Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013 Spojené arabské emiráty - Fujairah
Poslalpepik v Monday, 07. October 2013 @ 19:58:56 CEST
Přispěno pepik

Po krátkém extempore v Ománu se vracíme zpět do Emirátů, a to do Emirátu Fujairah, který má být jedním z nejhezčích v celých SAE. Emirát a celé východní pobřeží odděluje od zbytku země pás vysokých Hajarských hor. Fujairah patří údajně k nejkrásnějším a nejzajímavějším emirátským oblastem. My kotvíme ve městečku Khorfakkan, perle Fujairahu, a jsme zmatení jak lesní včely na Pankráci.

Rýsující se hory jsou sice krásné, ale vzdálené. Při východu z přístavu zaznamenáváme jen širokou silnici a taxíky patřící jediné společnosti. Chtějí nehorázné peníze za svezení do hlavního města, které nese stejný název jako celý Emirát. Costa nabízí za 8 euro svezení autobusem do Fujairah a zpět, nebo za 50 euro prohlídku celého města. A ti vydřiduši chtějí 120 !!!! „To se snad zbláznili, to jim určitě nedáme,“ mnohohlasně zazní z našeho středu. Vydáváme se tedy na truc na pochod po kraji čtyřproudé silnice, na kterou nemilosrdně praží sluníčko. „Chytíme si nějakého místního, to už máme přeci své zkušenosti,“ shodujeme se. Ale ouha, žádný místní není k mání. V obchodě, kde se informuji, mladík jen zděšeně zírá na cenu, kterou nám vydřiduši nabízejí, ovšem poradit, jak sehnat taxíka s lidskou cenou, to už neumí. Ze zapeklité situace našel řešení Pepík: sehnal náklaďák, na kterém se přepravují ovce…. „No vždyť my takové ovce vlastně skoro jsme,“ vysvětluje omluvně, když všichni zuřivě odmítáme. „Kdyby nám tam nahoru dal nějaké židle….“ zkouší ještě naši trpělivost, ale to už přemlouvá jen naše záda.

Jediná výhra – Lidčin klobouk

Štěstí se na nás ale usmálo. Jeden taxikář nás sledoval a nabízí své asi tříhodinové služby za 60 euro. Po prvním odmítnutí přijede i s kolegou a to už neodoláme. Dámská a pánská osádka jede vstříc dobrodružství. No, slovo dobrodružství je v tomto případě jen takový velký eufemismus. Ve městě Fujairah toho k vidění totiž příliš není. Velká rozestavěná mešita (kolik jsme jich již viděli), starý souk (v Dubaji byl lepší), rybí tržnice (hodně špinavá) a Heritage Village (na rozpálené planině pár chatrčí, mezi kterými láká ke svezení kára tažená oslíkem). A to je asi tak všechno. Potkáváme zde své kolegy z lodi, kteří si každý za 50 euro užívají totéž. Nakonec jsme skončili ve velkém nákupním centru (potřebujeme utratit zbylé dirhamy) a Lidka si kupuje krásný klobouk proti slunci jako náhražku toho, který jí uletěl ve větru. Tak aspoň ona má nějakou vzpomínku. Vzpomínku má ovšem i Pepík, který v dámském oddělení natrefí na dvojici česky mluvících dam, matku a dceru, a navazuje přátelství, které pak trvá celou plavbu. „Víte, my jsme zájezd důchodců a tohle je náš vedoucí,“ snaží se mu námluvy překazit Libor. Ale můj muž svým šarmem vybičovaným na maximum tuto hlášku hravě trumfne a dámy se stávají jeho „kamarádkami na celý život.“

Na zpáteční cestě se ještě stavíme u staré portugalské pevnosti na kraji města, která se právě renovuje a u které bude vybudována další Heritage Village. Kluci se nechají odbýt hláškou, že je zavřeno, a kolem profrčí, dámy si pevnost užijí. Naším eventuálním následovníkům bych pro příště radila: provinčně vypadající město Fujairah za výlet moc nestojí, pokud ho chcete vidět, vezměte za 8 euro dopravu z lodi, bohatě postačí. A eventuálně ve městě pokračujte taxíkem k některé zdejší výše popsané „zajímavosti“. Anebo lépe: zůstaňte v Khorfakkanu, kde jsou údajně nádherné pláže – s jistým úsilím se k nim dá z přístavu dojít i pěšky.

Potíže s cizineckou policií

Takže shrnuto a podtrženo, dnešní den by byl jedním z těch nudnějších, kdyby ….. Již ráno nás trochu pozlobili imigrační úředníci, když si z lodi vytáhli několik nešťastníků (nikdo neví proč a podle jakého klíče), mezi nimi i naši Renatu. Odjeli minibusem do přístavního imigračního oddělení a tam jim pořizovali nové oční skeny. O Renatu jsme měli strach, ale vrátila se v pohodě asi za hodinku. V pohodě ovšem nebyl náš návrat z pevniny. Již u vchodu do lodi čekal imigrační úředník a hned začerstva zatknul Libora. A že nebohý Čech musí s ním, že na loď nemůže. Pepík kamaráda v rejži samozřejmě nenechal a nechal se odvést s ním.

Až na služebně se zjistilo, že Libor je údajně zapsán na listině osob hledaných Interpolem. Jak moc vážné obvinění to bylo, nemohu posoudit. Ale vím, že Pepík se vrátil na loď zcela zničený z překládání a tlumočení a že nakonec na jeho nátlak rigidní úředník povolil a Libora na loď po asi hodině pustil. Co teď? Ihned se volala Praha, mejlovali jsme Liborově Líbě, aby podezření v Praze vyvrátila. A po dlouhém a nervózním čekání přišla šokující pravda: Liborovi někdo ukradl před pár lety všechny dokumenty včetně pasu. Policajti samozřejmě všechny doklady ihned zablokovali proti zneužití. Po pár dnech se však papíry vrátily a Libor na celý incident zapomněl. Když se chystal na letošní dovolenou, našel v šuplíku krásný nový neposkvrněný pas a uznal, že by mu to s ním v Emirátech slušelo. Že je neplatný, to ho ano ve snu nenapadlo. Je s podivem, že na neplatný pas dostal dvojité emirátské vízum a že ho na něj pustili do země - i když ….. Vzpomínáte na tu historku na letišti?

A co mu vzkázali z Prahy? „Seš blbej,“ zněla lakonická zpráva od manželky. Problém byl, že ani další pas, který Libor má a který mu poslala naskenovaný, nebyl v pořádku. Jeho doba platnosti totiž končila za dva měsíce, a to je pro cestu do arabských zemí nedostačující.

„Libore, seďte na palubě, koukejte se na okolní svět dalekohledem a vůbec nevystrkujte z lodi nos,“ zněla moje dobře míněná rada. „Buď rád, ty vole, že to dopadlo takhle,“ oddychnul si Pepík. „Příště by tě mohli zavřít, až bys zčernal,“ vyhrožoval mu.

Takže Liborovi skončila dovolená? To byste ho nesměli znát: suverénně vylézal z každého přístavu, smál se na kontroly u vchodu a jediní nervózní jsme vždy při východu z lodi byli my dva s Pepíkem. I když – stejně ho podezírám, že si s sebou pro jistotu nosil v kapse zubní kartáček :)

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013 :
Omán - Khasab - Musandam


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Dubaje Suezem do Itálie - jaro 2013

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.09 Sekundy