Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 9 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Praha - Mnichov a zpět na kole 09 3. den - Den velkého nebezpečí
Poslalpepik v Saturday, 21. November 2009 @ 21:04:20 CET
Přispěno pepik

Nepomuk – Plánice – Hnačov – Zavlekov – Buršice – Kolínec – Velhartice – Nová Hůrka – Železná Ruda

Dnešní etapa byla očekávána s radostí. Nečeká nás žádné trojciferné číslo na tachometru, v pohodě a klidu bychom měli dojet na Šumavu. Pravda, vršků se malinko a oprávněně bojíme, ale času máme dost, tak si budeme užívat pěkného počasí. Nic nevěští den, který se zapsal do naší kroniky jako nejnebezpečnější.

Krutý Žižka

Ráno děláme mírnou okružku přímo v Nepomuku. Vzduch vypraný včerejším deštěm, v bříšku po úžasné snídani jak v pokojíčku, ranní mlžný opar dodá fotkám na tajemnosti a postupující sluníčko slibuje, že budeme moci jet v kraťasech. A jak si tak vše malujeme, dostáváme se až do vesnice Klášter. Tady nás vlídní domorodci několikrát ujistí, že pokud budeme cestovat jako Švejk, na Šumavu se tudy přes Krkonoše dostaneme. A tak po několikerém přezkumu map opravdu otáčíme. Aby nám nebylo líto ztraceného času, ještě se nám dostává přednášky o zdejším starém kostele, který údajně vypálili a zpustošili Žižkovi vojáci v 15. století. Slavný vojevůdce se prý na ně tak rozhněval, že všechno ukradené zlato nechal roztavit a nalil jim ho do hrdel. Brrrrrrrr, zlato v hrdle, které má božský Kája, to asi nebylo…..

A tak po hodince opět na náměstí v Nepomuku a dobře tak. Mezitím otevřeli obchody a Vašek si může dokoupit náhradu za ztracenou láhev na kolo. A už vyrážíme správným směrem, poli a loukami se dostaneme do rodného městečka Františka Křižíka – Plánice. Škoda, že jsme se zdrželi s Žižkou, teď městem jen projíždíme, protože navíc nezbývá čas. A tak opět poznámka: navštívit některý víkend Plánici s krásným kostelem.

Čtvernohý netvor

Cestu si pak zkracujeme asi tři kilometry po státní silnici. Provoz není v sobotu tak únavný a asfalt je báječně rovný a hladký. Natotata jsme v Zavlekově, kde na nás čeká velmi příjemná přírodní cyklostezka. Za vesnicí Buršice však dlouhý a otravný kopec. Ach jo. Dofuníme asi do poloviny a narazíme na poloopuštěnou samotu, kde cedule avizuje půjčovnu kol a vývěsní štít se chlubí Budvarem. No hurá, pivečko, to si zasloužíme.

Buším na dveře, kde se dlouho nic neozývá, až zuřivý psí štěkot přehluší hluboký hlas: dnes žádné pivo, žádný prodej!! Zklamaně nasedáme a opět se opřeme do pedálů, když najednou se zničehožnic na silnici zjeví čtyřnohý majitel rozzuřeného štěkotu. Pitbull. Vypadá lépe, než se poslouchá jeho hlasité hartusení. Ale jen na první pohled. Poté štěkot ztiší a začne na nás dorážet. Nejprve hravě, posléze dotěrněji. S úsměvem (u mne a Jolany křečovitým) se mu snažíme ujet. Marně. Kopec pro nás příkrý je pro něj hračka. A do toho už zaznívá další křik: „Astore, Astore!!!“ Dětské hlásky za sebou vůbec nevnímá, ani subtilní osůbku, která ho vyběhla odchytit. Ale pořád ještě jsme v klidu. Neustálé zoufalé volání Astore, Astore nás malounko vyvádí z míry, ale dostane nás až bezmocný povzdech: neposlouchá, a mne už vůbec ne!! Teď začíná jít do tuhého. Hrát si s Astorem nikdo nechce, a tak se psisko naštve a začíná útočit. Konec legrace, vyhodnotíme s Jolčou bleskově situaci. Podvědomě si vzpomeneme na ranní vyprávění o Žižkovi a spontánně seskakujeme z kola. Utvoříme kolovou hradbu jako kališníci, záda chráněná strání. Huš, huš, řveme až hlasivky přeskakují. Je to dobré, přes dráty se na nás roztlemená tlama nedostane. Hubená a vystrašená majitelka na psovi chvílemi sedí, chvílemi za ním vlaje, nemá s sebou ani vodítko, ani košík, na odchyt šelmy je vyzbrojena jen plachým úsměvem a strachem v očích.

Vašek je z nás nejchytřejší. Využije jediného přejíždějícího auta, schová se za něj a v jeho zákrytu opouští bojiště. Pepík je zase nejstatečnější. Psa kopne, ten odletí a další atak si schová na pozdější dobu. Kája, ten je nejdůvěřivější. Nejdéle mu trvá, než pochopí, že o hru už se dávno nejedná, stále Astorovi jen domlouvá. Zcela bez šance se s ním honí, pitbul po něm skáče a doráží na něj. Bez dechu sledujeme, jak vše dopadne. „Do prdele, dělejte něco, vždyť už mě kousnul,“ zařval nakonec slušňák Kája na nebohou osůbku. A to byl spouštěcí moment pro můj hysterický řev: „Okamžitě ho odveďte, volám policii, ať psa odchytí a zastřelí!!!“ Nechtěla bych být v její kůži. Byla sice slušná, ale o to víc bezradná. Pitbula mezitím dost naštvala zmínka o policii, a tak útok na Káju zintenzívnil. Řvali jsme všichni, nikdo nevěděl, co dělat, nejméně však zmatená paní. Situaci nakonec vyřešil sám pokousaný. Obrátil kolo a jal se spouštět dolů z kopce, zvíře samozřejmě za ním.

Teď bych ráda popsala, jak ze stavení vyběhl majitel a začal se omlouvat a Káju ošetřovat, ale já se pořád ještě klepala za kolovou hradbou a Kája byl hodně skoupý na slovo, navíc mu přirozená slušnost pravděpodobně zabránila pitbulího majitele seřvat. Přijel za námi asi po dvaceti minutách, nohy zasypané penicilinovým práškem, kalhoty rozervané a s traumatizujícím zážitkem na celý život.

Velhartice

Pochroumané sebevědomí si dáváme do pořádku na kopci, kde na rozkvetlé louce plníme své žaludky a pohledem do kraje tišíme rozjitřené smysly. Když se dáme do pořádku, uděláme pár fotek a přes Kolínec na Velhartice. Vesnice, která se díky nositeli svého jména proslavila, mne nutno říci hodně zklamala. Neupravená, skoro žádná možnost občerstvení, v poledne skoro mrtvá. Reputaci napravuje hospoda vedle kostela. Najedli jsme se velmi dobře, personál vlídný, s nevšední ochotou nám nosí jídlo po schodech ven na náměstí, i židle vyndá – skoro neuvěřitelné.

Pokud pojedete do Velhartic, centrum turistického ruchu se soustřeďuje na hradě Velhartice. Hrad a jeho první známý majitel Bušek z Velhartic se poprvé uvádějí v r. 1318. Bušek byl komorníkem a průvodcem markraběte Karla na jeho italské výpravě a jeho stejnojmenný syn Bušek rovněž dlel často při družině krále Karla IV. jako mistr komory (od r. 1352). Tohoto Buška proslavil Jan Neruda ve své básni Romance o Karlu IV.

Druhé dnešní trápení

A tak si za městečkem lebedíme na pěkných silničkách, i když se před námi tyčí nikoliv terénní vlnka, ale přímo tsunami. Vědomi si toho, že na Šumavu se jede vzhůru, je jasné, že se vrchům nevyhneme. V podání velhartického kopce se jedná o asi 11km stoupání. Na pěkném asfaltu funíme všichni dost. Ze řetězu se utrhl Pepík, je nahoře absolutně nejrychleji. Pochvala.

Jakmile zdoláme vrchol, zdaleka není vyhráno. Jsme na čerstvém frišném povětří a před námi se malebně rozkládá Šumava. První velké stoupání sice za námi, ale nás teď dva dny nečeká nic jiného než kopce, kopečky a vršky.

A tak v penzionu Pod hůreckým vrchem do sebe zvrhneme několik piv a na zápraží na sluníčku sbíráme další síly. Šumava je o dost studenější, v příkopech ještě leží sníh. Ale krapet povzbuzeni hořkou chutí se nám jede lépe a kolem šesté se již ubytováváme ve známem penzionu Alpský dům. Majitelé otvírají jen kvůli nám, jsme jediní a vážení hosté. Večer ještě na malou procházku, aby se svaly po 71 perných kilometrech trošku protáhly a rychle do peří, čeká nás poslední česká noc.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Praha - Mnichov a zpět na kole 09
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Praha - Mnichov a zpět na kole 09:
A proč ne na pivo do Mnichova?


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Praha - Mnichov a zpět na kole 09

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.12 Sekundy