Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Hamburgu na kole - 2010 1. etapa: Hamburg - Lauenburg
Poslalpepik v Tuesday, 07. September 2010 @ 21:17:21 CEST
Přispěno pepik

Noc proběhla standardně – oba čtyřlůžáky – klučičí i holčičí svorně a vzorně vstaly, a přestože v noci bylo vedro, spali jsme všichni dobře. Ráno v jídelně dochází poprvé k situaci, kdy nám formou bufetu nenabídnou jen snídani, ale nic netušící i svačinu a oběd. Na žádné naší štaci totiž není problém namazat si houstičku s sebou. A tak toho hojně využíváme, teplé jídlo si dáváme většinou až večer. V horkách, která nás provázejí, to stejně ani jinak nejde. Jirka úpěnlivě postrádá transportní taštičku, tedy jakousi příruční kabelu, do které by své zásoby schoval. Pepík je připraven, a tak v útrobách jeho brašny mizí i Jirkovy housky. My ostatní se smiřujeme s „jednou do kapsy“. Vymyká se ale Kája. Houstičky nemaže. Celý zásobovací proces totiž časem dovádí k dokonalosti a místo mazání provádí házení. Jakže? Do příruční tašky si nandá paštičky, salámky, vajíčka, sýrečky a teprve na trati se rozhodne, na co zrovna má v danou chvíli chuť. Jo, od Káji, to se může člověk jen učit, povzdechl si Pepík, který začal házet až v Drážďanech.

Naše první vyválené

Před hotelem se scházíme ve velitelský čas 8. 30. Všichni natěšení, nadupaní, skoro by se dalo říct, že kopyty nedočkavě hrabeme jak býci, kteří se ve stejnou dobu na opačné straně Evropy v Pamploně chystají na svůj slavný běh. Věřím, že jsou nedočkaví a natěšení stejně jako my. Jejich běh však bude trvat jen několik minut, zato my se těšíme na deset dní. Jaké budou? Kam až dojedeme? A dojedeme vůbec?

To se mi honí hlavou i v okamžiku, kdy poprvé šlápnu do pedálů. Poprvé se zformuje náš had, do jehož čela se přirozeně postaví Vašek třímající podrobnou mapu Hamburgu. Hlava hada, to je jedno z nejožehavějších míst v pelotonu. Zatím ještě netušíme, jak nevděčná a neoblíbená je to pozice. Nicméně Vašek rozhodnut ukázat nám jinou tvář města než tu s červenými lucerničkami, suverénně vyráží mezi semafory a auta. Cyklisté zde mají vyhrazené své pruhy, přesto si nemyslím, že průjezd pátečním provozem je bezpečný. Vydechnu si vždy až při pauze u nějaké pamětihodnosti. Navíc občas někdo zůstane viset na červené. Já jak kvočna se svým učitelským syndromem pořád počítám ovečky, i když se vzhledem ke strnulé páteři nemohu pořádně rozhlédnout. Moje otázka: „Jsme všichni?“ určitě otravovala každého, kdo byl zrovna v doslechu a koho jsem donutila se za jízdy otočit.

Ale díky Vaškově umíněnosti si ve svém itineráři můžeme odškrtnout novorenesanční radnici, před kterou se rozkládá velkolepé náměstí, i kostel sv. Michala, nejvýznamnější barokní chrám v severním Německu z 2. poloviny 18. století, s jeho 132 metrovou věží. A hlavně přístav, největší v Německu a jeden z největších v Evropě. Nachází se zde 60 bazénů a les jeřábů prý čítá asi 900 kusů. Přístav se nám líbil všem: jednak bylo povoleno si tam ve stínu dát kávičku – sice levnou a nikterak výbornou, ale i pivo. Prý bylo pečlivě vyválené – stupnice vyválenosti označuje míru vychlazení. V panujících vedrech: čím vyválenější, tím lepší.

Hamburg - město mostů

A pak už jen prohlídka starých i nových kancelářských budov a skladů. Je jich tu požehnaně, vždyť tradice námořního i říčního obchodu je veliká. Každoročně do přístavu zajíždí 12 000 lodí z 90 zemí světa. Ve středověku město patřilo do spolku Hanza sdružujícího nejdůležitější obchodní významné přístavy a obchodní města v severním Německu a Pobaltí. Dnes se přízviskem hanzovní může pochlubit devět měst. Pro svůj význam je Hamburg ještě dnes nazýván Bránou do světa. A ještě jedna zajímavost stojí za zmínku: jak je Praha město věží, tak je Hamburg městem mostů. Napočítala jsem jich dost, ale na oficiálně udávané číslo 2 428 jsem se nedostala. To je pořádná porce, což? Vždyť také to je evropský rekord!!

V brašnách se ocitá důležitý pomocník

Asi po čtyřech hodinách považujeme Hamburg za dobytý a troubíme na ústup, tedy spíše na nástup. Hledáme únik z města, hledáme naši spásnou hvězdu, značku Elberadweg – labské cyklostezky. Je modroučká, krásně graficky vyvedená, ale schovaná kdesi v třímilionovém městě. Všichni hledáme, jen Pepík se příliš nezapojuje. Je zaměstnán jinou záležitostí: rád by získal nějakou celkovou mapu naší cesty, protože Vaškův průvodce je dost podrobný a mapičky má Pepík na mnoha nepřehledných papírcích. Sice si s tím poradíme, ale …. A tak kontaktujeme několik informačních center, pokaždé marně. Poslední pokus z nás velitel mámí v době, kdy konečně našeho modrého andílka Elberadweg natrefíme. Už už chceme vyrazit, když Pepík zaškemrá: kousek odtud je hlavní nádraží. Co kdybychom tam zajeli zkusit ty mapičky? Odpoví mu jen rozpačité ticho. Už máme konečně značku, už jsme unavení, už chceme pryč z města, je vedro – a ty chceš ještě zajížďku, bouří se v duchu většina z nás. Ale jak to tak bývá, najde se pár dobrovolníků, kterým se nebohého mapičkáře zželí. Kdo by čekal, že z těchto nebožáků se za pár desítek minut stanou hrdinové? A já se přiznám: byla jsem mezi nimi!!!! V infocentru na nádraží si vystojíme potupnou frontu před komisními úřednicemi a jako odměnu třímáme nikoli mapičky, ale krásně barevné, jednoduše a velmi prakticky vyvedené knížečky. Celá stezka je popsána a namalována jako pro blbé: grafika přehledná, němčina jednoduchá, stručná, u každého místa uvedené ubytování včetně ceny a telefonního čísla. A je tam samozřejmě i mapa celková, po které Pepík tak prahl. Z komisních úřednic se rázem stanou milé dámy, když nám zdarma a zcela dobrovolně dají knížečku pro každého člena výpravy. A ještě s úsměvem, když vidí, jakou radost nám jejich materiál udělal. Teď už jen vyzvednout zbytek výpravy a naše cykloputování opravdu začíná.

Zajímavý objev pro pivaře i nepivaře

S jednou zastávkou jsme ujeli přes 50km, ovšem s velmi slušným průměrem 20km/hod. Šárka sice mrmlá nespokojeností a ohání se dvaadvacítkou, kterou dosahovala v tréninku, ale my jsme lepšího výsledku v průměrné rychlosti už později nedosáhli. Pro šťouraly, kteří si mé tvrzení ověřují vzadu ve statistice: tento počet km i průměr beru bez dopoledního Hamburgu 

Na zastávce poprvé objednáváme radlera, pivo namíchané s citronovou limonádou. Že jste se otřásli hrůzou? Věřte, že kdyby mi tuto kombinaci někdo nabídl na Kopče, hrůzou bych se třásla taky. Ale v německém prostředí a v tropickém horku je tento nápoj, pokud je studený, velmi osvěžující, navíc perfektně zahání žízeň. My holky ho pak pijeme celou dobu, a to s nepřímou úměrností: čím více je radler šizený, tedy čím méně je v něm piva, tím více nám chutná.

Vedro jako v Lauenburgu?

Dnešní etapu končíme v našem prvním Jugenherberku. Zařízení, které vzhledem k nízkým cenám budeme následující dny vyhledávat. Ubytování pro mladé, kde vždy musíme zaplatit alespoň jeden mládežnický průkaz. Říkám tomu daň ze staroby. Většinou vše vyřizuje Vácínek, naše sluníčko, kterého bychom letos mohli klidně přejmenovat na ubytovacího agenta. Díky, Vašku. Pokoje jsou většinou vícelůžkové, navíc si sami povlékáme a svlékáme postele. Příslušenství většinou na chodbě. Ale nic z toho nás samozřejmě neodrazuje, zvlášť když snídaně jsou vždy bohaté a formou bufetu.

Večer procházka městem, z kterého si pamatuji jen restauraci u Itala, dobrou pizzu na zahrádce a osmdesátiletého staříka, jenž ze svého balkonu pozoruje hosty v hospodě. Tentokrát měl úspěšný den. Dobrák Vašek s ním komunikuje, dokonce má tu čest se vyšplhat se za ním do druhého patra na balkon a pořídit naše foto z ptačí perspektivy. A to vše za děsného horka, ještě o půlnoci naměříme 29°C. Od nynějška už nebudu říkat vedro jako v Michli, ale vedro jako v Laudenbergu.

První etapa tedy za námi a já velmi příjemně překvapena, jak milá a rozmanitá je zde krajina. Představovala jsem si stezku podél řeky, hráz, nudné a jednotvárné nevýrazné okolí. Opak je pravdou: střídáme vesničky, městečka, jedeme lesem, do kopečků, písky, v chládku – no nádhera. Jsem unesena a velmi příjemně překvapena. Dokonce se někteří z nás dneska i vykoupali v Labi. Do té špíny nelezu, vrčím a hlídám kola. Když jsem ale viděla, s jakou rozkoší se v tom horku ve vodě rochní jednak moji kolegové, jednak německá mládež, nemusel mne dlouho nikdo přemlouvat.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Hamburgu na kole - 2010
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Hamburgu na kole - 2010 :
Úvod


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 1


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Hamburgu na kole - 2010

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy