Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 9 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Na malé plachetnici v Karibiku - 2012 Rastafariáni a bramboráci
Poslalpepik v Monday, 21. May 2012 @ 15:07:41 CEST
Přispěno pepik

Hned ráno zjišťujeme, že v Karibiku je snad lepší pít než jíst. Kluci vyjeli pro čerstvou bagetu a za čtyři kusy, po kterých se hned zaprášilo, zaplatili 34 EC. A v porovnání se včerejším „předraženým“ rumem …. Už se nedivím, že tu není moc tlusťochů, ale naopak pohodový klídek, alkoholové a hulící maňano. Co se týče hulení, příznivci tohoto sportu si zde přijdou na své. Hulí skoro každý, nejvíce takoví ti páni kluci s barevnými vysokými pletenými čepicemi: rastafariáni. Jsou to přívrženci náboženského hnutí rastafariánství, které pochází z Jamajky, kde vzniklo ve 30. letech 20. století. Toto náboženství kombinuje především prvky židovství a křesťanství, částečně islámu a dalších (např. animistických) věr. Jeho vyznavač se nazývá rasta, rastaman nebo rastafarián.

Pro počátky hnutí byl důležitý jamajský černošský aktivista Marcus Mosiah Garvey, jenž v roce 1920 prorokoval nástup černého krále – mesiáše. Když byl pak roku 1930 v Habeši (současná Etiopie) korunován černošský císař Haile Selassie, znamenalo to pro mnohé jasné naplnění Garveyho proroctví. Podle císařova předkorunovačního titulu a jména – rás Tafari Makonnen – také rastafariáni odvodili své jméno: rastafari. Rastafariánská filozofie vychází zejména z předpokladu, že černošští obyvatelé Ameriky a přilehlých karibských ostrovů, kteří sem byli zavlečeni jako otroci, jsou přímí potomci krále Šalamouna a královny ze Sáby. Považují se za jeden ze ztracených izraelských kmenů, proto mají ve znaku lva Judského (dredy mají připomínat jeho hřívu – viz analogie s pejzy). Etiopský císař Haile Selassie I. zastává v rastafariánské víře důležité postavení, je považován za inkarnaci Boha neboli Jaha (z hebrejského Jahve), a černého mesiáše, který v soudný den vyvede všechen africký lid ze zkaženého světa hříchu Babylónu, do vysněné zaslíbené země, kterou je Etiopie.

Důležitou součástí hnutí a formou jeho šíření je hudební styl reggae, spojený zejména se jménem Boba Marleyho a kouření marihuany, s jejíž pomocí rastafariáni mohou komunikovat s Jahem. Celkově rastafariánská filozofie nabádá k všeobecnému míru, harmonii, lásce a sjednocení. V poslední době se rastafariánství velmi rozšiřuje a získává více a více příznivců. Většina z nich se zaměřuje na praktickou stránku věci (tedy marihuana, reggae, dredy a typické barevné čepice) a rastafariánství berou spíš jako životní styl než jako duchovní cestu.

Pro dnešek má pro nás kapitán připravenou lahůdku: objednal příznivý vítr, který náš parník dofoukal až na malou krásnou a opuštěnou plážičku. Odjakživa jsem tvrdila, že nemám ráda černý písek, nyní tento předsudek veřejně dementuji. Po asi deseti mílích se totiž v půl jedné ocitáme v pravém černém ráji. Opět jednou průzračná vodička, malá uzavřená pláž s černým pískem lemovaná pravými karibskými nakloněnými palmami na pohodový doplav a … nikde nikdo!!! Koupáme se bez plavek, necháváme se hladit vlažňoučkou a hebkou vodičkou, připadám si opět jednou jak mimino u maminky v bříšku.

„No jo, ale co budeme jíst?“ položí kapitán zcela pragmatickou otázku a hned, aby náhodou nebyl předběhnut, navrhuje bramborák. Ženská část posádky se hlasitě a vehementně bouří: „Kdo bude škrabat brambory? Kdo je bude strouhat? A hlavně, kdo je bude v tomhle vedru smažit????“ Převezli nás jednoduše, na práci se přihlásili muži všichni. Škrábali brambory, strouhali a chovali se přitom jak Pavlovovi psi :)), až jsme se my holky musely smát, jací jsou to žrací závisláci. S Marcelkou jsme pak z jejich polotovaru vyrobily jakous takous hmotu a pokračovalo se v koupání, prozkoumávání pláže a přilehlých jeskyní.

Odvážnější – rozuměj Alena a Pepík - si troufli i do vnitrozemí. Nevím, co je tam pudilo, ale přišli úplně nadšení, neb potkali pravého karibského bezdomovce. Historku znám jenom z vyprávění, přesto se s vámi o ni podělím. Naše dobrodružné duo proráží buš, hledá nějakou cestičku, prodírá se chroštím, nasává nejrůznější vůně a všemi smysly vnímá okolní přírodu. Nikde nikdo, jen větřík si s listy hraje, občas něco na zemi zašustí: Had? Hlodavec? Nepřátelská domorodá hlídka? Když se šustění změní na hlasitější údery, jdou po zvuku: na palouku domorodec v rastafariánské čepici, nezbytné cígo na okraji rtu a mačetou sráží kokosové ořechy. Ani se nepolekal, ani se nepodivil, v jeho práci ho zastavily až zvědavé otázky. Ustal v sekání, vycenil jediný zkažený zub a jako odpověď široce rozpřáhl ruce. Ano, tady všude on bydlí. A ženu? Kdepak, tu on nemá. A vesnice? Nikde tady v okolí není. A dál si sekal, tesal, bílým zvědavým tvářím už dál pozornost nevěnoval. „Ty, jo, to jsme tedy v pěkné pustině,“ potěšili se naši robinsonové a rozhodli se dál prozkoumávat vnitrozemí. Než si ale stačili uvědomit, že nemají žádné zásoby jídla a dostatek vody a že na palubě čeká mňamka, narazili po dvou kilometrech na ….. nově udělanou krásnou asfaltovou silnici. Tak tedy nic, jediným úlovkem je boží bezdomovec. Škoda, že ho nemohli nevyfotit, neb neměli s sebou foťák.

A na palubě už se smažily bramboráčky a další přežíračka na obzoru. „Gastro tour, já to říkám pořád,“ opakovala Aluša a na netu se chlubila spřízněným duším, jakouže to nafasovali príma posádku.

V půl páté se s černou bramborákovou zátokou loučíme a jedeme zakotvit do Wallilabou. Vzpomínáte? To je ten přístav, kde se točili Piráti z Karibiku. Jsme natěšení na míchané pití a já opět na film, který zátoku proslavil a který zatím ještě pořád neznám. A také si plánujeme, že opět zapaříme u slovanofila Jarouška. Abych to zkrátila: míchaný nápoj už zdaleka nechutnal tak magicky jako poprvé, když jsem se ocitla v hospodském „promítacím sále“, představte si, že zrovna jeli ten úsek jako před týdnem. A u Jarouška? Tam už jsem neměla sílu zavítat. Nicméně dle svědectví ostatních, kteří se tam vydali a kteří byli hodně brzo zpátky, byl tak sjetý, že ani nedokázal obsluhovat.

A tak jediné pozitivum zdejšího dnešního kotvení byl Pepík a jeho romantická storry. Před dvěma lety, když tu zakotvil s katamaránem a partou přátel, nedaleko odtud mu stará (prý) černoška poradila, kudy a jak na sopku. Její „sunshine killl you“ – rozuměj „slunce tě zabije“ donutilo Pepíka i jeho kamarády vstát před východem slunce a vydat se na cestu velmi časně. Navíc klukům sehnala auto, které je na pobřeží k úpatí sopky, dovezlo. Na svou dobrou vílu tehdy vzpomínal při výstupu, když do něj slunce nemilosrdně pražilo. Dával jí za pravdu a vzpomněl si na ni i letos, kdy se do Karibiku připravoval. Do báglu si zabalil i její fotku a malý dárek. A tak bubák, který večer přirazil k našemu bordu, aby nám nutil ovoce, nevěřil vlastním očím. Pepík mu před tvář strkal černobílý obrázek z tiskárny a nutil ho, aby poznal jeho přítelkyni. Poznávací znamení: loupá fazole před barákem. Když bubák pochopil, hlasitě přitakal: „Ano, znám ji, jmenuje se Evelyne!“ Přesně na to Pepík čekal: vytasí pouzdro s „pravými“ pražskými perlami a cpe mu je s tím, že je musí jeho kamarádce jako pozdrav odevzdat. Bubák nevěří vlastním očím, že má takové štěstí: ten bláznivý běloch mu cpe korálky, se kterými on tady obchoduje. On je nabízí turistkám, nyní je turista nutí jemu. Byl by blázen, kdyby si nevzal. A tak nic nepomůžou nářky a bědování ženské části posádky. Romantický Pepík posílá zamilovaný vzkaz své kamarádce. A my se jen sázíme, na které Němce zítra onen vděkuplný náhrdelník spatříme.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Na malé plachetnici v Karibiku - 2012
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Na malé plachetnici v Karibiku - 2012 :
Den nezávislosti


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.4
Hlasů: 5


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Na malé plachetnici v Karibiku - 2012

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.11 Sekundy