čtvercového rámce, impozantního vzezření, plný síly, elegance a důstojnosti. Jeho kůže je jemná a výrazně černě pigmentovaná, srst hedvábná a lesklá, okolo očí a huby tak řídká, že prosvítá černá barva. Podle té huby se arabský plnokrevník nejlépe pozná. Jeho cévy jsou při práci nebo vzrušení dobře viditelné. Jeho pohyb dává dojem lehkosti a hbitosti, krok je prostorný a vznešený. Hlava a ohon jsou neseny vysoko. Hřebci mají hrdé vystupování, vysoko nasazený a klenutý krk. No, mohla bych pokračovat ještě dlouho,“ dodává Renata a já ji bezmezně obdivuji. Myslím, že kdyby vypilovala němčinu nebo nadrtila angličtinu, klidně se tady jako průvodkyně může živit.

Mě ovšem o něco víc než arabský plnokrevník zaujme muž, který je skoro na každém obrazu, na každé fotografii. Jedná se o člena vládnoucí rodiny, Jeho Výsost šejka Kalifa bin Zayed Al Nahyana, vášnivého milovníka koní. Uhrančivě černé oči, přímý pohled, hrdé držení štíhlého a pružného těla. Charisma z něj prýští všemi póry i z papíru. Je vidět, že je na obdiv zvyklý a že ho vyžaduje. S jeho hrdým a přímým pohledem jsme se pak potkávali na ulicích, v restauracích i v obchodech na malých fotografiích, větších obrazech i na megabilboardech.

Cizinci v dubajských službách

Pepík, tomu je jak šejch tak plnokrevníci u paty, ten si hoví na nádvoří ve stínu a povídá si se sekuriťákem. Samozřejmě to není místní kluk, ale Pákistánec. Proč samozřejmě? Už za těch pár dní jsme stačili zjistit, že žádný zdejší rodák ve službách nepracuje. Žádný taxíkář, žádný prodavač, žádný průvodce, žádná ochranka, žádný dělník na stavbě není Dubajec. Všechno jsou to Pákistánci, Indové nebo Bangladéšani. A když už jsme náhodou narazili v obchodě za pultem na jednu místní děvenku, tak se flákala a nic nedělala. Ostatní kolem ní chodili obloukem a to, že si místo obsluhování esemeskovala, rozčílilo jedině Pepíka. Ostatní makali za ni a zuřivého Pepka vehementně uklidňovali. Po straně se však spolu s ním chechtali. Přestože jako místní má děvenka status nedotknutelnosti, byla prý tlustá a ošklivá. Preferenci místních obyvatel jsem se vyzkoušeli i na Burj al Kalifa. Při čekání v dlouhé frontě na výtah dolů najednou zástupem cizinců projede vlna nevole. Řada čekajících byla zastavena a do prázdného výtahu přednostně nastoupily čtyři „bubačky“ a samy si v kabině pro cca 25 lidí odšupajdily dolů…

Dubaj v polovině minulého století

Po prohlídce muzea si najímáme sami čtyři za 100 dirhamů na hodinu abru, abychom projeli po vodě celý creek. A už je čas spěchat do paláce rodiny Al Maktum, pěkně zrekonstruovaný areál, který nechal postavit pradědeček dnešního panovníka v roce 1896. Stavba byla obnovena pomocí tradičních materiálů jako korálový kámen, sádra a vápno. Palác je umístěn tak šikovně, že každý v něm má jedinečný přehled o všech lodích, které připlouvají a odplouvají. Čerstvý vzduch do místností přivádějí čtyři větrné věže a mnoho okenních otvorů zdobených štukaturou. Opět narážím na přírodní klimatizaci … Dnes se zde můžeme kochat za 2 dirhamy historickými fotkami a představovat si, jak to v Dubaji vypadalo před 60 lety. Když si pomyslím, že v době mého narození se na zdejších plážích pohybovali jen rybáři a lovci perel, že zde byly malé nízké domy, úplně se mi tají dech. Co já dokázala za dobu, kdy se Dubaj rozmáchla do své nynější podoby!

Mall of Emirates

A když už máme dost historie, bereme taxíka, abychom se ještě jednou pokochali tou obrovskou rozmařilostí, největší lednicí na světě. Není snad rozmařilost zimní areál, ve kterém si v létě při 50° až 60°C můžete sjíždět umělý zasněžený svah a ještě vám k tomu sněží? Navíc za sklem vidíte umělý svah, smrčky, led, vše pokryté notnou dávkou sněhu, plus sněhové vločky padající z umělé šedivé oblohy. Ani nepoznáte, že není pravá! Člověka to ohromí, přesto je mi z té podívané úzko. Taková rozmařilost, takové plýtvání.

Umělé zimní království je vsazeno do obchodního komplexu Mall of Emirates. Obrovská kakofonie zvuků, která nám zalehne uši, se po chvíli změní v šumot, jenž ani nevnímáme. O to více však vnímáme ty ohromné spousty zboží, nablýskané výlohy, pestrobarevně oděné zákazníky, jejichž barevnou škálu podtrhují černě oděné bubačky, které skoro nikdy nechodí samy a tvoří tak černé ostrůvky v barevné nekonečné řadě peněženek a kreditních karet. A když už jsme tady, nakupujeme taky. Vašek s Renatou se báječně vybaví na své dny sportu – triko a sandály, Renata navíc objeví peněženku, která se navléká na ruku. Úžasná vychytávka  Celou plavbu pak vypadá, že má na ruce bandáž – nikdo nepozná, že v bandáži schovává cennosti a peníze. A když pak pojede ve Voděradech na koni nebo bude venčit pejska, nemá žádný zloděj nebo násilník šanci:)

A poslední večer v hotelu si ve čtyřech dopřáváme pořádný mejdan, abychom dopili zbytky pražských alkoholových zásob. Kdyby nám totiž naše životabudiče na palubě zadrželi, to by bylo škody ….

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013 :
Omán - Khasab - Musandam


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy