Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013 Omán - Khasab - Musandam
Poslalpepik v Monday, 07. October 2013 @ 20:03:03 CEST
Přispěno pepik

Naší další zastávkou je město Khasab ležící na poloostrovu Musandam, jenž vybíhá do Hormuzského průlivu a úzce vstupuje do Perského zálivu z Arabského poloostrova. Ománský Musandam je oddělený od domoviny stokilometrovým koridorem, který patří Spojeným arabským emirátům. Jeho umístění dává Ománu částečnou kontrolu, společně s Íránem nad strategickou úžinou. Khasab je hlavní město této vyčleněné enklávy. Při vjezdu do přístavu si všímáme divokých hor, které tvoří charakteristický znak poloostrova.

Výlety, které nabízí pasažérům Costa, se skládají z projížďky po zálivech, jež jsou údajně podobné norským fjordům, nebo túru do hor či poznání města. Ani na jeden typ výletu se nám nechce, a tak začíná naše dnešní improvizace.

Shuttle bus (zdarma ve většině přístavů zajišťuje odvoz pasažérů od lodi) nás dováží do centra Khasabu. Pěkné zklamání …. Provinční městečko je vyprázdněné, architektura nula, krášlí ho pouze okolní prstenec hor. Většina z osazenstva minibusu ani nevystupuje a vrací se do evropského bezpečí a luxusu. To naše grupa samozřejmě ne. Rozhlížíme se po náměstí a už nás mají! Naháněči nám vnucují tříhodinovou projížďku po zálivu spojenou s koupáním, šnorchlováním a pozorováním delfínů. „Občerstvení na palubě lodi v ceně,“ přidávají na argumentech, proč musíme jejich nabídku přijmout. Původně jsme na loď nechtěli, ale uplatňujeme pravidlo: „oni vždycky nejlíp vědí, co my chceme.“ V každé turistické destinaci chtějí „prodat“ vše, co stojí k vidění. A tak i když nemáte nic připraveného jako my v tuto chvíli, většinou se vyplatí podlehnout vábení naháněčů místních turistických kanceláří.

Projížďka na lodi

Dobrá tedy, jdeme na loď. Ale vyjednávač Pepík nedá naši kůži tak lehce. Místo 20 euro za osobu usmlouvá 15 a ještě zajížďku zpátky k lodi, abychom si vzhledem k inzerovanému koupání mohli vzít plavky. Do minibusu se nasoukáme i s několika lidmi z Kambodži, kteří ovšem žijí dlouhou dobu v Paříži. Navážeme s nimi kontakt, okamžitě využívají naší domluvy a také si jdou na loď pro plavky. Kambodža, jak jsme této kompaktní skupince přezdívali, využívá během celé plavby všemožných výhod a na většině našich soukromých výletů se s nimi potkáváme. Stávají se tak naším soukromým lakmusovým papírkem. „Je tam i Kambodža, to bude dobrý,“ hodnotíme situaci, když je vidíme.

A už nás vezou k zajímavým lodím, které zde přezdívají dhow. Původně plachetnice používané k převážení nákladů – štíhlé trupy zdobené vyřezávaným zábradlím. Dnes již tyto čluny nemají plachty, ale motorový pohon a místo nákladů se na nich rozvalují turisté. A na dhow jsme mohli vstoupit pouze pod podmínkou, že si zujeme boty. Bylo to velmi příjemné: podlaha pokrytá koberci, po stranách polštáře – už už jsme si vybírali nejlepší místa, když nám místní šéf nakázal, ať si přestoupíme na jinou loď. A to bylo něco pro Kambodžu!! Celá jejich skupinka se hned vrhla dopředu a okamžitě ukořistila nejlepší místa nahoře na lodičce u zábradlí. My v přízemí ostrouhali …. Pepík se naštvaně vrtěl: „Víte co, zakřičím, že je přesun opět na jinou loď, zvedneme žlutý lid a bleskově jim zasedneme místa,“ konspiroval. Ovšem souhlasu se od nikoho z naší party nedočkal. Naštvaný tedy stojí u zábradlí, když tu, světe div se, jeho vymyšlený pokyn opravdu od rejdaře přichází. Štěstí přeje připraveným, a tak tentokrát zaspala Kambodža a my se vyvalujeme na polštářích v 1. patře s krásným výhledem.

Dlouho nás to ale nebaví, protože pořád nevyjíždíme …. Business je business a my musíme čekat, až se loď zaplní, rozuměj: až naháněči na liduprázdném náměstí nachytají další výletníky. Asi po půl hodině opravdu přirazí minibus s dalšími Cosťáky. Tentokrát je ale ve střehu Libor. Rozvalil se na třech místech najednou a nehodlá příchozím ustoupit. Zvědavě pozoruji, co se bude dít, když se nahoru dovalí vysoká a sebevědomá Italka. „It is free there?“ energicky ukazuje na tři volná „Liborova“ místa. Po Liborově zavrtění hlavou se začíná rozčilovat a kulometnou italštinou do éteru chrlí slova, jimž sice nerozumíme, ale jejichž obsah je nasnadě. Jak se náš Libočák zmohl na odpověď „maj frend - toalete,“ nevím. Ale od té doby vím jistě, že Libor si poradí v každé situaci. Italka se uklidní a zklamaně odchází, náš kamarád triumfuje. Ale ne nadlouho. Z Italky se totiž vyklube za Itala provdaná Polka, která si velmi dobře rozumí s polsky mluvící Lidkou. Je častým návštěvníkem horní paluby a Libor vždy chudák hlídá svá tři vylhaná místa a dělá, že tam vlastně vůbec není … Polská Italka je ale velkorysá a v druhé části plavby už pak nikdo neřeší, kdo kde sedí či kdo je zrovna na toaletě….

Vaškova geologická přednáška

Plavba je velmi příjemná. Celou dobu nás provází skály lemující mořský záliv. Nejvíce je nadšený Václav, který vystudoval geologii a nám se dostává fundované přednášky: „To, co vidíte, to jsou vyvřelé usazeniny sopečného popela, který se zde ukládal v době erupční činnosti. Čím byly vyvřeliny z větší hloubky, tím se pak břeh stal tvrdším,“ vykládal nám zaníceně. Ukazoval na různé druhy a barvy vyvřelých hornin, rozlišoval vrstvy usazenin a byl vůbec celý nadšený. Vrásnily se podmořské sopky, třely se o sebe arabská tektonická deska a deska euroasijská …. Fakt to bylo zajímavé, ale já už to nyní nedokážu opakovat. Jestli vás to zajímá, mám u sebe Vaškovo telefonní číslo …. Po obdivování vyvřelých usazenin máme štěstí na stádečko asi deseti delfínů. Plavou s námi, předvádějí se, skoro jako v Chorvatsku.

Malý, ale důležitý ostrov

Pak se dostáváme k ostrůvku zvanému Telegraph Island. Jedná se o ostrov, který zaujímá v historii telegrafické techniky důležité místo. Expanze britského impéria v 19. století vyžadovala rychlý a spolehlivý komunikační systém mezi Indií a Británií, aby vláda v Londýně mohla rychle udělovat pokyny a získávat bezprostředně informace. A tak bylo rozhodnuto, že se uskuteční spojení Británie – Indie, které povede právě přes Musandam. Ovšem ukázalo se, že telegrafní stanice byla na ostrově. Telegraf umístěna nevhodně, protože zde pro posádku stanice bylo nesnesitelné a extrémní horko, dokonce za dva roky zde na následky vedra zemřeli dva lidé. Navíc se britská vláda musela potýkat s opozicí místních kmenů, a tak bylo nutné mít u ostrova stále dělový člun. Poté, co byl evakuován, Telegraph Island zůstal důležitým strategickým bodem, o čemž svědčí rozhodnutí britské vlády vztyčit tam v roce 1904 stožár. Nicméně nebylo možno dosáhnout dohody o tom, která vlajka má na stožáru vlát: vlajka Británie, nebo Ománu? Britská vlajka by znamenala suverenitu nad ostrovem, který Británie nevlastnila, zatímco druhá vlajka by mohla znamenat odpovědnost pro Brity , aby ji udržovali, což Británie samozřejmě nechtěla. A tak nakonec v duchu kocourkovských byl stožár odstraněn. My u ostrůvku zakotvili a chtěli jsme se na místo, kde měl stát stožár, podívat. S Vaškem a Pepíkem jsme skočili do vody, pozorovali korály a barevné rybičky. Ale nebylo bot, nebyl tedy ani výsadek na kamenitém ostrově.

Zpáteční cesta proběhla ve znamení konzumace ovoce i nápojů, přičemž nám Kambodža zdatně sekundovala. Ještě pro úplnost a historii musím zdůraznit, že Costa chtěla za tento výlet 69 euro, my platili euro 15 a Frantíci, se kterými jsme později mluvili, vytáhli za svůj soukromý výlet z peněženky každý 30 euro.

Vyjížďka na venkov

Návrat na loď a následující žranice snad ani popisována být nemusí. Ale co s načatým odpolednem? Většina party zvolila relax na palubě, k nepokojnému Pepíkovi jsme se přidali jen já a Vašek. V Musandamu nám zbývají jen asi tři hodiny, ale čas se musí využít. Bloumáme po liduprázdném a nudném náměstí a vymýšlíme, co by se tak dalo podniknout, když se nám do cesty namane osamělý muž, jenž chce vyměnit drobná eura za papírové. Tuto službu mu sice nemůže poskytnout, ovšem domluvíme se na vyjížďce mimo město. Do hor nemůžeme, ale za 20 dolarů pro všechny, nás má dvě hodinky povozit. „Však on už ví, co chceme vidět,“ opakujeme naši mantru. Nabízel výlet do hor, ale za dvě hodiny, to fakt nedáme.

A tak nás vyvezl na místo, kde skutečně žádní turisté nebyli, cca 40 km za městem. Na široké asfaltové krásně postavené dvouproudé silnici jedeme prakticky sami. Vozovka je lemovaná vysokými skalami a horami, jak už je známe z dopoledního výletu. Cestou míjíme vyprahlé kamenité plošiny bez kousku zeleně, pouze sem tak zaprášený keřík či unavený strom. A jakmile se malinko zelená, hned se u těch trsíčků zakrslé trávy pasou divocí osli. Tito sudokopytníci se tady nesmí zabíjet ani jíst, a tak se jim daří. Plošina Sal AAla, náš cíl, je sevřená horami ze tří stran. Naše krásná široká silnice najedou končí, jako by ji někdo ustřihl ostrými nůžkami. Vystoupíme z auta a kráčíme po přírodním štěrku, kde kupodivu rostou zvláštní nízké a košaté stromy a v jejich stínu je i pravá a nefalšovaná tráva. S hrdostí nám ji náš šofér ukazuje, chlubí se i pasoucími se kozami, které neváhají za kouskem zeleně vylézt i na ty nebohé stromy. Zároveň nám vysvětluje, že plošina je zalévána horou stékající při dešti z hor. Zdá se nám, že tato lokalita je výletním místem pro zdejší městské lidi. Opodál vidíme asi 10 vesnických baráčků a několik koz vracejících se domů.

„Ty jo, taková krásná silnice a postavená jen pro těch pár baráků?“ diví se Pepík. „Tak to by se u nás nestalo,“ přitakáme mu s Vaškem. „A u nás? Tam by takovou silnici nepostavili ani pro město se 100 000 obyvateli,“ smutně třepe hlavou Manmohan. A hned se dozvídáme, že je to Ind, který žije ve zdejším kraji se svou rodinou již 18 let, přesto na rodnou zemi stále myslí. Stěhovat zpět by se ale nechtěl. V Musandamu pracuje v restauraci nebo vozí turisty za delfíny.

Na zpáteční cestě si všímám maličkých odboček z hlavní silnice, všechny krásně vyasfaltované, upravené a vždy pouze pro dva, maximálně čtyři domy. Ale žít se tady asi dobře nebude, zvlášť v létě, když se při zdejších 55°C musí okolní hory rozžhavit k nesnesení. Přesto jsem si všimla i hodně velkoryse pojaté stavbu přehrady na dešťovou vodu.

Nevšedně oslavený svátek

Při večeři Pepík objednává pro všechny víno, slavíme totiž 19. března. A Lidka připravila překvapení: číšníci přijdou Pepíkovi na konci večeře popřát „Happy birthday“. Svátky se totiž ve světě neslaví tak, jak u nás, a s „Happy name day“ nemají na lodi žádné zkušenosti, a tak číšníci přinesli speciální dort a zazpívali narozeninovou píseň. Bylo to velmi milé.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013 :
Omán - Khasab - Musandam


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.10 Sekundy