Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 8 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Liparské ostrovy - 2009 Vulcano – Stromboli
Poslalpepik v Sunday, 21. February 2010 @ 18:12:21 CET
Přispěno pepik

Vyplouváme v 9 hod., kotvíme v 15 hod.

Budík na půl šestou a druhá část posádky šplhá na vulkán. Máme tak foto západu i východu slunce. Leoš odpočívá, Pepík lituje. Prodělaná operace kýly ho vyřazuje z fyzických aktivit, a tak si dopřává aspoň bahýnko.

Teplá voda, koupání, slunění. Jirka má ještě pořád co krájet, Marcelka loví poslední sladkosti ke kávičce. Plujeme na Panareu, koupáme se v zátoce, kam míří výletní lodě.

Na Stromboli jsme brzy, máme volnou bójku, jásáme. Ke kapitánově nelibosti za omšelou bójku pokladní Petra platí 30 eur. Počtvrté se rozbije motor u záchranného člunu. Hřebíky hledáme už preventivně do zásoby.

V městečku dilema: máme si najmout průvodce nahoru na vulkán (924m a 25 euro), nebo to zkusit sami? A můžeme vůbec sami? Náš problém řeší dvojice mladých z Rakovníka. Teď jsem tam byli, nikdo nic neřekl, nahoře jsou vulkanologové, ještě nám poradili cestu zpět. Je to náročný výstup i sestup, ale nechá se to zvládnout. Rozhodnuto.

Kupujeme hodně vody, posilníme se kávičkou a vrcholové družstvo ve složení: Vašek, Jirka, Marcela, Květa, Luděk a Petra vyráží. Nahoru se šplháme cestou přes vyhlídku ve výšce 400m, která je veřejně přístupná a pohodlně dosažitelná. Dále už začíná namáhavý výstup: občas se leze po čtyřech, občas se drolí vyvřelé kameny pod nohama, občas na nás jukne koza. Vulkán občas zahřmí, občas vidíme čmoudíky a kouře. Neohroženě stoupáme, Luděk s Petrou metu zdolávají skoro poklusem. Výstup nám trval 2 a půl hodiny. Vzhledem k informacím z netu – paráda, dokonce snad i rekord.

Nahoře jsme v jiném světě. Bereme na vědomí čtyři pevné bunkry připravené v případě velkého výbuchu, nicméně je nevyužíváme. Opiti úspěchem se kocháme západem slunce do moře, fotíme, odpočíváme. Jakmile se oklepeme z výstupu a zvykneme si na pravidelné výbuchy, vyrážíme na samotný vrchol a okraj kráteru. Teprve zde intenzivně vnímáme hrozící nebezpečí. Fascinovaně hledíme do jícnu, tělem nám prostupují vibrace z připravovaného výbuchu. Když nastane, ohlušující hřmot zatemní mysl, oči jsou zaslepeny jiskrnou a žhavou podívanou, plíce plné dusícího smradu. A do toho všeho fotíte, filmujete, ani bát se v tu chvíli nestačíte. Jakmile erupce opadne, teprve nyní nastává chvíle pravdy: a co kdyby ta příští byla o poznání větší? Kdepak jsou bunkry, jak bychom stačili utéct? Viditelně otřeseni čekáme na další erupci a ještě další … A na tu čtvrtou už nervy nemáme a stahujeme se do nižších bezpečnějších pozic. I odtud lze totiž výbuchy dobře pozorovat.

Měli jsme obrovské štěstí. V okamžiku, kdy stojíme u bunkrů, se zpoza hory začínají vynořovat jeden po druhém turisté vedení průvodci. Půjčené vysoké pevné boty, helmy, čelovky, v rukách hole, batohy. Na očích brýle proti prachu. Oproti takovéto ekvipáži vypadáme v botaskách a foťákem na krku jako z jiné planety. A už po nás jdou průvodci! Nevadí jim ani tak naše přítomnost, neleží jim samozřejmě na srdci naše bezpečnost, litují jen ušlého výdělku. Nevybíravě nás ženou dolů: slovy, gesty, dokonce i kamení po nás jeden kope. Nemá cenu se hádat: i když jsme nikde nevyčetli, že přístup nahoru bez průvodce je zakázán, pouze doporučen, nediskutujeme a naznačujeme ústup.

I od spodních bunkrů je sopečné divadlo zajímavé. Spolu s námi se stahuje také jedna pražská dobrodužná rodinka, která měla v úmyslu nahoře přespat. Tatínek byl natolik rozhodný, spacáky měli s sebou, že jsem přesvědčena, že se jim to povedlo. Pokud by nás chtěl někdo následovat: nahoru vyjděte ještě za světla jako my. Pak se schovejte v nižších bunkrech, abyste se vyhnuli střetu s průvodci, a po hodince, kdy zoufalé a vystrašené turisty vláčí průvodci zase dolů, budete mít horu už jen pro sebe.

My se asi po půl hodině v nižší pozici dáváme dolů cestou, kterou přišly výpravy. Je o něco kratší, podstatně méně nebezpečná, ale zato hodně strmá a prašná. Většinu doby jdete po sopečném prachu. Neumím si představit, jaké to musí být, když skupina cca 25 lidí jde za sebou husím pochodem – jinak se tam nedá – a hltají prach zvířený padesáti nohama …… Brrrrrrrrrrrrr!!! Nám stačí naše malá a ohleduplná skupinka, jinak bychom byli ztraceni. Sestupujeme samozřejmě v úplné tmě, naštěstí máme skoro všichni baterky, cesta se v prachu hledá dost špatně. Dole jsme za hodinu a půl.

Provází nás obavy, jestli průvodci splnili své výhrůžky ohledně karabiniérů a pokuty 500 euro. Naše baterky jsou na kopci zdálky vidět, není problém, aby nás četníci dole pochytali jako ovce jdoucí na porážku. Cestou osnujeme nejrůznější omluvy, výmluvy, argumenty i formy útěku. Předstíráme Hungary.cz. Naštěstí zbytečně. Když na úpatí hory narazíme na skupinku opilých turistů, s radostí se mezi ně vmísíme. Ještě rychle vyklepat z bot důkazy naší přítomnosti nahoře a máme vystaráno!!!!

Tak to jsme si jen mysleli. Nejdramatičtější část dnešního dne nás totiž ještě čeká )) Z jachty pro nás vyslali Ivoše. S člunem to sice umí dobře, ale když si vzal na hlavu čelovku, moc toho ve tmě na moři neviděl. Chytil se nějakých pobřežních světel, která však byla zcela jinde než naše mávající baterky a zoufalé výkřiky. Skončil na pobřeží asi 500 m od nás. Je to opravdu on? Není to posádka jiné jachty? A tak po chvilce váhání se vydáváme po břehu ke zbloudilému člunu. Je to náš Ivoš! Spokojený, usměvavý. Takový však nebyl Pepík. Na jachtě šílel, už se viděl, jak vytahuje kotvu a vyráží na širé moře hledat našeho zbloudilého člunaře. Nakonec jsme se spolu všichni opili, neboť opravdu bylo co slavit. Připlouvá i Honziku Honziku a abychom trochu vyrovnali 30 euro za bojku, vážou se k nám.

----------------------

Ostrov Stromboli, tvořený pravidelným kuželem stejnojmenné sopky, je bezesporu nejaktivnější sopkou v Evropě, a řadí se i mezi světovou sopečnou elitu. Je to jedna z mála sopek, jejíž erupce probíhají pravidelně v intervalech 10 - 20 minut. A to po celou dobu několika tisíc let lidské přítomnosti na ostrovech! Nejvyšším bodem ostrova je vrchol Vancori (924 m.n.m.). Sopečná aktivita se však neodehrává na tomto vrcholku, ale o téměř 200 metrů níže, v kráterech na severozápadním úbočím, nad svahem Sciara del Fuoco. Od nejstarších dob byl ostrov znám jako přírodní maják, označující severovýchodní okraj souostroví. V dobách starých Řeků také ostrov dostal jméno podle svého kuželovitého tvaru (strombos). Ostrov nikdy nebyl místem významného osídlení. Částečně za to snad mohl fakt, že zde chybí větší přívětivá rovina, vhodná k jeho vystavění, občasné velké výbuchy sopky jistě také nepřispěly k popularitě ostrova. A svoji roli jistě sehrála i přirozená bázeň z přítomnosti neznámých sil. Dnešní vesničky leží při pobřeží, Stromboli na severovýchodě ostrova, a osada Ginostra na jihozápadě. Tradičním zdrojem obživy místních obyvatel byl rybolov, doplněný pěstováním vína (zejména věhlasné odrůdy malvasie) a některých dalších plodin. Dnes se však lovení ryb věnuje jen pár jednotlivců, čím dál více lidí se živí nabízením svých služeb turistům. Přesto si městečko Stromboli uchovává svůj původní charakter: úzké uličky jsou nepřístupné pro auta, a bělostný ráz domků nenarušuje žádná moderní zástavba.

Pizzo Sopra la Fossa (918 m.n.m.) je hlavním cílem naprosté většiny návštěvníků ostrova. Právě odtud se totiž naskýtá nejlepší pohled pro pozorování úchvatného divadla - sopečných erupcí. Nejvhodnější doba nastává po setmění, kdy lávová fontána, vyvrhovaná z kráteru a valící se k moři po svahu Sciara del Fuoco, září do noci jasně rudooranžovou barvou. Ti, kdo se necítí na devítisetmetrové převýšení, mohou erupce pozorovat z hospůdky na Punta Labronzo, zdatní mohou podniknout pod vedením průvodců, kteří dbají na bezpečnost výpravy, tříhodinový výstup k vrcholu. Za namáhavý výstup je pak každý odměněn nezapomenutelným pohledem na ohnivé fontány, tryskající do výše mnoha desítek metrů.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Liparské ostrovy - 2009
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Liparské ostrovy - 2009:
Vulcano – Stromboli


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 3


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Liparské ostrovy - 2009

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy