Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Hamburgu na kole - 2010 Úvod
Poslalpepik v Tuesday, 07. September 2010 @ 21:01:01 CEST
Přispěno pepik

Kde vznikla idea, že letos pojedeme na kole do Hamburgu, nevím. Možná jsme se sebevědomě inspirovali u cestovatelů Michala a Lucie, kteří svůj objezd světa na kole trénovali právě na této trase. Každopádně myšlenka projet údolí Labe z Prahy až k ústí do Severního moře nás zaujala hned vloni po loňské cestě Praha – Mnichov – Praha.

Idea to asi nebyla špatná, protože řady zájemců o toto cykloputování se časem začaly rozrůstat. Termín byl stanoven na začátek července, kdy jsou dva volné sváteční dny. V jednu chvíli to vypadalo, že nás do Hamburgu pojede více jak deset. Nakonec si ale účast v expedici vybojovali jen ti nejodhodlanější a nejpřipravenější.

Samozřejmě Vašek, naše sluníčko. Jednak si bez něj už své cyklocesty ani ne-dokážeme představit, jednak ani tentokrát nic neponechal náhodě. Celou zimu poctivě trénoval, jaro věnoval vedle tréninku i přípravě strategické. Sháněl mapky a obětavě je skenoval.

Jolana se pravda chvilku rozmýšlela, přece jen dovolená je časově limitovaná, ale opravdu jen chvilku. I ona patří k základním stavebním kamenům našeho týmu. Sice se přiznala, že přípravu krapet podcenila, najeto měla z nás všech nejméně, ale snad to bylo nakonec ku prospěchu věci. Aspoň na nás nemusela nikde čekat a nespotřebovanou energii vybíjet jinak než na kole.

Kdo naopak nic nepodcenil, to byla Šárka. S cílevědomostí sobě vlastní si předsevzala, že letos se tedy opravdu cesty zúčastní, ale nejen to, ona cestu i dokončí!!! Navzdory lehké nedůvěře celé své rodiny si pořídila hůlky a chodila, chodila a chodila. V zimě je střídala s běžkami, chodila celou zimu, celé jaro, celé léto. Denně. Když vykouklo sluníčko, přesedlala na kolo. A jezdila a jezdila. Až jsme měli strach, jestli nakonec nevyškrtne z cesty ona nás. Celou přípravnou fázi završila (krize nekrize) koupí nového kola.

Karel se chystal také, i když svoji přípravu tentokrát tajil. Jisté je, že na každý tréninkový výlet byl kdykoli a kamkoli ochoten jet, i když dostal avízo třeba pouhé dvě hodiny před startem. Jednoduše: jako pionýr či skaut - vždy připraven. A tak také působil i na trati. Na start se dostavil přesně, poučen loňskými zkušenostmi vybaven účelně, střídmě a prakticky. Nezapomněl ani na notýsek, kam s pečlivostí sobě vlastní zapisoval veškeré výdaje.

A pak se do základní sestavy probojovali nováčci Marcela a Jirka. Pár z Moravy, který je velmi zkušeným cyklistickým tandemem. Již několik let jsme jim účast nabízeli, oni však vždy s díky a přiznejme si i s určitými obavami odmítali. Až letos. Na společně stráveném Silvestru zaznělo neuvážené: tak my to tedy zkusíme. Mám pocit, že se později oba tohoto svého vyjádření zalekli, nicméně ani jeden si to nepřiznal. A tak začali makat. A to doslova a do písmene: makat. Zásobovali nás sms typu, co už vše odjeli, kolik mají najeto a jak jim to jde. Vzbuzovali tím u mne permanentní stres, neboť když jsem jejich přípravu násobila koeficientem stavu mé tělesné schránky a věkem, vyšlo mi, že bych v porovnání s nimi měla být spíš Marcelčiným klientem (stará se o domy se sociální péčí), než vůbec vlézt na kolo. A i oni nakonec pečlivou a poctivou přípravu korunovali: jednak si koupili po dlouhém zkoumání a přemýšlení výbavu, a poté si poctivě nabalili všechny věci potřebné na týden a vyjeli do 100km vzdáleného penzionu, aby tam přespali a v neděli večer se vrátili domů. Radovala jsem se z jejich hlášení, že je to opravdu super, si takhle na kole vyjet. Jen mi opět zablikalo světýlko: 100km? V Beskydech?

Ale nevzdala jsem to a trénovala jsem také. Najeto jsme nakonec s Pepíkem měli cca tisíc km, ale jelikož bylo na jaře špatné počasí, bylo to maximum možného. Pak už jsem se jenom vpředvečer pomodlila, zakázala si myslet na poznámky typu ty ses zbláznila, na Šárčino nové kolo i na nadupané Moraváky. Přesto jsem se na start dostavila trochu s křečovitým úsměvem a s pomyšlením, že vlak civilizovanou krajinou podél Labe jezdí všude.

A Pepík? Ten si zcela důvodně vzhledem ke své skvělé kondici žádné obavy nepřipouštěl. Vzorně vyladil obě kola a zkompletoval německé Vaškovy mapičky. Pochvala. Velké úsilí ale věnoval již od vánočních svátků přepravě. Spekuloval, jak se z Hamburgu, pokud tam dojedeme, dostaneme zpět do vlasti. A co když tam nedojedeme? Jak potom? A tak po logické úvaze usoudil, že nejlepší bude, pokud pojedeme obráceně – tedy proti proudu řeky. Vlakem se dopravíme všichni do Hamburgu a pak pojedeme, co to dá. Do Drážďan či do Děčína musíme ve stanoveném termínu deseti dnů dojet a pak už nás někdo vyzvedne, či dojedeme s českými drahami. Tato varianta se nakonec ukázala jako velmi pesimistická, ale náš velitel byl připraven na vše.

Nastala tedy druhá etapa Pepíkovy práce: po odsouhlasení všech (i těch ještě potencionálních) členů výpravy se jal shánět příhodný spoj, který by vzal i naše kola. Vzhledem k počtu účastníků to nebylo vůbec jednoduché. První informace, že ve vlaku je místo pouze pro 8 kol se sice ukázala jako lichá, ale to až přímo ve vlaku. Pracovali jsme s ní celou přípravnou fázi a obávali se, jestli se vůbec budeme schopni nalodit. Pepík se nakonec vyjevil jako internetový znalec, když lístky objednal elektronicky, a to velmi levně. Tak, že ani Karlova drážní slevenka na tuto cenu nedosáhla. Druhá pochvala. Ovšem sleva nebyla, jak už to tak bývá, zadarmo. Následovalo martýrium zakoupení lístků pro kola a později i místenek, což ani jedno už přes počítač nešlo. Podezírám Pepíka, že jeho letošní fyzička vzešla hlavně z jeho častých cest na Hlavní nádraží.

Pepík zaslouží poděkování nejen jako koordinátor dopravy, ale také jako hlavní organizátor, tahoun a iniciátor celé expedice. Bez tebe, Pepíku, bychom nikdy nevyjeli. Díky moc.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Hamburgu na kole - 2010
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Hamburgu na kole - 2010 :
Úvod


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.8
Hlasů: 5


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Hamburgu na kole - 2010

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy