Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Hamburgu na kole - 2010 Nultý den: cesta vlakem
Poslalpepik v Tuesday, 07. September 2010 @ 21:10:20 CEST
Přispěno pepik

Jak už jsem vzpomínala, na nádraží jsem se dostavila v dost hrozném stavu. Jednak jsem prchala stejně jako Jolana přímo z práce, jednak mi v zátylku seděla jako velký balvan obrovská obava, zda cestu zvládnu. Neudělalo se mi líp, když jsem se uřícená přiřítila na nádraží, kde jsem natrefila na partu rozjásaných a natěšených kamarádů, kterým svaly hrály jak strunky na kobylce hmatníku. Všichni rozzáření, usměvaví. Dovezli je ochotně Láďa a Jarda, kteří netrpělivě čekali, až se díky zapískání průvodčího stanou slaměnými vdovci.

Na nastupování bylo času málo, vlak nádražím jen projížděl, naštěstí aspoň trochu přibrzdil )) Ještě bleskové familly foto, aby byla dokumentace do alba. Malá nestabilita vznikla při kolizi se šlachovitým dědkem, který mě obvinil, že ho předbíhám. Pán měl ten samý cíl jako my a nervózní byl stejně jako já. I když jeho nervozita pramenila určitě z jiného důvodu: místo spolehlivé a oddané manželky s sebou na kolo totiž vezl krásnou asi dvacetiletou vnučku. Nechtěla bych být v jeho kůži…. Navíc jsme je nazítří potkali v Hamburgu, jak vylézají s vnučkou z křoví – nevyspalí, pomačkaní. Dívenka sice vypadala spokojeně, on však pořád stejně nerudný. Na trase jsme je už nikde nepotkali, stejně jako jsme nikde nepotkali žádné Čechy. Škoda. Tak krásná trasa, ta by měla být v povinná v každém cyklistickém životopise.

Na Hamburg s hamburgrem

Jakmile se vlak rozjel, Pepík, jak je jeho zvykem, sjednal rychle pořádek a ze svých tvrdě vydobytých místenek vyhnal drze usalašené cizince. Aby ne, když místenky vyladil tak, abychom seděli po čtyřech u dvou stolečků naproti sobě. Skupinka k pohledání!! A teprve teď se ukázalo, jak ze široka svoji přípravu pojala Šárka. Vytáhla pohárky, studené šampaňské a už se pařilo. Záminka jednoduchá: její narozeniny, jmeniny a navíc výročí svatby. Tak ještě jednou, Šárko, vše nejlepší!!

Díky tvému studenému moku byl můj balvan obav ze zátylku nahrazen bezstarostným opojením a pocitem volnosti a nicnedělání. Když vypita Šárčina zásoba, vytáhne svoji přípravu Pepík. Ten ve slevě nakoupil hamburgery, aby cesta do Hamburgu byla stylová. A jako překvápko také šampáňo. „Teplota pití je už na hranici,“ zděšeně křičí Jirka v Děčíně, krájí své pověstné voňavé dobrůtky a rychle s ostatními likviduje zbytek tekutých zásob. A to už nám patří celý vlak. Ještě milý průvodčí s růžovou kravatkou vystraší Jolanu, která nemá kompatibilní doklady s jízdenkou. Ale se stoupající hladinou alkoholu si z ní už jen tak z povinnosti utahujeme a Pepík plánuje, že kdyby ji snad chtěl Němec z vlaku vysadit, budeme ji bránit jako jeden muž.

Šárka chce v Německu šlapat. Důsledek krize?

Na nádraží v Hamburgu svižný a zkušený výsadek a rychle pryč, i když nádraží se nehýbe, a proto se fotí nejlíp, jak ví náš kamarád z cest turnovský Vašek. Najednou peron prázdný, zůstávám jen já se Šárkou. A ta zjišťuje, že nemůže jet na kole. Čtete dobře: moje ovíněné já bylo zburcováno zoufalým výkřikem: Nemůžu šlapat!!!! V hlase se míchá pečlivá a namáhavá dlouhodobá příprava s hrůzným faktem i s pitoreskností situace, kdy v Hamburgu by šlapat nechtěla žádná. Naštěstí se situace ukázala snadno řešitelná: Šárka nic nepodceňující zanedbala upevnění tašek na nové kolo. Rychlý zásah a už hledáme zbytek výpravy.

V Hamburgu se v noci těžce pracuje

Ubytováni jsme v neosobním a nepříliš krásném, nicméně funkčním hotelu nedaleko nádraží. Je horký večer a my vyrážíme prohlédnout noční město. Vedeni Vácínkem a Pepíkem kroužíme po St. Pauli. Usadíme se v příjemné hospůdce na ulici a každý po svém si vychutnává svého prvního vajcáka. Nevíte, co to je? Normální typické německé kvasnicové pivo zvané Weiβbier, čti vajsbír, které Pepík polidštil na vajcák. Ten nás pak provázel celou cestu. Má hodně vitamínů, minerálů a nezanedbatelný je i fakt, že se po něm krásně točí hlava. Tak jsme se chvíli potočili, někdo i třikrát, čímž jsme absolvovali povinnou a nezbytnou přípravu na tu část St. Pauli, kde je plno nočních klubů a barů, hospod, divadel, sexklubů i nevěstinců. Tradici má tento kousek Hamburgu již z dob, kdy patřil mezi nejznámější a největší světové přístavy. Nazývá se Reeperbahn podle malé uličky, která tuto část jinak velmi počestného města proslavila. Námořníci ošlehaní větrem měli samozřejmě nejednu potřebu, nikoliv jen vajcák jako my. A tak se zde soustředily stovky lehkých ženštin, které v poněkud jiné formě, ale stejné v obsahu i činnosti, zde přetrvávají stále. Paradoxní na celém tom cirkuse je fakt, že dnes už Reeperbahn je spíše turistickou záležitostí, v době do půlnoci, kdy jsme tam byli my, zcela určitě. Korzují zde čumilové, kšeftu pramálo. Nicméně jsme se pozdravili i se sochami všech členů Beatles, kteří zde zahajovali svoji fenomenální kariéru.

A když už jsme toho všeho měli tak akorát, Pepík zavelel: tady někde je taková ulička …. On hodně čte, abyste věděli, má to všechno vyčtené . A už nás nic netušící táhnul za sebou. A jak jsme zvyklí se poddat jeho velení, následujeme ho jak ovce a nikoho ani nenapadlo si přečíst ceduli jako vrata, která na začátku původní a jedinečné Reeperbahn bije do očí. Velkým písmem a několika jazyky varují, že ženám se vstup nedoporučuje, ba přímo zakazuje. A tak my čtyři nevědomé bosorky kráčíme ulicí, kde v přítmí září jen velké výkladní skříně s nudícími se obnaženými ženštinami. Vyskytují se zde výhradně muži, baby za sklem se jim předvádějí, kroutí se, lákají je. A my jak trubky na ně zpočátku čumíme, a když nám vše konečně docvakne, s nechutí klopíme zrak. Ale i to byla chyba, neb jsme téměř nepostřehly velký flusanec, který se naším směrem od jedné pracující děvy snesl. Naštěstí netrefila. A tak rychle zrak vzhůru a hledat, kde tesař nechal díru. Jééé, to by se Láďovi líbilo, vydechla teskně Šárka.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Hamburgu na kole - 2010
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Hamburgu na kole - 2010 :
Úvod


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Hamburgu na kole - 2010

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy