Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Na malé plachetnici v Karibiku - 2012 Rodney Bay a Soufriere
Poslalpepik v Monday, 21. May 2012 @ 15:38:23 CEST
Přispěno pepik

A ráno již lépe bylo a dobře pak bylo pořád. Zážitky prvního dne plachtění, kdy do podpalubí beztrestně mohla jen Aluša a kapitán, mne pronásledovaly pokaždé, když jsme vyjeli na volné moře. Bude hůř, sýčkovalo moje tělo pokaždé. Hůř ale už naštěstí nebylo. Respekt z oceánu ve mně ale zůstal a už se ho určitě hned tak nezbavím.

V Rodney Bay jsme přes noc kotvili v zátoce kousek od města, ráno jedeme natankovat a nabrat vodu k maríně. Od kapitána dostáváme pokyny k opuštění lodi, výměně peněz a malé procházce. Rozkazy jsou ovšem vedeny kapitánovým úsporným stylem, který jsme zatím neprokoukli. Po pár dnech již víme, že je třeba se na vše vyptat třikrát a vše si řádně ověřit. Nelze se spokojit s konstatováním: sejdeme se támhle u toho baráku s červenou střechou, protože v okamžiku, kdy zjistíme, že červenou střechu tu má skoro každý barák, už je na další otázky pozdě, neb kapitán v nedohlednu. Nicméně dnes ještě netušíce, jak se chovat, nedbale posloucháme pokynů, spokojíme se s červenou střechou a opojeni sluníčkem, teplem a exotikou, opouštíme základnu.

My s Marcelou se těšíme, že poznáme pobřeží, o které nás noční stav našeho ducha a těla ošidily. V maríně se umyjeme a vydáváme se ven po silnici, na které pulsuje čilý ruch. Auta jezdí rychle, troubí, smrdí, chodník žádný, jen tak tak uskakujeme. V dopoledním horku ( v devět hodin ráno bylo již 31°C) máme co dělat, abychom vzdálenost cca 3 km ušli. Divíme se, proč nás kapitán s Alenou poslali tak daleko a tak blbou cestou, ale to už jsme ve městečku. Překvapení pro mne velké: moderní budovy, klimatizované banky, supermarkety narvané potravinami, krámky s luxusním zbožím.

Měníme peníze, jemně utrácíme a začínáme být nervózní: kde se to vlastně máme s kapitánem a Alenou sejít? Při zjištění, že každý si zapamatoval něco jiného, že nemůžeme najít dům, o kterém Mirek mluvil, mírně znervózníme. Jdeme se podívat na pobřeží, jestli někde nekotví náš gumák, ovšem absence gumáku i jakékoli plachetnice v dohledu nám na náladě nepřidá. „Zavoláme Aleně,“ padne spásný nápad. Ovšem po zjištění, že kdo má její číslo v mobilu, nemá mobil, a kdo má s sebou mobil, nemá zase její číslo, se vrásky na čelech prohlubují. Jsme tu jak trosečníci uprostřed hlučící civilizace. Zachrání nás až Honzík z Čech, neb má uschovaný včerejší hovor, když nás Alena sháněla. A tak si můžeme vyslechnout její rozčilený hlas: „Tam, kde jste, tam vůbec nemáte být! Proč jste opouštěli marínu? Koukejte se vrátit!“ Díky autoritativnímu a nekompromisnímu Pepíkovi si však dáváme pivo a úžasné kapučínko a jako provinilí žáčci čekáme s obavami na kapitána, až si nás v hospodě vyzvedne.

Mirek nás příjemně překvapil: přichází dobře naladěný, usměvavý, shovívavý a bez jakýchkoli výčitek. No problemo. A tak se spolu zasmějeme tomu, že jsme se vláčeli ve vedru místy, kudy nechodí pěšky ani místní. Z maríny do města jezdí totiž minibus skoro každých pět minut a za směšný poplatek zastaví komukoli a kdekoli. A pro příště vedoucí zájezdu Pepík velí: všichni mobily s sebou a vyjasnit si veškeré kapitánovy pokyny!!

Jako odměnu, že jsme se našli, nám kapitán slibuje krásné večerní koupání. Do městečka Soufrière na témže ostrově to máme 15 mil, takže pohoda, plachtíme si v klidu jak v Chorvatsku. V podvečer kotvíme před městečkem vedle skalní stěny, kde je průrva s netopýry. Je to oblíbené místo bubáků, kteří sem za pár mincí vozí turisty. My si k netopýrům v klidu doplaveme a ještě můžeme u stěny s korály šnorchlovat. „Karibik, Karibik, “ řveme nadšením, když se koupeme v průzračné vodě, pijeme vínko a smějeme se naší ranní anabázi.

Bubáci je přátelské označení pro domorodé majitele malých plavidel (nebo v některých případech jen nájemce lodiček). Atakují nás v každičkém místě, kde se nechá kotvit. Nabízejí pomoc s přistáním, s kotvou, s uvázáním na bojku. Prodávají ovoce, ryby i čerstvý chléb a pokaždé naši loď obsypou jako vosy medové lízátko. Platí na ně pouze dvě věci: absolutní nezájem doprovázený nevrlým kroucením hlavou, nebo peníz, pokud možno doprovozený nějakým pivem. Jednou na nás bubák dokonce k penězům požadoval sušenky. Bubáci ke zdejšímu jachtařskému životu patří a člověk neprohloupí, když je podaruje. Vždyť doma mají všichni děti jako stupínky … Pepík byl na bubáky patřičně připraven a vedle zasloužených mincí od kapitána jim v pravidelných intervalech házel špinavá a propocená trička, které už nechtěl vozit domů. „Co blbneš, vždyť to tričko je ještě super!!!“ Jsme mu někdy jeho bohulibou činnost vyčítali.

Zapadající sluníčko nás již zastihne v gumáku, abychom se seznámili s poněkud odlišným městečkem. Provinční město Soufrière je položeno v zálivu a založeno bylo Francouzi, kteří jej pojmenovali po nedalekých sirných vývěrech. Pro město je charakteristická dvojice vrchů Pitons, které se nad městem vypínají. Když se přibližujete k ostrovu, již z dálky jsou oba kopce porostlé bujnou vegetací dobře viditelné. Soufrière je plné starých omšelých staveb a v průvodci se můžete dočíst, že je stále duchovním centrem ostrova spolu s přátelskou a uvolněnou atmosférou. Uprostřed městečka na náměstí před kostelem najdete malý pomníček jako vzpomínku na otroky, kteří zde byli popravováni. Město projedeme jen informačně, kapitán se těší na zdejší zmrzlinu. Podrobné seznámení odkládáme až na zpáteční cestu.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Na malé plachetnici v Karibiku - 2012
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Na malé plachetnici v Karibiku - 2012 :
Den nezávislosti


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 4


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Na malé plachetnici v Karibiku - 2012

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy