Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 6 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Na výletní lodi Karibikem 2009 Přípravy na dovolenou
Poslalpepik v Sunday, 21. February 2010 @ 19:16:28 CET
Přispěno pepik

Po počáteční euforii na celou záležitost s výletní lodí zapomenu, neb jsme zájezd koupili u německé cestovky a s takovým předstihem, abychom dosáhli na všemožné slevy a zlevnění. Takže stevardi a kapitáni dávno zapomenuti, Pepíkovo snažení ohledně letenek a dopravy do Mnichova, odkud vyrážíme, vnímám jen tak napůl. Co bych vám nalhávala: v návalu práce, jiných zájmů, nedostatku času a přiznejme si i lenosti Pepíkovi odkývnu všechno, co chce. Čím více se však blíží termín odjezdu, tím je Pepík neodbytnější a tím více se mi nechce. A najednou, ani nevím jak, stojím před skutečností, že za týden odlétáme do Ameriky. A teď teprve začíná ten pravý cvrkot:

Jedeme sice s cestovkou, ale vlastně jen tak napůl. Zajistili nám letenky, hotel, loď, ale dál už se starejte sami. Žádný delegát, žádné srazy skupiny, žádné poučení, žádné rady na cestu: hlavně zaplať a dál už nás nezajímáš. A tak to začíná: na loď se musíme zaregistrovat sami. Elektronicky - samozřejmě, anglicky pochopitelně. E-dotazník na vás vyzvídá snad i příjmení babičky z maminčiny strany. Prokousat se souborem nesmyslných a důkladných amerických dotazníků, to mi trvalo skoro celou neděli. A to byl jen začátek. Jak už jsem byla nakažena cestovatelskou horečkou, proklikávám na suprově připravené www stránky společnosti Royal Caribien. Během plavby nabízejí takového rozptýlení, takových výletů, že zrak přechází. No to snad všechno ani nestihneme!!! V každé zastávce, kterých je za čtrnáct dní sedm, je alespoň šest až deset výletů, procházek či exkurzí. Herdek, co od pražského počítače vybrat? První prokliknutí na cenu mne však okamžitě vrací do reality. Máme jen dvě eventuality na výběr: Buď se za ty šílené ceny, které nám nabízejí, zruinujeme, nebo raději neuvidíme nic a užijeme si jen tu Panamu. A tak po krátké diskusi volíme variantu dvě. Rezignujeme na výlety, to jsem si myslela já, Pepík opět šibalsky: uvidíme, uvidíme….

Moc o lodi toho stejně nevím, vyjma těch pár záběrů z televizního seriálu, a tak se začínám zajímat: jezdí sem prý hlavně američtí bohatí lidé, v žádném případě nic pro baťůřkáře. Průšvih. Co si vezmu na sebe? Jedná se prý o prestižní a snobskou záležitost. Co si s těmi snobskými Američany budeme povídat? Než jsem si stačila odpovědět, už zvonil budík v půl čtvrté ráno, popadla jsem zabalený baťoh, rozespalá nasedla do auta a polozmrzlá rozklepaná se nechala zavést do Mnichova. Dobrodružství začíná.

Cesta

Parking na obrovském mnichovském letišti rozlehlý, a to je jen takový eufemismus. Jak se tam vyznat! Než jsme našli svoji dvoutýdenní parkovací zónu, než jsme opustili auto, než jsme se orientovali v placení (teprve při výjezdu, samozřejmě), uběhla minimálně hodina. A po těch šedesáti minutách jste nás mohli zahlédnout, jak v oblečení, jež netrpělivě očekává zítřejší tropická vedra, upalujeme zpět do listopadové nevlídné letištní haly. Samozřejmě jezdí mezi parkovištěm a halou autobus, těch cca 3km žádný normální člověk ve svetru a mrazu neběží, ale než trpně na zastávce čekat na nachlazení, volíme úprk. Tak ještě poslední evropské pivo a nasmažené řízky, přeci jen jsme čeští turisti, byť si jedeme hrát na dva týdny na milionáře, a už hlásí náš let.

Odbavení kupodivu bez problémů, i když důkladně německá prohlídka včetně imigrační přepečlivé úřednice.

Let do San Diega trvá 10 hodin a byl trochu nepříjemný, neb jsme přes oceán letěli ve dne, což znemožnilo se aspoň částečně vyspat. Nevyspaným se nám pak s časovým posunem nebojovalo příliš dobře. A to jsme ještě netušili, že jak se budeme na lodi přesouvat, časový posun, vždy o jednu hodinu, nás čeká skoro každý druhý den. Brát si s sebou na loď hodinky, to je čirý nesmysl.

Naše první kroky na americké půdě byly ozvláštněny letištním tlampačem, který v pravidelných intervalech mlel pořád něco dokola. Už jsme z toho byli tak zblblí, že se mi zdálo, že slyším naše jména. Ach jo, zblbnutí mělo teprve přijít. Opravdu nás vyvolávali, a to jen proto, aby nám kyprá černoška sdělila sladké tajemství: jsme sice v Americe, ale naše kufry bohužel ještě v Evropě. A tak zmordovaní a bez kufrů sháníme odvoz do hotelu. Transfer je sice zadarmo, ale rafinovaně ukryt za letištěm mezi palmami. Aspoň se nám bez kufrů šlo lehčeji))

Noční malé jídlo ve velké pivnici s desítkami druhů piv nás ale odměnilo. Zvykej si, v Americe je všechno veliké, poučuje mne Pepík.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Na výletní lodi Karibikem 2009
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Na výletní lodi Karibikem 2009:
Panamský průplav


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.33
Hlasů: 3


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Na výletní lodi Karibikem 2009

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy