Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Hamburgu na kole - 2010 3. etapa: Wittenberge - Tangermünde
Poslalpepik v Tuesday, 07. September 2010 @ 21:37:46 CEST
Přispěno pepik

V penzionu Elbauer se nám spalo báječně. Ubytováni po dvou, každý v malém pitoreskním domečku: příslušenství, velký prostor, kola uzamčená na dvoře a samozřejmě i výborný snídaňový bufet. Vyspat jsme se po včerejšku potřebovali, a tak start dnes až v půl desáté.

Blbá nálada v bývalé NDR

Během krátké japonské prohlídky (projet, vyfotit a nazdar) města Wittenberge se podivuji, jak některé domy jsou dost zchátralé, neopravované, neobydlené. Ostře tento fakt kontrastuje s německou pořádkumilovností a akurátností. Nacházíme se na území bývalé NDR, a jak se cestou postupně dozvídáme, území osídlené Ossi je jakoby prokleté. Hodně mladých odchází do západní části Německa, není tu práce, po havlovsku by se dalo říct, že je mezi lidmi blbá nálada. Pepík nás během cesty pravidelně zásobuje informacemi, jako například že z 270tisícového Magdeburgu uteklo již 50tisíc mladých, nebo že z malého města Strehla se jich odstěhovalo 9 000. To by opravdu bylo na blbou náladu. Ale faktem je, že lidé jsou k nám vesměs milí a přátelští. Když mě například jednou na ulici přepadne zoufalé nutkání, na otázku ohledně záchodků mě usměvavá stará paní pustí k sobě do koupelny. A kdekoli se zastavíme nad mapou či se bezradně rozhlížíme, hned někdo přispěchá, aby nám pomohl. Dokonce i auta staví a nabízejí pomoc v případě defektu. Často nás také místní cyklisté na naši stezku doprovodí, i když si musí zajet. Takové velmi milé follow me. Tedy jako jediný důkaz blbé nálady a vysídlování bývalé NDR se setkáváme s těmito neobydlenými a neopravenými domy.

Čapí ráj

Dnešní etapa vede velmi zajímavou krajinou, kde jsou lesy a háje přerušované vesničkami a městečky postavenými z červených cihel. Je zde vidět vliv hansovních bohatých měst. Bohatství a prosperita jsou zde sice už minulostí, ale čápi to zatím nějak nepostřehli. Potkáváme je na každém kroku – na loukách, na břehu Labe, samozřejmě skoro na každém komínu i věži. Mám nutkavé tušení, že moje kontakty s těmito čápy mi mají připomenout mé dvě dospělé děti. jakoby mi jeden či druhý chystali nějaké milé překvapení. Šárka si takovou asociaci nepřipouští, ta tato dlouhonohá a ladná stvoření bezmezně obdivuje. Dokáže sedět dlouhé desítky minut a jen ptáky pozorovat. Jako v ráji je v obci Rühstadt, která má čápa ve svém znaku. Čápy tu vidíte všude: na vývěsních štítech, v upoutávkách v restauracích, v reklamách, dokonce je tu i čapí muzeum. Aby ne, místo je to proslavené jako známá čapí obec, kde údajně hnízdí na padesát párů čápů – na komínech, na střechách i na uměle vytvořených hnízdištích.

Pokračujeme dále a Vašek nám ukazuje zbytky původní hranice NDR – NSR. Chvíli zavzpomínáme, jaká to byla magorská doba, kterou pohříchu všichni máme ještě v čerstvé paměti. Každému okamžitě naskočí jedna z historek, jak jsme do Drážďan jezdili pro boty, punčocháče, sportovní zboží i jak jsme na holém těle pašovali dětské věci či záclony…

Začínáme potkávat více turistů, dokonce hodně skupin s dětmi. Postupem mi dochází, že Elberadweg je oblíbenou trasou pro sportovní prázdniny celých rodin – jízda po stezkách je bezpečná a nenáročná. Jak nám jedna parta prozradila, jedou tuto trasu s dětmi již potřetí, pokaždé si dají malý kousek. Potkáváme i takové bizardní výpravy, kdy matka s otcem mají kola ověšená jak vánoční stromeček a otrávený puberťák si jede nalehko: usuzuji, že mu smýkají s sebou i počítač se všemi jeho oblíbenými hrami, jen aby jel s nimi. Jiná matka má zase asi tak dvouroční dítě připevněné popruhy na zádech jak Indiánka na sběru lesních plodů. Jo, Němci jsou sportovnějším a usilovnějším národem než jsme my.

Roubíky do úst!!

Ale oni jsou také ukázněnější a jezdí jen po vyznačených cyklostezkách. To naši pánové začínají přicházet na chuť Vaškovým mapičkám, které kombinují cyklostezky se silnicemi, Bundesstraβe, tzv. bundeskami. Kluci se domlouvají sami a jakmile je někde možnost, že si cestu zkrátíme, hned nasazují bundesku. Je pravdou, že se po hladkém asfaltu jede podstatně lépe, ale zase podstatně nebezpečněji. Navíc jsem vždy ve stresu, když mě míjejí auta. Proč se mám tedy strachovat, když o kousek dál vede pohodlná, tichounká a přívětivá cyklostezka? Na tu otázku mi nikdo celou dobu nedokázal odpovědět, protože ušetřený čas a kilometry, to pro mne pádná odpověď není. Máme dovolenou, tak nač spěchat. Ale ani mně, ani žádné jiné holce se nepodařilo toto pánům klukům vysvětlit. A tak čas od času, než je přestane bavit naše trucování, musíme bundeskovat. Navíc si pánové dokazují, jak jim to rychle jede! Občas nás buzerují hláškami typu: do sedel, roztočit kola, roubíky do úst a šlapem!!! Když Marcelka protestuje, hodlá jí Jirka vyznačit rysku na tachometru u třicítky, aby věděla, jaká je ta správná rychlost 

Poledne nás zastihne v malém městečku Havelberg, který se česky nazývá Havolín dle slovanských Havolanů. Je to velmi staré městečko, již v polovině 10. století zde bylo založeno biskupství, zdejší chrám byl vybudovaný ve 12. století. Obdivujeme renovované domy z červených cihel, hrbolatou dlažbu ovšem už o něco méně. V penzionu pod mostem, jenž je hojně inzerovaný a údajně k cyklistům přátelský, si vychutnáváme pravý německý Eintopf, já zvolila zeleninový. Horká polévka v horkém poledni? Ani byste neřekli, jak je posilující. A moc jsme si pochutnali i na skvělém kafíčku a dortíčku.

V brzké odpoledne jsme dobundeskovali k benzínové pumpě, kde se pánové vrhají na vyválené pivečko (už stačili zjistit, že na benzínkách jsou nejvyválenější) a všichni konzumujeme houstičky, Marcelka zmrzku. Marcelka má vůbec takové jiné stravovací návyky. Jí hodně málo, krotí se s kaloriemi, krotí se samozřejmě i s pivem. Je ve stravování velmi ukázněná a my ostatní holky jí jen závidíme. Proto mi nedá, abych na tomto místě tu zmrzlinku nevyzdvihla.

Zastávka na benzince byla osudová, i když tomu zpočátku nic nenasvědčovalo. Pepík si s plechovkou v ruce našel ihned kamarády – místní, kteří tajemství vyváleného pravděpodobně znají už dlouho. Jejich debata prokládaná salvami smíchu v nás euforii opravdu nevyvolávala, neb měli obsazený jediný benzínkový stín pod billboardem. No, pro malíře ani fotografa žádná sláva, a tak ani foto z této debaty nemám. My čekající otrávení, Pepík však jako vždy nasává informace. Před námi leží město Targenmünde, které prý je velmi krásné a starobylé. Hm, nám to nevadí, my dnes budeme nocovat na malé vesnici, kde Vašek objednal ubytování. Nemají tam sice hospodu, tedy nic k jídlu ani k pití, ale my nakoupíme a uděláme si romantický večer. Teď už aby se Pepík zvedl. Vyhlásím konec hlavní přestávky a hotovo!!

Skleněný slalom

Jak my všichni se těšíme na večerní venkov, Pepíkovi se v hlavě motá opilcovo sdělení: Minda (paměť ho zradila, a tak jméno komolí, my ostatní pak po něm), to musí být ale bomba!! Nikdo mu nevěnuje pozornost, protože se plně soustředíme na skleněný slalom. Že nevíte, co to je? My to doposud také nevěděli: jedná se o sport, kdy bojujete o každý metr, kterým projedete, aniž byste píchli. Kolem zdejších silnic jsou totiž poházené tisíce a tisíce, spíše miliony střepů. Nevím, jak to Němci dělají, to nemůže být náhoda, to určitě nejsou ani láhve vyhazované z okének aut, to musí být nějaký národní sport: mám radost, mám vztek, mám smutek nebo normálně se jen nudím, a tak si rozbiju láhev! Skla je opravdu hodně, a byla to také jedna z příčin mých neustálých píchnutí. Jééé a zrovna teď, chvilku po startu z benzínky opět. Naštěstí se klukům konečně podařilo najít v plášti ten střep, který dělal celou dobu takovou neplechu, a já už pak bez defektu dojíždím až domů.

Tříhodinový rozmysl v Mindě

Příjezd do Mindy velkolepý. Ze střepovatého nového mostu nás průmyslová část (mimochodem: míjíme areál s názvem Minda) dovede k uzounké uličce ústící na dlouhé centrální náměstí. A dech se nám tají. Renovované staré hrázděné domy, bechderoucí katedrála, několik věží, opravená radnice, velké muzeum – a to vše se tu chlubí a vystavuje bez lidí, neb dnes je neděle. No – vyvalení jsme jak kašpárek na Sibiři a motáme se tu jak žralok v akváriu. Kroužíme kolem náměstí, hladoví narážíme na lákající a pod slunečník zvoucí kavárny, cukrárny, voňavé a poloprázdné restaurace. Na chvíli nás vcucne katedrála a už zase kroužíme. Minda tak nějak nezapadá do našeho itineráře. Kdybychom se lépe připravovali, věděli bychom, že Targenmünde je město založené před více než 1000 lety a že zdejší hrad si vybral Karel IV. jako své druhé sídlo vedle pražských Hradčan. Chtěl odsud rozvíjet obchod mezi Prahou a Anglií, Skandinávií i Pobaltím, neboť Minda se připojila k hanze a dal se odtud využít i Hamburg. Shodou okolností zde náš Otec vlasti pobýval zrovna v době, kdy se mu narodil syn Jindřich (jasně, čápi!!). Ale my nepřipravení, hladoví, ale s podvědomým pocitem, že by bylo docela fajn tu zůstat a užít si pár pěkných chvil.

Ale máme zamluvený venkovský penzion, tak bychom měli dál. Měli? Každý je tak nějak rozhozený. Nakonec pražské trio holek vybere slunečníky poblíž muzea a zkusmo si dáváme kávu. Uvidíme, jak se věci budou dále odvíjet. Najíme se a pojedeme do osm kilometrů vzdáleného penzionu? Nebo si jen koupíme jídlo, pití a pojedeme nalačno? Nebo si důkladně prohlédneme město? Co budeme dělat? Ke které verzi se přiklonit? Nebudete věřit, ale nikdo nechtěl nic rozhodnout. Když jsme si začali hrát na demokracii a hlasovali, situace skončila patem. Sedíme jak pitomci už skoro dvě hodiny, čas běží, už mám v sobě kávu, rádlera i zmrzku a nic se neděje. Každý má o dnešním večeru svou vlastní představu, ale nikdo ji nechce prosazovat. A najedou jako když střelí do Karla: sehnal volný penzion. Sice na naší štaci nejdražší, ale přímo v centru. Půjdeme se ubytovat? Kdo zavelí? Zavelel Pepík, kterého podezírám, že už měl jasno od benzínky: na venkov se mu nechtělo a město jej uchvátilo. Verdikt jsem přijala s obrovskou úlevou: sice jsem se těšila na klidný venkov, ale tři (!!!) hodiny nicnedělání a mudrování, to nás zničilo všechny.

U večeře nás pánbůh za tu odpolední trapnost pěkně ztrestal: seslal na nás hejna hladových komárů. Já sama jsem jich ten žhavý večer nakrmila aspoň dvě stovky a seštípané nohy jsem zakrývala nohavicemi ještě v Praze. Tak tohle už se nesmí opakovat, rozhodla Jolana. Budeme poslouchat jednoho velitele, i když bude velet blbě - lepší blbé rozhodnutí než žádné. Zároveň razantně, ale s ženskou jemností Pepíkovi naznačila, že během horkého dne se má pít pouze tolik piva, kolik se stačí odpařit. Velitel musí být bdělý a vždy připravený, aby se nám už nic podobného nepřihodilo.

Večerní procházka městem jen potvrdila, že město je opravdu výjimečné: zachovalý hrad, pozůstatky městských bran z přelomu 13. a 14. století, krásná pozdně gotická brána se složitým prolamovaným keramickým mřížovím. Narazili jsme i soukromý pivovar, kde pánové prý měli jedno(?) z nejlepších piv svého života. Inu, české stopy se tu opravdu zachovaly.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Hamburgu na kole - 2010
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Hamburgu na kole - 2010 :
Úvod


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.66
Hlasů: 3


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Hamburgu na kole - 2010

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy