Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Z Hamburgu na kole - 2010 10. etapa: Vědomice - Praha
Poslalpepik v Friday, 17. September 2010 @ 14:48:41 CEST
Přispěno pepik

Ráno litujeme, že tak příjemné ubytko nemůžeme více využít, ale vzhledem k hicům, které zcela jistě nastanou, vyrážíme ještě začerstva. Dnes už na nic nečekáme, jedinou metou je dojet kolem poledního domů, aby Marcelka s Jirkou mohli v klidu večeřet na Moravě.

První kilometry z Roudnice do Velvar zaklesnuti v řídítkách a svištíme, co to dá. Provoz v nedělní ráno je malý, což nahrává našemu průměru. Kde je včerejší poklidná jízda a povznesená nálada, když jsme se volným a slavnostním tempem přibližovali k Řípu, a Šárka si hlasitě a s gustem prozpěvovala Čechy krásné, Čechy méééééééééé. Dnes už se vidí u svého Ládi a spíše přemítá, jestli bude muset nakupovat a mýt staré a zaschlé nádobí (nebude). Jirka zase mudruje, zda na okraji Prahy najde ceduli, u které se chce vyfotit, protože důkaz musí být. Marcelka už je myslí u svých důchodců, Jolana v duchu diskutuje se svou kamarádkou, která se ráda koupe v jejím bazénu. O čem přemýšlí Kája, to nevím, ale vím, že Vašek myslí stejně jako my s Pepíkem celou cestu na svého švagra, kterému bych zde ráda věnovala vzpomínku. Na kole Jára jezdil moc rád.

To jste dnes vyjeli hodně brzo

Ve Velvarech na náměstí obdivujeme morový sloup z počátku 18. století a máme žízeň. Jako ostatně skoro pořád – tedy pánové, protože dámy mají své bidony vždy poctivě kohoutkovkou naplněné. Samozřejmě zajíždíme k proslavené velvarské cukrárně, která ovšem otvírá až za čtvrt hodiny. Chvilku přemýšlíme, že bychom se zařadili do fronty nedočkavců, ale žízeň kluky přemáhá ihned, a tak se hrnou k večerce. Pepík ještě stačí kontaktovat dvě nádherné staré dámy, které před cukrárnou čekají na pravidelné nedělní kalorie ve starém ošuntělém embéčku - stovce. Šoférce bude jistě přes osmdesát let, ale nedělní dortíčky ve Velvarech si ujít nenechá. A odkud vy to vlastně jedete? Krátí si čekání zvědavé dámy. No to jste tedy museli z toho Hamburgu vyjet opravdu hodně brzo v noci, opáčí. Jo, kdybych šoférovala ještě v osmdesáti, ani by mi nevadilo, že si hned neuvědomím, kde je Hamburg….

Tvrdovaječníci

Z města vyjíždíme nádhernou renesanční Pražskou bránou z konce 18. století. Můžu prozradit, že většina z nás opilá blížícím se cílem si brouká známou píseň Ó Velvary, ó Velvary, kde jsou mé tolary … A to jsme ani nevěděli, že vznikla na základě situace ze zimy v roce 1591, kdy byla v Panské hospodě panu Jáchymovi z Bílé odcizena truhla s 996 tolary. Málokdo dnes ví, že spor, jestli mu byly peníze odcizeny, nebo zda je propil, se táhl mnoho let a dědil se z generace na generaci. A píseň Ó Velvary nesložil Jáchym z Bílé, ale až některý z jeho potomků. A víte, že Velvarákům se také říká Tvrdovaječníci? Označení prý pochází z doby, kdy se stavěl Karlův most. Městečka a vesnice vozila na stavbu vajíčka, která se přidávala do malty. A Velvaráci, jako královské město, si kladli za čest také přispět. Ale protože byli „chytří“, vajíčka uvařili natvrdo, aby se jim po cestě nerozbila.

Cesta z Velvar do Kralup je v kalupu, pak už pohoda. Zajíždíme do Otvovic, abychom Moravákům ukázali, kde bydlí naše zlatá Bílá slavice. Pravda, moc je tmavý dům za zdí nenadchnul, a tak ještě přihodím, že v sousedních Zákolanech uvidí nejen sochu rodáka Antonína Zápotockého, ale že zde bydlí i Bára Štěpánová. Na Pepíkovu otázku kdo to je, už raději neodpovídám.

Definitivní konec hada

Zato okořské údolí má úspěch. Jedeme opět přírodou, a neopotřebováváme si horská kola, jako tomu bylo vždy na asfaltce i bundesce. Přestávka na pivo a kávu je v Noutonicích v hospodě U Evžena. Zde je nařízeno povinné family foto vzhledem k tomu, že už za pár minut nás opustí Šárka. A tak nejen family, ale samotný Emil je svědkem ukončení naší anabáze.

V Tuchárnách se loučí Šárka, myšlenkami již u Ládi, a to ani netuší, že na oslavu jejího úspěchu se chladí šampíčko. Jirka s Marcelkou u letiště vítězně pozvedají kolo nad hlavu, Vašek fotí, já s Pepíkem již přemýšlíme nad rychlým a plnohodnotným obědem pro ostatní.

A víte, jak takováto expedice končí? Chaoticky si přetahujeme do počítače fotky, protože sice jsme spolu strávili krásné chvíle, ale bůhví, kdy se opět uvidíme…… Je to stejně zvláštní pocit. Doposud jsme si byli tak blízcí a již za pár minut každý u svých starostí a malých radostí a potěšení, kam ostatní už nepustí.

A tak budiž toto mé povídání aspoň malým připomenutím společně krásně strávených deseti dnů.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Z Hamburgu na kole - 2010
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Z Hamburgu na kole - 2010 :
Úvod


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Z Hamburgu na kole - 2010

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy