Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Hamburgu na kole - 2010 8. etapa: Drážďany - Děčín
Poslalpepik v Thursday, 16. September 2010 @ 21:37:48 CEST
Přispěno pepik

Včerejší den stejně jak dnešek možno násobit koeficientem kultura i historie. Ráno po rozkošné snídani pod slunečníkem vyrážíme na denní prohlídku téměř půlmilionových Drážďan. Městu po včerejších silných zážitcích věnujeme víc než jen japonskou prohlídku. Najdeme bar, kde jsme do pozdních nočních hodin zapíjeli první pokořenou metu, realistickou variantu našich plánů. Ode dneška už jedeme nadstandard.

Drážďany

Drážďany mají bohatý životopis. Na přelomu 12. a 13. století zde byl ve slovanské osadě Drezdzany vystavěn strážní hrad. Již roku 1216 jsou zaznamenány první zmínky o městě. Od 2. poloviny 15. století zažily Drážďany první velký rozkvět, když se staly sídelním městem míšeňských markrabat a později saských kurfiřtů. Největší rozkvět se datuje v 18. století, kdy bylo město sídlem velkého kurfiřta Augusta II. Silného a stalo se kulturním centrem. Vyrostlo zde tehdy mnoho okázalých budov. Téměř všechny však byly zdevastovány za mohutného kobercového náletu britských a amerických letadel v noci z 13. na 14. února 1945. V současné době procházejí Drážďany rozsáhlou rekonstrukcí, která úspěšně navrací historickému jádru původní podobu. Místní rodáci jsou na vzmáhající se město patřičně hrdí a chlubí se, že svým kulturním a společenským významem již dávno předčilo podstatně větší a vyhlášenější Hamburg. My měli možnost zažít obě města a musím dát Drážďaňákům za pravdu.

Fotíme se u průvodu kurfiřtů, u 102 metrů dlouhého vlysu, který znázorňuje průvod saských panovníků. Původně byl průvod na konci 19. století vytvořen na zdi jako sgrafito, ale v roce 1907 jej nahradili 24 000 míšeňskými porcelánovými dlaždicemi. Je to největší exteriová mozaika, kterou jsem kdy viděla. Najdete ji u Muzea dopravy, kam jsme bohužel nezavítali. Ale prohlédli jsme si nejslavnější budovu Drážďan, barokní komplex Zwinger. Na počátku 18. století si stavbu tohoto klenotu objednal právě August Silný. Na rozlehlém nádvoří, kde se dříve pořádaly turnaje a různé slavnosti, se dnes konají koncerty. Nádvoří obklopují kolem dokola galerie, do nichž jsou vsazeny pavilony a brány. Nyní zde sídlí několik muzeí. Na prohlídku by určitě nestačilo jedno dopoledne, a tak se radši spokojíme jako ostatně většina návštěvníků Drážďan jen s prohlídkou zvnějšku. Muzeí je zde ostatně velké množství, spousta uměleckých sbírek je také v historických budovách a zámečcích přímo v Drážďanech nebo v jejich blízkém okolí. Kousek od Zwingeru je umístěna další dominanta Drážďan, Saská státní opera, nazvaná dle svého tvůrce Semper opera.

Pepík genetikem

Naši pozornost si zasloužil i kostel Frauenkirche, umístěný přímo v historickém centru. Kostel v roce 1945 vyhořel, ale chrámová loď zůstala stát. Přesto se za dva dny zřítil. Obnovován začal být kostel v roce 1993, dnes jsou renovační práce u konce. Místní jsou na obnovený kostel patřičně hrdí. Ve stínu na náměstí jsme viděli hodně mladých, jak z různých stran katedrálu malují. Nejvíce kluky zaujala mateřská školka, a zvlášť jedna snad čtyřletá Asiatka: nemalovala totiž dle skutečného objektu před sebou, ale podle výkresu své sousedky. Ti Číňani se s geny plagiátorství snad už rodí, suše konstatoval Josef. Před kostelem jsme se konečně setkali s naším starým známým: Martinem Lutherem. Jeho drážďanskou sochu vytvořil Ernst Rietchel.

Karlův most po drážďansku

Od Fraunkirche ještě projedeme „naši uličku“, malý bulvárek, který je tvořen jednou restaurací za druhou. Večer se jedná o úžasné korzo, přehlídku vůní, jídelních lístků i zevlujících hostů, kteří hladově čekají na svůj příděl, nebo si naopak slastně hoví po večeři. I my si tady včera večer u vajcáčků hověli a kriticky hodnotili davy valících se pasantů. Kupodivu ani dnes dopoledne tu není tak úplně prázdno. A samozřejmě zavítáme ještě jednou na městské hrady, odkud jsme včera pozorovali velkolepý ohňostroj. Městské hradby, to je takový zdejší Karlův most.

Drážďany určitě stojí za návštěvu

Na závěr kroužíme ještě v nákupní zóně, která je veliká, prostorná, vzdušná a moderní. Obrovité náměstí obstavené obchodními domy, bankami, hotely. Vodotrysky, lavičky, stromy a spousta místa pro kola i chodce, večer zde koncertují mladí, prohánějí se na skejtech – tak nějak by mělo moderní město vypadat. Navíc je kousek odtud nádraží, takže vlakem dojedete přímo do centra. Nutno říct, že návštěvu Drážďan vám všem vřele doporučuju – ať již na kole nebo vlakem. A nejlépe vlakem s kolem, abyste si mohli zajet po našich stopách do Míšně.

S městem se nějak nemůžeme rozloučit, fotíme ještě kolem radnice, ještě jednou hradby ….. ale už je toho dost!! Na stezku se napojíme hned v centru, protože řeka teče přímo pod městskými hradbami a hajdy!! Čeká nás ještě spousta dalších zážitků. Prvním z nich je celé okolí Drážďan. Řeka je pořád široká, klidná, lemovaná udržovanými loukami, a viničními svahy, na kterých se vyjímají výstavní budovy, šlechtická sídla, zámečky.

Přísné UNESCO

Celé údolí kolem Drážďan je tak malebné, že bylo v roce 2004 zapsáno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Dnes byste ho tam ovšem hledali marně, bylo totiž ze seznamu loni vyškrtnuto. Nedělá se běžně, že by byl seznam proškrtáván, stalo se to v podstatě teprve podruhé. A co tedy tak komisaře UNESCO rozlítilo? Most. Plánovaný most přes Labe. Opakovaně žádali, aby zde žádný most vzhledem k celému okolí nebyl postaven a opakovaně doporučovali, aby místo mostu vznikl tunel. To ale město odmítlo s poukazem na vyšší náklady i ekologické škody, které by si ražba tunelu vyžádala. Most přes Labe u Lesního zámečku je podle radnice v Drážďanech nutný, aby se ulevilo dopravě v přetíženém historickém centru, které je také památkově chráněno. Požadavkům světové organizace se pokusili Němci vyhovět alespoň tím, že místo původního masivního mostu připravili projekt zeštíhlené verze. Obyvatelé kašlající na UNESCO, jež městu dalo ultimátum, nakonec most odhlasovali v závazném referendu. Stavba více než 600 metrů dlouhého mostu má být dokončena v roce 2011. Jak jsem ale viděla a vyfotila rodící se most, zdá se mi, že komisaři byli zbytečně moc komisní a rigidní. A tak máme během cesty o zábavu postaráno. Probírá se leccos, i stavba paneláků na Pankráci nebo tunel Blanka. A odtud už jen krůček ke zlodějinám, které ……

To nám cesta utekla, najednou jsme v Pirně. A Pirna, to je plánované kafíčko. Pánové samozřejmě řezník. V malém starobylém městě ještě stačíme posedět u radnice s gotickými portály ze 16. století, navštívíme i pozdně gotický kostel Marienkirche. Po Drážďanech je malé staré městečko velmi příjemné a osvěžující.

Území národních parků

Žhavé odpolední slunko nás zastihne, jak vytáčíme hlavy a krky, abychom mohli obdivovat skály a různá panoramata. Projíždíme nejmalebnější částí celé Labské cyklotrasy, jedeme na území Saského Švýcarska, chráněné krajinné oblasti Labských pískovců. Ty zde tvoří různé věže, skalní města, hřebeny i tabulovité hory. Je to skutečná přírodní perla celé cesty, krajina, jak ji známe z Hřenska. Na našem území totiž stejný ráz krajiny pokračuje jako České Švýcarsko. Kocháme se, kocháme, ale je nám vedro.

A tak jednomyslně odhlasováno koupání. Stanovujeme částka, kterou jsme ochotni obětovat za hodinové ochlazení. Naštěstí jde cenu na koupáku zkoumat Jiří, který údajně zásadně nečte malá písmenka. Jak je jeho zvykem, přečetl si jen velká. A částka do našeho rámce zapadá. Hurá!! Ovšem po příchodu ke kase nastane rozčarování: Jiřík zachytil pouze cenu pro děti. Stařeckou variantu nemají a ta dospělácká je jednou tolik. Krize nekrize, když už ty plavky máme z báglů venku …. Zastávka to byla fenomenální: jednak voda čistá, voňavá a průzračná jako diamant, teplounká, jiskřivá, žádný chlor a vše v chromu. Hm, takhle kdybychom se mohli koupat u nás.

Do věznice ne!!

Už odpočati míjíme městečko Königstein, nad nímž se tyčí rozlehlá stejnojmenná pevnost. Ani nemusíme hlasovat, abychom zjistili, že ani tentokrát si pevnost, která nikdy nebyla dobyta a kde se za dob válek schovávali kurfiřti i králové spolu se svými majetky, neprohlédneme. Ani to, že zde uchovávali státní poklad a později pevnost proslula jako nejobávanější věznice Saska, nás nepřesvědčí. Přesto ale dáme ještě poslední poctivě vyválený německý vajcák. V Bad Schandau ještě před mostem zkusíme malou benzínku, kde mají i zastrčené, nad řekou strategicky umístěné odpočívadlo. Tady pivečko pane chutnalo!!

Na hranicích se dojatě fotíme u vlajky. Těžko říct, kde se v nás to vlastenectví bere, zvlášť, když za pár hodin bude zase v čudu. Ale zatím euforie, paráda. První kilometry v Čechách hodně podobné těm německým – krásné a malebné scenérie. A co teprve, když se dostaneme na první českou občerstvovánu!! U nově zrekonstruované stezky pro in-lajnisty z Děčína podniká v přívěsu mladý veselý muž. Plechovky piva připravené přesně tak, jak pořádný Čech má rád. Endorfiny by po nás mohl zametat smetáčkem, jak z nás padají. Na lavičce se nachomýtly dvě mladé ženy, naše nadšení sdílely s námi, dodneška si určitě o té partě bláznů povídají. Jen když jim prozradíme název hotelu, kde v Děčíně chceme hlavu složit, rozpačitě se usmívají. Nepřičítám tomu žádnou váhu, vždyť Pepíkovy opilecké řeči, ty by do rozpaků přivedly kdekoho.

Hotel Pošta – jsme doma!!

A tak hurá na děčínský hotel Pošta, jenž nám obětavě a přesně dle velitelových pokynů zamluvil Honzík. Tak - vyspali jsme se. Ale vedro ohromné, většinu pokojů terorizoval celonoční hluk (Pepíka ne, ten by si určitě i v noci sjednal pořádek) a jako špinavá třešinka na zkaženém dortu byla jediná funkční koupelna pro všechny.

Večer si chceme prohlédnout starý Děčín, ale tak nějak ani nemáme co. Chcíp tu pes, říká místní rodák Bříza. A tak se ploužíme do hospody Na Kocandu, kterou nám ten mrtvý pes doporučil, a ta nám drobet napravuje dojem z celého pobytu.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Hamburgu na kole - 2010
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Hamburgu na kole - 2010 :
Úvod


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.6
Hlasů: 5


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Hamburgu na kole - 2010

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy