Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Na malé plachetnici v Karibiku - 2012 Úvod
Poslalpepik v Monday, 21. May 2012 @ 15:52:56 CEST
Přispěno pepik

Trvalo mi to půl roku, než jsem souhlasila. Marcele s Jirkou následně stačilo pouhých 24 hodin a bylo rozhodnuto. Strávíme společně dva týdny na malé soukromé jachtě, budeme se plavit v Karibiku. Pepík jásá – podobnou expedici již jednou absolvoval a teď je nadšen, že tamní krásy může ukázat i mně, navíc s námi pojedou i naši dobří kamarádi. Já vše vidím poněkud rozpačitě, neb ve svém věku již rozmazlená a zhýčkaná, navíc jsem se s plachtěním rozloučila úžasnou plavbou na italské Lipary před dvěma lety. Později jsme se s Marcelou domluvily, že i ona měla úplně stejné pocity. Navíc honička a stres v práci, abychom mohly těch čtrnáct dní absentovat. A Jirka? Ten je již doživotně nakažen a nakloněn každé plachtě na vodě.

A tak se každý po svém připravujeme, my s Marcelou spíše nepřipravujeme. Když na jednu z mých řídkých otázek v Praze Pepík odvětil, abych si fén (který jsem vláčela s sebou i při putování na kole do španělského Compostela) zcela určitě nebrala, neb do marín jezdit nebudeme, už jsem s přípravami na cestu skončila definitivně. A tak mi zcela uniklo, že v Karibiku pořád fouká vítr, že se tam pořád více či méně vzdouvá moře, že plachetnice je malá, že kapitána ani jeho posádku, s kterými budeme celou dovolenou ve velmi úzkém kontaktu, vůbec neznám, že … že … že. Ze všech těchto „že“ se pak stal nekonečný spletenec zážitků, které byly třaskavě zajímavé, velmi často nesmírně zábavné, občas tristní a někdy taktak na hraně. Několikrát mi pod karibským sluncem pak v hlavě běžel starý a otřepaný vtip o pocitech muže, jemuž se tchýně řítí v jeho nové mercedesu do propasti.

Ale upřímně řečeno, sečteno a podtrženo: byla to jedna z nejzajímavějších a nejzábavnějších dovolených, které jsme spolu se Vsetíňáky absolvovali. Kam se hrabe nudné Chorvatsko se svými fotogenickými ostrovy, něžnými vlnkami, luxusními marínami i spřátelenou řečí!

A kdo byli hlavní aktéři a tvůrci naší dovolené? V první řadě majitel a kapitán lodi Mirek Jedlička. V naší partě se proslavil tím, že jako velitel má velmi úsporný styl vyjadřování. Jeho „uvař kafe a dál se neptej, pak dostaneš další pokyny,“ bylo sice napoprvé zábavné, napodruhé překvapivé a napotřetí? Já bych tento jeho zvyk dlouhodobě nezvládala. A tak na naše naléhání občas i prozradil, kam že to jedeme a kde budeme kotvit. „Jak budete chtít,“ zaznělo vždy, a už si to šupajdil tam, kam to měl sám namyšleno. Nutno spravedlivě přiznat, že to s námi myslel dobře a namyslel vždy optimální variantu. Když jsme ho chtěli dobře naladit, stačilo mu vyprávět, jaké dobroty lze uvařit, usmažit či upéct. Prim držela Marcela se svým vyprávěním o bavorských vdolečkách. Pokud se s ním budete někdy plavit vy, doporučuji jich na loď přivézt košík.

Zástupcem kapitána pak byla Aluša Pelikánová. Veselá a rychlá, vždy připravená plnit kapitánovy povely. Spolu tvořili dobrý pár, který je při řízení lodi zcela soběstačný. Což klukům občas vadilo, pro mne a Marcelu to znamenalo, že jsme za celé dva týdny tak maximálně dvakrát spustily každá po jednom fendru. Pouze Marcela po jedněch „bavorských vdolečkách“ dostala kapitánovu důvěru a mohla asi půl hodinky kormidlovat, což jsem jí opravdu ani v nejmenším nezáviděla. Kluci měli pocit, že cokoli udělali, bylo špatně ještě dřív, než bylo dokonáno. Nic nebylo platné, že desítky let jezdili pod plachtami. A tak se řízením lodi nezabývali a užívali si dovolenou jinak.

A nesmím zapomenout na náš dočasný domov, plachetnici Solovan, Benetau 38, rok výroby 1990. Kapitán ji má technicky v pořádku, Aluša před naším příchodem vše vzorně připravila, vycídila a cídila i průběžně, takže jedno z mých „že“ bylo zcela anulováno.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Na malé plachetnici v Karibiku - 2012
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Na malé plachetnici v Karibiku - 2012 :
Den nezávislosti


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.6
Hlasů: 5


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Na malé plachetnici v Karibiku - 2012

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy