Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Praha - Mnichov a zpět na kole 09 4. den - Konečně první německé vajcáky
Poslalpepik v Saturday, 21. November 2009 @ 21:12:22 CET
Přispěno pepik

Železná Ruda – Zwiesel – Regen – Patensdorf – Degendorf

Ráno se nám dostává nejhnusnější kávy celé cesty. To i ten nefungující kávovar v Německu mi byl milejší než šumavské bukvice, které se v břiše převalují ještě večer. Naštěstí dobrý jogurtíček a čerstvé pečivo reputaci milých majitelů napravují.

Jakmile se ráno blížíme k závoře, chytá se nás nostalgie, jako bychom opouštěli vlast chráněnou velkou železnou závorou-aurorou s tím, že návrat domů bude velmi nejistý. Návrat bude možná nejistý, ale k Němcům přefrčíme jako nic. Ještě se do světa vybavíme stejně jak pohádkový Honza. Buchty nám ale nemá kdo napéct, a tak bereme zavděk poslední českou pekárnou.

Telefonista Vašek

Na opuštěné celnici pár povinných fotek, ještě posledních pár metrů po silnici a pak už se zcela definitivně ocitáme v cyklostezkovém ráji. Jako první si chytíme Regental Radweg, která se snoubí s Bohemische Weg. Václav si oddechl - konečně budu moci telefonovat. Ve vlasti, pro něj v cizině, mu totiž přístroj nefungoval. Ale co je? Přístroj nefunguje ani v jeho druhé vlasti. To už je na chudáka Vaška dost. Jak jen se těšil, že si bude Helence volat, kdy si vzpomene. Vypadá to na závadu a telefon už už letí do potoka. Role zachránce se ujímá Jolča. „Václave, zkus telefon vypnout a zase zapnout,“ pípne nesměle svou blondýnkovskou radu u vědomí toho, že tento prostý úkon již byl určitě dávno vykonán. Nebyl!! Václav vypne, zapne, telefon pípne. Radost veliká. Polní kytka a pochvala pro Jolanu.

Zwiesel

První kilometry v Německu nás příjemně překvapují: jedeme lesem, nikde nikdo, všechno voní, občas se pasou krávy, sluníčko svítí. Normální kýč. A to si představte, že většinou jedeme buď po rovině, nebo dolů z menšího či většího kopečku. Radujeme se, vychutnáváme kouzlo pohybu na čerstvém vzduchu netušíc, že takhle se budeme od této chvíle pohybovat pořád. Mně jako defétistce kazí trošku radost představa, že většinou klesáme, skoro vůbec nestoupáme. Každý normální člověk by se radoval, ale já už před očima vidím zpáteční cestu, kdy se k hranicím blížíme unavení po několika desítkách denních a několika stovkách týdenních kilometrů. Ale návrat v těchto místech nebyl tak černý, jak jsem si představovala. Byl podstatně horší. Zatím však svítí sluníčko, jedeme mírně z kopečka, před sebou skoro celou dovolenou.

Do prvního většího německého městečka Zwieselu, které je střediskem šumavského sklářství a dřevozpracujícího průmyslu, přijíždíme dychtivi poznání a poučení. Vítězí však přízemní pudy: u katedrály vybalíme svačinu, vyvalíme se na lavičky, odpočineme nohám a duchovno jest zapomenuto.

Dvě tváře města Regen

Dál vede cesta částečně podél silnice, chvíli se stáčí do okolních vesniček, chvíli do přírody. Regen, to je město, kde často prší, poučí nás Václav. My však máme štěstí a prosluněné město nás vítá spoustou vyšňořených děcek. Jsou celé rozzářené, naparáděné, i když některé se už stačily umazat a polosvléknout, je nám jasné, že máme před sebou biřmovací den. Město je tím pádem takové zklidněné a sváteční, jako by chtělo dětem i nám ukázat neuspěchaný čas počátku minulého století.

Okresní město Regen (12 300 obyvatel) na řece Schwarzer Regen (Černá Řezná) se díky svému velkému obchodnímu středisku a specializovaným obchodům stalo oblíbeným městem nákupů. První písemná zmínka o Regenu pochází z roku 1148. Předpokládá se nicméně, že Regen byl založen již kolem roku 1070 z kláštera Rinchnach. Ve 13. století započalo oddělování od této rozsáhlé původní farnosti. Obci dala jméno řeka Regen (Řezná). V roce 1207 je připomínán most přes Řeznou (Regenbrücke) jako důležité místo na hranici. Roku 1228 je sídlo zmiňováno již jako vesnice a roku 1254 označuje opat Hermann z Niederalteichu v soupisu daní obec Regen jako městys. Dobytčí trhy v Regenu byly známé daleko za hranicemi obce. Od roku 1932 se Regen smí nazývat městem. V roce 1960 dostal Regen vojenskou posádku a v roce 2005 byl městu se sídlem zemského úřadu přiznán statut klimatických lázní. Největším zaměstnavatelem jsou dnes optické závody firmy Rodenstock.

Tak se tam mátožně loudáme, navštívíme kostel, kde bohužel už slavnost skončila, a nějak se nemůžeme z města vymotat. Aut poskrovnu, lidé chodí pomalu, vzduch se skoro ani nehne. O to větší šok nám způsobí najednou rozbitá výloha na náměstí. Lidé křičí, gestikulují, volají policii. Zaslechneme z davu: „Naci, naci!“ Příští týden se tady má konat sraz neonacistů a tohle snad byla nějaká jejich navštívenka či upoutávka. To asi bude nářez za týden! Nebudu Vás napínat, nářez to byl. Když jsme se po týdnu vraceli, zastihli jsme již zcela jiný Regen. Malým městem projížděly desítky policejních aut, přestože v centru byl trh, nikdo se moc neodvázal, všude vysílačky, policajti. Mladí na náměstí organizovali petici proti pochodu nácků – úplně jiná tvář jinak vlídného městečka. To je zvláštní, jak vzpomínku na město ovlivní atmosféra, kterou zde zažijete. My budeme mít v paměti dva různá Regen.

Patersdorf

Samozřejmě že cyklostezku jsme našli, značení je opravdu super. A už si to šupajdíme Bavorským lesem. Na oběd to máme cca 17 km, brnkačka, řeklo by se. Ale čeká nás hornatý profil trasy a my na krásných loukách, romantických samotách i strmých klikatících se cestičkách necháváme pěknou dávku potu i sil. Oko je potěšeno krásnými výjevy, foťák nadšen z perfektního světla díky sluníčku, všechno kvete, ale my máme dost. Nahoru dolů, nahoru dolů. Úžasné je, že jedeme stranou frekventovaných cest v nedotčené přírodě na čistém vzduchu a užíváme si ticha a samoty. Za náročné stoupání, kdy už máme všeho po krk a drtíme nadávky mezi zuby, nás vždy nakonec odškodní působivé pohledy na panoramata hluboko do Bavorského lesa. A hned je vše jinak, příkoří i propocené tričko zapomenuty. A celou dobu bez ubytování, poznamenala jsem si s vykřičníkem do notesu.

Na Patersdorf už čekám jak na boží smilování. Obídek, pivečko, odpočinek. všeho bylo ale tak akorát napůl. Před jediným fungujícím penzionem na slunku obědvala majitelova rodinka. Zcela evidentně jsme je rušili, neměli vůbec zájem o jakýkoli kšeft. Veliká pochvala Vaškovi. Nedal se, přes zcela nevstřícné a úsečné odpovědi šéfové se gentlemansky přenesl, usadil se pod kvetoucím stolem a s úsměvem očekával servis. My vděčně s ním. Baba se přišourala dost naštvaná, ale nakonec vyhověla: koneckonců pět piv, dvě polívky a nějaké studené leberkase, to takový problém nebyl. Teplou kuchyni z ní nevytřískal ani Pepík. Když pak doobědvala, byla už vlídnější a doporučila nám na přespání levný privát. Přespat jsme samozřejmě ještě nechtěli, ale už sbíráme informace na zpáteční cestu. V privátu veselá stařenka, krapet hlučná, ale o to veselejší. Slibuje hory doly za 20 eur na osobu a noc, jen abychom přijeli. Budeme si pamatovat.

Degendorf

Do cílového města dnešní etapy nám po pozdním obědě zbývá asi třetina trasy. S lehkým srdcem zvláště díky „vajcáku“ přestupujeme přímo před penzionem z Regen Radtal na Waldbahnradweg, půvabnou cyklotrasu, která kopíruje železniční trať. Ale i po obědě jsem nastražena na další nelidské stoupání. Buď jsem si ale zvykla, nebo tato část je opravdu mírnější. Povaha trasy zůstává stále stejná, ale její profil je o poznání „humánnější.“

Mám dokonce možnost během jízdy nejen pozorovat okolí, ale drobet se i zamýšlet nad zdejším způsobem života. Podnětem jsou mi taková zvláštní prkna u cesty. Většinou na kraji vsi vidíme pospolu několik vztyčených dlouhých prken, spíše desek, které jsou popsány a pomalovány. Často u nich bývají i lavičky. Lámeme si všichni hlavu, o jaký zvyk to tady v kraji asi jde. Pomůžou nám až místní cyklisti, kteří vysvětlí, že každá deska je vlastně místo posledního spočinutí nebožtíka. Vlastně takové jakési české máry. Na prkno, kam naposledy zemřelého položí před uložením do rakve, pak napíšou nějakou vzpomínku na něho a desku vystaví za vsí u křížku. V okamžiku, kdy písmo vybledne, dostane se nebožtík do nebe.

Do Degendorfu se dostáváme kolem šesté hodiny. Přivítá nás městečko ozářené pozdním sluníčkem. Na velkém překrásném náměstí s mnoha pouličními kavárnami a pivními zahrádkami se nenecháme dlouho přemlouvat. Ufff, pivko si tedy opravdu dneska zasloužíme. Užíváme si nádherný pocit vítězů, protože dnešní etapa byla sice nejromantičtější, ale také jedna z nejtěžších. Letmý pohled na mapu pak již dosvědčí to, co dávno tušíme: až do Mnichova bez výrazných kopců!! No to chce ještě jeden vajcák, uznejte.

Ztěžklé nohy a hladová břicha donutíme asi po půldruhé hodině k další činnosti. Náš penzion se nachází asi 5 km za městem. Přestože mu přezdíváme dle majitele „U dědka“, má milý název Penzion Anja. Je levný, neb na samotě, a pravděpodobně slouží jako ubytování pro sezónní dělníky. Večer v hospodě sedíme sami, dědek nemá ani nic k jídlu, ale vstřícně připraví studenou mísu. A jak jsme až ráno zjistili, snědli jsme si večer i část snídaně. Protože pro pět lidí jeden plátek sýra k snídani, když večer byla sýrová mísa, to je dost nestandardní…. Ale dědek nebyl drahý, bezsýrová snídaně slušná a ta rozpitá sklenička s vínem, kterou jsme bůhví po kom na pokoji s Jolčou podědily, ta ani tolik nevadila….


 
Příbuzné odkazy
· Více o Praha - Mnichov a zpět na kole 09
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Praha - Mnichov a zpět na kole 09:
A proč ne na pivo do Mnichova?


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 3
Hlasů: 1


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Praha - Mnichov a zpět na kole 09

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy