Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 6 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Na malé plachetnici v Karibiku - 2012 Martinik
Poslalpepik v Monday, 21. May 2012 @ 15:43:26 CEST
Přispěno pepik

Ráno na letišti začíná netradičně. Letíme s Air France až na Martinique s přestupem v Paříži. Jsme zkušení cestovatelé, přesto nás samoobslužné odbavovací terminály na Ruzyni zaskočí. Nikdo se s námi o letenkách nechce bavit, ani ty ošklivé anonymní sloupky. Sice jsme v Praze, ale česky s námi žádný displej nekomunikuje, navíc se u každého tvoří nervózní fronta stejně postižených a nervozitou se potících lidí jako jsme my. Po zjištění, že i mladí, jazykově dobře vybavení a nespoutaní si s terminály ne vždy vědí rady, obrátíme se i my na jednu dobrou duši – profesionální pomahačku. „Musíte na všechny otázky nacvakat NO,“ radí dobrácky žena středního věku a po zběsilém pětinásobném Nein se s námi dobere všech palubních lístků až na karibský Martinik.

„To se musí zapít,“ velí Pepík a už mne vleče do letištního salonku, kam má zdarma přístup. Pivo, víno, kořalka – dejte si, v osm hodin ráno!!! A tak jogurtík a kávička stejně jako pár sendvičů, ale na zdar výpravy si samozřejmě ťukneme šampíčkem. Bereme noviny a časopisy pro posádku Solovana toužící po českých písmencích a do tašky ukryjeme dvě mini šampáňa, aby i Marcelka s Jirkou mohli spláchnout potupu od terminálů.

Celý den uběhl jako voda, v Paříži čekáme asi čtyři hodiny (zlaté sendviče z Ruzyně, díky, Citibanko) a po osmihodinovém letu na nás dýchne poprvé svůj horký dech francouzský Martinik. Přistáli jsme v hlavním městě ostrova Fort de France. Při delším čekání na zavazadla nám Pepík vykládá, jak se toto město zapsalo do historie Francie. Před 2. světovou válkou měli Francouzi jeden z největších zlatých pokladů v historii lidstva, téměř 2200 tun čistého zlata a mincí. Vláda se rozhodla, že před agresory poklad schová na Martiniku a nechala ho naložit na dva válečné křižníky. Zatímco lodě zvedaly kotvy, gestapo postupně obsazovalo přístav. Ve velmi vypjaté situaci se přesto kapitánům obou lodí podařilo vyrazit na moře a zlato na karibský ostrov šťastně dopravit. Ovšem mezitím profašistická kolaborantská vláda vydala rozkaz, že se lodě musí hned otočit a plout zpět do Francie, jinak budou rodiny obou posádek zlikvidovány. Celou osudovou záležitost nakonec vyřešila americká flotila. Její válečné lodě zablokovaly přístav ve Fort de France a oba křižníky držely v šachu až do konce války.

Po této historické vsuvce se konečně shledáme se zavazadly a tázavě upíráme zrak na Pepíka. Co teď? „Máte to všichni na papírku: Myšák nás bude čekat u Budgetu, napsal jsem vám každému i jméno a telefon na kapitána i Alenu,“ říká nám vyčítavě velitel výpravy. Má pravdu, o přípravu zájezdu se postaral vzorně. Ale než vyhledáme zašantročené papírky, už se na nás směje unavený Myšák – Čech, který jako jeden z mnoha vyměnil středoevropské proměnlivé počasí za stálé slunko nad Karibikem. Česká komunita je v maríně městečka Le Marin, kam nás veze cca 60 km, poměrně početná a my budeme mít dostatek příležitostí se s nimi postupně seznámit. Po cestě Pepík se šoférem vzpomínají, jak se před dvěma lety poznali. Pepíkovi jde vzpomínání podstatně lépe, jak by ne, když Myšák mezitím už poznal hodně českých dovolenkářů a přivydělal si za mnoho cest na letiště. 30 euro, které si za cestu bere, je poloviční cena za taxík, tedy pro krajany velmi výhodné. Díky, Myšáku.

S pětihodinovým posunem máme s českým časem v Le Marinu 11 hodin večer, ovšem česká partička je v baru Mango právě tak akorát rozjetá – končí slevovou alkoholovou hodinku happy hour, které jsou zde denně od 5 do 6, a zvědavě pokukují po čtyřech bledých, uválených a unavených hejlech. Kdyby režisérka Aluša chtěla zrovna točit film o vyvorané myši, zcela jistě bych v tu chvíli dostala hlavní roli bez jakéhokoli konkurzu, myslím si hořce. Pevně se držím piva a snažím se nevnímat smích, který nesmyslně vztahuji právě na sebe. „Ta chce na moře? A s Mirkem a Alenou?“ připadá mi, že se nám vysmívá celý vesmír.

„A jdeme na loď! Vstávat,“ velí rozhodně kapitán, jako by tušil, že hospoda je to poslední, co mne teď láká. S úlevou se zvedám, netušíc, co mne čeká. Ne, nečekala na nás loď, ale u mola se na laně vzpouzely dva gumáky. Ach, gumáci, to bylo to „že“, které balancovalo občas na hraně. Nikdy jsem nevěděla, zda se mám smát, či mám brečet, když jsem z nich vystupovala s mokrým zadkem, škrábala se na mola po kolenou nebo se do člunu vrhala akrobatickým skokem.

Dnes večer ale zcela jako ovce všichni poslušně házíme své bágly do vratkých plavidel a necháme se vézt mezi stovkami zakotvených lodí velkou tmavou marínou – stmívalo se vždy tak po půl sedmé, v sedm již byla hluboká tma. Kapitán náš manželský pár přidělil do člunu, který řídila Aluša. Ta gumák řídí bravurně, vesele a noblesně. Po chvíli se nám ale rychlejší kapitánův člun ztrácí z obzoru a v nastalé tmě je slyšet jen proud Aleniných slov: „Na této lodi bydlí Kokšáci, ti objeli celý svět, jsou to velmi zkušení jachtaři. Tuhle tu starou bárku už tady má dlouho jedna stará Němka, tohle je loď Myšáka – ba ne, to není ona…,“ brumlá si. „Tak tedy musíme k Myšákovi do leva.“ Když ani pokus vlevo najít jeho loď nevyšel, Pepík navrhuje, ať se na Myšáka vykašle a jede rovnou k Solovanu. „To ne, musíme najít nejdřív Myšáka,“ oponuje Aluša a dál krouží po setmělé hladině. „A proč?“ osmělím se. „No protože za ním stojí přeci Solovan!“ „A ty nevíš, kde je naše loď?“ ptám se s nadějí v hlase, že dostanu zápornou odpověď. „No, vono se to v noci těžko hledá,“ odpoví mi Aluša a dál se už jen směje. „Jednou jsme takhle kroužili skoro hodinu.“ „Ne, to nemůže být pravda!!! Přeci nezahynu s nějakou bláznivou ženskou na gumáku v maríně,“ myslím si při asi desátém kolečku zoufale. Moje únava se násobí rozčilením. Pepík taky není nejklidnější, rád by loď hledal, ale najděte mezi stovkami stožárů něco, co jste nikdy neviděli!

A najednou spása!! Proti nám se řítí gumák s osamoceným pasažérem. Náš kapitán už Marcelu a Jirku vyložil, vyložil i jejich bágly a vydal se nás hledat. „Hurá, Aleno, jeď za ním!“ „Za ním? Proč? Vždyť taky netrefí, ten zabloudí vždycky. Jen ať on jede za náma,“ zcela po svém se rozhoduje naše velitelka. A to už mne málem omývali. Zasáhl Pepík, hlasitě a rozhodně vyjádřil přání následovat kapitána. „A pak že nebude o čem psát,“ věštecky pronesl Jirka, když jsme jim gumákovou anabázi vykládali.

Teď u pražského počítače se ale musím Aleně za své myšlenky během bloudění hluboce omluvit. Najít totiž ve tmě svoji loď, to je opravdu velký oříšek, a to i v podstatně menším kotvišti. Stačí deset lodí a jste ztraceni. Když na gumáku se západem slunce plachetnici opouštíte, zdá se být vše jasné: kotvíme vedle velkého katamaránu, za námi je loď Francouzů a vedle je zelená loď nějakých Němců. Padne však tma a padnou barvy, padnou národnosti i velikosti lodí. Na temném pozadí zůstanou pouze obrysy a jen hrdinům jako je Alena zůstane i humor.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Na malé plachetnici v Karibiku - 2012
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Na malé plachetnici v Karibiku - 2012 :
Den nezávislosti


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.5
Hlasů: 2


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Na malé plachetnici v Karibiku - 2012

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy