Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Na malé plachetnici v Karibiku - 2012 Ostrov Canouan
Poslalpepik v Monday, 21. May 2012 @ 15:23:13 CEST
Přispěno pepik

Ráno si užíváme pevniny, couráme celé dopoledne po krámcích, nakupujeme suvenýry, pohledy, chleba a samozřejmě popíjíme výborné kafíčko. Opět nás odrazuje nákup zeleniny: za jednu papriku tu chtějí cca 100 Kč! A tak Jirka s Marcelkou kupují pěkný suvenýr - mapičku karibských ostrovů. Počasí je milounké - sluníčko. Ještě jednou se vykoupat a vyrážíme dál. Naším cílem je dnes ostrov Canouan, zátoka Dnesužnevimjaksejmenuje. Vyplouváme v půl dvanácté, 20 mil urazíme do půl čtvrté.

Ostrov Canouan vypadá na mapě jako takový hák a leží přibližně uprostřed pásu Grenadinských ostrovů. Ještě donedávna byl ostrov téměř nerozvinutý, bez jakékoli výroby, turisté sem nezavítali. My zakotvili v zátoce, která jako by odpovídala tehdejší době, tedy polovině 90. let, kdy se ostrov začal měnit. Vtrhla sem italská obchodní skupina a ostrov začala budovat jako na letovisko pro boháče, které bylo dokončeno v roce 2004 – soukromé pláže, golfové hřiště, luxusní vily, restaurace a kasino vedené společností Donalda Trumpa. Ale to vše na severní straně ostrova, my přistáli na straně opačné, takže jak říkám, polovina devadesátých let. Na pobřeží jsme se potkali s jedním prázdným hotelem – na terase sice hořel krb, ale nikde ani živáčka – ani hosta, ani personál. Takový resort duchů. Nikdo se dokonce ani nepodivoval, když jsme použili toaletu, procházeli se po restauraci a listovali procovským jídelním lístkem.

A tak jsme prošli zemí duchů a zapojili se mezi domorodý pracující lid. Ve velmi jednoduchém obchodě kupujeme chleba a brambory, před tím si ovšem vystojíme asi půl hodinku s místními při čekání na mikrobus. Když vůz konečně ostře a hlasitě přijíždí, spolkne nás bez ohledu na počet míst i počet stávajících pasažérů. Šoférka jede, co to dá, volume zabudovaného rádia má na maximum. Otevřená okénka, vlající vlasy, průvan, hluk a začínající migréna. To vše nás za 2 EC doprovodilo k vysílači, který se vypínal nad malou vesnicí. Chceme si užít pohledu z výšky, snažíme se fotit, ale bohužel jsou všude natahané dráty elektrického vedení, takže pořídit romantický snímek se zdá být skoro nemožné, Střídavý, střídavý, střídavý elektrický proud ….. nám vlezle leze do hledáčku.

Dolů už pěšky, kluci cestou „kupují“ dům, který se nabízí na prodej. „Turistů je málo,“ stěžuje si majitelka. Aby ne, když na pláž je daleko, krajina ne příliš uklizená a všude natažený ten střídavý elektrický.

Krkolomně artisticky nasedáme, tedy spíše naskakujeme do gumáku. Povedlo se! A tak následuje po Alenčině zelňačce (sama si na lodi kvasí zelí) vínová smršť. Jirka jako skoro každý večer bere nůž a prkénko a loví v lednici. „Něco nakrájím,“ pronese. A samozřejmě se chytí i Pepík a zase jsou hody! „Tohle není plavba, to je úplná gastro tour,“ očarovaně pronáší Alena, která si však skoro nikdy nic nevezme. Jen tak si vždy nachystaný talíř vovoní, vočuchá, živí se jen tekutinami, pohledy na jídlo a vůněmi.

A jak jsme tak na večerní a vlahé palubě rozjetí, každý si blábolí, co mu slina na jazyk přinese. „To už jsme slyšeli,“ ozývá se každou chvilinku, neboť vtipné historky nejsou nevyčerpatelné. A tak se ujímá pravidlo, které se nám sice všem líbí, ale které pohříchu nikdo nechce dodržovat. Za opakovaný příběh se bude platit 5 eur!! Hurá, to zbohatneme. Jo, houby. Sešla se tu parta pěkných lakomců, nevybral se ani cent :))

Víno nás rozpálilo do té míry, že jsme začali vzpomínat na naši zuboženou republiku, na spoluobčany, kteří vyrážejí stávkovat za lepší zítřky. Odborářka Marcelka nabuzena alkoholem se nadchla a už si maluje, jak bude zdejší bubáky vyvážet autobusy před český úřad vlády: Vybaví je transparenty, řehtačkami a troubami. „Ale co budou chudáci v Praze jíst?“ nesměle opáčí Pepík. „No přece je vybavíme stravenkami,“ utne jeho pochybnosti v zárodku Marcelka.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Na malé plachetnici v Karibiku - 2012
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Na malé plachetnici v Karibiku - 2012 :
Den nezávislosti


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.28
Hlasů: 7


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Na malé plachetnici v Karibiku - 2012

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.09 Sekundy